—

zrušil rozsudek Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) Evropské unie ze dne 24. října 2018 ve věci T-29/17, kterým se zrušuje rozhodnutí Komise C(2016) 1449 final ze dne 2. března 2016 o žádosti o zbavení imunity RQ;

—

zamítl žalobu na neplatnost podanou odpůrkyní v řízení o kasačním opravném prostředku k Tribunálu Evropské unie a vydal konečné rozhodnutí o otázkách, které jsou předmětem projednávaného kasačního opravného prostředku, nebo jestliže stav sporu nedovoluje Soudnímu dvoru vydat konečné rozhodnutí, vrátil věc Tribunálu, aby rozhodl ve věci samé;

—

uložil žalobkyni v první stupni náhradu nákladů řízení vynaložených Komisí jak v řízení prvním stupni, tak i v řízení o tomto kasačním opravném prostředku.

1.

Zaprvé na rozdíl od Tribunálu má Komise za to, že rozhodnutí o zbavení imunity není aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení žalobkyně a nemůže být tedy předmětem žaloby na neplatnost. Rozsudek napadený kasačním opravným prostředkem je tedy stižen nesprávným právním posouzením, jelikož považuje žalobu za přípustnou.

2.

Zadruhé má Komise za to, že rozsudek napadený kasačním opravným prostředkem poskytuje nesprávný výklad práva být vyslechnut zakotveného v čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie tím, že je založen na nesprávném výkladu a použití čl. 4odst. 3 SEU (zásada loajální spolupráce) a obecné zásady vzájemné důvěry mezi orgány Unie a orgány členských států.

3.

Zatřetí má Komise za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení při kvalifikaci jednání Komise v projednávaném případě tím, že měl za to, že Komise dostatečně nedodržela právo žalobkyně být vyslechnuta.