—

za Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) a Tesorería General de la Seguridad Social (TGSS) A. Lozano Mostazo a I. Pastor Merinem, abogados,

—

za španělskou vládu L. Banciella Rodríguez‑Miñónem, jako zmocněncem,

—

za Evropskou komisi L. Lozano Palacios a D. Martinem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká jednak výkladu článku 4 směrnice Rady 79/7/EHS ze dne 19. prosince 1978 o postupném zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti sociálního zabezpečení (Úř. věst. 1979, L 6, s. 24; Zvl. vyd. 05/01, s. 215) a jednak výkladu ustanovení 5 odst. 1 písm. a) rámcové dohody o částečném pracovním úvazku, uzavřené dne 6. června 1997 (dále jen „rámcová dohoda“), která je obsažena v příloze směrnice Rady 97/81/ES ze dne 15. prosince 1997 o Rámcové dohodě o částečném pracovním úvazku uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS (Úř. věst. L 14, s. 9; Zvl. vyd. 05/03, s. 267), ve znění směrnice Rady 98/23/ES ze dne 7. dubna 1998 (Úř. věst. L. 131, s. 10; Zvl. vyd. 05/03, s. 278).

2

Tato žádost byla podána v rámci sporu mezi L. Cachaldora Fernández a Instituto Nacional de la Seguridad Social (INNS) (Národní institut sociálního zabezpečení, dále jen „INSS“) a Tresorería General de la Seguridad Social (TGSS) (Všeobecná finanční správa sociálního zabezpečení) ohledně určení základu pro výpočet invalidního důchodu pro plnou trvalou invaliditu.

3

Směrnice 79/7 se podle jejího článku 2 vztahuje na pracující obyvatele včetně samostatně výdělečně činných osob, pracovníků, jejichž činnost je přerušena nemocí, úrazem nebo nedobrovolnou nezaměstnaností, a osob ucházejících se o zaměstnání, jakož i na starobní důchodce a invalidní pracovníky.

4

Podle čl. 3 odst. 1 uvedené směrnice se tato směrnice vztahuje mimo jiné na právní úpravu zajišťující ochranu pro případ invalidity.

5

Článek 4 odst. 1 téže směrnice stanoví:

„Zásada rovného zacházení znamená vyloučení jakékoli diskriminace na základě pohlaví buď přímo, nebo nepřímo, například s ohledem na manželský nebo rodinný stav, zejména pokud jde o:

6

Třetí pododstavec preambule rámcové dohody zní takto:

„Tato dohoda se vztahuje na pracovní podmínky zaměstnanců na částečný úvazek a uznává, že otázky týkající se zákonných systémů sociálního zabezpečení podléhají rozhodnutí členských států. V souvislosti se zásadou zákazu diskriminace berou strany této dohody na vědomí Prohlášení o zaměstnanosti ze zasedání Evropské rady v Dublinu v prosinci 1996, v němž Rada mimo jiné zdůraznila potřebu učinit systémy sociálního zabezpečení příznivější pro zaměstnanost, a to ‚rozvíjením systémů sociální ochrany schopných přizpůsobit se novým formám práce a poskytovat vhodnou ochranu osobám vykonávajícím takové práce‘. Strany této dohody mají za to, že by toto prohlášení mělo být účinně naplněno.“

7

Podle ustanovení 2 odst. 1 rámcové dohody se tato dohoda „vztahuje na zaměstnance na částečný úvazek, kteří mají pracovní smlouvu nebo jsou v pracovním poměru vymezeném platnými právními předpisy, kolektivními smlouvami nebo zvyklostmi v každém členském státě“.

8

Ustanovení 4 odst. 1 rámcové dohody uvádí:

„Pokud jde o pracovní podmínky, nesmí být se zaměstnanci na částečný úvazek zacházeno méně příznivě než se srovnatelnými zaměstnanci na plný úvazek pouze z toho důvodu, že pracují na částečný úvazek, pokud odlišné zacházení nelze ospravedlnit objektivními důvody.“

9

Ustanovení 5 odst. 1 písm. a) rámcové dohody stanoví:

„V souvislosti s ustanovením 1 této dohody a se zásadou zákazu diskriminace mezi zaměstnanci na částečný pracovní úvazek a zaměstnanci na plný pracovní úvazek

10

Článek 140 odst. 1 písm. a) obecného zákona o sociálním zabezpečení (Ley General de la Seguridad Social), schváleného královským legislativním nařízením 1/1994 ze dne 20. června 1994 (BOE č. 154, ze dne 29. června 1994, s. 20658, dále jen „LGSS“), ve znění použitelném na spor v původním řízení, stanoví:

