–

za ADPA European Independent Automotive Data Publishers a Gesamtverband Autoteile-Handel e.V. E. Macherem, M. Sacré a P. Schmitzem, Rechtsanwälte,

–

za Automobiles PEUGEOT SA a PSA Automobiles SA F. Hübenerem, B. Lutzem a A. Wendelem, Rechtsanwälte,

–

za Evropskou komisi M. Huttunen a M. Noll-Ehlersem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 61 odst. 1 a čl. 63 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. května 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, o změně nařízení (ES) č. 715/2007 a (ES) č. 595/2009 a o zrušení směrnice 2007/46/ES (Úř. věst. 2018, L 151, s. 1), jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla (Úř. věst. 2007, L 171, s. 1).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi ADPA European Independent Automotive Data Publishers, mezinárodním neziskovým sdružením založeným podle belgického práva, a Gesamtverband Autoteile-Handel e.V., sdružením založeným podle německého práva, na jedné straně, a společnostmi Automobiles Peugeot SA (dále jen „Peugeot“) a PSA Automobiles SA (dále jen „PSA“), na straně druhé, ve věci poplatku, který tyto společnosti účtují za přístup k informacím o opravách a údržbě vozidel značky, jež vyrábějí.

3

Body 50 a 52 odůvodnění nařízení 2018/858 uvádějí:

[…]

4

Článek 3 tohoto nařízení definuje:

„1.   ‚schválení […] typu‘ [jako] postup, kterým schvalovací orgán osvědčuje, že určitý typ vozidla, systému, konstrukční části nebo samostatného technického celku splňuje příslušné správní předpisy a technické požadavky;

[…]

45.   ‚samostatn[ého] provozovatele[…]‘ jako fyzick[ou] nebo právnick[ou] osob[u] jin[ou] než autorizovaný obchodní zástupce nebo opravna, která je přímo nebo nepřímo zapojena do oprav a údržby vozidel, včetně opraven, výrobců nebo distributorů opravárenských zařízení, nástrojů nebo náhradních dílů, vydavatelů technických informací, automobilových klubů, poskytovatelů silničních asistenčních služeb, subjektů nabízejících inspekční a zkušební služby a subjektů zajišťujících školení pro instalační techniky, výrobce a servisní techniky zaměřené na vybavení vozidel poháněných alternativním palivem; rozumí se tím také autorizované opravny, obchodní zástupci a distributoři v rámci distribučního systému daného výrobce vozidla, pokud poskytují opravárenské nebo údržbářské služby k vozidlům, pro něž nejsou členy distribučního systému daného výrobce vozidel;

[…]

47.   ‚nezávislou opravn[u]‘ jako fyzick[ou] nebo právnick[ou] osob[u], která poskytuje opravárenské nebo údržbářské služby pro vozidla a která nepůsobí v rámci distribučního systému výrobce;

48.   ‚informace […] o opravách a údržbě vozidla‘ [jako] veškeré informace, včetně všech jejich následných změn a doplňků, potřebné pro diagnostiku, údržbu, prohlídky, přípravy pro technické prohlídky, přeprogramování nebo opětovnou inicializaci nebo dálkovou diagnostickou podporu vozidla, jakož i pro montáž dílů a zařízení na vozidla, které výrobce poskytuje svým autorizovaným partnerům, obchodním zástupcům a opravnám nebo které výrobce používá za účelem opravy a údržby.

[…]“

5

Článek 61 uvedeného nařízení, nadepsaný „Povinnosti výrobců poskytnout informace palubního diagnostického systému vozidla a informace o opravách a údržbě vozidla“, stanoví:

„1.   Výrobci poskytnou samostatným provozovatelům neomezený, standardizovaný a nediskriminační přístup k informacím palubního diagnostického systému, k diagnostickým a jiným zařízením, k nástrojům včetně úplné dokumentace a dostupných souborů ke stažení příslušného softwaru a informacím o opravách a údržbě vozidla. Informace jsou poskytovány snadno dostupným a strojově čitelným způsobem ve formě elektronicky zpracovatelných datových souborů. Samostatní provozovatelé mají přístup k dálkovým diagnostickým službám, které používají výrobci, autorizovaní obchodní zástupci a opravny.

