Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 62023TN0116

Věc T-116/23: Žaloba podaná dne 27. února 2023 – Medel a další v. Komise

Úř. věst. C 189, 30.5.2023, pp. 33–35 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, GA, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)

30.5.2023   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 189/33


Žaloba podaná dne 27. února 2023 – Medel a další v. Komise

(Věc T-116/23)

(2023/C 189/45)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Magistrats européens pour la démocratie et les libertés (Medel) (Štrasburk, Francie), International Association of Judges (Řím, Itálie), Association of European Administrative Judges (Trevír, Německo) a Stichting Rechters voor Rechters (Haag, Nizozemsko) (zastoupení C. Zatschlerem, SC, E. Egan McGrath, barrister at law, a A. Bateman a M. Delargy, solicitors)

Žalovaná: Komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

zrušil dohodu o financování uzavřenou podle čl. 23 odst. 1 nařízení č. 2021/24 dne 24. srpna 2022 mezi Komisí a Polskou republikou,

zrušil dohodu o půjčce uzavřenou podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 2021/24 dne 24. srpna 2022 mezi Komisí a Polskou republikou a

rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobci.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby předkládají žalobci šest důvodů.

1.

První žalobní důvod vychází z neplatnosti prováděcího rozhodnutí Rady ze dne 17. června 2022 o schválení posouzení plánu pro oživení a odolnost Polska (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady“), na jehož základě uzavřela Komise výše uvedené dohody o financování a o půjčce (dále jen „sporné dohody o financování a o půjčce“), z důvodu, že Rada nezohlednila judikaturu Soudního dvora vzešlou z rozsudků ze dne 19. listopadu 2019, A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu) (C-585/18, C-624/18 a C-625/18, EU:C:2019:982), a ze dne 15. července 2021, Komise v. Polsko (Kárný režim soudců) (C-791/19, EU:C:2021:596), jakož i z usnesení ze dne 8. dubna 2020, Komise v. Polsko (C-791/19 R, EU:C:2020:277), a z usnesení místopředsedkyně Soudního dvora ze dne 14. července 2021, Komise v. Polsko (C-204/21 R, EU:C:2021:593), a porušila článek 2 a čl. 13 odst. 2 SEU.

Žalobkyně v rámci tohoto žalobního důvodu mimo to tvrdí, že Rada překročila své pravomoci v rozsahu, v němž se snažila určit, jakým způsobem má Polsko respektovat judikaturu Soudního dvora týkající se kárného kolegia polského Nejvyššího soudu (dále jen „kárné kolegium“).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z neplatnosti prováděcího rozhodnutí Rady z důvodu, že tato porušila článek 2 a čl. 19 odst. 1 SEU, jakož i článek 47 Listiny základních práv (dále jen „Listina“), tak jak je autoritativně vyložil Soudní dvůr.

Na podporu tohoto žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že milníky, na nichž se prováděcí rozhodnutí Rady zakládá, jsou v rozporu s článkem 2 a čl. 19 odst. 1 SEU, jakož i s článkem 47 Listiny, jelikož

přiznávají rozhodnutím kárného kolegia právní účinky, místo toho aby byla tato rozhodnutí považována za od počátku neplatná,

přinášejí soudcům, kterých se protiprávní rozhodnutí kárného kolegia týkají, další procesní povinnosti, nejistotu a časovou prodlevu, jelikož po nich požadují, aby k očištění svého jména zahájili nová řízení před nově vytvořeným kolegiem Nejvyššího soudu, a

ani jen neuvažují, že by dotčeným soudcům byly alespoň dočasně navráceny jejich funkce, do doby než bude znám výsledek přezkumných řízení.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z neplatnosti prováděcího rozhodnutí Rady z důvodu, že milníky F1G, F2G a F3G v něm uvedené jsou nedostatečné k obnovení účinné soudní ochrany v Polsku, což je předpokladem pro řádné fungování vnitřního kontrolního systému. Žalobkyně tvrdí, že prováděcí rozhodnutí Rady v důsledku toho porušuje čl. 20 odst. 5 písm. e) a článek 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 ze dne 12. února 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro oživení a odolnost (Úř. věst. 2021, L 57, s. 17), jakož i článek 325 SFEU, které vyžadují účinné vnitřní kontroly.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z neplatnosti prováděcího rozhodnutí Rady z důvodu, že se Rada dopustila nesprávného právního posouzení nebo zjevně nesprávných posouzení při použití čl. 19 odst. 3 nařízení č. 2021/24 tím, že uznala, že milníky jsou „přiměřenými opatřeními“ pro prevenci, odhalování a nápravu korupce v Polsku.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z neplatnosti prováděcího rozhodnutí Rady z důvodu, že tato ho dostatečně neodůvodnila, čímž porušila článek 296 SFEU, článek 41 Listiny a zásady unijního práva.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že sporné dohody o financování a o půjčce překračují pravomoci svěřené Komisi prováděcím rozhodnutím Rady a nařízením (EU) 2021/241, a porušují tak unijní právo, jelikož čl. 6 odst. 5 a čl. 18 odst. 1 dohody o financování a čl. 7 odst. 5 a čl. 28 odst. 1 dohody o půjčce umožňují vyplatit finanční prostředky i bez toho, aby byly dodrženy milníky právního státu F1G, F2G a F3G stanovené v prováděcím rozhodnutí Rady.


Top