„Základ pro výpočet trvalých invalidních důchodů v důsledku nemoci jiné než nemoci z povolání se zjistí na základě níže uvedených ustanovení:

11

Odstavec 1 třetí pravidlo písm. b) sedmého dodatkového ustanovení LGSS stanoví ohledně vyměřovacího základu starobních a invalidních důchodů pro zaměstnance na částečný úvazek toto:

„Pro účely výpočtu starobních a trvalých invalidních důchodů vyplývajících z nemocí jiných než nemocí z povolání se období, kdy neexistovala povinnost platit příspěvky, zahrnou mezi základy použitelné na jednotlivá období při zohlednění minimálního vyměřovacího základu, který odpovídá počtu odpracovaných hodin v rámci posledního pracovního úvazku.“

12

Článek 7 odst. 2 královského dekretu 1131/2002 ze dne 31. října 2002 o úpravě sociálního zabezpečení pracovníků na částečný úvazek, jakož i částečného důchodu (Real Decreto 1131/2002 por el que se regula la Seguridad Social de los trabajadores contratados a tiempo parcial, así como la jubilación parcial) (BOE č. 284, ze dne 27. listopadu 2002, s. 41643, dále jen „královský dekret 1131/2002“), který provedl ustanovení odstavce 1 třetího pravidla písm. b) sedmého dodatkového ustanovení LGSS, stanoví:

„Pro účely výpočtu starobních a trvalých invalidních důchodů vyplývajících z nemocí jiných než nemocí z povolání nebo z úrazů jiných než pracovních se období, kdy neexistovala povinnost platit příspěvky, zahrnou mezi základy použitelné na jednotlivá období při zohlednění minimálního vyměřovacího základu, který odpovídá počtu hodin pracovního úvazku platného v okamžiku, kdy byla povinnost platit příspěvky přerušena či ukončena.“

13

Lourdes Cachaldora Fernández odváděla pojistné do španělského systému sociálního zabezpečení od 15. září 1971 do 25. dubna 2010, tedy v celkové délce 5523 dnů, během nichž pracovala na plný úvazek, s výjimkou období od 1. září 1998 do 28. února 1999, od 1. března 1999 do 23. března 2001 a od 24. března 2001 do 23. ledna 2002, během nichž byla zaměstnána na částečný úvazek. Naproti tomu za období od 23. ledna 2002 do 30. listopadu 2005 neodvedla dotyčná žádné pojistné.

14

Dne 21. dubna 2010 podala L. Cachaldora Fernández žádost k INSS o přiznání invalidního důchodu.

15

Rozhodnutím ze dne 29. dubna 2010 byl dotyčné přiznán důchod pro trvalou neschopnost vykonávat obvyklé povolání. Základní měsíční částka tohoto důchodu byla stanovena na 347,03 eura a použitelná sazba činila 55 %. Při výpočtu této částky bylo zohledněno referenční období odpovídající osmi letům předcházejícím datu rozhodné skutečnosti, tj. od března 2002 do února 2010, přičemž pro období od března 2002 do listopadu 2005 byly použity minimální vyměřovací základy platné pro každé z těchto let, které byly sníženy o redukční koeficient týkající se částečného pracovního úvazku, jenž vedl k odvodu posledních příspěvků před březnem 2002.

16

L. Cachaldora Fernández podala proti uvedenému rozhodnutí stížnost, v níž tvrdila, že pro účely výpočtu jejího důchodu by měla být za období od března 2002 do listopadu 2005 zohledněna celá částka minimálních vyměřovacích základů odpovídajících každému z těchto let, a nikoli jejich snížená částka, která je výsledkem uplatnění koeficientu týkajícího se částečného pracovního úvazku. Podle tohoto způsobu výpočtu by základní částka jejího důchodu – kterou INSS nezpochybnil – činila 763,76 eura.

17

Vzhledem k tomu, že INSS uvedenou stížnost zamítl z důvodu, že navrhovaný způsob výpočtu není v souladu s čl. 7 odst. 2 královského dekretu 1131/2002, podala L. Cachaldora Fernández proti tomuto rozhodnutí žalobu k Juzgado de lo Social 2 de Ourense. Rozsudkem ze dne 13. října 2010 tento soud uvedenou žalobu zamítl a potvrdil správní rozhodnutí INSS, přičemž se opřel o čl. 7 odst. 2 královského dekretu 1131/2002 a o sedmé dodatkové ustanovení LGSS.