Výrobci poskytnou standardizované, bezpečné a na dálku fungující zařízení, které nezávislým opravnám umožní provést úkony, jež vyžadují přístup k bezpečnostnímu systému vozidla.

2.   […]

Informace palubního diagnostického systému vozidla a informace o opravách a údržbě vozidla jsou zpřístupněny na internetových stránkách výrobců za použití standardizovaného formátu, nebo není-li to vzhledem k povaze těchto informací proveditelné, v jiném vhodném formátu. Pro samostatné provozovatele, kteří neprovozují opravny, se informace poskytují také ve strojově čitelném formátu, který lze zpracovávat elektronicky pomocí běžně dostupných nástrojů informačních technologií a softwaru, aby tak samostatní provozovatelé mohli plnit úkoly spojené s jejich podnikáním v dodavatelském řetězci na poprodejním trhu.

[…]

9.   Pokud jsou záznamy o opravách a údržbě vozidla vedeny v centrální databázi výrobce vozidla nebo jeho jménem, nezávislé opravny mají k těmto záznamům bezplatný přístup a mají možnost zadávat informace o opravách a údržbě, které provedly.

[…]“

6

Článek 63 téhož nařízení, nadepsaný „Poplatky za přístup k informacím o opravách a údržbě vozidla“, zní takto:

„1.   Výrobce může účtovat přiměřený a úměrný poplatek za přístup k informacím o opravách a údržbě vozidla, nejedná-li se o záznamy uvedené v čl. 61 odst. 10. Tyto poplatky neodrazují od přístupu k dotyčným informacím tím, že nezohledňují rozsah, ve kterém je samostatný provozovatel využívá. […]

2.   Výrobce zpřístupní informace o opravách a údržbě vozidla včetně transakčních služeb, jako je přeprogramování nebo technická pomoc, na hodinové, denní, měsíční či roční bázi, přičemž poplatky se liší v závislosti na délce doby, po kterou je přístup umožněn.

Kromě časově omezeného přístupu mohou výrobci nabídnout přístup založený na operacích, za který jsou vybírány poplatky za jednotlivé operace a nikoli za dobu, po kterou je přístup umožněn.

Tam, kde výrobce nabízí oba systémy přístupu, si nezávislé opravny zvolí buď systém přístupu založený na době trvání přístupu, nebo systém přístupu založený na operacích.“

7

Článek 86 nařízení 2018/858, nadepsaný „Změna nařízení (ES) č. 715/2007“, stanoví:

„1.   Nařízení (ES) č. 715/2007 se mění takto:

[…]

[…]

2.   Odkazy na zrušená ustanovení nařízení (ES) č. 715/2007 se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XI bodu 1 tohoto nařízení.“

8

Článek 89 tohoto nařízení, který se týká přechodných ustanovení, v odstavci 1 stanoví, že „tímto nařízením nepozbývá platnosti žádné schválení typu vozidla ani EU schválení typu udělené vozidlům nebo systémům, konstrukčním částem nebo samostatným technickým celkům do 31. srpna 2020“.

9

Příloha X uvedeného nařízení, nadepsaná „Přístup k informacím palubního diagnostického systému vozidla a k informacím o opravách a údržbě vozidla“, v bodě 6.1 stanoví, že „[ž]adatelé o právo k tomu, aby mohli informace kopírovat či dále zveřejňovat, musí jednat přímo s příslušným výrobcem“.

10

Ustanovení § 3a Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb [zákon proti nekalé soutěži ze dne 3. července 2004 (BGBI. 2004 I, s. 1414) ve znění zákona ze dne 17. února 2016 (BGBI. 2016 I, p. 233)] stanoví, že „každý, kdo poruší právní předpis, který upravuje mimo jiné chování na trhu v zájmu tržních subjektů, se dopouští nekalého jednání, pokud porušení může citelně narušit zájmy spotřebitelů, jiných tržních subjektů nebo soutěžitelů“.

