1

Evropská komise se kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 16. března 2016, Xinyi PV Products (Anhui) Holdings v. Komise (T‑586/14, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2016:154), kterým Tribunál zrušil prováděcí nařízení Komise (EU) č. 470/2014 ze dne 13. května 2014 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2014, L 142, s. 1, a oprava Úř. věst. 2014, L 253, s. 4, dále jen „sporné nařízení“), v rozsahu, v němž se toto nařízení týkalo společnosti Xinyi PV Products (Anhui) Holdings Ltd (dále jen „Xinyi PV“).

2

V době rozhodné z hlediska skutkového základu sporu byla ustanovení upravující přijímání antidumpingových opatření Evropskou unií obsažena v nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 2009, L 343, s. 51; oprava Úř. věst. 2010, L 7, s. 22, dále jen „základní nařízení“). Toto nařízení bylo zrušeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21).

3

Článek 2 odst. 7 základního nařízení stanovil:

[…]

[…]“

4

Skutečnosti předcházející sporu, které vyplývají z napadeného rozsudku, mohou být shrnuty následovně.

5

Společnost Xinyi PV je společností zabývající se výrobou a vývozem solárního skla, která je usazena v Číně. Má jediného akcionáře, a sice společnost Xinyi Solar (Hongkong) Ltd, která je usazena v Hongkongu (Čína) a kotovaná na hongkongské burze.

6

Na základě podnětu podaného dne 15. ledna 2013 Komise zahájila dne 28. února 2013 antidumpingové šetření týkající se dovozů některých výrobků ze solárního skla pocházejících z Číny.

7

Společnost Xinyi PV dne 21. května 2013 předložila Komisi žádost o přiznání statusu podniku působícího v podmínkách tržního hospodářství ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení, aby mohla být u této společnosti určena běžná hodnota v souladu s čl. 2 odstavci 1 až 6 tohoto nařízení, a nikoli podle tzv. metody „srovnatelných zemí“, uvedené v ustanoveních obsažených v čl. 2 odst. 7 písm. a) uvedeného nařízení.

8

Dopisem ze dne 22. srpna 2013 Komise oznámila společnosti Xinyi PV, že její žádosti nelze dle názoru Komise vyhovět. V tomto dopise Komise v tomto ohledu uvedla následující:

„Šetřením bylo zjištěno, že [společnost Xinyi PV] těžila z různých daňových zvýhodnění z titulu daně z příjmů, jako je:

Má se za to, že snížené sazby daně poskytují značná daňová zvýhodnění, přičemž [společnost Xinyi PV] neprokázala, že její výrobní náklady a její finanční situace nejsou podstatným způsobem zkresleny bývalým systémem netržního hospodářství […]

Komise proto navrhuje zamítnout žádost [společnosti Xinyi PV o přiznání] statusu podniku působícího v tržním hospodářství.“

9

Dne 1. září 2013 společnost Xinyi PV předložila vyjádření k tomuto dopisu, na něž Komise odpověděla dopisem ze dne 13. září 2013, kterým bylo potvrzeno zamítnutí žádosti o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství podané touto společností.

10

V posledně uvedeném dopise Komise uvedla zejména následující:

„Režim daně z příjmu, který [příznivě] zachází s některými společnostmi nebo některými hospodářskými odvětvími, které vláda považuje za strategické, znamená, že tento daňový režim nemá původ v tržním hospodářství, ale stále do značné míry vyplývá ze státního plánování, a může se na něj tedy vztahovat třetí kritérium [čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení]. Použití režimu zvýhodněné sazby daně mění výši zisků před zdaněním, které společnost musí generovat, aby byla pro investory atraktivní […].

V tomto ohledu je třeba připomenout, že na [společnost Xinyi PV] bylo možné uplatnit sníženou daňovou sazbu (14,01 %), jelikož mohla kumulovat daňový režim společností působících v oblasti špičkových technologií s jiným režimem, konkrétně programem ‚2 Free 3 Halve‘. Kombinovaným účinkem toho bylo významné snížení sazby ve srovnání s běžnou sazbou (25 %), kterým mohl být zejména sledován cíl přilákání kapitálu prostřednictvím snížených sazeb, a tím ovlivněna finanční a hospodářská situace celé společnosti.

[…]

Konečně tvrdíte, že posouzení Komise, podle kterého lze daňový režim prakticky neustále přizpůsobovat, je neopodstatněné. Vaše argumenty, podle kterých jsou oba daňové režimy časově omezeny, byly řádně vzaty v úvahu. Nicméně skutečnost, že oba tyto daňové režimy nemají trvalou povahu, nemůže zpochybnit skutečnost […], že jejich cílem bylo ovlivnit finanční a hospodářskou situaci podniku.“

11

Dne 26. listopadu 2013 Komise přijala nařízení (EU) č. 1205/2013 o uložení prozatímního antidumpingového cla na dovoz solárního skla z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2013, L 316, s. 8, dále jen „prozatímní nařízení“). Podle metody srovnatelné země byla pro účely výpočtu běžné hodnoty pro všechny čínské vyvážející výrobce, včetně společnosti Xinyi PV, vybrána Turecká republika. Na dovoz dotčeného výrobku vyrobeného tímto výrobcem bylo uloženo prozatímní antidumpingové clo ve výši 39,3 %.

12

Body 34 až 47 odůvodnění prozatímního nařízení se týkají žádostí o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství. Body 40, 41, 43 a 45 až 47 odůvodnění tohoto nařízení jsou následujícího znění:

[…]

[…]

13

Dne 13. května 2014 Komise přijala sporné nařízení, v němž v bodě 34 odůvodnění zejména potvrdila, že zjištění uvedená v bodech 34 až 47 odůvodnění prozatímního nařízení, podle kterých měly být všechny žádosti o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství zamítnuty. Podle sporného nařízení bylo na dovoz výrobků ze solárního skla vyrobeného společností Xinyi PV uloženo konečné antidumpingové clo se sazbou 36,1 %.

14

Toto konečné antidumpingové clo bylo následně pozměněno a stanoveno na úrovni 75,4 % podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/1394 ze dne 13. srpna 2015, kterým se mění nařízení (EU) č. 470/2014, ve znění nařízení (EU) 2015/588, o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímního cla uloženého na dovoz solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky na základě nového absorpčního šetření podle článku 12 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (Úř. věst. 2015, L 215, s. 42).

15

Souběžně s antidumpingovým šetřením bylo dne 23. dubna 2013 zahájeno antisubvenční šetření, které vedlo k přijetí prováděcího nařízení Komise (EU) č. 471/2014 ze dne 13. května 2014 o uložení konečného vyrovnávacího cla na dovoz solárního skla pocházejícího z Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2014, L 142, s. 23). Podle čl. 1 odst. 2 tohoto nařízení bylo uloženo vyrovnávací clo na dovoz solárního skla vyráběného společností Xinyi PV ve výši 3,2 %.

16

Žalobou podanou kanceláři Tribunálu dne 7. srpna 2014 podala společnost Xinyi PV návrh zrušení sporného nařízení.

17

Na podporu své žaloby uvedla společnost Xinyi PV čtyři žalobní důvody. Tribunál v napadeném rozsudku zkoumal jen první z těchto žalobních důvodů, který vychází z porušení čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení, a tento důvod má tedy význam pro účely projednávaného kasačního opravného prostředku.

18

Společnost Xinyi PV v rámci tohoto žalobního důvodu tvrdila, že Komise se ve sporném nařízení nesprávně domnívala, že výrobní náklady a finanční situace této společnosti byly podstatným způsobem zkresleny v důsledku bývalého systémem netržního hospodářství ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení.

19

Tribunál v tomto ohledu v bodě 62 napadeného rozsudku rozhodl, že je třeba mít za to, že posouzení Komise bylo v této části zjevně chybné.

20

Tribunál nejprve v bodech 63 až 67 napadeného rozsudku tento závěr v podstatě opřel o odůvodnění, podle něhož nelze mít za to, že dotčená daňová zvýhodnění jsou způsobena bývalým systémem netržního hospodářství v tom smyslu, že z něj vyplývají nebo jsou jeho důsledkem, jelikož je obecně známo, že i takové země s tržním hospodářstvím, jako jsou členské státy Unie, přiznávají podnikům daňová zvýhodnění ve formě osvobození od daně po určitou dobu nebo sníženou sazbu daně, jak ostatně vyplývá z judikatury Soudního dvora v oblasti státních podpor.

21

Tribunál v bodech 68 až 78 napadeného rozsudku zadruhé odmítl argumenty Komise vycházející ze skutečnosti, že dotčená daňová zvýhodnění nejsou vzhledem ke svým zvláštním charakteristikám, vlastní tržnímu hospodářství, a to zejména proto, že je možné je spojit s jednotlivými plány plněnými v Číně.

22

Tribunál tedy vyhověl prvnímu žalobnímu důvodu, a v důsledku toho zrušil článek 1 sporného nařízení v rozsahu, v němž se týkalo společnosti Xinyi PV, aniž se zabýval ostatními důvody znějícími na zrušení uplatněnými touto společností.

23

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

24

Společnost Xinyi PV navrhuje, aby Soudní dvůr:

25

Usnesením předsedy Soudního dvora ze dne 13. října 2016Komise v. Xinyi PV Products (Anhui) Holdings (C‑301/16 P, nezveřejněné, EU:C:2016:796), bylo povoleno vedlejší účastenství společnosti GMB Glasmanufaktur Brandenburg GmbH (dále jen „GMB“) na podporu návrhových žádání Komise.

26

Na podporu kasačního opravného prostředku Komise uplatňuje tři důvody, přičemž první z nich vychází z nesprávného právního posouzení, pokud jde o výklad slovního spojení „způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství“ obsaženého v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení, druhý z porušení povinnosti uvést odůvodnění a třetí z procesních nesrovnalostí.

27

První důvod kasačního opravného prostředku Komise se dělí na pět částí.

28

V rámci první části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 63 a 69 napadeného rozsudku učinil závěr, že k tomu, aby mohlo být určité opatření považováno za opatření způsobené bývalým systémem netržního hospodářství ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení, nestačí prokázat, že toto opatření je v Číně určeno k uskutečnění pětiletého plánu, nemá-li být toto ustanovení zcela zbaveno užitečného účinku.

29

Článek 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážku základního nařízení je totiž podle Komise třeba vykládat v tom smyslu, že daňová zvýhodnění určená k uskutečnění pětiletého plánu jsou vždy způsobena bývalým systémem netržního hospodářství.

30

Společnost Xinyi PV v reakci na tuto první část tohoto důvodu tvrdí, že z bodu 57 napadeného rozsudku vyplývá, že argumentace Komise, podle níž jsou daňová zvýhodnění určená k uskutečnění pětiletého plánu vždy způsobena bývalým systémem netržního hospodářství, nikdy nebyla projednána před Tribunálem. Podle jejího názoru tedy jde o nové tvrzení, které by jako takové mělo být Soudním dvorem odmítnuto jako nepřípustné.

31

Pokud jde o věc samou, Tribunál podle Xinyi PV v bodě 69 napadeného rozsudku správně učinil závěr, že zamítnutí žádosti o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství z důvodu, že existuje nepřímá souvislost mezi dotčenými daňovými zvýhodněními a různými plány plněnými v současnosti v Čínské lidové republice by zbavilo slovní spojení „způsobené bývalým systémem netržního hospodářství“ jakéhokoliv užitečného účinku.

32

V rámci druhé části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že se v bodech 74 až 76 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že podpora některých průmyslových odvětví, jako například odvětví špičkových technologií považovaných dotyčnou zemí za strategická, představuje v tržním hospodářství legitimní cíl.

33

V tomto ohledu Komise tvrdí, že ačkoli koncept tržního hospodářství povoluje určité státní zásahy, jejich cílem je ochrana obecného zájmu, a nikoli výběr „vítěze“, který spočívá v upřednostnění určitého hospodářského odvětví nebo upřednostnit určité hospodářské odvětví, jež je ve vztahu k jinému odvětví považováno za „strategické“, prostřednictvím různých daňových sazeb nebo jiných forem zvýhodnění. V tržním hospodářství jsou státní podpory odůvodněné jen tehdy, jsou-li zaměřeny na napravení selhání trhu, nebo pokud sledují cíle nastolení vyrovnanosti.

34

Společnost Xinyi PV tvrdí, že tato argumentace se v rozsahu, ve kterém se týká bodů 75 a 76 napadeného rozsudku, vztahuje v zásadě na autonomní posouzení důkazů Tribunálem, které mu uvedená společnost předložila a které nemohou být předmětem přezkumu ve fázi řízení o kasačním opravném prostředku proto, že Komise ani netvrdila, že došlo ke zjevnému zkreslení některého z těchto důkazů, ani to neprokázala.

35

Uvedené body 75 a 76 podle jejího názoru slouží pouze k demonstraci skutečnosti, že dotčená daňová zvýhodnění nepředstavují zkreslení takového druhu, ke kterým dochází v hospodářstvích se státním obchodem, která by vedla k uplatnění kritéria uvedeného v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení.

36

V rámci třetí části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál se v bodech 77 a 78 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že argument Komise, podle kterého dotčená daňová zvýhodnění měla dopad nikoliv výlučně na náklady, které se přímo váží ke sledovanému cíli, nýbrž na všechny finanční výsledky společnosti Xinyi PV, a tudíž na její celkovou hospodářskou situaci, je relevantní pouze pro určení podstatnosti zkreslení ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení, ale nikoli pro posouzení toho, zda je uvedené zkreslení způsobeno bývalým systémem netržního hospodářství ve smyslu téhož ustanovení.

37

Jak Komise podle svého názoru prokázala jak v rámci správního řízení, tak v řízení před Tribunálem, jedna z charakteristik společných pro režimy podpor v tržním hospodářství spočívá v tom, že podpory jsou zaměřené a omezené na veřejné financování nezbytné k dosažení sledovaných cílů. Naproti tomu opatření zkoumaná v projednávané věci nejsou takto omezena na konkrétní kategorii investičních nákladů, a nejsou omezena ani z časového hlediska.

38

Společnost Xinyi PV tvrdí, že Komise nepředložila žádný důkaz na podporu svého tvrzení, že jedině subvence existující v tržním hospodářství jsou těmi, které jsou zaměřeny a omezeny na veřejné financování nezbytné k dosažení sledovaných cílů, ani neodkazuje na žádný důkaz předložený v řízení před Tribunálem.

39

Tato argumentace navíc podle jejího názoru postrádá právní základ, neboť čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážka základního nařízení se netýká otázky, zda zkreslení patří mezi typy opatření, která jsou přijatelná v tržním hospodářství, nýbrž otázky, zda patří k takovému typu opatření, který existoval v bývalém systému netržního hospodářství.

40

V rámci čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise Tribunálu vytýká, že v bodech 66 a 67 napadeného rozsudku učinil závěr, že režimy státních podpor, které byly považovány za protiprávní a neslučitelné s vnitřním trhem v rozsudcích ze dne 29. ledna 1998, Komise v. Itálie (C‑280/95, EU:C:1998:28), ze dne 21. března 2002, Španělsko v. Komise (C‑36/00, EU:C:2002:196), jakož i ze dne 28. července 2011, Diputación Foral de Vizcaya a další v. Komise (C‑471/09 P až C‑473/09 P, nezveřejněný, EU:C:2011:521), jsou srovnatelné s daňovými opatřeními přezkoumávanými v projednávané věci, takže existence těchto opatření jako taková nestačí k tomu, aby mohla být považována za opatření způsobená systémem netržního hospodářství.

41

V první řadě režimy podpor, jichž se týkaly tyto tři rozsudky Soudního dvora, měly podle Komise společné to, že byly zaměřené a omezené na částku nezbytnou k dosažení strategického sledovaného cíle, a měly tedy jednu společnou vlastnost, která je vlastní tržnímu hospodářství. Naproti tomu obě opatření zkoumaná v projednávané věci nejsou omezena na určitou kategorii nákladů a kromě toho snížená sazba daně stanovená pro podniky působící v oblasti špičkových technologií není časově omezena.

42

Za další tyto tři uvedené režimy podpor sledovaly strategický cíl, který je charakteristický pro tržní hospodářství, a sice ochranu životního prostředí, restrukturalizaci podniků v obtížích a regionální rozvoj. Opatření zkoumaná v projednávané věci měla naopak za cíl podporovat strategická odvětví, a nesledovala tudíž cíl charakteristický pro tržní hospodářství.

43

Konečně, Komise uvádí, že příjemci státních podpor, které byly v těchto třech rozsudcích citovaných v bodě 66 napadeného rozsudku považovány za protiprávní a neslučitelné s vnitřním trhem, neměli na rozdíl od společnosti Xinyi PV právo ponechat si tyto podpory, protože bylo nařízeno jejich vrácení.

44

Společnost Xinyi PV se domnívá, že konstatování, která Tribunál uvedl v bodech 66 a 67 napadeného rozsudku, představují skutková posouzení, která nelze přezkoumávat ve stadiu řízení o kasačním opravném prostředku, neboť Komise ani netvrdila, že došlo ke zjevnému zkreslení některého z těchto důkazů, ani to neprokázala.

45

Pokud jde o věc samou, tato společnost tvrdí, že Komise neupřesnila, z jakého důvodu nejsou dotčená daňová zvýhodnění omezena na částku nezbytnou k dosažení cíle, který sledují. V každém případě, kritérium stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení nevyžaduje, aby bylo prokázáno, že přijaté subvence musí být omezeny na částku, která je nezbytná pro dosažení jimi sledovaných cílů. Dotčená daňová zvýhodnění se kromě toho týkala environmentálních cílů.

46

Společnost GMB zaprvé napadá bod 66 napadeného rozsudku, když tvrdí, že Tribunál zaměňuje dva různé pojmy. Slovní spojení „podstatné zkreslení způsobené bývalým systémem netržního hospodářství“, v projednávané věci systémem Čínské lidové republiky, se týká otázky, na kterou se vztahuje právní úprava v oblasti antidumpingové politiky Unie, přičemž jde o to, zda má dotčený čínský vývozce nárok na přiznání statusu podniku působícího v podmínkách tržního hospodářství. Naproti tomu pojem „subvence nebo státní podpory“ tvoří součást souboru pravidel upravujících odlišnou otázku, spočívající v tom, zda jsou státní podpory poskytnuté v zemi s tržním hospodářstvím, dovoleny.

47

Tribunál dále podle jejího názoru nezohlednil rozdíl existující mezi centralizovaným systémem kontroly hospodářství a omezenými a cílenými zásahy, které lze pozorovat v podmínkách tržního hospodářství a které jsou zaměřeny na přilákání zahraničních investic a na podporu hospodářské činnosti.

48

Konečně, společnost GMB napadá odůvodnění uvedené v bodě 67 napadeného rozsudku, když tvrdí, že vzhledem k tomu, že dotčená daňová zvýhodnění jsou výslovně a záměrně koncipována tak, aby upravovala strukturu čínského hospodářství určitým způsobem, nelze je posuzovat izolovaně od centralizovaného plánování čínského hospodářství, jehož cílem je manipulovat se silami na trhu, které v tomto hospodářství působí.

49

V rámci páté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise uplatňuje, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 75 a 76, jakož i v bodech 66 a 67 napadeného rozsudku vycházel z nesprávného výkladu pojmu „netržní hospodářství“ ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení.

50

Komise zaprvé tvrdí, že když Tribunál v bodě 76 napadeného rozsudku uvedl, že systém netržního hospodářství se vyznačuje „způsobem hospodářské organizace založené na kolektivním nebo státním vlastnictví podniků, na které se vztahují výrobní cíle definované centralizovaným plánem“, nesprávně odkazoval na definici země se státním obchodem.

51

Pojem „systém netržního hospodářství“ je totiž širší než pojem „země se státním obchodem“, neboť se vztahuje zejména na země uvedené na seznamu obsaženém v poznámce pod čarou k čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, z nichž některé, či dokonce většina, tvoří hospodářství nacházející se v přechodu k tržnímu hospodářství.

52

Pokud jde o Čínskou lidovou republiku, rovněž tato země byla dokonce i v době, kdy byla na tomto seznamu – před tím, než byla v důsledku přijetí nařízení Rady (ES) č. 905/98 ze dne 27. dubna 1998, kterým se mění nařízení (ES) č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (Úř. věst. 1998, L 128, s. 18; Zvl. vyd. 11/10, s. 111), přesunuta do kategorie zemí uvedených v ustanovení, které odpovídalo čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení – zařazena od roku 1979 již mezi tzv. země s hospodářstvím „v procesu přechodu“.

53

Čínská lidová republika v roce 1986 zavedla opatření k přilákání přímých zahraničních investic, mezi něž patřil i program „2 Free 3 Halve“, a to zejména pro zahraniční podniky působící v oblasti špičkových technologií.

54

Tribunál se tudíž tím, že v bodě 76 napadeného rozsudku učinil závěr, že cíl, kterým je přilákání přímých zahraničních investic, je v protikladu s pojmem „netržní hospodářství“, dopustil nesprávného právního posouzení, protože vycházel z nesprávného výkladu tohoto pojmu. Velká většina zemí bez tržního hospodářství, ne-li dokonce všechny tyto země, se totiž v momentě zahájení hospodářských reforem pokoušejí o přilákání zahraničních investic, přičemž často využívají taková daňová osvobození, o jaká se jedná ve věci v původním řízení.

55

Zadruhé Tribunál v bodech 66, 67, 75 a 76 napadeného rozsudku podle názoru Komise vycházel z předpokladu, že vše, co lze pozorovat v systému tržního hospodářství, nemůže být z podstaty věci způsobeno systémem netržního hospodářství.

56

Takový předpoklad je podle Komise nesprávný, protože většina zemí bez tržního hospodářství jsou země s hospodářstvím v procesu přechodu, které se zaměřují na přechod k tržnímu hospodářství, a dále, zkreslení vyvolaná státními zásahy lze pozorovat i v tržních hospodářstvích. Rozhodující otázkou není, zda některé prvky lze pozorovat i v podmínkách tržního hospodářství, nýbrž zda jsou charakteristické pro takové hospodářství.

57

Společnost Xinyi PV uvádí, že pojem „bývalý“, který je uveden v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení, bez jakýchkoli pochyb značí, že při posuzování žádostí o přiznání statusu podniku působícího v podmínkách tržního hospodářství, jež podali čínští výrobci počínaje dnem 1. července 1998, kdy vstoupilo v platnost nařízení č. 905/98, jímž byla zavedena možnost získání tohoto statusu, musí Komise ověřit, zda existuje zkreslení způsobené systémem netržního hospodářství, který byl platný před výše uvedeným datem, tj. v době, kdy byla Čínská lidová republika stále ještě zemí s tradičním státním obchodem.

58

Tribunál tedy podle Xinyi PV v bodě 76 napadeného rozsudku správně vyložil slovní spojení „netržní hospodářství“, které je uvedeno v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení, tak, že znamená „hospodářství se státním obchodem“.

59

Společnost GMB tvrdí, že body 65 a 67 napadeného rozsudku jsou stiženy nesprávným právním posouzením. Tato společnost zdůrazňuje, že zkreslení může být pokládáno za „způsobené“ ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení, dokud čínské hospodářství rozhodně neupustí od netržního hospodářství, aby došlo k přechodu na tržním hospodářství.

60

Čínské hospodářství však v mnohých ohledech stále ještě zůstává nereformovaným hospodářstvím, v němž hraje vliv státní kontroly nadále rozhodující roli. Po sobě jdoucí pětileté plány odrážejí soubor povinných pokynů ústřední čínské vlády, které jsou prováděny na vnitrostátní, regionální a místní úrovni s cílem zorganizovat čínské hospodářství v souladu s centrálním plánováním. Model čínského hospodářství se po roce 1998 nezměnil tak zásadním způsobem, aby ho bylo možné popsat jako tržní hospodářství.

61

Společnost GMB zpochybňuje přístup Tribunálu k pojmu „zkreslení způsobené bývalým systémem netržního hospodářství“ a pokládá ho za příliš formalistický, neboť tento přístup by znamenal, že všechna zkreslení způsobená Čínskou lidovou republikou v jejím hospodářství po roce 1998 by vylučovala možnost Komise odmítnout přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství.

62

Tato společnost má za to, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení rovněž proto, že správné posouzení zkreslení se netýká jen „existence“ dotčených opatření jakožto hospodářských stimulů, nýbrž úlohy, jakou tato opatření plní jakožto nástroje politických cílů ústřední čínské vlády. Vývoj antidumpingového cla ve výši 36,1 % a poté ve výši 75,4 %, které bylo uloženo společnosti Xinyi PV, ukazuje, že zkreslení, kterých mohla využít v rámci sledování hospodářských cílů naplánovaných čínskou vládou, jí zásadně pomohla snížit ceny na nejnižší úroveň, aniž zohlednila jakékoli výrobní náklady. Bez dotčených zkreslení by nedošlo k absolutní ztrátě cenové pružnosti.

63

Společnost GMB konečně tvrdí, že bod 65 napadeného rozsudku je v každém případě stižen nesprávným posouzením, jelikož program „2 Free 3 Halve“ byl čínskou vládou zaveden v průběhu roku 1986, a sahá tedy do doby, kdy Čína ještě nevykazovala žádné charakteristické znaky tržního hospodářství.

64

Úvodem je třeba připomenout, že podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení je běžná hodnota v případech dovozů ze země bez tržního hospodářství v zásadě zjišťována, odchylně od pravidel stanovených v odstavcích 1 až 6 článku 2 téhož nařízení, na základě ceny nebo hodnoty vypočtené ve třetí zemi s tržním hospodářstvím, tzn. podle metody srovnatelné země. Cílem tohoto ustanovení je tedy zabránit zohlednění cen a nákladů platných v zemích, které nemají tržní hospodářství, jelikož tyto parametry obvykle nejsou výsledkem působení tržních sil (viz zejména rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 66).

65

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se však v případě antidumpingových šetření týkajících se dovozu zboží zejména z Číny, běžná hodnota určí v souladu s čl. 2 odst. 1 až 6 tohoto nařízení, a tedy nikoli podle metody srovnatelné země, pokud se na základě řádně odůvodněných žádostí jednoho nebo více výrobců, na něž se vztahuje šetření, a v souladu s kritérii a postupy uvedenými v čl. 2 odst. 7 písm. c) uvedeného nařízení prokáže, že při výrobě nebo prodeji daného obdobného výrobku převažují pro tohoto výrobce nebo tyto výrobce podmínky tržního hospodářství.

66

Jak plyne z jednotlivých nařízení, z nichž vzešel čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení, cílem tohoto mechanismu je umožnit výrobcům působícím v podmínkách tržního hospodářství, kteří vznikli zejména v Číně, aby s nimi bylo zacházeno podle jejich individuální situace, a nikoli podle celkové situace země, ve které jsou usazeni (rozsudek ze dne 4. února 2016, C & J Clark International a Puma, C‑659/13 a C‑34/14, EU:C:2016:74, bod 108).

67

V souladu s pravomocemi, které jsou Komisi svěřeny základním nařízením, jí přísluší posoudit, zda jsou důkazy předložené dotyčným výrobcem dostatečné k prokázání toho, že kritéria uvedená ve čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení jsou splněna, aby mu mohl být přiznán status podniku působícího v tržním hospodářství uvedený v čl. 2 odst. 7 písm. b) tohoto nařízení, a unijnímu soudu přísluší ověřit, zda takové posouzení není zjevně nesprávné (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 70).

68

Je nesporné, že v projednávané věci byla žádost společnosti Xinyi PV o přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství zamítnuta z jediného důvodu, a sice že tato společnost neprokázala, že splňuje kritérium uvedené v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení.

69

Podle uvedeného ustanovení musí dotčený výrobce doložit dostačující důkazy o tom, že jeho výrobní náklady a jeho finanční situace nepodléhají podstatnému zkreslení způsobenému bývalým systémem netržního hospodářství, zejména pokud jde o odpisy aktiv, jiné odpisy, směnný obchod a zaplacení započtením.

70

Jak vyplývá ze znění tohoto ustanovení a jak uvedl také Tribunál v bodě 46 napadeného rozsudku, dotčené ustanovení stanoví dvojí kumulativní podmínku, která se týká existence významného zkreslení výrobních nákladů a hospodářské situace dotčeného podniku a dále skutečnosti, že uvedené zkreslení bylo patrně způsobeno bývalým systémem netržního hospodářství.

71

Napadený rozsudek se zabývá pouze druhou z těchto podmínek, jelikož Tribunál pouze zkoumal a následně vyhověl té části prvního žalobního důvodu uplatněného společností Xinyi PV, která vycházela ze skutečnosti, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že daňová zvýhodnění stanovená čínskou právní úpravou, která se vztahovala na společnost Xinyi PV, měla být kvalifikována jako zkreslení „způsobené bývalým systémem netržního hospodářství“ ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení.

72

V rámci páté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, kterou je třeba se zabývat na prvním místě, Komise zpochybňuje výklad zvolený Tribunálem v bodě 76 napadeného rozsudku, týkající se druhé podmínky stanovené v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení, přičemž v podstatě tvrdí, že Tribunál nesprávně rozhodl, že slovní spojení „bývalý systém netržního hospodářství“ ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení odkazuje na „způsob hospodářské organizace založené na kolektivním nebo státním vlastnictví podniků, na které se vztahují výrobní cíle definované centralizovaným plánem“.

73

V této souvislosti je třeba připomenout, že společnost Xinyi PV před Tribunálem zejména tvrdila, že daňová zvýhodnění, která získala, nemohla být pokládána za zvýhodnění, která jsou součástí systému, v jehož rámci je obchod předmětem úplného nebo téměř úplného monopolu a vnitrostátní ceny jsou stanoveny státem, tj. jedná se o zemi se státním obchodem.

74

Pro účely definice slovního spojení „bývalý systém netržního hospodářství“ obsaženého v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení, Tribunál tudíž v bodě 76 napadeného rozsudku výslovně odkázal na hospodářský systém země se státním obchodem, což ostatně nebylo zpochybněno žádným účastníkem řízení před Soudním dvorem.

75

V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak vyplývá ze čtvrtého a pátého bodu odůvodnění nařízení č. 905/98, vložení ustanovení, které bylo později převzato zejména do čl. 2 odst. 7 písm. b) a písm. c) základního nařízení, bylo odůvodněno skutečností, že reformy podniků v Číně zásadně změnily hospodářství této země a vedly ke vzniku podniků, na něž se vztahují podmínky tržního hospodářství, takže se uvedená země vzdálila od hospodářského systému, jenž byl důvodem k systematickému používání metody srovnatelných zemí (rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 68).

76

Avšak vzhledem k tomu, že Čínská lidová republika navzdory těmto reformám stále není zemí s tržním hospodářstvím, na jejíž vývozy by se automaticky použila pravidla stanovená v čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení, přísluší podle čl. 2 odst. 7 písm. c) tohoto nařízení každému výrobci, který si přeje, aby se na něj tato pravidla použila, aby předložil dostačující důkazy, jež jsou v posledně uvedeném ustanovení specifikovány, že působí v podmínkách tržního hospodářství, které odůvodňují přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství (rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 69).

77

Proto je třeba mít za to, že slovní spojení „bývalý systém netržního hospodářství“, který je obsažen v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení, odkazuje na bývalý hospodářský systém, který odůvodňoval systematické používání metody srovnatelných zemí vůči čínským výrobcům, od kterého se ale Čínská lidová republika odklonila.

78

Je přitom obecně známo, že již před 1. červencem 1998, tj. datem vstupu nařízení č. 905/98 v platnost, které zavedlo ustanovení, jež bylo později převzato zejména do čl. 2 odst. 7 písm. b) a písm. c) základního nařízení, nebyl hospodářský systém převládající v Číně systémem země se státním obchodem. Byl to systém země, která ačkoli stále neměla tržní hospodářství, proběhly v ní již některé reformy snižující kontrolu ze strany státu, třebaže její hospodářství zůstává v mnoha odvětvích poznamenáno zejména ústřední úlohou pětiletých plánů.

79

Jak uvedl i generální advokát v bodě 59 svého stanoviska, je kromě toho nesporné, že cílem sledovaným zavedením tohoto mechanismu bylo uznat reformy, kterých již bylo dosaženo v určitých odvětvích čínského hospodářství a podporovat ještě zásadnější reformy, aby v relativně blízké budoucnosti ve všech odvětvích tohoto hospodářství nebyly náklady, které mají výrobci, a ceny, které stanovují, nadále určovány nebo výrazně ovlivňovány státem, ale byly v zásadě výsledkem volného působení nabídky a poptávky.

80

Mezitím je však v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení v zásadě nadále používána metoda srovnatelných zemí pro výpočet běžné hodnoty, protože jen tehdy, když výrobce právně dostatečně prokáže, že splňuje všech pět podmínek stanovených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, se na něj tato metoda neuplatní a Komise bude povinna vypočítat běžnou hodnotu ve vztahu k tomuto výrobci podle metody popsané v čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení, stanovené pro dovoz ze zemí s tržním hospodářstvím.

81

Závěr, podle něhož slovní spojení „bývalý systém netržního hospodářství“, které je obsaženo v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení, nemusí nutně a konkrétně odkazovat na historický hospodářský systém země se státním obchodem, ale obecně na hospodářský systém bez tržního hospodářství, ve kterém případně již došlo k některým reformám, je potvrzen skutečností, že ve více jazykových verzích tohoto ustanovení jsou obsaženy různé výrazy, jako například „předchozí hospodářský systém, v němž hospodářství nepodléhá zákonům trhu“ („sistema anterior de economia no sujeta a las leyes del mercado“ ve španělské jazykové verzi), „bývalý systém bez tržního hospodářství“ („former non market economy systém“ v anglické jazykové verzi), nebo i „bývalý systém centralizovaného hospodářství“ („antigo sistema de economia centralizada“ v portugalské jazykové verzi).

82

Jak v podstatě uvedl i generální advokát v bodech 70 až 73 svého stanoviska, tento závěr je rovněž podpořen skutečností, že slovo „způsobenému“, které je uvedeno před slovním spojením „bývalým systémem netržního hospodářství“, je třeba vzhledem k ratio legis ustanovení týkajících se statusu podniku působícího v podmínkách tržního hospodářství chápat v tom smyslu, že tento bývalý systém musel způsobit nebo vést k dotčeným zkreslením, nebo jinými slovy v tom smyslu, že dotčená zvýhodnění musí vyplývat z takového systému, jak ostatně Tribunál konstatoval v bodě 64 napadeného rozsudku s ohledem na porovnání některých jazykových verzí základního nařízení.

83

Konečně, tento závěr je potvrzen cílem čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, jehož účelem je zajistit, aby výrobce působil v podmínkách tržního hospodářství, a zejména aby náklady, které má, a ceny, které stanoví, byly výsledkem volného působení tržních sil (rozsudek ze dne 19. července 2012, Rada v. Zhejiang Xinan Chemical Industrial Group, C‑337/09 P, EU:C:2012:471, bod 82).

84

Vzhledem k tomuto cíli totiž není pro účely čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky tohoto nařízení relevantní, zda je dotčený hospodářský systém hospodářstvím se státním obchodem nebo jiným druhem netržního hospodářství.

85

Článek 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážka základního nařízení tudíž musí být vykládán v tom smyslu, že ukládá výrobci právně dostatečným způsobem prokázat, že jeho výrobní náklady a jeho finanční situace nepodléhají žádnému podstatnému zkreslení způsobenému systémem netržního hospodářství, který může být v souvislosti s některými odvětvími případně systémem nacházejícím se již v procesu přechodu k systému tržního hospodářství.

86

Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba konstatovat, že když Tribunál v bodě 76 napadeného rozsudku odkázal pro účely definice slovního spojení „bývalý systém netržního hospodářství“ obsaženého v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení na hospodářský systém země se státním obchodem, dopustil se nesprávného právního posouzení.

87

Páté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku je tudíž třeba vyhovět.

88

První částí prvního důvodu kasačního opravného prostředku, kterou je třeba přezkoumat na druhém místě, Komise Tribunálu v podstatě vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 63 a 69 napadeného rozsudku rozhodl, k tomu, aby mohlo být určité opatření považováno za opatření způsobené bývalým systémem netržního hospodářství ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení, nestačí prokázat, že toto opatření lze spojit s plánem plněným v Číně, nemá-li být toto ustanovení zcela zbaveno užitečného účinku

89

V této souvislosti je třeba úvodem zamítnout námitku vznesenou společností Xinyi PV, podle níž je tato argumentace Komise nepřípustná, protože jde o nové tvrzení, které nebylo projednáno v řízení před Tribunálem.

90

Komise totiž může podat kasační opravný prostředek tak, že před Soudním dvorem uvede důvody vyplývající ze samotného napadeného rozsudku a směřující ke zpochybnění jeho právní opodstatněnosti (v tomto smyslu viz zejména rozsudek ze dne 10. dubna 2014, Komise a další v. Siemens Österreich a další, C‑231/11 P až C‑233/11 P, EU:C:2014:256, bod 102). Z bodů 52 a 53 napadeného rozsudku kromě toho vyplývá, že předmětný argument byl Komisí vznesen před Tribunálem, takže tento soud byl povinen na něj odpovědět.

91

Pokud jde o věc samou, je třeba předeslat, že na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Xinyi PV, Tribunál se v bodě 69 napadeného rozsudku neopíral o úvahu, že pětileté plány stanovené v současné Čínské lidové republice nejsou srovnatelné s plány, které byly prováděny v době, kdy měla tato země ještě hospodářství se státním obchodem.

92

V uvedeném bodě totiž Tribunál odmítl argument Komise vycházející z „nepřímé souvislosti mezi dotčenými daňovými zvýhodněními a různými plány plněnými v Číně“ proto, že „vychází z nadměrného formalismu, jelikož přetrvávající existence uvedených plánů nutně neznamená, že uvedené režimy byly způsobeny bývalým netržním hospodářstvím v Číně, jinak by se mělo za to, že všechna opatření přijatá v Číně, která je možné spojit s plánem, jsou výsledkem jejího bývalého netržního hospodářství, což by čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení zbavilo veškerého užitečného účinku“.

93

Tribunál kromě toho v bodě 76 napadeného rozsudku uvedl, že uplatňování centralizovaných plánů vymezujících výrobní cíle je charakteristické pro systém netržního hospodářství.

94

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že i když v současnosti čínské pětileté plány nadále nestanoví vymezené výrobní cíle pro všechna hospodářská odvětví, jako tomu bylo v době, kdy Čínská lidová republika ještě byla zemí se státním obchodem, nic to nemění na tom, že jak v podstatě uvedl i generální advokát v bodech 89 a 99 svého stanoviska, je obecně známo, že tyto plány stále – i po reformách, kterými prošel čínský hospodářský systém – hrají klíčovou roli v organizaci tohoto hospodářství, protože obsahují pro velké množství odvětví přesné cíle, které mají závaznou povahu pro všechny čínské vládní úrovně.

95

Vzhledem k tomu, že jak již bylo uvedeno v bodě 85 tohoto rozsudku, kritérium uvedené v čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážce základního nařízení, tudíž ukládá výrobci, aby právně dostatečným způsobem prokázal, že jeho výrobní náklady a jeho finanční situace nepodléhají žádnému podstatnému zkreslení způsobenému systémem netržního hospodářství, ať už jde o systém státního obchodu nebo o systém nacházející se v procesu přechodu k tržnímu hospodářství, spojení takového opatření, o jaké jde v projednávané věci, které spočívá v poskytnutí daňových zvýhodnění pro zahraniční investice do odvětví považovaných za strategické, jako jsou špičkové technologie, s jednotlivými plány plněnými v Číně postačuje k tomu, aby bylo možné vycházet z toho, že toto opatření představuje zkreslení „způsobené bývalým systémem netržního hospodářství“ ve smyslu tohoto ustanovení.

96

Na rozdíl od toho, co Tribunál konstatoval v bodě 69 napadeného rozsudku, tato domněnka kromě toho nezbavuje čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážku základního nařízení jakéhokoliv užitečného účinku.

97

Kromě toho, že se totiž vztahuje pouze na opatření, která jsou skutečně spojena s pětiletým plánem, dotyčný výrobce může tuto domněnku vyvrátit, pokud právně dostatečným způsobem prokáže, že dotčené opatření není nutně v rozporu s tržním hospodářstvím.

98

V každém případě má uvedený výrobce možnost prokázat, že toto opatření, které se na něj uplatnilo, nezpůsobuje žádné zkreslení, které by mohlo být pokládáno za „podstatné“ ve smyslu téhož ustanovení.

99

Z toho vyplývá, že odůvodnění obsažené v bodě 69 napadeného rozsudku je stiženo vadou spočívající v nesprávném právním posouzení.

100

Je tudíž třeba dospět k závěru, že první část prvního důvodu kasačního opravného prostředku je rovněž opodstatněná.

101

V rámci druhé a čtvrté části prvního důvodu kasačního opravného prostředku, kterými je třeba se zabývat společně jako třetí v pořadí, Komise Tribunálu vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 66, 67, 75 a 76 napadeného rozsudku rozhodl, že nelze mít za to, že dotčená daňová zvýhodnění jsou způsobena bývalým systémem netržního hospodářství ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení, jelikož je obecně známo, že takové země s tržním hospodářstvím, jako jsou členské státy Unie, rovněž podnikům přiznávají daňová zvýhodnění, jejichž cílem je přilákání zahraničních investic do odvětví, která jsou považována za strategická, jako je odvětví špičkových technologií, a dále jelikož takový cíl je, alespoň teoreticky, v protikladu se způsobem hospodářské organizace založené na kolektivním nebo státním vlastnictví podniků, na které se vztahují výrobní cíle definované centralizovaným plánem, což charakterizuje systém netržního hospodářství.

102

Jak tvrdí společnost Xinyi PV, i když Soudnímu dvoru nepřísluší, aby ve fázi řízení o kasačním opravném prostředku přezkoumával konstatování, které má v zásadě povahu skutkového zjištění a bylo uvedeno v těchto bodech napadeného rozsudku a podle něhož existují stejná daňová zvýhodnění jako zvýhodnění poskytnutá tomuto výrobci i v zemích s tržním hospodářstvím, jako jsou členské státy Unie, je přípustné, aby Komise v kasačním opravném prostředku naopak zpochybnila závěr, který Tribunál vyvodil v podobě právní kvalifikace z těchto skutečností, a sice, že nelze mít za to, že tato zvýhodnění představují zkreslení „způsobené „bývalým systémem netržního hospodářství“ ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení.

103

Je přitom třeba konstatovat, že tato kritika je opodstatněná.

104

Jak totiž v podstatě uvedl i generální advokát v bodech 95 až 99 svého stanoviska, a vzhledem k tomu, že nebylo zpochybněno, že dotčená daňová zvýhodnění mohou být spojena s jednotlivými plány plněnými v Číně a že tato země je i navzdory reformám provedeným v jejím hospodářském modelu nadále považována – jak vyplývá z ustanovení uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení – v zásadě za zemi bez tržního hospodářství, je kontext, do kterého tato daňová zvýhodnění patří, zásadně odlišný od kontextu, v němž fungují případně podobná opatření v zemích s tržním hospodářstvím.

105

Pokud jde o členské státy Unie, je v tomto ohledu třeba připomenout, že taková daňová zvýhodnění jsou v zásadě neslučitelná s vnitřním trhem, a tudíž zakázaná, pokud je lze kvalifikovat jako „státní podpory“ ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, což vyžaduje, aby byly splněny čtyři podmínky uvedené v tomto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Komise v. World Duty Free Group a další, C‑20/15 P a C 21/15 P, EU:C:2016:981, bod 53).

106

Jak také uvedla Komise, aniž jí v tomto bodě společnost Xinyi PV oponovala, ve třech rozsudcích, které zmínil Tribunál v bodě 66 napadeného rozsudku, šlo dále o daňové podpory považované za protiprávní a neslučitelné s unijním právem, které mají být získány zpět od jejich příjemců, a to přesto, že byly poskytnuty za určitých omezujících podmínek za účelem dosažení přesných cílů. Naproti tomu v projednávané věci byla daňová zvýhodnění poskytnuta ve prospěch strategických odvětví, která jsou široce vymezena, a nejsou omezená v čase, a nezdá se, že by poskytnutí těchto podpor bylo předmětem kontroly ze strany státu, která by vystavovala jejich příjemce riziku, že bude podpora vymáhána zpět.

107

Co se týče zvláštního hospodářského systému převládajícího v Číně, na který míří ustanovení čl. 2 odst. 7 písm. b) a c) základního nařízení, tj. hospodářský systém nacházející se v procesu přechodu k tržnímu hospodářství, který je však stále v zásadě považován za systém bez tržního hospodářství, pokud mohou být dotčená daňová zvýhodnění vázána k jednotlivým plánům plněným v Číně, jako je tomu v projednávané věci, nelze se domnívat, že tato zvýhodnění jsou v protikladu s takovým systémem.

108

Naproti tomu, jak uvedl i generální advokát v bodě 104 svého stanoviska, vzhledem k tomu, že dotčená daňová zvýhodnění provádějí pětiletý plán, což je charakteristický prvek netržních ekonomik a je nadále zásadním prvkem v organizaci čínského hospodářství, Komise mohla předpokládat, že tato opatření byla „způsoben[a] bývalým systémem netržního hospodářství“.

109

Proto je třeba dospět k závěru, že druhá a čtvrtá část prvního důvodu kasačního opravného prostředku Komise jsou opodstatněné.

110

Z toho vyplývá, že ač není třeba zkoumat třetí část prvního důvodu kasačního opravného prostředku, Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že Komise se dopustila zjevně nesprávného posouzení, když odmítla přiznat společnosti Xinyi PV status podniku nacházejícího se v tržním hospodářství na základě úvahy, že zkreslení vyplývající z těchto opatření nebyla „způsobena bývalým systémem netržního hospodářství“ ve smyslu čl. 2 odst. 7 písm. c) třetí odrážky základního nařízení.

111

Vzhledem k tomu, že první důvod kasačního opravného prostředku Komise je opodstatněný, pokud jde o jeho první, druhou, čtvrtou a pátou část, je třeba napadený rozsudek zrušit, aniž je třeba zabývat se druhým a třetím důvodem kasačního opravného prostředku.

112

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě, že zruší rozhodnutí Tribunálu, sám vydat konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

113

O takovou situaci se v projednávaném případě nejedná, jelikož Tribunál vyhověl žalobě společnosti Xinyi PV znějící na zrušení, aniž posoudil druhou část prvního žalobního důvodu a druhý až čtvrtý žalobní důvod, které byly před Tribunálem uplatněny. V důsledku toho je třeba věc vrátit zpět Tribunálu.

114

Vzhledem k tomu, že se věc vrací zpět Tribunálu, je třeba stanovit, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: