1)

Musí být prohlášen či považován za neplatný čl. 3 odst. 2 směrnice 79/7 ze dne 18. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (1), který z oblasti působnosti této směrnice vylučuje dávky pro pozůstalé a rodinné dávky, a to z důvodu, že je v rozporu se základní zásadou unijního práva, jako je zásada rovnosti mezi muži a ženami, která je vyhlášena v článcích 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii jako základní hodnota Evropské unie a prohlášena za základní právo v čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i v dlouhodobé ustálené judikatuře Soudního dvora?

2)

Musí být článek 6 Smlouvy o Evropské unii a čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, s ohledem na článek 1 dodatkového protokolu č. 1 k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu opatření, jako je opatření dotčené ve věci v původním řízení [vycházející z rozsudku Tribunal Constitucional (Ústavní soud) č. 40/2014 ze dne 11. března 2014, z vnitrostátní judikatury, která jej vykládá, a z legislativní reformy, která jej provádí], které pozůstalým druhům/družkám – v praxi a s ohledem na všeobecnou neznalost požadavku formalizace a nedostatek adaptačního období k jeho splnění – v první fázi znemožnilo a následně nepřiměřeně ztížilo přístup k pozůstalostnímu důchodu, který je upraven katalánským Código Civil (občanský zákoník)?

3)

Musí být taková základní zásada unijního práva, jako je zásada rovnosti mezi muži a ženami, která je vyhlášena v článcích 2 a 3 Smlouvy o Evropské unii jako základní hodnota Evropské unie, a zákaz diskriminace na základě pohlaví, uznaný jako základní právo v článku 21 Listiny základních práv Evropské unie, ve spojení s článkem 14 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu opatření, jako je opatření dotčené v původním řízení [vycházející z rozsudku Tribunal Constitucional (Ústavní soud) č. 40/2014 ze dne 11. března 2014, z vnitrostátní judikatury, která jej vykládá, a z legislativní reformy, která jej provádí], které pozůstalým druhům/družkám – v praxi a s ohledem na všeobecnou neznalost požadavku formalizace a nedostatek adaptačního období k jeho splnění – v první fázi znemožnilo a následně nepřiměřeně ztížilo přístup k pozůstalostnímu důchodu, který je upraven katalánským Código Civil (občanský zákoník), na úkor většího procentního podílu žen než mužů?

4)

Musí být zákaz diskriminace na základě „narození“, nebo alternativně na základě „příslušnosti k národnostní menšině“, stanovený v čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, ve spojení s článkem 14 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátnímu opatření, jako je opatření dotčené v původním řízení [vycházející z rozsudku Tribunal Constitucional (Ústavní soud) č. 40/2014 ze dne 11. března 2014, z vnitrostátní judikatury, která jej vykládá, a z legislativní reformy, která jej provádí], které pozůstalým druhům/družkám – v praxi a s ohledem na všeobecnou neznalost požadavku formalizace a nedostatek adaptačního období k jeho splnění – v první fázi znemožnilo a následně nepřiměřeně ztížilo přístup k pozůstalostnímu důchodu, který je upraven katalánským Código Civil (občanský zákoník)?