11

Ustanovení § 8 odst. 3 bod 2 tohoto zákona umožňuje podat žalobu na odstranění nekalé obchodní praktiky proti „sdružením s právní osobností založeným k prosazování nezávislých obchodních nebo profesních zájmů, pokud je jejich členy velký počet podnikatelů, kteří na témže trhu prodávají totožné nebo podobné výrobky nebo služby, jsou-li zejména díky svým lidským, hmotným a finančním prostředkům schopna účinně plnit své úkoly podle statutu spočívající ve sledování nezávislých obchodních nebo profesních zájmů a pokud se porušení dotýká zájmů jejich členů“.

12

Společnosti Peugeot a PSA jsou držitelkami schválení typu podle čl. 3 bodu 1 nařízení (EU) 2018/858 pro vozidla značky „Peugeot“. Z tohoto důvodu poskytují přístup k informacím uvedeným v příloze X tohoto nařízení o opravách a údržbě schválených vozidel prostřednictvím databáze dostupné na internetovém portálu, který mohou „samostatní provozovatelé“ ve smyslu čl. 3 bodu 45 uvedeného nařízení konzultovat za paušální poplatek použitelný na všechny tyto provozovatele a upravený v závislosti na době trvání povoleného přístupu, aniž je zohledněn jakýkoliv jiný individuální parametr.

13

Pokud jde konkrétně o vydavatele technických informací, ti musí každoročně uzavřít se společnostmi Peugeot a PSA dohodu, která jim přiznává právo na přístup k těmto údajům, na vyhledání v nich informací o údržbě a opravách vozidel a na jejich využívání za účelem vypracování a distribuce informačních výkazů určených takovým uživatelům, jako jsou autoservisy, velkoobchodní distributoři a výrobci náhradních dílů automobilů. Výše požadovaného poplatku je stanovena individuálně pro každého vydavatele a na konkrétní období na základě základní ceny. Tato cena odpovídá pevnému poplatku požadovanému od ostatních samostatných provozovatelů, vynásobenému počtem konečných zákazníků vydavatele a průměrným tržím podílem na trhu vozidel v posledních deseti letech. Vše je vyděleno sazbou snížení závislou na počtu koncových uživatelů, jakož i kapitálovým ziskem získaným zpracováním údajů.

14

Podle ADPA a Gesamtverband není takto vypočtený poplatek „přiměřený“, ani „úměrný“ ve smyslu čl. 63 odst. 1 nařízení 2018/858. Mají za to, že zohlednění počtu koncových uživatelů představuje protiprávní odměnu za používání informací, neboť vede k tomu, že výrobcům automobilů je poskytnuta účast na dosažených ziscích. Domnívají se, že taková metoda výpočtu v rozsahu, v němž je v rozporu s nařízením 2018/858, je nekalou obchodní praktiku zakázanou německým právem. Tato sdružení podala proto žalobu proti společnostem Peugeot a PSA znějící na to, aby bylo uloženo posledně uvedeným společnostem účtovat vydavatelům technických informací stejné poplatky, jako jsou poplatky účtované nezávislým opravnám ve smyslu čl. 3 bodu 47 tohoto nařízení, za přístup k informacím o opravách a údržbě vozidla.

15

Společnosti Peugeot a PSA a prvním místě tvrdí, že použitelným nařízením je nařízení č. 715/2007, jelikož dotčená vozidla byla schválena před 1. zářím 2020, datem vstupu nařízení 2018/858 v platnost. Dále mají za to, že metoda výpočtu poplatků nemá být posuzována podle článku 63 nařízení 2018/858, jelikož dotčené poplatky nemají za cíl odměnit pouhý přístup k informacím o „opravách a údržbě vozidla“ ve smyslu čl. 61 odst. 1 tohoto nařízení, ale jsou protiplněním za oprávnění k obchodnímu využití těchto informací. Konečně, i za předpokladu, že by uvedené poplatky spadaly pod článek 63 nařízení 2018/858, společnosti Peugeot a PSA tvrdí, že toto ustanovení ponechává výrobcům automobilů prostor pro uvážení, pokud jde o metodu výpočtu účtovaných poplatků.

