1)

Musí být čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (1), vykládán v tom smyslu, že upravuje nejen výši náhrady, která má být zaplacena, ale také způsob splnění této povinnosti?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku, může se cestující nebo jeho právní nástupce účinně domáhat zaplacení ekvivalentu částky 400 EUR vyjádřeného v jiné měně, zejména v národní měně platné v bydlišti cestujícího, jehož let byl zrušen nebo zpožděn?

3)

V případě kladné odpovědi na druhou otázku, podle jakých kritérií má být určena měna, v níž se může cestující nebo jeho právní nástupce domáhat zaplacení peněžité částky, a jaký směnný kurz má být uplatněn?

4)

Brání čl. 7 odst. 1 nebo jiná ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004 použití ustanovení vnitrostátního práva o plnění závazků, která vedou k zamítnutí žaloby podané cestujícím nebo jeho právním nástupcem pouze z toho důvodu, že byl nárok nesprávně určen v národní měně platné v bydlišti cestujícího, a nikoli v eurech podle čl. 7 odst. 1 nařízení?