–

za Asociación Autonómica Ambiental e Cultural Petón do Lobo: M. Díaz Amor, procuradora, a R. F. García Mondelo, abogado,

–

za Dirección Xeral de Planificación Enerxética e Recursos Naturais: S. Centeno Huerta, abogada, a M. Pillado Quintáns, letrado,

–

za Eurus Desarrollo Renovables SLU: M. J. Gandoy Fernández, procuradora, a Í. Muniozguren Martínez, abogado,

–

za španělskou vládu: A. Gavela Llopis a P. Pérez Zapico, jako zmocněnkyně,

–

za německou vládu: J. Möller a P.-L. Krüger, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: M. Noll-Ehlers a N. Ruiz García, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 6 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. 2012, L 26, s. 1) ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014 (Úř. věst. 2014, L 124, s. 1) (dále jen „směrnice EIA“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Asociación Autonómica Ambiental e Cultural Petón do Lobo (dále jen „sdružení Petón do Lobo“), sdružením na ochranu životního prostředí na jedné straně a Dirección Xeral de Planificación Enerxética e Recursos Naturais (Generální ředitelství pro energetické plánování a přírodní zdroje) autonomní oblasti Galicie (Španělsko) a společností Eurus Desarrollos Renovables SLU na straně druhé ve věci zamítnutí žaloby podané tímto sdružením proti rozhodnutí udělit této společnosti povolení k výstavbě větrného parku.

3

Body 16 až 19 odůvodnění směrnice EIA stanoví:

4

Body 31 až 33 a 36 odůvodnění směrnice 2014/52 znějí takto:

[…]

5

Článek 1 směrnice EIA v odstavci 2 stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]

6

Článek 3 této směrnice stanoví:

„1.   Posuzování vlivů na životní prostředí vhodným způsobem určí, popíše a posoudí v každém jednotlivém případě přímé a nepřímé významné vlivy záměru na tyto faktory:

2.   Mezi vlivy podle odstavce 1 působící na faktory v něm uvedené patří vlivy předpokládané v důsledku zranitelnosti záměru vůči závažným nehodám nebo katastrofám, které jsou pro dotčený záměr relevantní.“

7

Článek 5 uvedené směrnice stanoví:

„1.   Pokud je posouzení dopadu na životní prostředí vyžadováno, oznamovatel vypracuje a předloží dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí. Oznamovatel v dokumentaci uvede alespoň tyto informace:

Pokud je vydáno stanovisko podle odstavce 2, musí být dokumentace vlivů záměru na životní prostředí založena na tomto stanovisku a musí obsahovat informace, které lze důvodně vyžadovat pro učinění odůvodněného závěru o významných vlivech záměru na životní prostředí s ohledem na současné poznatky a metody posuzování. Při vypracovávání dokumentace vlivů záměru na životní prostředí oznamovatel s cílem zabránit opakovanému posuzování zohlední dostupné výsledky příslušných posouzení vypracovaných na základě právních předpisů Unie nebo vnitrostátních právních předpisů.

2.   Na žádost oznamovatele příslušný orgán s přihlédnutím k informacím poskytnutých oznamovatelem, jež se týkají zejména zvláštní povahy záměru, včetně jeho umístění a technické kapacity, a jeho možných vlivů na životní prostředí, vydá stanovisko, v němž určí rozsah a míru podrobnosti informací, které musí oznamovatel podle odstavce 1 uvést v dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí. Příslušný orgán před vydáním svého stanoviska projedná záměr s orgány uvedenými v čl. 6 odst. 1.

Členské státy mohou rovněž požadovat, aby příslušné orgány vyjádřily své stanovisko uvedené v prvním pododstavci bez ohledu na to, zda o ně žádá oznamovatel.

3.   Za účelem zajištění úplnosti a kvality dokumentace vlivů záměru na životní prostředí:

4.   Členské státy, je-li to nezbytné, zajistí, aby orgány vlastnící příslušné informace, zejména ve vztahu k článku 3, poskytly tyto informace oznamovateli.“

8

Článek 6 směrnice EIA stanoví:

„1.   Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby orgány, kterých by se záměr mohl týkat, měly vzhledem ke své zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí nebo na základě místní a regionální příslušnosti možnost vyjádřit své stanovisko k informacím poskytnutým oznamovatelem a k žádosti o povolení, přičemž v případě potřeby vezmou v potaz případy uvedené v čl. 8a odst. 3. Za tímto účelem členské státy určí orgány, s nimiž je třeba záměr projednat, buď obecně, nebo v jednotlivých případech. Těmto orgánům musí být předány informace shromážděné podle článku 5. Podrobné podmínky týkající se projednání stanoví členské státy.