16

Předkládající soud se zaprvé zabývá otázkou ustanovení použitelných ratione temporis, pokud jde o přístup k informacím o vozidlech schválených před vstupem nařízení 2018/858 v platnost.

17

Zadruhé si klade otázku, zda dotčení výrobci automobilů mohou s ohledem na pojem „přístup k informacím“ uvedený v článku 61 tohoto nařízení, vykládaný ve světle bodů 50 a 52 odůvodnění, jakož i článku 63 a bodu 6.1 přílohy X uvedeného nařízení, požadovat od vydavatelů technických informací, aby měli zvláštní oprávnění k využívání informací za účelem přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla.

18

Zatřetí si tento soud klade otázku, zda zásada rovného zacházení ukládá, aby byly použity na nezávislé opravny a na vydavatele technických informací tytéž metody výpočtu poplatků fakturovaných na základě článku 63 nařízení 2018/858. Podle tohoto soudu ve prospěch jednotného tarifního systému hovoří skutečnost, že doba přístupu k informacím je jediným rozlišujícím kritériem stanoveným v čl. 63 odst. 2 tohoto nařízení, mezi osobami, které mají právo na přístup k těmto informacím, pro účely stanovení těchto poplatků. Naopak zdůrazňuje, že pojem „přiměřený a úměrný poplatek“ použitý v čl. 63 odst. 1 uvedeného nařízení hovoří ve prospěch výpočtu poplatku účtovaného osobám požívajícím práva na přístup k informacím o údržbě a opravách vozidla případ od případu.

19

V případě záporné odpovědi na tuto třetí otázku se předkládající soud táže, zda pojem „přiměřený a úměrný poplatek“ musí být vykládán v tom smyslu, že pro výpočet tohoto poplatku je třeba zohlednit pouze skutečné náklady vynaložené výrobcem k umožnění přístupu k informacím o opravách a údržbě jeho vozidel, nezávisle na hospodářské hodnotě těchto informací.

20

Za těchto podmínek se Landgericht Köln (zemský soud v Kolíně nad Rýnem, Německo) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

21

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda články 61 a 63 nařízení 2018/858 musí být vykládány v tom smyslu, že jsou použitelné na modely vozidel schválených podle nařízení č. 715/2007.

22

Zaprvé je třeba uvést, že nařízení 2018/858, jak vyplývá z jeho bodu 50 odůvodnění, nezrušuje nařízení č. 715/2007, ale konsoliduje požadavky stanovené v posledně uvedeném nařízení, které se týkají poskytování informací o opravách a údržbě motorových vozidel ve smyslu čl. 3 bodu 48 nařízení 2018/858. Kromě toho čl. 89 odst. 1 posledně uvedeného nařízení, ve znění platném od 1. září 2020, upřesňuje, že tímto nařízením nepozbývá platnosti žádné schválení typu vozidla ani EU schválení typu udělené vozidlům nebo systémům, konstrukčním částem nebo samostatným technickým celkům do 31. srpna 2020.

23

Zadruhé je třeba zdůraznit, že čl. 86 odst. 1 bod 4 nařízení 2018/858 sice zrušuje kapitolu III nařízení č. 715/2007 o přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidel, avšak tento článek v odstavci 2 upřesňuje, že odkazy na zrušená ustanovení nařízení (ES) č. 715/2007 se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze XI bodu 1 tohoto nařízení. V souladu s touto přílohou nahrazují články 61 a 63 nařízení 2018/858 články 6 a 7 nařízení č. 715/2007 a od 1. září 2020 se použijí na vozidla schválená před tímto datem.

24

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na první otázku odpovědět tak, že články 61 a 63 nařízení 2018/858 ve spojení s čl. 86 odst. 1 bodem 4 a odst. 2, jakož i přílohou XI bodem 1 tohoto nařízení musí být vykládány v tom smyslu, že jsou použitelné na modely vozidel schválených podle nařízení č. 715/2007.

25

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 61 odst. 1 nařízení 2018/858 musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost, kterou ukládá výrobcům automobilů, poskytnout neomezený, standardizovaný a nediskriminační přístup „k informacím o opravách a údržbě motorového vozidla“, které jsou definovány v čl. 3 bodě 48 tohoto nařízení, zahrnuje povinnost umožnit vydavatelům technických informací nakládat s těmito informacemi a využívat je pro účely jejich podnikání v dodavatelském řetězci na poprodejním trhu, aniž jsou jim uloženy jiné podmínky, než jsou podmínky stanovené v uvedeném nařízení.

26

V tomto ohledu je třeba bez dalšího uvést, že pojem „samostatný provozovatel“ je definován v čl. 3 bodě 45 nařízení 2018/858 jako jakákoli fyzická nebo právnická osoba jiná než autorizovaný obchodní zástupce nebo opravna, která je přímo nebo nepřímo zapojena do oprav a údržby vozidel. V tomto bodě 45 je výslovně uvedeno, že vydavatelé technických informací spadají do kategorie samostatných provozovatelů.

27

Podle čl. 61 odst. 1 prvního pododstavce nařízení 2018/858 mají tedy vydavatelé technických informací jakožto samostatní provozovatelé neomezený, standardizovaný a nediskriminační přístup k informacím o opravách a údržbě vozidla. Informace musí být poskytovány snadno dostupným a strojově čitelným způsobem ve formě elektronicky zpracovatelných datových souborů. Takový přístup prostřednictvím standardizovaného formátu má umožnit, jak uvádí bod 50 odůvodnění tohoto nařízení, „vyhledání technických informací“.

28

Článek 61 odst. 2 druhý pododstavec druhá věta uvedeného nařízení upřesňuje, že pro samostatné provozovatele jiné než opravny, včetně vydavatelů technických informací, musí být tyto informace poskytovány ve formátu, který lze zpracovávat elektronicky, aby tyto subjekty mohly plnit úkoly spojené s jejich podnikáním v dodavatelském řetězci na poprodejním trhu. Je třeba dodat, že tato povinnost výrobců automobilů byla zavedena až v průběhu legislativního postupu týkajícího se nařízení 2018/858 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. září 2019, Gesamtverband Autoteile-Handel, C‑527/18, EU:C:2019:762, bod 34).

29

Ze samotného znění těchto ustanovení tedy vyplývá, že povinnost výrobců automobilů poskytnout neomezený, standardizovaný a nediskriminační přístup k informacím o opravách a údržbě vozidla uvedená v čl. 61 odst. 1 nařízení 2018/858, zahrnuje povinnost umožnit vydavatelům technických informací nakládat s takovými informacemi a využívat je bez jiných podmínek, než jsou podmínky stanovené tímto nařízením, v rámci a pro účely jejich konkrétních obchodních činností v dodavatelském řetězci na poprodejním trhu.

30

Takový výklad je potvrzen cílem uvedeným v bodech 50 a 52 odůvodnění nařízení 2018/858, a sice umožnit účinnou hospodářskou soutěž na trhu služeb spočívajících v poskytování informací o opravách a údržbě vozidla tak, aby trh nezávislých opraven a údržby vozidel jako celek mohl soutěžit s autorizovanými obchodními zástupci.

31

Vydavatelé technických informací totiž tím, že usnadňují přístup k informacím nezbytným pro opravu a údržbu vozidla samostatnými provozovateli, kteří nejsou autorizovanými prodejci nebo opravnami, jež jsou součástí distribučního systému výrobců, zejména prostřednictvím nakládání s těmito informacemi, jejich využívání a shromažďování, přispívají k rozvoji trhu oprav a údržby vozidel takovými provozovateli.

32

Právo na přístup k uvedeným informacím, které musí výrobci automobilů zaručit podle čl. 61 odst. 1 tohoto nařízení zejména vydavatelům technických informací, musí zahrnout právo na nakládání s těmito informacemi a jejich využívání těmito vydavateli v rámci a pro účely jejich vlastní obchodní činnosti bez jiných podmínek, než jsou podmínky stanovené v uvedeném nařízení.

33

Bod 6.1 přílohy X nařízení 2018/858 – který zavádí povinnost každého, kdo si přeje informace o opravách nebo údržbě vozidla kopírovat či dále zveřejňovat, jednat přímo s příslušným výrobcem – nemůže zpochybnit tento výklad práva na přístup k informacím, které článek 61 tohoto nařízení zaručuje vydavatelům technických informací jakožto samostatným provozovatelům.

34

Nakládání s takovými informacemi a jejich využívání těmito vydavateli v rámci a pro účely vlastní obchodní činnosti na základě článku 61 nařízení 2018/858 totiž nelze stavět na roveň pouhému pořizování kopií nebo rozmnoženin uvedených informací ve smyslu bodu 6.1 přílohy X tohoto nařízení, která, jak poznamenává Evropská komise, obecně stanoví technické požadavky týkající se přístupu k informacím, zejména o opravách a údržbě vozidla.

35

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 61 odst. 1 nařízení 2018/858 musí být vykládán v tom smyslu, že povinnost, kterou ukládá výrobcům automobilů, aby poskytovali neomezený, standardizovaný a nediskriminační přístup k informacím o opravách a údržbě motorových vozidel, které jsou vymezeny v čl. 3 bodě 48 tohoto nařízení, zahrnuje povinnost umožnit vydavatelům technických informací nakládat s těmito informacemi a využívat je pro účely jejich podnikání v dodavatelském řetězci na poprodejním trhu bez jiných podmínek, než jsou podmínky stanovené v uvedeném nařízení.

36

Podstatou třetí a čtvrté otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda článek 63 nařízení 2018/858 musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „přiměřený a úměrný poplatek“ uvedený v tomto článku ukládá výrobcům automobilů, aby na všechny samostatné provozovatele používali jednotnou metodu výpočtu tohoto poplatku založenou pouze na nákladech vynaložených z důvodu přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla, které jim toto nařízení ukládá poskytnout.

37

Článek 63 odst. 1 první věta nařízení 2018/858 umožňuje výrobcům automobilů účtovat poplatky za přístup k informacím o opravách a údržbě vozidla, pokud jsou tyto poplatky přiměřené a úměrné. Z druhé věty tohoto čl. 63 odst. 1 vyplývá, že tyto poplatky nesmí odrazovat od přístupu k dotyčným informacím a za tímto účelem musí zohledňovat rozsah, ve kterém je každý samostatný provozovatel využívá.

38

Článek 63 odst. 2 první pododstavec nařízení 2018/858 stanoví rovněž, že výrobci automobilů zpřístupní uvedené informace na hodinové, denní, měsíční či roční bázi a určí poplatky v závislosti na délce doby, po kterou je přístup umožněn. Druhý pododstavec tohoto odstavce 2 alternativně umožňuje těmto výrobcům nabídnout přístup založený na operacích, přičemž poplatky za přístup jsou tedy účtovány za jednotlivé operace. Třetí pododstavec uvedeného odstavce 2 umožňuje nezávislým opravnám definovaným v čl. 3 bodě 47 nařízení 2018/858 zvolit si mezi těmito dvěma systémy přístupu, pokud výrobce nabízí oba systémy.

39

Kromě toho čl. 61 odst. 1 první pododstavec poslední věta nařízení 2018/858 zaručuje těmto nezávislým opravnám přístup k dálkovým diagnostickým službám, které používají výrobci a autorizovaní obchodní zástupci, aby jim umožnil provést úkony, jež vyžadují přístup k bezpečnostnímu systému vozidla. Článek 61 odst. 9 tohoto nařízení rovněž stanoví, že pokud jsou záznamy o opravách a údržbě vozidla vedeny v centrální databázi výrobce vozidla, uvedené nezávislé opravny mají k těmto záznamům bezplatný přístup a mají možnost zadávat informace o opravách a údržbě, které provedly.

40

Zaprvé z těchto ustanovení vyplývá, že povinnosti, jež nařízení 2018/858 ukládá výrobcům automobilů, se liší v závislosti na postavení toho, kdo má užitek z těchto povinností, což bez dalšího vylučuje uplatnění jediné paušální částky na všechny samostatné provozovatele jakožto poplatku účtovaného za přístup k informacím o opravách a údržbě vozidla. Za tímto účelem musí výrobci automobilů zejména zohlednit způsob, jakým jednotliví samostatní provozovatelé využívají tyto informace v rámci svých obchodních činností.

41

Tento doslovný výklad je dále potvrzen obecnou zásadou rovnosti, která ukládá nejen to, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně, ale také to, aby s odlišnými situacemi nebylo zacházeno stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (rozsudky ze dne19. října 1977, Ruckdeschel a další, 117/76 a 16/77, EU:C:1977:160, bod 7, ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique a Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 23, jakož i ze dne 17. prosince 2020, Centraal israëlitisch consistoire van belgië a další, C‑336/19, EU:C:2020:1031, bod 85, jakož i citovaná judikatura).

42

Jak přitom poznamenaly společnosti Peugeot a PSA, vydavatelé technických informací a nezávislé opravny se z hlediska předmětu a cíle sledovaného nařízení 2018/858 nenacházejí ve srovnatelné situaci. Obecná zásada rovného zacházení tudíž vylučuje, aby toto nařízení bylo vykládáno v tom smyslu, že stanoví jednotnou metodu výpočtu pro přístup všech samostatných provozovatelů k informacím o opravách a údržbě vozidla.

43

Zadruhé ze znění žádného z ustanovení uvedených v bodech 37 a 38 tohoto rozsudku nevyplývá, že výrobci automobilů musí při výpočtu poplatků za přístup k informacím o opravách a údržbě vozidla vycházet pouze z nákladů vzniklých v souvislosti s povinností poskytnout přístup k těmto informacím, kterou jim ukládá nařízení 2018/858. Jedinou podmínkou stanovenou v čl. 63 odst. 1 tohoto nařízení ve spojení s bodem 52 odůvodnění uvedeného nařízení je totiž to, aby tyto poplatky byly přiměřené a úměrné, aby jejich výše neodrazovala samostatné provozovatele od přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla, neboť jinak by byl cíl sledovaný uvedeným nařízením, kterým je umožnit těmto provozovatelům konkurovat autorizovaným prodejcům a opravnám na trhu informačních služeb týkajících se oprav a údržby vozidel, zbaven užitečného účinku.

44

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na třetí a čtvrtou otázku odpovědět tak, že článek 63 nařízení 2018/858, vykládaný ve světle bodu 52 odůvodnění tohoto nařízení a zásady rovného zacházení, musí být vykládán v tom smyslu, že pojem „přiměřený a úměrný poplatek“ uvedený v tomto článku zaprvé ukládá výrobcům automobilů povinnost zohlednit obchodní činnost, v jejímž rámci jsou informace o opravách a údržbě vozidla využívány jednotlivými samostatnými provozovateli, a zadruhé jim umožňuje účtovat poplatky přesahující pouhé náklady vynaložené z důvodu přístupu k těmto informacím těmto provozovatelům, který jsou povinni poskytnout všem provozovatelům podle tohoto nařízení, avšak za podmínky, že tyto poplatky nejsou pro provozovatele odrazující.

45

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmého senátu) rozhodl takto: