Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document C2006/131/64

Věc C-167/06 P: Kasační opravný prostředek podaný dne 29. března 2006 Ermioni Komninou, Grigorios Dokos, Donatos Pappas, Vasilios Pappas, Aristidis Pappas, Eleftheria Pappa, Lamprini Pappa, Irini Pappa, Alexandra Dokou, Fotios Dimitriou, Zoi Dimitriou, Petros Bolosis, Despina Bolosi, Konstantinos Bolosis a Thomas Bolosis proti usnesení Soudu prvního stupně vydanému dne 13. ledna 2006 ve věci T-42/04: Komninou a další v. Komise

Úř. věst. C 131, 3.6.2006, pp. 34–35 (ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)

3.6.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 131/34


Kasační opravný prostředek podaný dne 29. března 2006 Ermioni Komninou, Grigorios Dokos, Donatos Pappas, Vasilios Pappas, Aristidis Pappas, Eleftheria Pappa, Lamprini Pappa, Irini Pappa, Alexandra Dokou, Fotios Dimitriou, Zoi Dimitriou, Petros Bolosis, Despina Bolosi, Konstantinos Bolosis a Thomas Bolosis proti usnesení Soudu prvního stupně vydanému dne 13. ledna 2006 ve věci T-42/04: Komninou a další v. Komise

(Věc C-167/06 P)

(2006/C 131/64)

Jednací jazyk: řečtina

Účastníci řízení

Účastníci řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelé): Ermioni Komninou, Grigorios Dokos, Donatos Pappas, Vasilios Pappas, Aristidis Pappas, Eleftheria Pappa, Lamprini Pappa, Irini Pappa, Alexandra Dokou, Fotios Dimitriou, Zoi Dimitriou, Petros Bolosis, Despina Bolosi, Konstantinos Bolosis a Thomas Bolosis (zástupce: G. Dellis, dikigoros)

Další účastník řízení: Komise Evropských společenství

Návrhová žádání účastníků řízení podávajících kasační opravný prostředek

Navrhovatelé se domáhají, aby Soudní dvůr:

připustil tento kasační opravný prostředek;

zrušil napadené usnesení Soudu prvního stupně ze dne 13. ledna 2006 ve věci T-42/04;

rozhodl o žalobě navrhovatelů ze dne 10. února 2004, připustil tuto žalobu a uložil Evropské komisi zaplatit každému z navrhovatelů částku 200 000eur se zákonnými úroky ve výši 8 %, a to od vydání rozsudku Soudního dvora až do zaplacení;

nařídil odpůrci nahradit veškeré náklady navrhovatelů v řízení v prvním stupni a náklady kasačního opravného prostředku, a podpůrně, v případě zamítnutí tohoto kasačního opravného prostředku, uložil odpůrci náhradu nákladů nebo, v každém případě, všem účastníkům řízení náhradu vlastních nákladů.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Kasační opravný prostředek ve věci C-167/06 byl podán patnácti navrhovateli s bydlištěm v Parga (prefektura Preveza, Řecko) proti usnesení Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 13. ledna 2006 ve věci T-42/04. Tímto usnesením byla jako zjevně neopodstatněná zamítnuta jejich žaloba na náhradu škody proti Komisi Evropských společenství podaná dne 10. února 2004.

Svou žalobou podanou Soudu prvního stupně dne 10. února 2004 navrhovatelé zahájili proti Komisi řízení náhradu nemajetkové újmy, kterou utrpěli z důvodu chování Komise v průběhu projednávání jejich stížnosti ze dne 7. července 1995 týkající se porušení řeckými orgány práva životního prostředí Společenství, a zejména článků 3 a 5 směrnice 85/337/EHS v souvislosti s projektem výstavby biologické čistírny odpadních vod na místě zvaném Varka.

Uplatňovali, že celkový a soustavný přístup Komise ve vztahu k nim je zjevným případem špatné správy. Zejména:

1.

Úvodem, zaprvé, Komise je ve vhodné době neinformovala o vývoji řešení jejich stížnosti, zatajila informace a uvedla je v omyl co se týče vývoje řešení jejich stížnosti; zadruhé, Komise zamítla jejich stížnost, přičemž odůvodnění bylo zjevně v rozporu s právem životního prostředí Společenství a s judikaturou Soudního dvora; zatřetí, nedodržela základní pravidla objektivity týkající se projednávání jejich případu svými úředníky;

2.

následně, poté, co výše uvedené skutečnosti byly potvrzeny Evropským ombudsmanem, Komise nepřijala základní opatření k nápravě výše uvedených případů špatné správy. Navíc nadále jednala ve vztahu k navrhovatelům liknavým a netransparentním způsobem: jednak odmítla připustit své chyby ve vztahu k nim a jednak odmítla (jak v okamžiku předložení návrhu na náhradu škody, tak i teď) přezkoumat podstatu jejich stížnosti a zajistit jednotný a správný výklad práva Společenství.

Navrhovatelé dále uplatňovali, že nezávisle na skutečnosti, zda je postoj Komise k výkladu směrnice 85/337/EHS správný, Komise svým jednáním flagrantním způsobem porušila své základní povinnosti ve vztahu k navrhovatelům jako evropským občanům a adresátům veřejné správy, a zejména porušila zásady řádného úředního postupu, nestrannosti, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, a rovněž ve skutečnosti porušila právo na stížnost udělené evropským občanům.

Soud prvního stupně v napadeném usnesení bez přezkoumání opodstatněnosti návrhu na náhradu škody použil článek 111 svého jednacího řádu a rozhodl, že a) žaloba zcela postrádá právní základ a b) není nezbytné pokračovat v řízení před Soudem, zejména předkládat další vyjádření a provést ústní část řízení. Z tohoto důvodu zamítl žalobu v plném rozsahu a uložil navrhovatelům náhradu nejen jejich vlastních nákladů, ale rovněž nákladů Komise. Napadené usnesení bylo oznámeno procesnímu zástupci navrhovatelů doporučeným dopisem dne 25. ledna 2006.

Navrhovatelé považují uvedené usnesení za právně nesprávné ve smyslu čl. 225 druhého pododstavce Smlouvy o ES a článku 58 Statutu Soudního dvora; navrhovatelé podávají kasační opravný prostředek uvedený v těchto článcích a v článku 56 Statutu, jenž je přípustný a byl podán ve lhůtě a na základě zjevného právního zájmu. Ve svém kasačním opravném prostředku navrhovatelé chtějí prokázat právní vady napadeného usnesení.

Tyto vady se týkají:

(i)

skutečnosti, že Soud prvního stupně plně opomenul přezkoumat důvody a argumenty navrhovatelů ohledně porušení práva na podání stížnosti, jak je zakotveno jako aspekt evropského občanství;

(ii)

skutečnosti, že Soud prvního stupně v každém případě zkreslil obsah rozhodnutí Evropského ombudsmana ze dne 18. července 2002, jež bylo nejdůležitějším důkazním prostředkem, o který navrhovatelé opírali svou žalobu, a v každém případě skutečnosti, že se Soud dopustil omylu při právním posouzení tohoto důkazního prostředku;

(iii)

skutečnosti, že Soud prvního stupně nesprávně vykládal a použil zásady řádného úředního postupu, nestrannosti, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, a v některých případech zkreslil obsah důkazních prostředků, a, v každém případě, dopustil se omylu v právním posouzení skutečností uvedených v žalobě týkajících se porušení výše uvedených zásad;

(iv)

skutečnosti, že Soud prvního stupně nepřezkoumal návrh na náhradu škody, nebo, v každém případě, přezkoumal jej nedostatečným způsobem v rozsahu, v němž považoval sporné jednání Komise za souhrn izolovaných skutečností oddělených jedna od druhé, a ne za celek, přes skutečnost, že porušení pravidel Společenství, kterých se navrhovatelé dovolávali, a škoda, kterou navrhovatelé utrpěli, vyplývá především z celkového přístupu Komise během období osmi let.

Obecněji, navrhovatelé mají za to, že Soud opomenul vyvodit správné závěry ze základní zásady, podle které má Komise zajistit, aby řízení probíhalo řádně a v souladu s právem, a v případě omylu musí nést finanční následky špatné správy. Nedodržení základních zásad upravujících jednání orgánů může mimoto být příčinou nemajetkové újmy, jejíž náhradu a odškodnění mohou evropští občané požadovat.


Top