STANOVISKO GENERÁLNÍ ADVOKÁTKY

J. KOKOTT

přednesené dne 3. března 2005 (1)

Věc C‑240/03

Comunità montana della Valnerina

proti

Komisi Evropských společenství,

přičemž dalším účastníkem řízení je

Italská republika

„Opravný prostředek – EZOZF – Finanční účast na pilotním a ukázkovém projektu lesního, zemědělského a potravinářského hospodářství – Zrušení finanční pomoci“

I –    Úvod

1.     Projednávaný opravný prostředek se týká požadavku na vrácení pomoci Společenství na podporu pilotního ukázkového projektu lesního, zemědělského a potravinářského hospodářství.(2) Komise schválila pomoc ve výši 50 % nákladů až do celkové výše 908 558 ECU pro společný projekt italské obce Valnerina a francouzského sdružení „Route des Senteurs“. Komise vyplatila 70 % z maximální částky jakožto zálohu. Poté, co Komise při přezkumu ohlášených výdajů zjistila nesrovnalosti, požadovala od obce Valnerina zpět celkové dosud vyplacené zálohy.

2.     Proti tomuto rozhodnutí podala Valnerina žalobu na neplatnost u Soudu prvního stupně. Soud zrušil rozhodnutí Komise v rozsahu, ve kterém byla Valnerina povinna vrátit pomoc, která byla poskytnuta Route des Senteurs. V opravném prostředku popírá Valnerina zbývající část rozhodnutí Komise, která ji zavazuje k vrácení zbývající pomoci. Vzájemný opravný prostředek Komise směřuje proti rozsudku Soudu v části, ve které zrušil rozhodnutí Komise.

II – Právní rámec

3.     Článek 24 nařízení (EHS) č. 4253/88(3), ve znění nařízení (EHS) č. 2082/93(4), stanoví, co se týče snížení, pozastavení a zrušení dotace, toto:

„1.       Jestliže se zdá, že realizace akce nebo opatření neodůvodňuje ani část, ani celou poskytnutou finanční pomoc, Komise provede vhodné přezkoumání takového případu v rámci partnerství, zejména žádá na členském státu nebo na jiných orgánech jím určených pro provádění akce, aby předložily své připomínky ve stanovené lhůtě.

2.       Po tomto přezkumu může Komise snížit nebo pozastavit pomoc pro příslušnou akci nebo opatření, jestliže přezkum potvrdil nesrovnalosti nebo významnou změnu ovlivňující povahu nebo podmínky realizace akce nebo opatření, pro které nebyl žádán souhlas Komise.

3.       Jakákoli částka zakládající bezdůvodné obohacení musí být vrácena Komisi. Nevrácené částky budou v souladu s ustanoveními finančního nařízení a prováděcími ustanoveními, které přijme Komise podle postupů uvedených v hlavě VIII tohoto nařízení, navýšeny o úroky z prodlení.“ (neoficiální překlad)

III – Skutkový stav a řízení

A –    Skutkový stav a postup před zahájením soudního řízení

4.     Soud popsal skutkový stav a postup před zahájením soudního řízení takto(5):

5.     V červnu 1999 požádala Valnerina Komisi o poskytnutí příspěvku Společenství na pilotní ukázkový projekt lesního, zemědělského a potravinářského hospodářství v lesních okrajových oblastech (projekt č. 93.IT.06.016; dále jen „projekt“).

6.     Všeobecným cílem projektu bylo podle jeho popisu vytvoření a pilotní ukázka dvou lokalit lesního, zemědělského a potravinářského hospodářství v oblasti Valnerina (Itálie) obcí Valnerina a v oblasti Drôme provençale (Francie) sdružením Route des Senteurs, aby se zde vedle obvyklých zemědělských činností zavedly a rozvíjely alternativní hospodářské činnosti jako agroturistika. Projekt předpokládal zvláště vytvoření dvou center pro podporu a koordinaci turismu, rozvoj výroby typických regionálních potravin, jako jsou lanýže, špalda nebo bylinky, lepší integraci jednotlivých výrobců působících v dotčených oblastech, jakož i zhodnocení a sanaci životního prostředí v těchto oblastech.

7.     Rozhodnutím určeným obci Valnerina a Route des Senteurs C (93) 3182 ze dne 10. listopadu 1993 schválila Komise na projekt dotaci EZOZF, sekce „zaměření“ (dále jen „rozhodnutí o dotaci“).

8.     Podle čl. 1 odst. 2 rozhodnutí o dotaci byly za projekt odpovědné Valnerina a Route des Senteurs. V článku 2 rozhodnutí o dotaci byla doba realizace projektu stanovena na třicet měsíců – od 1. října 1993 do 31. března 1996.

9.     Podle čl. 3 odst. 1 rozhodnutí o dotaci činily celkové náklady projektu 1 817 117 ECU a maximální finanční účast Společenství byla stanovena ve výši 908 558 ECU.

10.   Příloha I rozhodnutí o dotaci obsahovala popis projektu. V bodě 5 této přílohy byla Valnerina označena jako „příjemce“(6) finanční pomoci a Route des Senteurs jako „další subjekt odpovědný za projekt“. Bod 8 přílohy I obsahoval finanční plán projektu s rozdělením nákladů, které byly přiděleny jednotlivým opatřením projektu. Opatření projektu a jim odpovídající náklady byly rozděleny na čtyři části; Valnerina a Route des Senteurs měly provést vždy opatření ve dvou z těchto čtyř částí.

11.   V příloze II rozhodnutí o dotaci byly stanoveny finanční podmínky poskytnutí pomoci. Kromě jiného v ní bylo upřesněno, že pokud by chtěl příjemce podstatně měnit opatření popsaná v příloze I, musí to předem oznámit Komisi a získat její souhlas (č. 1). Podle bodu 2 přílohy II záviselo poskytnutí pomoci na realizaci všech opatření uvedených v příloze I. Příloha II kromě toho předpokládá, že dotace, která má zabezpečit vyplacení sdružení Route des Senteurs (bod 4), bude vyplacena přímo obci Valnerina, jakožto příjemci dotace, že Komise je oprávněna ověřit finanční údaje o jednotlivých výdajích, nařídit přezkum všech originálních dokladů nebo jejich ověřených kopií a tento přezkum uskutečnit bezprostředně na místě nebo požadovat zaslání dotyčných podkladů (bod 5), že příjemce musí uložit všechny originály výdajových dokladů pět let po posledním vyplacení Komisí a mít je k dispozici (bod 6), že Komise může požadovat od příjemce kdykoliv zaslání zpráv o postupu prací a dosažených technických výsledcích (bod 7) a že příjemce musí dát Komisi k dispozici dosažené výsledky aniž by to vedlo k dodatečným platbám (bod 8). Konečně se v bodě 10 přílohy II píše v podstatě to, že Komise může pomoc pozastavit, snížit nebo zrušit, jestliže nebyla dodržena jedna z podmínek, které byly uvedeny v této příloze anebo byla realizována opatření, která nebyla uvedena v příloze I; v případě takové sankce má příjemce právo předložit své připomínky ve lhůtě, kterou stanoví Komise.

12.   Dne 2. prosince 1993 vyplatila Komise obci Valnerina první zálohu, která odpovídala přibližně 40 % předpokládaného příspěvku Společenství; Valnerina zaplatila ve prospěch Route des Senteurs částky, které odpovídaly nákladům opatření, která měla toto sdružení provést.

13.   Dopisem ze dne 27. prosince 1994 zaslala Valnerina Komisi první zprávu o postupu projektu a o již uskutečněných výdajích v každém stanoveném opatření. Zároveň požádala o vyplacení druhé zálohy, přičemž přiložila mj. potvrzení o tom, že disponuje potřebnými platebními doklady a že již realizovaná opatření odpovídají těm, která jsou popsána v příloze I rozhodnutí o dotaci.

14.   Dne 18. srpna 1995 vyplatila Komise obci Valnerina druhou zálohu, která odpovídala přibližně 30 % příspěvku Společenství, a Valnerina zaplatila ve prospěch Route des Senteurs částku, která odpovídala nákladům opatření, která mělo toto sdružení realizovat.

15.   V červnu 1997 zaslala Valnerina Komisi konečnou zprávu o realizaci projektu. Zároveň požádala o vyplacení zbývajícího příspěvku Společenství a znovu přiložila potvrzení, které v podstatě odpovídalo potvrzení uvedenému výše v bodě 13.

16.   Dne 12. srpna 1997 sdělila Komise obci Valnerina, že zahájila všeobecný technický a účetní přezkum všech projektů financovaných podle článku 8 nařízení č. 4256/88, včetně sporného projektu, o který se jedná v projednávaném případě; vyzvala obec Valnerina, aby podle bodu 5 přílohy II rozhodnutí o dotaci sepsala seznam všech dokladů, které se vztahují ke všem uskutečněným výdajům, jakož i ověřenou kopii každého z těchto dokladů.

17.   Dne 25. srpna 1997 zaslala Valnerina Komisi některé podklady, jakož i shrnutí konečné zprávy o realizaci projektu..

18.   Dopisem ze dne 6. března 1998 informovala Komise obec Valnerina o svém záměru provést na místě přezkum realizace projektu.

19.   Přezkum na místě se v obci Valnerina konal od 23. do 25. března 1998 a v Route des Senteurs od 4. do 6. května 1998.

20.   Dne 6. dubna 1998 zaslala Valnerina Komisi některé podklady vyžádané Komisí při přezkumu na místě.

21.   Dne 5. listopadu 1998 požádala Valnerina a Route des Senteurs Komisi o konečné schválení projektu a o zaplacení zbývajícího příspěvku Společenství.

22.   Dopisem ze dne 22. března 1999 sdělila Komise obci Valnerina, že podle článku 24 nařízení č. 4253/88 ve znění změn přezkoumala finanční pomoc týkající se projektu a, jelikož z tohoto přezkum u vyplynuly skutečnosti, poukazující na možné nesrovnalosti, rozhodla o zahájení řízení podle tohoto ustanovení a bodu 10 přílohy II rozhodnutí o dotaci. V tomto dopise, jehož kopii zaslala také Route des Senteurs, uvedla Komise tyto jednotlivé skutečnosti, přičemž specifikovala, v jaké míře byly Valnerina nebo Route des Senteurs příslušné realizovat dotyčná opatření.

23.   Dopisem ze dne 17. května 1999 předložila Valnerina své připomínky v odpověď na podezření Komise a předala Komisi některé další dokumenty.

24.   Rozhodnutím ze dne 14. srpna 2000, adresovaným Italské republice a obci Valnerina a posledně uvedené oznámené dne 21. srpna 2000, zrušila Komise podle čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88 ve znění změn svou finanční pomoc poskytnutou na projekt a vyzvala obec Valnerina, aby vrátila celou částku již vyplacené pomoci (dále jen „napadené rozhodnutí“).

25.   V devátém bodu odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla Komise jedenáct nesrovnalostí ve smyslu čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88 ve znění změn, z nichž se pět týkalo opatření provedených Route des Senteurs a šest obcí Valnerina.

26.   Dopisy ze dne 14. září a 2. října 2000 vyzvala Valnerina sdružení Route des Senteurs, aby vrátilo částky, které mu vyplatila na realizaci projektu a za které je Route des Senteurs zodpovědné. Současně žádala Route des Senteurs, aby jí předalo informace, ze kterých by vyplývala nesprávnost a protiprávnost napadeného rozhodnutí, aby bylo možno vytvořit společnou obrannou strategii.

27.   Dne 20. října 2000 odpověděla Route des Senteurs v podstatě to, že považuje napadené rozhodnutí za neodůvodněné.

B –    Řízení před Soudem

28.   V řízení před Soudem navrhla Valnerina zrušení napadeného rozhodnutí. Svým prvním žalobním důvodem Valnerina namítala skutečnost, že Komise od ní požaduje vrácení celé vyplacené pomoci namísto toho, aby omezila svou žádost na vrácení části, která zůstala obci Valnerina. Ostatní žalobní důvody vycházejí z jednotlivých Komisí zjištěných nesrovnalostí, přiměřenosti žádosti o vrácení, jakož i z výkonu diskreční pravomoci Komise.

29.   Itálie vstoupila do řízení jako vedlejší účastník na podporu obce Valnerina v řízení před Soudem.

C –    Rozsudek Soudu

30.   Soud zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž požadavek Komise vrátit poskytnutou pomoc nebyl omezen na částku, která odpovídá části projektu, kterou měla žalobkyně podle rozhodnutí o dotaci sama realizovat.

31.   V tomto ohledu Soud uvedl, že Komise může v zásadě určit hlavní odpovědný subjekt, který by byl odpovědný při nesrovnalosti za vrácení celkové částky. Je však třeba zohlednit, že případná povinnost vrátit pomoc by mohla mít pro dotčené subjekty závažné následky. V důsledku toho přikazuje zásada právní jistoty, aby bylo právo, které se použije při provádění Smlouvy, dostatečně jasné a přesné, aby mohly dotčené subjekty jednoznačně rozeznat svá práva a aby mohly přijmout odpovídající opatření, zde tedy před poskytnutím pomoci přiměřené soukromoprávní dohody, aby si každý z nich chránil vůči ostatním své finanční zájmy. Rozhodnutí o dotaci však v projednávaném případě nebylo tak jasné, aby musela Valnerina počítat s výhradní odpovědností za vrácení záloh. Proto porušuje požadavek vrácení celkové částky obcí Valnerina zásadu proporcionality.

32.   Ve zbývající části Soud žalobu zamítl a rozhodl, že účastníci řízení ponesou vlastní náklady řízení. Podle Soudu Komise právem vytýkala obci Valnerina prokazování nákladů, a mohla proto od ní požadovat část záloh, které zůstaly obci Valnerina.

IV – Návrhy účastníků řízení

33.   Valnerina navrhuje, aby Soudní dvůr

–       zrušil rozsudek v prvním stupni v rozsahu, ve kterém potvrzuje rozhodnutí Komise Evropských společenství č. 2388 ze dne 14. srpna 2000 a vydal sám konečné rozhodnutí ve věci v tom smyslu, že napadené rozhodnutí bude zrušeno;

–       uložil účastníku řízení, proti kterému je podán opravný prostředek (dále jen „odpůrkyně“), náhradu nákladů řízení.

34.   Komise navrhuje, aby Soudní dvůr

–       zamítl opravný prostředek;

–       zrušil rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 13. března 2003 ve věci T‑340/00 v rozsahu, ve kterém zrušuje rozhodnutí Komise C(2000)2388 ze dne 14. srpna 2000 do té míry, „pokud požadavek Komise vrátit poskytnutou pomoc nebyl omezen na částku odpovídající části projektu, kterou měl žalobce podle rozhodnutí o dotaci sám realizovat“ a plně vyhověl jejím návrhům v řízení v prvním stupni;

–       uložil účastníku řízení podávajícímu opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“), náhradu nákladů řízení.

35.   Itálie nepředložila vyjádření v řízení o opravném prostředku.

V –    Právní posouzení

36.   Valnerina opírá svůj opravný prostředek o pět důvodů opravného prostředku.

37.   Prvním důvodem opravného prostředku vytýká Valnerina, že Soud nepostřehl, že předmětem rozhodnutí o dotaci není jeden společný projekt, ale dva projekty, se kterými je třeba zacházet zcela odděleně.

38.   V tomto ohledu Valnerina ve druhém důvodu opravného prostředku uplatňuje, že každá část projektu měla být posuzována odděleně. Soud měl proto po omezení požadavku na vrácení vyplacených částek, které zůstaly obci Valnerina, zrušit napadené rozhodnutí, neboť Komise nezkoumala, zda nesrovnalosti k tíži obce Valnerina odůvodňují požadavek vrácení celé částky, která jí byla vyplacena.

39.   Třetí důvod opravného prostředku se týká zjištění různých nesrovnalostí, které Komise vytýká obci Valnerina.

40.   Čtvrtý důvod opravného prostředku směřuje proti údajným procesním nedostatkům při vyšetřování Komise a podle názoru obce Valnerina s tím souvisejícím porušením práv obhajoby Soudem.

41.   Konečně v pátém důvodu opravného prostředku Valnerina napadá to, že Komise požaduje vrácení celé pomoci, namísto toho, aby omezila požadované vrácení na částky, které se týkají zjištěných nesrovnalostí.

42.   Komise omezuje svůj vzájemný opravný prostředek na jeden důvod. V něm zastává názor, že Valnerina nese výlučnou finanční odpovědnost za projekt. Soud se tedy dopustil nesprávného právního posouzení, když zrušil rozhodnutí o vrácení finančních prostředků v části, ve které bylo požadováno vrátit částky vyplacené ve prospěch Route des Senteurs.

A –    K rozdělení celého projektu na dva dílčí projekty

43.   První i druhý důvod opravného prostředku obce Valnerina, jakož i vzájemný opravný prostředek Komise nastolují otázku, zda Soud rozhodnutí o dotaci správně posoudil, když zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, ve kterém byla Valnerina zavázána vrátit částky vyplacené ve prospěch Route des Senteurs. Toto posouzení sice obsahuje též skutkové poznatky, v podstatě však jde o to, aby byl určen normativní obsah rozhodnutí o dotaci. Proto mohou být zjištění Soudu v tomto ohledu přezkoumána Soudním dvorem(7).

44.   Dále je třeba nejprve přezkoumat vzájemný opravný prostředek Komise, neboť nastoluje zásadní otázku, zda nese Valnerina výlučnou finanční odpovědnost za vrácení dotace, nebo zda je možno rozlišovat mezi obcí Valnerina a Route des Senteurs. Uvedené možnosti a hranice rozlišení budou následně zkoumány v souvislosti s prvními dvěma důvody opravného prostředku obce Valnerina.

1.      O vzájemném opravném prostředku: výlučná finanční odpovědnost obce Valnerina

45.   Podle názoru Komise nepostřehl Soud, že Komise může požadovat vrácení pomoci pouze od příjemce uvedeného v rozhodnutí o dotaci – obce Valnerina. Rozhodnutí o dotaci nesprávně vyložil v rozsahu, v jakém určuje práva a povinnosti příjemce. Ačkoliv Soud své zjištění prezentoval jako zkoumání přiměřenosti rozhodnutí o vrácení, ve skutečnosti posoudil rozhodnutí o dotaci z hlediska zásady právní jistoty. Jelikož se Komisi nedostávalo diskreční pravomoci pro to, aby vybrala mezi obcí Valnerina a Route des Senteurs, nebylo možné použití zásady proporcionality.

46.   Pokud by byl názor Komise správný, a sice, že bylo právně možné požadovat vrácení pouze od obce Valnerina, která je formálně výslovně určeným příjemcem, potom by to znamenalo vyloučit každé omezení požadavku na vrácení. Názor Soudu by potom vedl k tomu, že by Komise nemohla požadovat vrácení části své pomoci.

47.   Není však zřejmé, proč by mělo být Komisi bráněno v tom, aby požadovala zpět od Route des Senteurs vrácení části pomoci. Soud právem zdůrazňuje, že v případě poskytnutí pomoci na projekt, jehož realizace přísluší více zúčastněným subjektům, článek 24 nařízení č. 4253/88 neupřesňuje, od kterého z těchto zúčastněných může požadovat Komise vrácení pomoci, pokud se jeden nebo více z nich dopustili při provádění projektu nesrovnalostí(8). Článek 24 odst. 3 věta první nařízení č. 4253/88 pouze vyjadřuje, že Komisi je třeba vrátit vyplacené částky. V tom je možno rozeznat obecnou zásadu vrácení bezdůvodného obohacení. Pojem „vrácení“ sice znamená, že povinný něco předtím obdržel. To však nevylučuje, že musí být vráceny částky, které byly převedeny koordinátorem projektu dále. Možnost postihu výhradně proti jednomu účastníku projektu, kterou zastává Komise, by mohla kromě toho vést ke zneužití: byli by nastrčeni zdánliví příjemci, aby si jiní účastníci mohli ponechat výhody z dotací Společenství.

48.   Tvrzená výlučná finanční odpovědnost obce Valnerina za celý projekt přichází v důsledku toho v úvahu, pouze pokud jasně vyplývá z rozhodnutí o dotaci. Komise vysvětluje, že vyplývá z jednotlivých ustanovení, že příjemce – Valnerina – má být vůči Komisi sám finančně odpovědný. Soud však v bodech 58 až 64 napadeného rozsudku přesvědčivě vysvětluje, že rozhodnutí o dotaci jako celek není dostatečně jasné. Naopak, obsahuje odporující si tvrzení, která v tomto ohledu právě nevedou k tomu, že by měla být výlučná finanční odpovědnost uvalena na obec Valnerina.

49.   Ustanovení přílohy II činí z příjemce kontaktní osobu Komise(9), neodůvodňují však z důvodu jednoznačného rozdělení pomoci mezi oba zúčastněné subjekty odpovědné za projekt a z důvodu nedostatku jasné úpravy finanční odpovědnosti výhradní finanční odpovědnost vůči Komisi. Pokud by Route des Senteurs neneslo žádnou finanční odpovědnost, zůstalo by nejasné, v čem vůbec spočívá odpovědnost za jeho část projektu, upravená v rozhodnutí o dotaci.

50.   Názor Komise, že její rozhodnutí může být přezkoumáno ve vztahu k zásadě proporcionality, neboť disponuje diskreční pravomocí, je nesprávný a kromě toho je v projednávaném případě irelevantní. Zásady proporcionality je třeba dbát nikoliv pouze při správním uvážení Komise, ale také při výkladu práva Společenství. Přesně to Soud v projednávaném případě učinil.

51.   Vzájemný opravný prostředek je tedy třeba zamítnout.

2.      K prvním dvěma důvodům opravného prostředku: Rozdělení celého projektu na dva dílčí projekty a společné posouzení nesrovnalostí

52.   Stejně jako vzájemný opravný prostředek se tyto dva důvody opravného prostředku týkají otázky, do jaké míry mohou být společně posuzovány oba dílčí projekty. V prvním důvodu opravného prostředku Valnerina tvrdí, že ve skutečnosti existují dva projekty, se kterými je třeba zacházet zcela odděleně. Ve druhém důvodu opravného prostředku zastává Valnerina názor, že rozhodnutí o vrácení se mělo opírat přinejmenším o oddělené posouzení nesrovnalostí. S oběma důvody opravného prostředku je třeba zacházet společně, neboť Valnerina se ohrazuje proti odpovědnosti za části projektu, které měly být realizovány Route des Senteurs.

53.   Prvním důvodem opravného prostředku tvrdí Valnerina, že Soud neposoudil vhodným způsobem žalobní důvod vycházející z porušení zásad zákazu diskriminace a proporcionality. Soud se omezil na finanční hlediska bez toho, aby ve věci přezkoumal, zda nebyla pomoc Společenství poskytnuta skutečně na dva rozdílné projekty. Valnerina tímto uplatňuje, že rozhodnutí o dotaci se skládalo ze dvou rozhodnutí, které bylo třeba posoudit z právního hlediska odděleně.

54.   Společně s Komisí by se dal zastávat názor, že první důvod opravného prostředku je nepřípustný, neboť obec Valnerina nebyla poškozena. Soud totiž zrušil rozhodnutí Komise již z jiných důvodů v rozsahu, v jakém měla Valnerina vrátit část pomoci týkající se Route des Senteurs.

55.   Druhý důvod opravného prostředku však ukazuje, že úvahy Soudu vedou ke vzniku újmy. V tomto důvodu opravného prostředku Valnerina totiž namítá, že Soud po zjištění, že není možné uložit obci Valnerina vrácení dotací, které plynuly ve prospěch Route des Senteurs, nezrušil celé rozhodnutí. Oddělením odpovědnosti Route des Senteurs měla být totiž odpovědnost obce Valnerina posouzena znovu, zvláště ohledně přiměřenosti sankce za zjištěné nesrovnalosti.

56.   Soud však výslovně konstatoval, že Komise smí v zásadě požadovat zpět celou zálohu(10). Soud vycházel tudíž ze zásady, že se jedná pouze o jediný projekt, který je třeba posoudit a omezil částku, kterou má Valnerina zaplatit, pouze s ohledem na právní důsledky.

57.   Tento druhý důvod opravného prostředku je pochopitelný tedy pouze vzhledem k předpokladu prvního důvodu opravného prostředku, že dotace byla skutečně poskytnuta na dva zcela oddělené projekty, které je třeba posoudit odděleně. Pokud by platil tento předpoklad, potom se Soud totiž neměl omezovat pouze na to, aby omezil povinnost obce Valnerina vrátit pomoc. Soud měl spíše ohledně dílčí části pro italskou stranu projektu nahlížet na požadavek vrácení jako na samostatné rozhodnutí a přezkoumat jej. Toto rozhodnutí by bylo v souladu s právem pouze tehdy, pokud by Komise při výkonu své diskreční pravomoci ve vztahu k požadavku vrácení zvážila, zda nesrovnalosti v dílčím projektu obce Valnerina samy o sobě odůvodňují vrácení pomoci poskytnuté pro tuto část projektu.

58.   V důsledku toho je třeba přezkoumat, zda je předmětem napadeného rozhodnutí skutečně jediný projekt či zda je třeba zacházet s oběma dílčími projekty v Itálii a ve Francii odděleně.

59.   Obci Valnerina je třeba přiznat, že předmětem napadeného rozhodnutí jsou dva dílčí projekty, jejichž realizace je přidělena výslovně dvěma různým odpovědným subjektům. Nicméně rozhodnutí o dotaci tyto dva dílčí projekty zahrnuje do jednoho společného projektu. Toto zahrnutí má dva cíle. Jednak se jím má podporovat spolupráce mezi regiony v různých členských státech a jednak se má soustředit výkon určitých správních postupů u subjektu odpovědného za projekt – obce Valnerina.

60.   Spolupráce italské a francouzské strany odpovídá obecnému cíli strukturální politiky rozvíjet hospodářskou a sociální soudržnost za účelem podpory harmonického vývoje Společenství jako celku, upravenému v článku 158 ES (v době rozhodnutí o dotaci článek 130a ES). Spolupráce byla podle vlastního tvrzení obce Valnerina předpokladem poskytnutí pomoci dokonce podle Komise. Nové znění čl. 11 odst. 1 nařízení č. 4253/88, změněného nařízením č. 2082/93, výslovně upravuje, že řízení, která jsou v zájmu překračujícím hranice, mají zároveň zvláštní význam pro Společenství. Podle osmého bodu odůvodnění nařízení č. 2082/93 je přeshraniční spolupráce nutná, aby mohla být odůvodněna opatření Společenství ve světle principu subsidiarity. Je dost možné, že dva oddělené projekty by vůbec nesplňovaly požadavky pro přidělení dotace.

61.   Administrativní zjednodušení jmenováním kontaktní osoby – obce Valnerina – je odůvodněné snahou o lepší správu dotace. V tomto ohledu by se nedalo namítat nic proti tomu, kdyby Komise na tuto kontaktní osobu převedla celou finanční odpovědnost, za předpokladu, že by to bylo tak jasně vysvětleno, aby se kontaktní osoba mohla vědomě rozhodnout o tom, zda chce takovou odpovědnost převzít a jak se případně zajistí. Takový systém by byl – jak uvádí Soud – v zájmu účinnosti jednání Společenství s ohledem na zásadu řádné správy, jakož i s ohledem na požadavek řádného finanční správy rozpočtu Společenství(11).

62.   Proto mohl Soud právem vycházet z toho, že se rozhodnutí o dotaci netýká dvou oddělených projektů, ale pouze jednoho projektu. Komise také nebyla povinna při rozhodování o požadavku vrácení posuzovat oba projekty odděleně, ale mohla opřít své rozhodnutí o celkové posouzení nesrovnalostí. Avšak v uvedeném případě, kde byly zahrnuty dva do značné míry oddělené dílčí projekty, to nevylučuje odpovědnost jednotlivých zúčastněných subjektů za nesrovnalosti a splnění dílčích projektů v rámci přiměřenosti požadavku vrácení.

63.   V důsledku toho je třeba zamítnout první a druhý důvod opravného prostředku.

B –    K ostatním důvodům opravného prostředku

64.   Ostatní důvody opravného prostředku se vztahují k určení nesrovnalostí v souvislosti s částí projektu, za který byla odpovědná Valnerina, jejího podílu na vyšetřování nesrovnalostí, jakož i přiměřenosti požadavku vrácení všech částek vyplacených ve prospěch obce Valnerina.

1.      Ke třetímu důvodu opravného prostředku: jednotlivé nesrovnalosti

65.   Třetím důvodem opravného prostředku namítá Valnerina, že Soud tím, že při hodnocení námitek proti určení jednotlivých nesrovnalostí Komisí v řízení v prvním stupni nesprávně uplatnil článek 24 nařízení č. 4253/88 a rozhodnutí o dotaci, porušil svou povinnost odůvodnění a argumentoval nelogicky.

a)      K první nesrovnalosti: Produkce filmu společností „Romana Video“

66.   Devátý bod odůvodnění šestá odrážka napadeného rozhodnutí zní následovně:

„[Valnerina] přidělila a prohlásila, že zaplatila společnosti Romana Video částku ve výši 98 255 000 [italských lir] (ITL) (50 672 ECU) na výrobu videofilmu v rámci projektu. V okamžiku přezkumu (25. a 26. března 1998) zbývalo zaplatit ještě 49 000 000 ITL. [Valnerina] prohlásila, že tato částka nebude vyplacena, neboť se jedná o cenu za prodej práv k videofilmu společnosti, která jej vyrobila. [Valnerina] tímto uplatnila výdaje, které překračují skutečně učiněné výdaje o 49 000 000 ITL.“ (neoficiální překlad)

67.   Soud v tomto ohledu stanovil, že nařízení č. 4253/88 ani rozhodnutí o dotaci výslovně nezakazuje příjemci dosahovat zisku z výsledků dosažených z této pomoci(12). Komise mohla nicméně z důvodu časového souběhu operací a započtení, provedené žalobkyní a firmou Romana Video, již během provádění projektu zastávat stanovisko, že žalobkyně dosahuje zisku nikoliv z výsledku dosaženého touto pomocí, ale spíše vynaložila na realizaci tohoto opatření projektu pouze částku vyplývající z tohoto započtení. V tom spatřoval Soud nesrovnalost(13).

68.   Valnerina však zastává názor, že byla oprávněna odečíst uvedené celkové náklady a prodat práva k tomuto filmu v jiné obchodní transakci.

69.   Komise proti tomu namítá, že každý příjemce dotace Společenství musí prokázat nahraditelné náklady. Toto Valnerina s ohledem na výrobu filmu neučinila.

70.   Jak konstatuje také Soud, zastává Valnerina právem názor, že žádné ustanovení nezakazuje dosahovat zisku z výsledků dosažených z této pomoci. Nicméně ani Valnerina nezpochybňuje, že podle čl. 3 odst. 2 rozhodnutí o dotaci je poskytnutí pomoci z právního hlediska možné jen tehdy, pokud vznikly uznatelné náklady. Za dosahování zisku, které nesnižuje náklady, může být uznáno pouze skutečné hospodářské zhodnocení za tržních podmínek, a nikoliv pouhý fiktivní obchod, jehož jediným účelem je umělé zvýšení nákladů.

71.   To, zda zde došlo ke skutečnému prodeji, nebo jde pouze o fiktivní obchod, je skutkovým zjištěním. To může Soudní dvůr přezkoumat v rámci opravného prostředku pouze do té míry, jestliže předložené důkazní materiály byly zkresleny(14). Zkreslení důkazních materiálů se přitom Valnerina nedovolává.

72.   Soudní dvůr může dále zkoumat, zda Soud porušil svou povinnost uvést odůvodnění. Zdá se, že vyjádření obce Valnerina směřuje k tomu, že odůvodnění Soudu je rozporuplné v tom, že Soud uznává možnost dosažení zisku z výsledků dosažených z pomoci, ale přesto přiznává Komisi, že prodejem práv k filmu došlo ke snížení nákladů. Soud však uvedl, proč se domníval, že se nejednalo o skutečný obchod a Komise mohla na základě souběhu transakcí dospět k závěru, že náklady byly přiměřeně sníženy(15). Toto zjištění je hodnověrné. Z možnosti přípustného hospodářského zhodnocení totiž ještě nevyplývá, že dotčený obchod byl skutečně hospodářským zhodnocením.

b)      Ke druhé nesrovnalosti: personální náklady

73.   Devátý bod odůvodnění sedmá odrážka napadeného rozhodnutí zní následovně:

„[Valnerina] uplatnila v rámci projektu částku ve výši 202 540 668 ITL (104 455 ECU) na náklady v souvislosti s pracovním výkonem vynaloženým pěti osobami na část projektu turistických informací. Na tyto výdaje nepředložila [Valnerina] žádné doklady (pracovní smlouvy, detailní rozpis realizovaných akcí).“ (neoficiální překlad)

74.   Devátý bod odůvodnění devátá odrážka napadeného rozhodnutí zní následovně:

„[Valnerina] vypočítala částku ve výši 152 340 512 ITL (78 566 ECU) na personální náklady související s jinými akcemi než s turistickými informacemi. Nepředložila žádné podklady, které by prokázaly, že tyto výkony byly skutečně poskytnuty a že přímo souvisejí s projektem.“ (neoficiální překlad)

75.   Soud v tomto ohledu konstatoval, že Komise dospěla správně k názoru, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by mohly prokázat, že personální náklady započtené v rámci projektu přímo souvisely s jeho realizací a byly přiměřené(16).

76.   Valnerina se domnívá, že předložila dostatečné důkazy ve formě tabulek se jmény dotčených osob, odhadem času vynaloženého na tento projekt těmito osobami, jejich platy, jakož i náklady, které z toho pro realizaci projektu vyplynuly. Oprávněnost uvedených nákladů vyplývá již z toho, že byl projekt realizován.

77.   Také v tomto bodě je však třeba opět poukázat na základní zásadu dotací Společenství, podle které může Společenství přispět pouze na skutečně vzniklé náklady. Soud kromě toho právem poukazuje na bod 3 přílohy II rozhodnutí o dotaci, podle kterého „se personální náklady musí vztahovat bezprostředně na realizaci opatření a musí být této realizaci přiměřené“(17). (neoficiální překlad) Důkaz o tom, že byl projekt realizován, tudíž nepostačuje k tomu, aby odůvodnil zvláštní dotaci. Naopak musí příjemce prokázat konkrétní personální náklady odpovídající podmínkám pomoci.

78.   To, zda důkazy předložené obcí Valnerina ohledně personálních nákladů vyhovují těmto požadavkům, je skutkovým zjištěním, které nemůže Soudní dvůr přezkoumat(18).

79.   Proč Soud dospěl k určení, že personální náklady nebyly dostatečně prokázány, dostatečně odůvodnil v bodech 91 až 93. Zde vylíčil, že důkazy obce Valnerina nedokládají, že personální náklady vznikly v souvislosti s projektem a neumožňují ani přezkum jejich přiměřenosti.

c)      Ke třetí nesrovnalosti: obecné náklady

80.   Devátý bod odůvodnění, desátá odrážka napadeného rozhodnutí zní následovně:

„[Valnerina] započítala v rámci projektu částku ve výši 31 500 000 ITL (26 302 ECU) na obecné náklady (nájem dvou kanceláří, topení, elektřina, voda a úklid). Toto započtení není doloženo žádným písemným dokladem.“ (neoficiální překlad).      

81.   Soud k tomu upřesnil, že nesrovnalost, zjištěná Komisí s ohledem na obecné náklady, se týkala jen části nákladů, které Valnerina započítala do projektu. Jednalo se pouze o náklady za užívání prostor pro účely projektu, které žalobkyně užívala již před poskytnutím pomoci(19). Konstatoval, že Komise mohla vycházet z toho, že tyto náklady by vznikly obci Valnerina také nezávisle na projektu. Jejich započtení představuje nesrovnalost(20).

82.   Valnerina omezuje svou výhradu na to, že Soudu v tomto bodě postačil předpoklad Komise, zatímco měl požadovat důkaz, že náklady skutečně nevznikly. Tato výhrada se však znovu týká skutkových zjištění a posouzení, která nemohou být přezkoumána v rámci řízení o opravném prostředku(21).

d)      Ke čtvrté nesrovnalosti: poradenská smlouva s Mauro Brozzi

83.   V devátém bodu odůvodnění osmé odrážce napadeného rozhodnutí uvedla Komise:

„[Valnerina] uplatnila v rámci projektu částku ve výši 85 000 000 ITL (43 837 ECU) na náklady za poradenství Mauro Brozzi Associati S.A.S. Na tyto výdaje nebyly předloženy žádné podklady, které by mohly doložit, že plnění byla skutečně realizována a jaké povahy přesně byla.“ (neoficiální překlad)

84.   Soud v tomto ohledu konstatoval, že Valnerina přes výslovnou žádost Komise nepředložila žádané důkazy. Proto bylo zjištění nesrovnalosti Komisí provedeno právem(22).

85.   Valnerina se však domnívá, že z toho nemůže být vyvozována žádná závažná nesrovnalost.

86.   Tím však Valnerina přehlíží, že – jak již bylo objasněno – jsou náklady podle bodu 3 přílohy II rozhodnutí o dotaci uznatelnými náklady jen tehdy, pokud se vztahují bezprostředně k realizaci opatření a jsou této realizaci přiměřené.(23) Započítání nákladů, u kterých není takový důkaz předložen, představuje tedy nesrovnalost.

e)      K páté nesrovnalosti: zavlažovací systém

87.   V devátém bodě odůvodnění jedenácté odrážce napadeného rozhodnutí uvedla Komise:

„V rámci opatření ,pěstování špaldy a lanýžů‘ byly stanoveny v [rozhodnutí o dotaci] investice ve výši 41 258 ECU na zlepšení zavlažovacích systémů pro pěstování lanýžů. Tyto investice nebyly realizovány a Komisi k tomu nebyla podána žádná vysvětlení.“(neoficiální překlad)

88.   Soud v tomto ohledu konstatoval, že Valnerina nepředložila žádné důkazy o příslušných nákladech, takže neměly být započteny.

89.   Valnerina tvrdí, že Soud nezohlednil v této souvislosti studii předloženou obcí Valnerina. Soud také neměl vyčítat obci Valnerina, že Valnerina nemohla po letech po provedení pokusného nouzového zavlažování třetími osobami v suchých létech prokázat náklady.

90.   Co se týče studie předložené Soudu, vztahuje se pouze jednak k tomu, že pojem „rezervní zavlažovací systémy“, používaný v rámci tohoto zvláštního projektu, je třeba chápat ve smyslu uvedeném obcí Valnerina, a jednak, že stanovené náklady byly přiměřené vzhledem k cenám, které jsou obvykle základem pro podíly na nákladech EZOZF. O to tu však nejde. Soud totiž nechal otevřenu otázku, jaká opatření bylo třeba provést podle rozhodnutí o dotaci.

91.   Soud opřel své rozhodnutí pouze o to, že údajně realizovaná opatření nebyla doložena. Jak bylo již vysvětleno, uznatelnými náklady jsou pouze prokázané náklady(24). S ohledem na problémy s prokazováním je třeba odkázat na bod 6 přílohy II rozhodnutí o dotaci, podle kterého musí příjemce dotace uchovat všechny podklady a poskytnout je Komisi. Pokud nedisponovala Valnerina nutnými podklady, neměla také tyto náklady započíst.

f)      Mezitímní závěry ke třetímu důvodu opravného prostředku

92.   Třetí důvod opravného prostředku je tedy třeba zamítnout.

2.      Ke čtvrtému důvodu opravného prostředku: porušení práv obhajoby

93.   V tomto důvodu opravného prostředku Valnerina namítá porušení práv obhajoby Soudem, neboť Soud nevytýkal Komisi údajné vady řízení během inspekce Komise. Zvláště nebyl při této inspekci vyhotoven zápis a nebyl vytvořen seznam okopírovaných dokumentů.

94.   Tento důvod opravného prostředku je nepřípustný, neboť Valnerina neuvádí, ve kterých bodech napadá rozsudek Soudu, ale opakuje pouze argumenty, které již přednesla v řízení v prvním stupni. Soud odmítl tento žalobní důvod, neboť Valnerina měla nezávisle na inspekci dostatek příležitostí, aby zaujala stanovisko k výtkám Komise. Opravný prostředek se k těmto konstatováním nevyjadřuje.

3.      K pátému důvodu opravného prostředku: přiměřenost požadavku vrácení

95.   Pátým důvodem opravného prostředku namítá Valnerina, že Soud chybně posoudil požadavek na stupňovité přizpůsobení sankcí nesprávnému jednání obsažený v čl. 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88. Nesrovnalosti k tíži obce Valnerina byly pouze formální povahy. Mimoto nemohou být prokázány. Obci Valnerina nemohou být vytýkány chybné údaje ani zastírání, ale pouze nedostatečné důkazy. Proto je zrušení rozhodnutí o dotacích a požadování zpět všech záloh nepřiměřené. Toto uvádí Valnerina také v souvislosti s třetím důvodem opravného prostředku.

96.   Soud k tomu zjistil, že provádění politiky pomoci odůvodňuje kladení přísných formálních požadavků na odpočet nákladů a že na tomto základě zjištěné nesrovnalosti odůvodňují požadavek vrácení pomoci, která byla vyplacena obci Valnerina(25).

97.   Soud se u těchto zjištění opírá o relevantní právní úvahy. Článek 24 odst. 2 nařízení č. 4253/88 výslovně stanoví, že Komise může snížit nebo pozastavit pomoc pro příslušnou akci nebo opatření, jestliže přezkum potvrdil nesrovnalosti nebo významnou změnu ovlivňující povahu nebo podmínky realizace akce nebo opatření, pro které nebyl žádán souhlas Komise. Z toho vyplývá, že Komise není povinna požadovat vrácení dotací v plné výši, ale disponuje diskreční pravomocí, zda vůbec pomoc bude požadovat zpět a případně jakou část. Při zohlednění zásady proporcionality musí Komise tuto diskreční pravomoc vykonávat tak, aby pomoc, požadovaná zpět, nebyla v nepoměru k nesrovnalostem. Nicméně není Komise omezena na to, aby požadovala zpět pouze tu pomoc, která není na základě nesrovnalostí odůvodněná. Naopak, zvláště cíle efektivní správy pomoci Společenství a odrazování od podvodného chování mohou odůvodnit požadavek vrácení pomoci, které se týkají nesrovnalostí pouze zčásti(26).

98.   Zda byla Komise v projednávaném případě – u nesrovnalostí, které se týkaly 30 % stanovených nákladů – oprávněna požadovat zpět pomoc poskytnutou obci Valnerina v plné výši, závisí na povaze a rozsahu pochybení. Znovu se tedy jedná o otázku skutkových zjištění a posouzení, které nemohou být v rámci řízení o opravném prostředku přezkoumány(27).

99.   Také pátý důvod opravného prostředku je tedy třeba zamítnout.

VI – K nákladům řízení

100. Podle článku 122 ve spojení s článkem 118 a čl. 69 odst. 3 jednacího řádu může Soudní dvůr rozdělit náklady řízení mezi účastníky nebo rozhodnout, že každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady, pokud jsou účastníci řízení současně neúspěšní v jednom či více bodech. V projednávaném případě byli oba účastníci řízení ve svých opravných prostředcích neúspěšní. Oba opravné prostředky si přibližně odpovídají hodnotou. Z tohoto důvodu ponesou oba účastníci řízení vlastní náklady řízení.

VII – Závěry

101. Navrhuji proto Soudnímu dvoru, aby rozhodl takto:

1.      Opravný prostředek a vzájemný opravný prostředek se zamítají.

2.      Každý z účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení.

---

1 – Původní jazyk: němčina.

---

2 – Komise dokonce stále prezentuje tento projekt jako příklad v rámci Leader semináře „Challenges and metodology of transnational Cooperation“: http://europa.eu.int/comm/archives/leader2/rural-en/coop/truffe.htm, navštívený dne 15. října 2004.

---

3 – Nařízení k provedení nařízení (EHS) č. 2052/88, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (EHS) č. 2052/88, pokud jde o koordinaci mezi činnostmi jednotlivých strukturálních fondů navzájem a mezi těmito činnostmi a operacemi Evropské investiční banky a jinými stávajícími finančními nástroji, Úř. věst. L 374, s. 1.

---

4 – Nařízení Rady ze dne 20. července 1993, Úř. věst. L 193, s. 20.

---

5 – Bod 7 a násl.

---

6 – Vyplývá to z dodatku v závorce v článku 5 rozhodnutí o dotaci.

---

7 – Viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. června 1994, S.F.E.I. a další v. Komise (C-39/93 P, Recueil, s. I-2681, body 25 a 26).

---

8 – Rozsudek Soudu, bod 52.

---

9 – Rozsudek Soudu, body 58 a násl.

---

10 – Rozsudek Soudu, bod 53.

---

11 – Rozsudek Soudu, bod 53.

---

12 – Je však nicméně třeba poznamenat, že Komise by mohla od obce Valnerina požadovat podle bodu 8 přílohy II rozhodnutí o dotaci, aby byl film jakožto výsledek projektu zachován bez dodatečných nákladů. Pokud by postoupení práv k filmu bylo v rozporu s takovým zachováním výsledků, zpochybnilo by se dosažení výsledku, pro který je třeba poskytnout pomoc, a tím i celkové uznání vzniklých nákladů. Konečně nevyžaduje tato otázka rozhodnutí, neboť zjištění Komise a Soudu na tom nejsou závislé.

---

13 – Body 79 a 81 rozsudku.

---

14 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 15. června 2000, Dorsch Consult v. Rada a Komise (C-237/98 P, Recueil, s. I-4549, body 35 a násl.).

---

15 – Bod 79 rozsudku.

---

16 – Bod 95 rozsudku.

---

17 – Bod 89 rozsudku.

---

18 – Viz výše, bod 71.

---

19 – Bod 105 rozsudku.

---

20 – Bod 106 rozsudku.

---

21 – Viz výše, bod 71.

---

22 – Body 116 a násl. rozsudku.

---

23 – Viz výše, bod 77.

---

24 – Viz výše, bod 71.

---

25 – Body 142 a násl. rozsudku.

---

26 – Rozsudek Soudního dvora ze dne 24. ledna 2002, Conserve Italia v. Komise (C-500/99 P, Recueil, s. I-867, bod 89) Viz také stanovisko generálního advokáta Albera ze dne 12. července 2001 v této věci (Recueil 2002, s. I-869, body 94 a násl.).

---

27 – Viz výše, bod 71.