2.   V zájmu zajištění účinné účasti dotčené veřejnosti na rozhodovacích procesech se následující informace sdělují veřejnosti prostřednictvím elektronických sdělovacích prostředků a veřejného oznámení nebo jiným vhodným způsobem v počáteční fázi rozhodovacích procesů týkajících se životního prostředí podle čl. 2 odst. 2, a nejpozději jakmile je možné tyto informace rozumně poskytnout:

3.   Členské státy zajistí, aby dotčené veřejnosti byly v přiměřených lhůtách zpřístupněny tyto informace:

4.   Dotčená veřejnost musí dostat včasné a účinné možnosti účastnit se rozhodovacích řízení ve věcech životního prostředí podle čl. 2 odst. 2 a musí mít za tím účelem právo vyjádřit své připomínky a stanoviska příslušnému orgánu nebo orgánům v době, kdy jsou všechny možnosti ještě otevřené, tedy před učiněním rozhodnutí o žádosti o povolení.

[…]

6.   Pro jednotlivé fáze se stanoví přiměřené lhůty poskytující dostatek času, aby

7.   Lhůty pro jednání s dotčenou veřejností o dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí uvedené v čl. 5 odst. 1 nesmí být kratší než 30 dnů.“

9

Článek 7 této směrnice v odstavcích 2 až 5 stanoví:

„2.   Oznámí-li členský stát, který obdrží informace podle odstavce 1, svůj úmysl účastnit se rozhodovacích řízení ve věcech životního prostředí podle čl. 2 odst. 2, zašle členský stát, na jehož území má být záměr uskutečněn, pokud tak již neučinil, druhému členskému státu informace, které musí být předány podle čl. 6 odst. 2 a zpřístupněny podle čl. 6 odst. 3 písm. a) a b).

3.   Kromě toho dotyčné členské státy, pokud se jich to dotýká:

[…]

5.   Podrobné podmínky provádění odstavců 1 až 4, včetně lhůt pro projednávání, stanoví dotčené členské státy na základě ustanovení a lhůt uvedených v čl. 6 odst. 5 až 7, přičemž tyto podmínky musí umožňovat dotčené veřejnosti na území dotčeného členského státu účinně se účastnit rozhodovacích procesů ve věcech životního prostředí podle čl. 2 odst. 2, která se týkají daného záměru.“

10

Článek 33 odst. 1 Ley estatal 21/2013 de evaluación ambiental (zákon č. 21/2013 o posuzování vlivů na životní prostředí) ze dne 9. prosince 2013 (BOE č. 296 ze dne 11. prosince 2013, s. 98151), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon č. 21/2013“), zní takto:

„Běžné posuzování vlivů na životní prostředí zahrnuje následující kroky:

11

Článek 35 odst. 1 tohoto zákona stanoví:

„Aniž je dotčen čl. 34 odst. 6, oznamovatel vypracuje studii vlivu na životní prostředí, která obsahuje alespoň následující informace, které jsou uvedeny v příloze VI:

12

Článek 36 uvedeného zákona stanoví:

„1.   Oznamovatel předloží záměr a studii vlivů na životní prostředí věcně příslušnému orgánu, který zahájí postup informování veřejnosti o nich po dobu nejméně 30 pracovních dnů od oznámení v Boletín Oficial del Estado [Úřední státní věstník] nebo v příslušném úředním věstníku a na svých internetových stránkách.

Toto informování veřejnosti se uskuteční ve fázi hlavního řízení o povolení záměru, kdy jsou všechny možnosti pro stanovení obsahu, rozsahu a vymezení záměru ještě otevřené.

[…]

2.   V oznámení o zahájení informování veřejnosti uvede věcně příslušný orgán nebo případně orgán příslušný pro oblast životního prostředí shrnutí řízení o povolení záměru, které musí obsahovat alespoň tyto informace:

3.   Věcně příslušný orgán nebo případně orgán příslušný pro oblast životního prostředí přijme nezbytná opatření k zajištění toho, aby dokumenty, které mají být předmětem informování veřejnosti, byly co nejširším způsobem zpřístupněny veřejnosti elektronickými nebo jinými komunikačními prostředky.“

13

Článek 37 zákona č. 21/2013 stanoví:

„1.   Současně s postupem informování veřejnosti konzultuje věcně příslušný orgán dotčené orgány veřejné správy a dotčené osoby o možných významných vlivech záměru, včetně analýzy významných negativních vlivů na životní prostředí, předpokládaných v důsledku zranitelnosti záměru vůči závažným nehodám nebo katastrofám, které ovlivňují záměr.

[…]

2.   Věcně příslušný orgán si povinně vyžádá následující zprávy, které musí být řádně odůvodněny:

Autonomní oblasti mohou v rámci svých pravomocí stanovit povinnou povahu jakýchkoli jiných než výše uvedených zpráv.

3.   Projednání se uskuteční prostřednictvím oznámení obsahujícího alespoň tyto informace:

Projednání s dotčenými orgány veřejné správy a dotčenými osobami se uskutečňuje elektronicky, prostřednictvím oznámení nebo jakýmkoli jiným způsobem, pokud bude prokázáno, že došlo k projednání.

4.   Dotčené orgány veřejné správy a dotčené osoby mají na předložení zpráv a podnětů, které považují za relevantní, lhůtu nejvýše 30 pracovních dnů od obdržení oznámení.

5.   Věcně příslušný orgán zpřístupní dotčeným orgánům veřejné správy a dotčeným osobám veškeré jiné informace než informace uvedené v odstavci 3, které lze získat až po uplynutí lhůty pro postup informování veřejnosti uvedený v článku 36 a které jsou důležité pro rozhodnutí o realizaci záměru.“

14

Článek 38 odst. 2 zákona č. 21/2013 stanoví:

„Pokud v důsledku fáze informování veřejnosti a projednání s dotčenými orgány veřejné správy a dotčenými osobami oznamovatel zapracuje do záměru nebo do studie vlivů na životní prostředí změny, které mají jiné než původně předpokládané významné vlivy na životní prostředí, provede se nová fáze informování veřejnosti a projednání za podmínek stanovených v článcích 36 a 37, která musí v každém případě předcházet vypracování stanoviska o vlivu na životní prostředí.“

15

Podle čl. 41 odst. 1 zákona č. 21/2013 „[o]rgán ochrany životního prostředí vypracuje po dokončení technické analýzy dokumentace vlivů na životní prostředí stanovisko o vlivu na životní prostředí“. Podle odstavce 2 tohoto článku 41 musí toto prohlášení obsahovat zejména „[s]hrnutí výsledků postupu informování veřejnosti a projednávání s dotčenými orgány veřejné správy a dotčenými osobami, jakož i způsob, jakým byly zohledněny“.

16

Článek 33 Ley autonómica gallega 8/2009 por la que se regula el aprovechamiento eólico en Galicia y se crean el canon eólico y el Fondo de Compensación Ambiental (zákon autonomní oblasti Galicie č. 8/2009, který upravuje využívání větrné energie v Galicii a zavádí poplatek z větrné energie a vytváří Environmentální kompenzační fond) ze dne 22. prosince 2009 (BOE č. 30 ze dne 4. února 2010, s. 9842), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „zákon č. 8/2009“), v odstavcích 10 až 12 a 15 stanoví:

„10.   Útvar odpovědný za vedení řízení současně zahájí postup informování veřejnosti o provádění záměru a studii vlivů na životní prostředí v případě běžného posouzení vlivu na životní prostředí, a to prostřednictvím zveřejnění v ‚Diario Oficial de Galicia‘ [Úřední věstník autonomní oblasti Galicie] a na internetových stránkách ministerstva autonomní oblasti pro energetiku. […]

11.   Během uvedené lhůty může kterákoli dotčená osoba, subjekt nebo orgán předložit jakékoli připomínky, které považuje za účelné, nebo požádat o přezkoumání spisu a technické dokumentace nebo její schválené části. Předložené připomínky se sdělí žadateli spolu s výzvou, aby odpověděl na jejich obsah a předal odpověď útvaru odpovědnému za vedení řízení nejpozději do patnácti dnů.

12.   Současně s postupem informování veřejnosti provede útvar odpovědný za vedení řízení slyšení a projednání s dotčenými orgány veřejné správy a dotčenými osobami, přičemž si vyžádá alespoň zprávy uvedené jako povinné pro posouzení vlivů na životní prostředí a umožní dotčeným obcím být vyslechnuty. […]

15.   Útvar odpovědný za vedení řízení zašle obdrženou dokumentaci a připomínky oznamovateli k jejich zapracování nebo zohlednění při vypracování provádění záměru a studie vlivů na životní prostředí a k provedení změn a úprav těchto dokumentů. Oznamovatel má lhůtu nejvýše jeden měsíc na předložení konečných dokumentů upravených pro účely pokračování v řízení […]“

17

Článek 34 odst. 1 zákona č. 8/2009 stanoví, že „[j]akmile skončí opatřování a hodnocení podkladů pro správní povolovací řízení a žadatel doloží přístup k přenosové, případně distribuční soustavě, a získá místo připojení k těmto soustavám, příslušné generální ředitelství pro energetiku vydá rozhodnutí o udělení předběžného správního povolení a správního povolení k výstavbě větrného parku nejpozději do dvou měsíců od okamžiku, kdy orgán příslušný k vydání rozhodnutí v řízení obdrží kompletní dokumentaci“.

18

Dne 22. prosince 2017 požádala společnost Eurus Desarrollos Renovables SLU jakožto oznamovatel galicijský správní orgán o udělení předběžných správních povolení a stavebních povolení pro zařízení větrného parku „A Raña III“, který se nachází v obci Mazaricos (Španělsko). K žádosti byly přiloženy různé dokumenty, včetně studie vlivů dotčeného záměru na životní prostředí podle článku 35 zákona č. 21/2013.

19

Po vypracování předběžných zpráv byla zahájena fáze informování veřejnosti po dobu 30 dnů, v níž byla předložena řada vyjádření.

20

Současně příslušné orgány, mimo jiné pro lesnictví, vodní hospodářství, přírodní a kulturní dědictví, cestovní ruch, zdravotnictví, elektroenergetiku a bezpečnost letectví předložily své zprávy v souladu s článkem 37 zákona č. 21/2013.

21

Dirección Xeral de Calidade Ambiental, Sostibilidade e Cambio Climático (Generální ředitelství pro kvalitu životního prostředí, udržitelnost a změnu klimatu) autonomní oblasti Galicie vypracovalo dne 17. června 2022 stanovisko o vlivu na životní prostředí podle článku 41 zákona č. 21/2013.

22

Poté, co společnost Eurus Desarrollos Renovables předložila technickou dokumentaci, o niž byla požádána, udělilo jí Generální ředitelství pro energetické plánování a přírodní zdroje autonomní oblasti Galicie dne 30. června 2022 požadovaná povolení.

23

Tribunal Superior de Justicia de Galicia (Vrchní soud pro Galicii, Španělsko), který je předkládajícím soudem, rozhoduje o žalobě podané sdružením Petón do Lobo proti implicitnímu rozhodnutí o zamítnutí jeho správní žaloby směřující ke zrušení rozhodnutí ze dne 30. června 2022.

24

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že toto sdružení v rámci své žaloby uplatňuje žalobní důvod směřující ke zrušení, který vychází z toho, že veřejnost nebyla informována o konečné verzi povoleného záměru, a v tomto ohledu odkazuje na rozsudek předkládajícího soudu ze dne 14. ledna 2022. V uvedeném rozsudku měl posledně uvedený soud v obdobné věci a na základě týchž předpisů s celostátní působností a předpisů autonomního společenství za to, že jelikož tyto právní předpisy nestanovují předání zpráv uvedených v článku 37 zákona č. 21/2013 dotčeným osobám, aby se k nim mohly vyjádřit, porušují požadavek na informování veřejnosti stanovený v čl. 6 odst. 3 směrnice EIA.

25

Uvedený rozsudek byl zrušen rozsudkem Sala de lo Contencioso-Administrativo del Tribunal Supremo (senát pro správní spory Nejvyššího soudu, Španělsko) ze dne 21. prosince 2023 zejména z důvodu, že směrnice EIA poskytuje členským státům různé procesní možnosti, pokud jde o okamžik, kdy je třeba informovat dotčenou veřejnost, a o projednání záměru s orgány, kterých by se tento záměr mohl týkat, a to vzhledem k jejich zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí nebo na základě místní a regionální příslušnosti

26

Předkládající soud má však za to, že orgány, které rozhodují o žádostech o povolení záměrů, jež mají vliv na životní prostředí, jsou podle článku 6 směrnice EIA povinny předem učinit tři opatření. První dvě, jejichž chronologické pořadí provedení není stanoveno, spočívají v poskytnutí slyšení široké veřejnosti o záměru a v získání zpráv od příslušných orgánů v různých oblastech. K třetímu opatření dochází později a spočívá v předání hlavních zpráv a stanovisek těchto orgánů dotčené veřejnosti, aby mohla předložit připomínky před přijetím konečného rozhodnutí.

27

Tento soud má totiž za to, že požadavek uložený členským státům v čl. 6 odst. 3 směrnice EIA je jasný, a sice že musí zajistit, aby tyto hlavní zprávy byly zpřístupněny dotčené veřejnosti, aby tato veřejnost mohla využít práva, které jí přiznává odstavec 4 tohoto ustanovení, tedy vyjádřit své připomínky a stanoviska před přijetím rozhodnutí o posouzení vlivů dotčeného záměru na životní prostředí, a to ve lhůtě nejméně 30 dnů.

28

Uvedený soud má za to, že zprávy uvedené v čl. 37 odst. 2 zákona č. 21/2013 spadají pod výraz „hlavní zprávy a doporučení“ uvedený v čl. 6 odst. 3 písm. b) směrnice EIA, neboť obsah těchto zpráv má přímý a relevantní vliv na posuzování vlivů záměru na životní prostředí, protože uvedené zprávy poskytují cenné technické informace vytvořené správními orgány specializovanými na oblasti uvedené v článku 3 této směrnice. Podstatné a relevantní informace pro posouzení záměru, který může mít „významný vliv na životní prostředí“ ve smyslu směrnice EIA, vyplývají přinejmenším z obsahu zpráv uvedených v čl. 37 odst. 2 písm. a) až g) a i) zákona č. 21/2013.

29

Zákon č. 21/2013 však nestanoví opatření po obdržení těchto zpráv, které by dotčené veřejnosti nabízelo skutečnou příležitost účastnit se posuzování. Článek 37 odst. 5 zákona č. 21/2013 toto opomenutí nenapravuje, neboť jasně nevymezuje, o jaké informace se jedná, a hovoří, pokud jde o tyto informace, pouze o „zpřístupnění“, aniž upravuje skutečný postup umožňující výkon „práva vyjádřit své připomínky a stanoviska“ uznaného ve prospěch dotčené veřejnosti podle čl. 6 odst. 4 směrnice EIA.

30

V důsledku toho má předkládající soud za to, že je možné, že články 36 až 38 zákona č. 21/2013, jakož i články 33 a 34 zákona č. 8/2009 neprovádí dostatečně požadavky čl. 6 odst. 3 směrnice EIA.

31

Za těchto podmínek se Tribunal Superior de Justicia de Galicia (Vrchní soud pro Galicii) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 10. září 2024, Asociación Petón do Lobo (C‑461/24, EU:C:2024:758), byla zamítnuta žádost předkládajícího soudu o projednání této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v rámci zrychleného řízení upraveného v článku 105 jednacího řádu Soudního dvora. Týmž rozhodnutím předseda Soudního dvora rozhodl o přednostním projednání této věci podle čl. 53 odst. 3 jednacího řádu Soudního dvora.

33

Podstatou tří otázek předkládajícího soudu, jimiž je třeba se zabývat společně, je, zda směrnice EIA, a konkrétně její čl. 6 odst. 3 písm. b), musí být vykládána v tom smyslu, že brání právním předpisům členského státu, podle kterých dochází v rámci postupu posuzování vlivů záměru podléhajícího této směrnici na životní prostředí k projednání s orgány, kterých by se tento záměr mohl týkat, a to vzhledem k jejich zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí nebo na základě místní a regionální příslušnosti, současně s projednáním s dotčenou veřejností, aniž má dotčená veřejnost následně právo adresovat orgánu nebo orgánům příslušným k povolení uvedeného záměru své připomínky a stanoviska ke stanoviskům, která v této souvislosti vydaly orgány, s nimiž byl záměr projednán.

34

Podle čl. 1 odst. 2 písm. g) bodu ii) směrnice EIA musí proces posuzování vlivů na životní prostředí sestávat z „projednávání podle článku 6, a případně článku 7“.

35

V souladu s článkem 6 směrnice EIA musí dojít k projednání zaprvé s orgány, kterých by se záměr mohl týkat, a to vzhledem k jejich zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí nebo na základě místní a regionální příslušnosti, a zadruhé s dotčenou veřejností.

36

Právo dotčené veřejnosti na projednání je základním prvkem procesu posuzování stanoveného směrnicí EIA.

37

Jak totiž uvádí bod 16 odůvodnění směrnice EIA, účinná účast veřejnosti na přijímání rozhodnutí umožňuje veřejnosti vyjádřit své názory a obavy, které mohou být pro tato rozhodnutí podstatné, a těm, kdo rozhodují, umožňuje vzít tyto názory a obavy v úvahu, čímž se zvyšuje zodpovědnost a transparentnost rozhodovacího procesu a přispívá k uvědomělému vztahu veřejnosti k otázkám životního prostředí a k veřejné podpoře učiněných rozhodnutí.

38

Za tímto účelem článek 6 směrnice EIA nejprve v odstavcích 2 a 3 stanoví, že soubor informací o záměrech, které jsou předmětem posouzení vlivů na životní prostředí, musí být v závislosti na konkrétním případu sdělen veřejnosti „v počáteční fázi rozhodovacích procesů […] a nejpozději jakmile je možné tyto informace rozumně poskytnout“ nebo musí být „v přiměřených lhůtách“ dotčené veřejnosti zpřístupněn. Tento článek dále v odstavci 4 uvádí, že „dotčená veřejnost musí dostat včasné a účinné možnosti účastnit se rozhodovacích řízení […][,] a musí mít za tím účelem právo vyjádřit své připomínky a stanoviska příslušnému orgánu nebo orgánům v době, kdy jsou všechny možnosti ještě otevřené, tedy před učiněním rozhodnutí o žádosti o povolení“. Konečně odstavec 7 uvedeného článku stanoví, že lhůty pro jednání s dotčenou veřejností o dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí uvedené v čl. 5 odst. 1 směrnice EIA nesmí být kratší než 30 dnů.

39

Z těchto ustanovení vyplývá, že sdělení nebo zpřístupnění informací, které jsou základem účasti veřejnosti v rámci postupu posuzování a povolování záměrů podléhajících směrnici EIA, dotčené veřejnosti i možnost dotčené veřejnosti předkládat připomínky a stanoviska k těmto informacím, jakož i obecně k dotčenému záměru a jeho vlivům na životní prostředí, musí proběhnout v počáteční fázi a v každém případě před přijetím rozhodnutí o povolení tohoto záměru (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. února 2022, Namur-Est Environnement, C‑463/20, EU:C:2022:121, body 70 a 71).

40

Tato účast musí být rovněž účinná, což znamená, že dotčená veřejnost musí mít možnost vyjádřit se k dotčenému záměru, jakož i k jeho vlivům na životní prostředí nejen užitečným a úplným způsobem, ale rovněž v době, kdy jsou všechny možnosti ještě otevřené (rozsudek ze dne 24. února 2022, Namur-Est Environnement, C‑463/20, EU:C:2022:121, bod 72).

41

Pokud jde o projednání s orgány, kterých by se záměr mohl týkat, čl. 6 odst. 1 směrnice EIA v podstatě stanoví, že tyto orgány musí mít vzhledem k jejich zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí nebo na základě místní a regionální příslušnosti možnost vyjádřit své stanovisko k informacím poskytnutým oznamovatelem a k žádosti o povolení.

42

Je však třeba zaprvé uvést, že čl. 6 odst. 1 směrnice EIA neupřesňuje, v jaké fázi procesu posuzování a povolování záměrů podléhajících této směrnici má proběhnout projednání s těmito orgány. Toto ustanovení naopak stanoví, že podrobné podmínky týkající se tohoto projednání stanoví členské státy.

43

Okamžik takového projednání nevyplývá ani z ostatních ustanovení tohoto článku 6. Konkrétně odstavec 6 tohoto ustanovení odkazuje na projednávání s orgány, kterých by se záměr mohl týkat, vzhledem k jejich zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí nebo na základě místní a regionální příslušnosti, a s dotčenou veřejností, aniž uvádí pořadí, ve kterém se mají tato projednávání konat.

44

Takové upřesnění není uvedeno ani v čl. 1 odst. 2 písm. g) bodě ii) směrnice EIA a ostatně ani v případě projednání, které musí být případně uskutečněno v jiném členském státě, který by mohl být záměrem významně zasažen, v čl. 7 odst. 3 této směrnice.

45

Zadruhé čl. 6 odst. 2 a 3 směrnice EIA neuvádí mezi informacemi, které musí být sděleny veřejnosti nebo zpřístupněny dotčené veřejnosti, stanoviska, která podle tohoto čl. 6 odst. 1 vydaly orgány v něm uvedené. Stejně tak čl. 6 odst. 4 směrnice EIA nestanoví, že dotčená veřejnost má právo adresovat orgánu nebo orgánům příslušným k povolení záměru své připomínky a stanoviska ke stanoviskům, která podle čl. 6 odst. 1 této směrnice vydaly orgány v něm uvedené.

46

Pokud jde konkrétně o čl. 6 odst. 3 písm. b) směrnice EIA, který odkazuje na to, aby byly dotčené veřejnosti zpřístupněny „hlavní zprávy a doporučení adresované příslušnému orgánu nebo orgánům“, je třeba uvést, že toto ustanovení neodkazuje na čl. 6 odst. 1 této směrnice, ale naopak na právo členských států.

47

Kromě toho, i když se s ohledem na předmět směrnice EIA může pojem „zprávy a doporučení adresované příslušnému orgánu nebo orgánům“ uvedený v čl. 6 odst. 3 písm. b) směrnice EIA vztahovat na všechny dokumenty relevantní pro posouzení vlivu dotčeného záměru na životní prostředí, které má tento orgán nebo orgány k dispozici, je třeba uvést, že rozsah působnosti tohoto čl. 6 odst. 3 písm. b) je omezen na hlavní zprávy a doporučení adresované příslušnému orgánu nebo orgánům „v době, kdy je dotčená veřejnost informována v souladu s odstavcem 2 tohoto článku“.

48

I když tedy nelze vyloučit, že v souladu s vnitrostátním právem mohou nejrelevantnější stanoviska podle čl. 6 odst. 1 směrnice EIA vyjádřená dotčenými orgány uvedenými v tomto posledně zmíněném ustanovení být podle tohoto čl. 6 odst. 3 písm. b) sdělena dotčené veřejnosti, pokud byla tato stanoviska adresována příslušným orgánům v době, kdy byla dotčená veřejnost informována, nelze ani z tohoto ustanovení vyvodit, že uvedená stanoviska musí být v každém případě součástí informací, které slouží jako základ pro projednání s dotčenou veřejností.

49

Ze znění směrnice EIA tedy nevyplývá, že projednání podle čl. 6 odst. 1 této směrnice s orgány, kterých by se záměr mohl týkat, vzhledem k jejich zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí nebo na základě místní a regionální příslušnosti se musí uskutečnit dříve než projednání s dotčenou veřejností, ani že tato veřejnost musí mít v každém případě právo vyjádřit své připomínky a stanoviska ke stanoviskům, která podle tohoto čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice vydaly orgány uvedené v tomto ustanovení.

50

Členské státy tudíž mohou uskutečnit projednání s orgány, kterých by se záměr mohl týkat, a to vzhledem k jejich zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí nebo na základě místní a regionální příslušnosti, a s dotčenou veřejností současně, aniž má tato veřejnost následně právo adresovat orgánu nebo orgánům příslušným k povolení uvedeného záměru své připomínky a stanoviska ke stanoviskům vydaným v této souvislosti orgány, s nimiž bylo jednáno, jako tomu bylo v projednávaném případě.

51

V rozsahu, v němž body 16 až 19 odůvodnění směrnice 2011/92 zdůrazňují cíl účinné účasti veřejnosti na přijímání rozhodnutí, je třeba dodat, že ze znění čl. 6 odst. 2 a 4 a odst. 6 písm. b), jakož i z čl. 7 odst. 5 směrnice EIA vyplývá, že unijní normotvůrce tento cíl při formulaci těchto článků zohlednil, aniž je však výslovně vyžadováno, aby bylo s orgány, kterých by se záměr mohl týkat vzhledem k jejich zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí nebo na základě místní a regionální příslušnosti, jednáno před projednáním s dotčenou veřejností nebo aby měla tato veřejnost právo adresovat orgánu nebo orgánům příslušným k povolení uvedeného záměru připomínky a stanoviska ke stanoviskům, která v této souvislosti vydaly orgány, s nimiž byl záměr projednán.

52

Kromě toho v čl. 6 odst. 7 směrnice EIA unijní normotvůrce stanovil, že dokumentace vlivů na životní prostředí uvedená v článku 5 této směrnice představuje počátek běhu lhůty v délce alespoň 30 dnů, kterou musí mít dotčená veřejnost za všech okolností k dispozici pro účely projednání. To nasvědčuje tomu, že v očích tohoto normotvůrce je to právě tato dokumentace, co má zásadní význam pro účinnou účast veřejnosti na přijímání rozhodnutí.

53

Z bodů 31 až 33 odůvodnění směrnice 2014/52 mimo jiné vyplývá, že unijní normotvůrce změnami článku 5 a přílohy IV směrnice 2011/92 zajistil, aby údaje a informace, jež jsou oznamovatelem uvedeny v uvedené dokumentaci, byly úplné a měly dostatečně vysokou kvalitu, a aby za tímto účelem byli odborníci zapojení do vypracovávání dokumentace vlivů záměru podléhajícího směrnici EIA na životní prostředí kvalifikovaní a kompetentní.

54

Z toho vyplývá, že vzhledem k tomu, že má dotčená veřejnost pro účely projednání v rámci postupu posuzování a povolování záměrů podléhajících směrnici EIA k dispozici veškeré informace uvedené v čl. 6 odst. 2 a 3 této směrnice, zejména dokumentaci vlivů na životní prostředí vypracovanou v souladu s požadavky článku 5 uvedené směrnice a její přílohy IV, a to po dobu nejméně 30 dnů, lze účast dotčené veřejnosti považovat za účinnou. Za tímto účelem naopak není nezbytné, aby byla dotčená veřejnost v každém případě oprávněna vyjádřit se v rámci tohoto projednání rovněž ke stanoviskům, která podle čl. 6 odst. 1 směrnice EIA vydaly orgány uvedené v posledně uvedeném ustanovení.

55

Jak v podstatě zdůraznily německá vláda a Komise ve svých písemných vyjádřeních, opačné řešení by se mohlo ukázat jako nadměrně zatěžující pro dotčené vnitrostátní správní orgány a mohlo by prodloužit řízení, což by nebylo slučitelné s cílem účinného rozhodování uvedeným v bodě 36 odůvodnění směrnice 2014/52.

56

Je však třeba připomenout, že čl. 6 odst. 3 písm. c) směrnice EIA ukládá členským státům povinnost zpřístupnit dotčené veřejnosti v souladu s ustanoveními směrnice 2003/4 jiné důležité informace neuvedené v tomto čl. 6 odst. 2, které jsou dostupné až po informování dotčené veřejnosti podle posledně uvedeného ustanovení.

57

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na předběžné otázky odpovědět tak, že směrnice EIA nebrání právním předpisům členského státu, podle kterých dochází v rámci postupu posuzování vlivů záměru podléhajícího této směrnici na životní prostředí k projednání s orgány, kterých by se tento záměr mohl týkat, a to vzhledem k jejich zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí nebo na základě místní a regionální příslušnosti, současně s projednáním s dotčenou veřejností, aniž má dotčená veřejnost následně právo adresovat orgánu nebo orgánům příslušným k povolení uvedeného záměru své připomínky a stanoviska ke stanoviskům, která v této souvislosti vydaly orgány, s nimiž byl záměr projednán.

58

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (desátý senát) rozhodl takto:

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014

musí být vykládána v tom smyslu, že

nebrání právním předpisům členského státu, podle kterých dochází v rámci postupu posuzování vlivů záměru podléhajícího této směrnici na životní prostředí k projednání s orgány, kterých by se tento záměr mohl týkat, a to vzhledem k jejich zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí nebo na základě místní a regionální příslušnosti, současně s projednáním s dotčenou veřejností, aniž má dotčená veřejnost následně právo adresovat orgánu nebo orgánům příslušným k povolení uvedeného záměru své připomínky a stanoviska ke stanoviskům, která v této souvislosti vydaly orgány, s nimiž byl záměr projednán.