18

L. Cachaldora Fernández podala proti tomuto rozsudku odvolání k Tribunal Superior de Justicia de Galicia. Tento soud má pochybnosti o slučitelnosti španělských právních předpisů s unijním právem.

19

Předkládající soud si zaprvé klade otázku, zda ve věci v původním řízení nedochází k nepřímé diskriminaci pracovnic ve smyslu směrnice 79/7. Vnitrostátní předpisy dotčené v původním řízení mají totiž z důvodu, že se týkají převážně pracovnic, nepříznivé účinky na více žen než mužů a není jisté, zda uplatněné odůvodnění, a sice že „zahrnutí přerušení [odvodů pojistného] poměrně ke dnům práce na částečný úvazek odpovídá zásadě logiky a vyváženosti ochrany poskytované v rámci systému sociálního zabezpečení, podle níž nesmí ochrana, kterou tento systém poskytuje, nikdy přesáhnout výši příspěvků, které do něj byly odvedeny, přičemž je třeba dodržovat zásadu přispívání a poměrnosti mezi odvedenými příspěvky a poskytnutou ochranou“, je v souladu s požadavky unijního práva.

20

Kritérium poměrnosti ve vztahu k příspěvkům dotyčného zaměstnance by tak zavazovalo k tomu, aby se redukční koeficient týkající se částečného pracovního úvazku, uplatněný na minimální vyměřovací základy zohledněné za období přerušení odvodů pojistného, vypočítával na základě všech příspěvků odvedených daným zaměstnancem během jeho pracovní kariéry. Vnitrostátní předpisy dotčené v původním řízení však takovýto způsob výpočtu nestanoví, neboť ukládají povinnost použít redukční koeficient týkající se částečného pracovního úvazku odpovídajícího smlouvě, která předcházela přerušení odvodů pojistného, což by mohlo vést, jak to dokládá věc v původním řízení, k naprosto nepřiměřeným výsledkům tehdy, když částečný pracovní úvazek představuje pouze malou část celé pracovní kariéry dotyčného zaměstnance.

21

Kromě toho nelze kritérium poměrnosti ve vztahu k příspěvkům platně použít na mechanismus pokrytí přerušení odvodů pojistného, neboť tento mechanismus nevychází z logiky odvádění příspěvků, což dokládá skutečnost, že přerušení odvodů jsou zohledňována na základě fixních příspěvků, které nezávisí na odvedených příspěvcích, nýbrž má napravit nedostatky, které vyplývají ze zohlednění předem stanoveného referenčního období. V projednávané věci vznikla L. Cachaldora Fernández tím, že pracovala na částečný úvazek a odváděla pojistné, namísto nečinnosti a neodvádění pojistného, škoda, neboť její invalidní důchod byl snížen.

22

Předkládající soud má zadruhé za to, že vnitrostátní předpisy dotčené v původním řízení mohou být v rozporu též s rámcovou dohodou. Invalidní důchod, o který jde ve věci v původním řízení, nelze sice s ohledem na kritéria stanovená Soudním dvorem považovat za odměnu za práci, a není tedy pracovní podmínkou, na kterou se vztahuje zásada zákazu diskriminace zaměstnanců na částečný úvazek, jež je zakotvena v ustanovení 4 rámcové dohody. Ustanovení 5 odst. 1 písm. a) rámcové dohody však zavazuje členské státy, aby zjišťovaly a přezkoumávaly překážky právní nebo administrativní povahy, které by mohly omezovat možnosti částečného pracovního úvazku, a popřípadě je odstranily. V projednávané věci lze přitom mít za to, že podmínky, za jakých jsou podle španělských právních předpisů zohledňována přerušení odvodů pojistného, představují „překážku právní povahy“ práci na částečný úvazek, neboť zaměstnanci, kteří po ztrátě zaměstnání na plný úvazek přijali práci na částečný úvazek, jsou znevýhodněni oproti zaměstnancům, kteří takovouto práci nepřijali. To ve skutečnosti významně odrazuje od přijetí zaměstnání na částečný úvazek.

23

Za těchto podmínek se Tribunal Superior de Justicia de Galicia rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

24

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být článek 4 směrnice 79/7 vykládán v tom smyslu, že s ohledem na okolnosti popsané v předkládacím rozhodnutí brání vnitrostátní právní úpravě, podle které se přerušení odvodů pojistného, k nimž došlo v referenčním období pro účely výpočtu invalidního důchodu příspěvkového typu a jež následovala po zaměstnání na částečný úvazek, zohledňují ve výši platných minimálních vyměřovacích základů, snížených o redukční koeficient týkající se částečného pracovního úvazku, zatímco v případě, kdy tato přerušení následovala po zaměstnání na plný úvazek, takovéto snížení stanoveno není.

