30.6.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 207/45

1.

konstatuje, že voda, která je zdrojem našeho života, je nezbytná pro naše zdraví a náš blahobyt. Nabízí řadu příležitostí pro rozvoj, ale je také hrozbou. Povodně, sucha a špatná kvalita vody ohrožují naše životy, naše zdraví a naši prosperitu;

2.

oceňuje, že Evropská komise přijala v roce 2000 rámcovou směrnici o vodě, která – doplněna o konkrétnější právní předpisy Unie (1) – zjednodušila velkou část starších právních předpisů, legislativně upravila přístup k hospodaření s vodou na základě povodí a stanovila ambiciózní dlouhodobé cíle v oblasti hospodaření s vodou;

3.

je si vědom toho, že Evropská komise pracuje na následujících úsecích evropské vodní politiky:

4.

upozorňuje na skutečnost, že ve většině zemí jsou to místní a regionální orgány, jež mají institucionální a politické odpovědnosti a pravomoci týkající se hospodaření s vodou, a určují tak podobu provádění většiny směrnic EU týkajících se vody. Místní a regionální orgány jsou navíc většinou zodpovědné i za politické oblasti, které jsou důležité pro udržitelné hospodaření s vodními zdroji, k nimž patří územní plánování, infrastruktura, politika mobility, udělování povolení, zemědělství a správa krajiny, dodávky vody, ochrana povrchových a podzemních vod, přizpůsobení se změně klimatu a ochrana před záplavami;

5.

bere na vědomí závěry Evropské rady ze dne 17. října 2016 týkající se udržitelného hospodaření s vodou. VR tyto závěry ze summitu Rady – a konkrétně to, že voda je prioritou – podporuje a vyjadřuje souhlas s argumentem, že se odpovědnosti v oblasti hospodaření s vodou v jednotlivých členských státech liší, a že je tudíž nezbytná určitá flexibilita, pokud jde o možná řešení, mj. potřebu zavést infrastrukturu pro regulaci vodních zdrojů, aby se dosáhlo vysoké úrovně životního prostředí a vodních mas a uspokojila se poptávka;

6.

upozorňuje proto, že je důležité dodržovat zásadu subsidiarity a proporcionality. Národní, regionální a místní podmínky jsou rozhodující například u opatření souvisejících s opětovným využíváním vody či zvýšením účinnosti na straně poptávky (hospodárné využívání vody), neboť míra dostupnosti vody je různá. Proto je důležité poskytnout v evropském rámci prostor pro projednání těchto otázek na vnitrostátní, regionální a místní úrovni a pro přijetí nezbytných opatření na těchto úrovních;

7.

uznává velmi ambiciózní dobrovolnou „Agendu pro komunální vody pro rok 2030“ přijatou na konferenci měst o vodě v Leeuwardenu v únoru 2016, a podporuje města v Evropě, aby ji podepsala;

8.

podporuje záměr Evropské komise předložit v roce 2017 v rámci provádění akčního plánu oběhového hospodářství návrh na minimální požadavky týkající se opětovného využívání vody a provést (v rámci REFIT) přezkum směrnice o pitné vodě (2), přičemž je třeba dbát na to, aby nedocházelo k nepřiměřeným negativním dopadům na jiná odvětví, jako je např. zemědělství;

9.

upozorňuje na to, že je třeba zohlednit rozdíly mezi jednotlivými regiony, pokud jde o dostupnost vodních zdrojů. Neměla by být stanovena povinnost vodu opětovně využívat, pokud ji nelze zdůvodnit. Opětovné využívání vody může být v zásadě řešením v regionech, v nichž je dostupnost vodních zdrojů problémem;

10.

v této souvislosti vyzývá Evropskou komisi, aby na základě vyváženého a jednotného přístupu zajistila, že opětovné využívání vody bude pouze dodatečnou možností zásobování vodou a bude doprovázeno souběžným zlepšováním účinnosti na straně poptávky a že případné dopady snížené dostupnosti vody budou analyzovány a zohledněny;

11.

považuje za nezbytné, aby místní a regionální orgány mohly prostřednictvím tohoto stanoviska předložit doporučení ke zlepšení provádění právních předpisů EU týkajících se vody a aby byly i nadále úzce zapojeny do budoucí evropské vodní politiky;

12.

již v minulosti se vícekrát vyslovil k tématům týkajícím se hospodaření s vodou. Předkládané stanovisko navazuje na předchozí stanoviska VR, k nimž patří:

13.

zdůrazňuje, že pokud jde o dopady změny klimatu na hospodaření s vodou, musí být politiky prováděné na místní, regionální, státní a unijní úrovni úzce spjaty s opatřeními přijatými v rámci strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, a v této souvislosti odkazuje na stanovisko z vlastní iniciativy Směrem k nové strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu – integrovaný přístup, CdR 2430/2016;

14.

je si vědom rozsahu oblasti vodní politiky, přičemž toto stanovisko z vlastní iniciativy je zaměřeno na vnitrozemské vodní hospodářství, konkrétně na kvalitu vody, na nedostatek sladké vody a na protipovodňovou ochranu. Nezabývá se v tomto stanovisku hospodařením s vodou moří a oceánů, tedy rámcovou směrnicí o strategii pro mořské prostředí ani směrnicí o územním plánování námořních prostor, jimž se věnoval ve svých předchozích stanoviscích;

15.

upozorňuje na velké výzvy, jež nás v oblasti hospodaření s vodou v důsledku změny klimatu a stále intenzivnějšího využívání půdy čekají:

16.

upozorňuje na vysokou hospodářskou hodnotu odvětví vodního hospodářství a na hospodářský význam řádné správy vodních zdrojů. Několik příkladů:

17.

vzhledem k tomu, že ohledně rozsahu a dopadu budoucích problémů týkajících se vody dosud panuje značná nejistota a liší se i právní rámec, se Výbor domnívá, že politiku založenou na „plánu“ lze považovat za dobré východisko pro zlepšení vztahů mezi různými institucemi a prozkoumání nových inovativních způsobů tvorby politiky, jež by umožnily spolupráci různých odvětví díky hledání synergií a předcházení konfliktům. Musí se zavést něco, co lze nazvat „přizpůsobitelnou politikou“. Následující tabulka ukazuje různé možnosti:

18.

vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci nadcházející revize směrnice o pitné vodě, opatření týkajících se opětovného využívání vody, případného přezkumu směrnice o čištění městských odpadních vod a do budoucna přezkumu rámcové směrnice o vodě provedla průzkum možností přizpůsobitelné politiky v oblasti vodní politiky. Tento průzkum by se měl zaměřit na nejdůležitější podmínky přizpůsobitelné politiky, tj. na ucelenost, výměnu informací, flexibilitu a diferenciaci týkající se cílů a úsilí, jakož i na inovace. Při zkoumání možností nové politiky by Komise měla konzultovat místní a regionální orgány s cílem zajistit, aby budoucí návrhy co nejlépe odpovídaly jejich zájmům a aby jejich pravomoci spíše podporovaly, než snižovaly;

19.

vyzývá Evropskou komisi, aby své převážně odvětvové vodní politiky změnila v politiku ucelenou, a žádá ji tedy, aby zajistila, že hospodaření s vodou bude začleněno jako průřezový prvek do dalších oblastí politiky, jež s tímto zdrojem úzce souvisejí, jako je například lidská spotřeba, energetika, zemědělství, rybolov, cestovní ruch, životní prostředí atd.;

20.

domnívá se, že základem vodní politiky musí být i nadále zásada předběžné opatrnosti a zásada znečišťovatel platí. Diferencovaný přístup však musí umožnit zachování všech možností, aby se dospělo k těm nejúčinnějším a nejefektivnějším řešením, tak aby bylo možné se ve výjimečných případech odchýlit od východiska. Tato řešení budou zavedena prostřednictvím inovativních, cílených a environmentálně udržitelných vědeckých přístupů;

21.

v této souvislosti poukazuje na to, že energie, resp. energetické náklady mohou být hlavní překážkou zavádění inovací a nekonvenčních řešení nedostatku vody, např. dopravy vody do suchých oblastí či provozu odsolovacích zařízení, a zdůrazňuje, že při koncipování politik EU je nutné brát v úvahu využívání energie z obnovitelných zdrojů v tomto kontextu i potenciál samotné vody jako zdroje;

22.

upozorňuje na rostoucí využívání léčiv, např. antibiotik, jejichž účinné látky se kanalizací dostávají do povrchových vod. To přináší nejen vyšší nároky na výrobu pitné vody z povrchové vody, ale může rovněž způsobit zvýšené riziko imunity bakterií. Řešení tohoto problému spočívá v přístupu zaměřeném na různé zdroje zbytků léčiv, tedy nespotřebované léčivé přípravky a pozůstatky léčiv v moči a výkalech;

23.

vybízí členské státy a místní a regionální orgány, aby do svých politik v oblasti vodohospodářství začlenily koncepci zelené infrastruktury a opatření pro přirozené zadržování vody jako doplněk nebo jako alternativu k tradičním šedým strukturálním opatřením (například snížení hydromorfologických tlaků v povodí řek), či do svých operačních programů financovaných z evropských strukturálních a investičních fondů (například na obnovu mokřadů a lesů), nebo do územního plánování (např. pro skladování dešťové vody (pro opakované použití) nebo aby zvýšily schopnost zadržovat vodu za účelem snížení dopadu povodní);

24.

upozorňuje na nutnost zlepšit řízení vodních zdrojů pomocí ochrany dodávek čisté vody v době přírodních pohrom (12);

25.

vybízí místní a regionální orgány, aby vstoupily v jednání s pojišťovacími společnostmi a vládami členských států a zajistily, že všechny domácnosti, zemědělské provozy a podniky, jež mohou být postiženy povodní, budou mít možnost získat dostupné pojištění. Dále je třeba pracovat na zajištění toho, aby všechny zainteresované strany uznaly, že odolnost budov od samého počátku je nejefektivnější možností, jak minimalizovat rizika a dlouhodobě snížit náklady související s přírodními katastrofami;

26.

konstatuje, že cíle jednotlivých oblastí politiky jsou samy o sobě slučitelné s ostatními oblastmi politiky („plánovaná politika“). Nicméně provádění nezbytných opatření je často ve vzájemném rozporu. Výbor poukazuje na skutečnost, že v regionech a městech, kde provádění probíhá, je často nutné dělat mezi takto si odporujícími opatřeními kompromisy;

27.

vyzývá Evropskou komisi, aby posílila výměnu informací mezi vykonavateli vodní politiky, tj. místními a regionálními orgány, a tvůrci této politiky v Bruselu, a aby informace např. o vzájemně si odporujících cílech začlenila do své nové politiky nebo do změn své politiky;

28.

očekává plánovanou revizi směrnice o pitné vodě s cílem zlepšit systémy monitorování a analytické ukazatele, zajistit lepší přístup k informacím týkajícím se jakosti pitné vody pro občany, řešit problémy úniků vody, rozvíjet regulační rámec pro malé dodávky pitné vody či pro jednotlivce, navrhnout řešení problémů, které způsobují materiály ve styku s pitnou vodou, a aktualizovat stávající odchylky od právních předpisů;

29.

trvá na tom, aby budoucí revize směrnice o čištění městských odpadních vod měla za cíl zejména zlepšení monitorování, podávání zpráv a veřejné šíření údajů, a důrazně doporučuje mít na zřeteli souvislost s oběhovým hospodářstvím a účinným využíváním zdrojů v EU. Při podávání zpráv by se členským státům mělo pomoci alespoň v té míře, v níž splnily své povinnosti;

30.

vítá nový přístup Evropské komise spočívající v posuzování „míry nesouladu“, kdy se soustředí na zbývající slabiny současného řádného sbírání, shromažďování a čištění odpadních vod a doplňuje tak oficiální posuzování souladu s právními závazky vyplývajícími ze směrnice o čištění městských odpadních vod. S uspokojením zaznamenává, že Evropská komise ve své 8. zprávě o provádění této směrnice poprvé zpracovala a uvedla výsledky, k nimž se dospělo na regionální úrovni, a vyzývá Evropskou komisi, aby zachovala posuzování „míry nesouladu“ i regionální přístupy a dále je rozvíjela ve spolupráci s místními a regionálními aktéry;

31.

vyzývá Evropskou komisi, členské státy a místní a regionální orgány ke snížení nedostatku vody a k dalšímu zvýšení racionálního hospodaření s vodou, zejména tím, že:

32.

konstatuje, že existují rozpory mezi cíli v oblasti kvality vody a společnou zemědělskou politikou (SZP), a žádá Evropskou komisi, aby zajistila lepší sladění těchto dvou oblastí politiky. EU by měla zamezit zvyšování těchto konfliktů a administrativní zátěže spojené s nutností uplatňovat potenciálně konfliktní právní úpravu, a spíše usilovat o nacházení nejúčinnějších, nákladově efektivních a vzájemně se doplňujících kompromisních řešení;

33.

domnívá se, že je vhodné a potřebné začlenit do rámcové směrnice o vodě směrnici 91/676/EHS ze dne 12. prosince 1991 o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů, aby se sjednotila opatření k dosažení dobrého stavu vodních mas a byla zaručena kvalita pitné vody;

34.

žádá Evropskou komisi, aby prozkoumala možnosti zavedení flexibilnější a diferencovanější vodní politiky. Flexibilita je nezbytná vzhledem k nejistotě týkající se budoucích problémů v oblasti vody. Proto je nevyhnutelné, aby cíle a přístup vodní politiky zajistily rovnováhu mezi nezbytnou právní jistotou umožňující dlouhodobé plánování a víceleté nákladově intenzivní investice na jedné straně a schopností přizpůsobit se v případě potřeby novým okolnostem na straně druhé. Diferenciace cílů podle času a místa je proto nutná k posílení účinnosti opatření a ke zlepšení jejich akceptace (13), nesmí to však vést ke snižování ambicí;

35.

vyzývá Evropskou komisi, aby v rámcové směrnici o vodě vytvořila alternativu standardu sledování „one out, all out“. Pravidlo „one out, all out“ neposkytuje příliš přesný obraz skutečného ekologického a chemického stavu ani úsilí, které již bylo na zlepšení kvality vody vynaloženo. Je nutné vyvinout takový nástroj sledování, jenž bude zohledňovat výsledky, kterých už bylo v členských státech dosaženo, a to mimo jiné v zájmu zachování akceptace nezbytných opatření;

36.

je přesvědčen, že pro řešení současných i budoucích problémů týkajících se vody mají vedle politických inovací nejdůležitější význam další inovace technické (14). V zájmu podpory tohoto typu inovací zdůrazňuje možný přínos agendy na úrovni EU, která by se zabývala akcemi v oblasti inovací hospodaření s vodou a směřovala ke společnosti s inteligentním udržitelným a oběhovým hospodařením s vodou. Takový rámec by pomáhal vybízet členské státy a místní a regionální orgány, aby s podporou Evropské komise zaujímaly systematické inovativní přístupy a vytvářely nebo usnadňovaly partnerství v oblasti inovativních projektů hospodaření s vodou. Přestože se současná platforma znalostí a možnosti financování inovací silně rozvíjejí, posilují a rozšiřují, vidí Výbor dvě zásadní překážky, jež brání zavádění inovativních řešení. Výbor proto rovněž vyzývá Evropskou komisi, aby:

37.

upozorňuje na to, že hospodaření s vodou je kapitálově náročnou oblastí politiky, v níž se uskutečňují velké investice. Tyto investice v budoucnu ještě porostou. Uplatněním širšího pojetí definice tohoto problému a jeho případných řešení a zlepšením integrace příbuzných oblastí politiky (např. zemědělství, energetiky, zdravotnictví), kterou již obhajují stávající předpisy, se snižuje riziko odlivu investic, vytváří se nové příležitosti a vzniká živná půda pro inovace. Problém spočívá v tom, že je nutné dělat uvážlivá rozhodnutí, která berou v úvahu to, co chceme zachovat dnes, ale zároveň ponechávají dostatečný prostor pro zvládnutí nejistých budoucích výzev v duchu zásady Manage the source of life!