—

zrušil dohodu o financování uzavřenou podle čl. 23 odst. 1 nařízení č. 2021/24 dne 24. srpna 2022 mezi Komisí a Polskou republikou,

—

zrušil dohodu o půjčce uzavřenou podle čl. 15 odst. 2 nařízení č. 2021/24 dne 24. srpna 2022 mezi Komisí a Polskou republikou a

—

rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobci.

1.

První žalobní důvod vychází z neplatnosti prováděcího rozhodnutí Rady ze dne 17. června 2022 o schválení posouzení plánu pro oživení a odolnost Polska (dále jen „prováděcí rozhodnutí Rady“), na jehož základě uzavřela Komise výše uvedené dohody o financování a o půjčce (dále jen „sporné dohody o financování a o půjčce“), z důvodu, že Rada nezohlednila judikaturu Soudního dvora vzešlou z rozsudků ze dne 19. listopadu 2019, A. K. a další (Nezávislost kárného kolegia Nejvyššího soudu) (C-585/18, C-624/18 a C-625/18, EU:C:2019:982), a ze dne 15. července 2021, Komise v. Polsko (Kárný režim soudců) (C-791/19, EU:C:2021:596), jakož i z usnesení ze dne 8. dubna 2020, Komise v. Polsko (C-791/19 R, EU:C:2020:277), a z usnesení místopředsedkyně Soudního dvora ze dne 14. července 2021, Komise v. Polsko (C-204/21 R, EU:C:2021:593), a porušila článek 2 a čl. 13 odst. 2 SEU.

Žalobkyně v rámci tohoto žalobního důvodu mimo to tvrdí, že Rada překročila své pravomoci v rozsahu, v němž se snažila určit, jakým způsobem má Polsko respektovat judikaturu Soudního dvora týkající se kárného kolegia polského Nejvyššího soudu (dále jen „kárné kolegium“).

2.

Druhý žalobní důvod vychází z neplatnosti prováděcího rozhodnutí Rady z důvodu, že tato porušila článek 2 a čl. 19 odst. 1 SEU, jakož i článek 47 Listiny základních práv (dále jen „Listina“), tak jak je autoritativně vyložil Soudní dvůr.

Na podporu tohoto žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že milníky, na nichž se prováděcí rozhodnutí Rady zakládá, jsou v rozporu s článkem 2 a čl. 19 odst. 1 SEU, jakož i s článkem 47 Listiny, jelikož

3.

Třetí žalobní důvod vychází z neplatnosti prováděcího rozhodnutí Rady z důvodu, že milníky F1G, F2G a F3G v něm uvedené jsou nedostatečné k obnovení účinné soudní ochrany v Polsku, což je předpokladem pro řádné fungování vnitřního kontrolního systému. Žalobkyně tvrdí, že prováděcí rozhodnutí Rady v důsledku toho porušuje čl. 20 odst. 5 písm. e) a článek 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/241 ze dne 12. února 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro oživení a odolnost (Úř. věst. 2021, L 57, s. 17), jakož i článek 325 SFEU, které vyžadují účinné vnitřní kontroly.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z neplatnosti prováděcího rozhodnutí Rady z důvodu, že se Rada dopustila nesprávného právního posouzení nebo zjevně nesprávných posouzení při použití čl. 19 odst. 3 nařízení č. 2021/24 tím, že uznala, že milníky jsou „přiměřenými opatřeními“ pro prevenci, odhalování a nápravu korupce v Polsku.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z neplatnosti prováděcího rozhodnutí Rady z důvodu, že tato ho dostatečně neodůvodnila, čímž porušila článek 296 SFEU, článek 41 Listiny a zásady unijního práva.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že sporné dohody o financování a o půjčce překračují pravomoci svěřené Komisi prováděcím rozhodnutím Rady a nařízením (EU) 2021/241, a porušují tak unijní právo, jelikož čl. 6 odst. 5 a čl. 18 odst. 1 dohody o financování a čl. 7 odst. 5 a čl. 28 odst. 1 dohody o půjčce umožňují vyplatit finanční prostředky i bez toho, aby byly dodrženy milníky právního státu F1G, F2G a F3G stanovené v prováděcím rozhodnutí Rady.