25

V tomto ohledu je třeba uvést, že je sice nesporné, že unijní právo nezasahuje do pravomoci členských států uspořádat své systémy sociálního zabezpečení a že při neexistenci harmonizace na úrovni Evropské unie je věcí právních předpisů každého členského státu určit podmínky poskytování dávek v oblasti sociálního zabezpečení, nic to však nemění na tom, že při výkonu této pravomoci musí členské státy dodržovat unijní právo (v tomto smyslu viz rozsudky Watts, C‑372/04, EU:C:2006:325, bod 92 a citovaná judikatura, jakož i Somova, C‑103/13, EU:C:2014:2334, body 33 až 35 a citovaná judikatura).

26

Unijní právo tedy v zásadě nebrání tomu, aby si španělský zákonodárce zvolil za vyměřovací základ invalidního důchodu, o který jde ve věci v původním řízení, referenční období omezené na osm let, ani aby v případě, kdy přerušení odvodů pojistného bezprostředně následuje po období, během něhož byla vykonávána práce na částečný úvazek, uplatnil redukční koeficient. Je však třeba ověřit, zda ve věci v původním řízení je tato volba v souladu se směrnicí 79/7.

27

Je třeba předeslat, že taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava ve věci v původním řízení, která se bez rozdílu vztahuje jak na pracovníky, tak na pracovnice, nezakládá přímou diskriminaci na základě pohlaví. Je tedy třeba posoudit, zda uvedená úprava představuje nepřímou diskriminaci zakládající se na tomto kritériu.

28

Pokud jde o otázku, zda taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava ve věci v původním řízení, zakládá – jak se patrně domnívá předkládající soud – nepřímou diskriminaci, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že vnitrostátní opatření představuje nepřímou diskriminaci, jestliže i přes své neutrální znění ve skutečnosti znevýhodňuje značně vyšší počet žen než mužů (viz zejména rozsudky Brachner, C‑123/10, EU:C:2011:675, bod 56 a citovaná judikatura, jakož i Elbal Moreno, C‑385/11, EU:C:2012:746, bod 29).

29

V projednávané věci je třeba poukázat na to, že posouzení provedené předkládajícím soudem spočívá na dvojím předpokladu, podle něhož se vnitrostátní ustanovení dotčené v původním řízení vztahuje na skupinu skládající se ze zaměstnanců na částečný úvazek, která je v převážné většině tvořena zaměstnankyněmi.

30

V této souvislosti je nutno konstatovat, že jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, vnitrostátní ustanovení dotčené v původním řízení se nevztahuje na všechny zaměstnance na částečný úvazek, nýbrž pouze na zaměstnance, u nichž došlo k přerušení odvodů pojistného během referenčního období osmi let předcházejících dni, kdy nastala rozhodná skutečnost, pokud toto přerušení následuje po zaměstnání na částečný úvazek. Obecné statistické údaje týkající se skupiny zaměstnanců na částečný úvazek, vzaté jako celek, tedy nejsou relevantní pro prokázání skutečnosti, že tímto ustanovením je dotčen mnohem vyšší počet žen než mužů.

31

Dále je třeba uvést, že i když se jeví, že taková pracovnice jako L. Cachaldora Fernández je znevýhodněna, neboť během doby bezprostředně předcházející přerušení odvodů pojistného pracovala na částečný úvazek, není vyloučeno, jak uvedly INSS, španělská vláda a Evropská komise, že by někteří zaměstnanci na částečný úvazek mohli být na základě vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení též zvýhodněni. Ve všech případech, kdy poslední pracovní smlouva, která předcházela pracovní nečinnosti, je smlouvou na plný pracovní úvazek, avšak dotyční zaměstnanci pracovali po zbytek referenčního období, či dokonce po celou jejich pracovní kariéru pouze na částečný úvazek, budou totiž tito zaměstnanci zvýhodněni, neboť obdrží vyšší důchod, než jaký odpovídá skutečně odvedenému pojistnému.

32

Za těchto podmínek neumožňují statistické údaje, o které předkládající soud opřel své posouzení, dospět k závěru, že se skupina zaměstnanců znevýhodněných vnitrostátní právní úpravou dotčenou v původním řízení skládá převážně ze zaměstnanců na částečný úvazek, a zejména zaměstnankyň.

33

Vzhledem k výše uvedeným úvahám nelze vnitrostátní ustanovení dotčené v původním řízení na základě okolností popsaných v předkládacím rozhodnutí považovat za znevýhodňující převážně určitou kategorii zaměstnanců, v daném případě zaměstnance na částečný úvazek, a fortiori ženy. Toto ustanovení nelze tudíž považovat za nepřímo diskriminační opatření ve smyslu čl. 4 odst. 1 směrnice 79/7.

34

Na první otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 4 odst. 1 směrnice 79/7 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které se přerušení odvodů pojistného, k nimž došlo v referenčním období pro účely výpočtu invalidního důchodu příspěvkového typu a jež následovala po zaměstnání na částečný úvazek, zohledňují ve výši platných minimálních vyměřovacích základů snížených o redukční koeficient týkající se částečného pracovního úvazku, zatímco v případě, kdy tato přerušení následovala po zaměstnání na plný úvazek, takovéto snížení stanoveno není.

35

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda ustanovení 5 odst. 1 písm. a) rámcové dohody musí být vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje na právní úpravu členského státu, podle které se přerušení odvodů pojistného, k nimž došlo v referenčním období pro účely výpočtu invalidního důchodu příspěvkového typu a jež následovala po zaměstnání na částečný úvazek, zohledňují ve výši platných minimálních vyměřovacích základů snížených o redukční koeficient týkající se částečného pracovního úvazku, zatímco v případě, kdy tato přerušení následovala po zaměstnání na plný úvazek, takovéto snížení stanoveno není.

36

V tomto ohledu je třeba připomenout, že z preambule rámcové dohody vyplývá, že tato dohoda se vztahuje na „pracovní podmínky zaměstnanců na částečný úvazek a uznává, že otázky týkající se zákonných systémů sociálního zabezpečení podléhají rozhodnutí členských států“.

37

Kromě toho z judikatury Soudního dvora vyplývá, že pojem „pracovní podmínky“ ve smyslu uvedené rámcové dohody zahrnuje důchodové zabezpečení závisející na pracovním poměru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, s výjimkou zákonných důchodů sociálního zabezpečení, které spíše než na takovém pracovním poměru závisejí na sociálních hlediscích (rozsudek Elbal Moreno, C‑385/11, EU:C:2012:746, bod 21).

38

V projednávané věci je ze všech informací, jež má Soudní dvůr k dispozici, patrné, že důchod dotčený v původním řízení je zákonným důchodem sociálního zabezpečení. Tento důchod tudíž nelze, jak uvedl generální advokát v bodě 29 svého stanoviska, považovat za pracovní podmínku ve smyslu ustanovení 4 odst. 1 rámcové dohody, a tudíž nespadá do oblasti působnosti této dohody.

39

Navíc takový výklad pojmu „překážky právní povahy“ obsaženého v ustanovení 5 odst. 1 písm. a) rámcové dohody, podle něhož by členské státy byly nuceny přijmout mimo oblast pracovních podmínek opatření související s takovým důchodem, o jaký jde v původním řízení, by vedl k uložení povinností členským státům v oblasti všeobecné sociální politiky týkajících se opatření, která nespadají do oblasti působnosti této rámcové dohody.

40

Jak bylo uvedeno v bodech 30 a 31 tohoto rozsudku, vnitrostátní ustanovení dotčené v původním řízení se dále nedotýká všech zaměstnanců na částečný úvazek, nýbrž pouze zaměstnanců, u nichž došlo k přerušení odvodů pojistného bezprostředně po období zaměstnání na částečný úvazek. Toto ustanovení navíc zvýhodňuje zaměstnance, kteří byli bezprostředně před přerušením odvodů pojistného zaměstnáni na plný úvazek, přestože po značnou dobu své pracovní kariéry byli zaměstnáni na částečný úvazek. Vzhledem k nahodilému charakteru dopadu výše uvedeného ustanovení na zaměstnance na částečný úvazek nelze toto ustanovení považovat za takovou právní překážku, která by mohla omezovat možnosti částečného pracovního úvazku.

41

Na druhou otázku je tudíž třeba odpovědět tak, že rámcová dohoda musí být vykládána v tom smyslu, že se nevztahuje na právní úpravu členského státu, podle které se přerušení odvodů pojistného, k nimž došlo v referenčním období pro účely výpočtu invalidního důchodu příspěvkového typu a jež následovala po zaměstnání na částečný úvazek, zohledňují ve výši platných minimálních vyměřovacích základů snížených o redukční koeficient týkající se částečného pracovního úvazku, zatímco v případě, kdy tato přerušení následovala po zaměstnání na plný úvazek, takovéto snížení stanoveno není.

42

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (velký senát) rozhodl takto: