5.4.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 120/16

1.

uznává význam strategického přístupu při tvorbě politik, který vymezuje společné cíle založené na sdílených hodnotách a definuje opatření k dosažení kolektivně stanovených cílů. Nebudou tak promarněny příležitosti vytvořené přezkumy strategie Evropa 2020 a finančního rámce na období 2014–2020 v polovině období, jež by mohly vést k podstatnému zlepšení struktury veřejné správy se zapojením všech správních úrovní;

2.

domnívá se, že přístup k veřejné politice založený na důkazech, tj. předvídání a měření dopadu různých možností politiky, je zásadní pro přijetí důsledných politických rozhodnutí veřejností;

3.

pokud jde o diskusi o měření pokroku našich společností, zdůrazňuje úzkou vazbu mezi měřením, vnímáním a činností, přičemž vyzdvihuje to, že opatření se musí zvolit na základě obecně sdílených společenských hodnot a musejí být orientována do budoucnosti;

4.

zdůrazňuje, že opatření či cíle vyjádřené pomocí ukazatelů nemohou nikdy nahradit řádně a jasně vytyčenou politickou strategii, a zůstávají tedy prostředky dosažení cíle, tj. nástroji plnění strategických cílů;

5.

poukazuje na to, že diskuse na téma Ukazatele územního rozvoje – překročit HDP je tedy politickou diskusí, která by měla začít participativním a demokratickým definováním strategických cílů pro současné a budoucí generace, jež bude politicky prosazovat daná územní samospráva;

6.

domnívá se v této souvislosti, že je nutné dále zlepšit stávající metody řízení politik na úrovni EU, aby bylo možné získat aktuálnější a úplnější informace, které by lépe odpovídaly skutečnosti, a definovat vhodnou jednotnou metodu zahrnutí hospodářských, sociálních a environmentálních aspektů do analýzy situace;

7.

zdůrazňuje, že do této diskuse o budoucích referenčních hodnotách pro dosažení udržitelného rozvoje a soudržnosti v Evropské unii, které přesahují HDP, by měly být zahrnuty všechny úrovně veřejné správy v Evropské unii;

8.

upozorňuje na to, že je důležité řádně posoudit potřebu, možnosti i důsledky vypracování dodatečných měřítek, ukazatelů a metod, které již byly vyzkoušeny nebo již jsou používány na úrovni jednotlivých území. Je toho názoru, že je dostatek času na provedení takovéto důkladné analýzy, aby mohla být využita v diskusi o příštím programovém období;

9.

zdůrazňuje problém rostoucích územních rozdílů v Evropě mj. v oblasti veřejných a soukromých investic, inovací, digitálních služeb, produktivity, zaměstnanosti, chudoby, dobrých sociálních podmínek, demografického vývoje a rozložení obyvatel na území a vyzývá Evropskou komisi, aby to vzala v úvahu při posuzování politik EU a navrhování nových nástrojů politiky;

10.

zdůrazňuje v tomto ohledu, že by VR mohl být součástí této diskuse, podporovat v ní postoj místních a regionálních orgánů a významně přispět ke stanovení metody, která bude vyvažovat hospodářské, sociální a environmentální informace a která by jakožto podklad pro rozhodování o financování měla v důsledku zásadní význam pro místní a regionální orgány;

11.

s ohledem na příští programové období po roce 2020 navrhuje, aby Evropská komise co nejdříve začala s podrobnou diskusí s místními a regionálními orgány o budoucích cílech těchto politik a o ukazatelích nezbytných pro měření tohoto pokroku. V návaznosti na její sdělení z roku 2009 a s ohledem na nejnovější vývoj Komisi vyzývá, aby předložila plán týkající se HDP a dalších ukazatelů;

12.

uznává přednosti hrubého domácího produktu (HDP) jako jednoduchého, přímočarého a lineárního ukazatele založeného na jasné metodice, který umožňuje srovnání mnoha náležitých makroekonomických opatření v čase a mezi zeměmi a regiony, a proto představuje užitečný nástroj pro přidělování zdrojů;

13.

zdůrazňuje však, že HDP není přesným měřítkem schopnosti společnosti řešit otázky, jako je změna klimatu, účinné využívání zdrojů a konkurenceschopnost regionů, kvalita života, stárnutí populace, sociální začleňování, zvláštní zeměpisné rysy, rozdělení příjmů a zeměpisné rozložení zdrojů a faktorů hospodářského růstu, a dodává, že ze zkušenosti místních a regionálních zástupců mají tyto aspekty pro občany hlavní význam;

14.

vítá proto četné iniciativy na zavedení ukazatelů pro měření pokroku překračujících HDP, jež probíhají na mezinárodní, vnitrostátní, regionální a místní úrovni a mohou napomoci vytvoření celounijních ukazatelů odrážejících situaci v členských státech i na místní a regionální úrovni;

15.

připomíná mj. možnost použít jako alternativu index lidského rozvoje, který může představovat přínos metodicky uzpůsobený rámci EU, prostřednictvím ukazatelů dlouhého a zdravého života, vzdělání a úrovně důstojného života, jak OSN učinila se svým Rozvojovým programem;

16.

oceňuje pozoruhodný pokrok, jehož v rámci měření pokroku překročením HDP dosáhl Eurostat v oblastech „kvality života“, „ekonomiky domácností“ a „udržitelného životního prostředí“;

17.

poukazuje na to, že ne všechny regiony a města mají nezbytné pravomoci, zdroje a správní kapacity, aby se mohly zapojit do stanovování cílů, a navrhuje, aby byla přijata taková řešení (včetně kvalitativnějšího přístupu v podobě „cesty ke změně“), u nichž by byl směr změny – tj. to, zda regiony a města kladně přispívají k vnitrostátním a evropským cílům – důležitější než dosažení předem stanovených cílů. To by místním a regionálním orgánům umožnilo postupovat tempem, které odpovídá jejich potenciálu a schopnostem;

18.

zdůrazňuje však, že ukazatele zvolené k tomu, aby je místní, regionální, celostátní a evropské orgány používaly při koncipování a provádění politik EU a měření pokroku při dosahování společných cílů, musí být jednotné a stálé;

19.

připomíná, že ne všechny metodické přístupy, které výzkumná obec obvykle řadí k metodám nahrazení, přizpůsobení či doplnění HDP, jsou stejně vhodné pro celounijní metodu využívající HDP a další ukazatele k měření stavu a pokroku na národní, regionální a místní úrovni;

20.

s ohledem na regionální politiku EU znovu opakuje, že územní soudržnost doplňuje hospodářskou a sociální soudržnost, a proto ji nelze měřit pouze ekonomickým ukazatelem. Souhlasí však s Evropskou komisí, že jakákoliv metoda, jejímž cílem je nahradit HDP tak, že se z jejího záběru sledování vyloučí ekonomické ukazatele, není pro účely měření pokroku v dosahování společných cílů jednotným způsobem vhodná;

21.

navrhuje, aby Výbor regionů udržoval úzkou spolupráci zejména s OECD na iniciativách, jako je „Jaký je život ve Vašem regionu?“, která je snadno srozumitelným nástrojem a představuje ucelenější přístup k měření pokroku na místní a regionální úrovni, ale v kontextu víceleté strategie pro Evropu odporuje přístupu k měření pokroku podle pořadí sestaveného na základě jediného měřítka. Připomíná v této souvislosti, že některé regiony projevily rovněž zájem o index lepšího života OECD (Better Life Index) a zejména o ukazatele, jež se v něm používají, neboť navzdory tomu, že tento index neumožňuje měřit regionální rozvoj, dávají jeho výsledky představu o kvalitě života obyvatel, což může sloužit jako základ budoucího stanovování cílů a strategií na místní a regionální úrovni;

22.

domnívá se, že metody snažící se přizpůsobit HDP rozšířením tradičních měřítek hospodářské výkonnosti o peněžně vyčíslené environmentální a sociální faktory by se mohly dále prozkoumat za účelem modelování nebo simulace ekonomických, sociálních a environmentálních dopadů různých politických opatření a že by se v tomto kontextu mohl jako významný referenční bod zvážit index sociálního pokroku, který se již používá ve čtyřiceti zemích;

23.

je přesvědčen, že je naléhavě třeba vyvinout srovnatelné statistické údaje na místní a nižší než místní úrovni a rovněž převést stávající klasifikaci městských a venkovských oblastí OECD a Komise na kategorie Eurostatu, které mohou na základě spolehlivých informací z praxe pomáhat EU při tvorbě politik a jejich hodnocení;

24.

poukazuje na nedostatečné množství informací o různých regionech EU se specifickými územními rysy, zejména zeměpisnými, environmentálními, hospodářskými a sociálními, jež podmiňují rozvoj. Zářným příkladem jsou nejvzdálenější regiony. Navrhuje, aby Eurostat přijal kategorie územních celků, které uznává Smlouva, např. nejvzdálenější regiony, a používal je jako základ pro tvorbu statistik, které by přispěly k patřičnému uzpůsobení a patřičné vhodnosti politik a činností EU pro jednotlivá území;

25.

vítá relevantní práci, kterou Evropská komise provádí na poli přizpůsobení HDP a při níž využívá zvláště úspěšný přístup rozšíření národních účtů na environmentální a sociální záležitosti, upozorňuje však na související teoretické obtíže a rozsáhlé zdroje potřebné k peněžnímu vyjádření sociálních aspektů, zejména pokud jde o regionální a obecní účty, a také pochybuje o tom, že lze výsledky takového komplikovaného přístupu snadno předat veřejnosti;

26.

podporuje proto metody, které doplňují HDP při měření pokroku v dosahování společných strategických cílů, neboť tyto metody zohledňují mnohorozměrnou realitu tím, že pokrývají různé aspekty blahobytu v hospodářské, sociální a environmentální oblasti s využitím omezeného počtu ukazatelů;

27.

domnívá se v této souvislosti, že nejvhodnější metodou pro tvorbu politik na všech úrovních správy je taková metoda, která komplexně měří blahobyt, včetně ekonomických otázek (mj. produktivita, inovace a vývoz), otázek práce (mj. ukazatele zaměstnanosti a kvality pracovních míst), environmentálních otázek (mj. energetická náročnost a účinnost hospodářství, chráněné přírodní oblasti a biologická rozmanitost, podíl energie z obnovitelných zdrojů či emise CO2), demografických otázek (včetně ukazatelů stádia a pohybu), sociálního začleňování (mj. osoby ohrožené chudobou nebo sociálním vyloučením či rozdělení příjmů) a územních otázek (včetně dostupnosti a únosné kapacity);

28.

kromě toho navrhuje, aby byl výběr ukazatelů zaměřen především na takové ukazatele, které měří možné účinky prováděných politik, zejména prostřednictvím měření výsledků a dopadů a také nákladů. Zdůrazňuje dále, že u nejvzdálenějších regionů je zvláště potřeba sbírat údaje týkající se určitých nedostatků a nepříznivých podmínek, jež se musí zvážit před stanovením politik a jejich prováděním;

29.

navrhuje proto, aby se ve všech orgánech EU, v návaznosti na cennou práci, již vykonal Evropský systém pro strategickou a politickou analýzu (ESPAS), sledovaly evropské trendy a aby se při tom spolupracovalo. Tím by byl zajištěn systém včasného varování pro všechny úrovně veřejné správy, jenž by se týkal hospodářských, sociálních nebo environmentálních trendů evropského významu, které by mohly mít vliv na strategické cíle nebo vyžadovat úpravu strategických priorit;

30.

zdůrazňuje, že ve strategii Evropa 2020 byl stanoven soubor cílů a souvisejících klíčových ukazatelů a že v ní bylo uznáno za důležité doplnění údajů o hospodářském růstu (HDP) o další ekonomické, sociální, environmentální a demografické ukazatele, pomocí nichž by se měřil udržitelný pokrok. Dodává, že to samé platí pro nižší než celostátní úrovně;

31.

podtrhuje fakt, že proces stanovování cílů strategie Evropa 2020 a výběru ukazatelů pro měření jejího pokroku probíhal výrazně shora dolů, aniž by se v něm brala v úvahu konkrétní situace na místní a regionální úrovni. Naproti tomu politika soudržnosti uznává územně diferenciované potřeby a cíle, protože plnění obecných cílů EU by nemělo omezit rozvojový potenciál určitého regionu či obce zakládající se na jeho specifických poznatcích a schopnostech. Proto VR žádá v kontextu strategie Evropa 2020 o regionálně přizpůsobené cíle;

32.

oceňuje současnou politiku soudržnosti, která má vysoký přínos a přidanou hodnotu pro regiony a pomáhá výraznou měrou k rozvoji dotčených regionů, a vyzývá Evropskou komisi k vypracování strategie k fungování politiky soudržnosti pro programové období začínající rokem 2021 a k zachování současné formy čerpání, kde bude mít HDP – vhodně doplněný o další ukazatele – pro určení čerpání a jeho výši i nadále nezastupitelnou roli;

33.

upozorňuje v této souvislosti na odlišné zaměření cíle Evropská územní spolupráce politiky soudržnosti. Především rozvoj přeshraniční spolupráce si klade za cíl podporu integrace hraničních regionů ve všech oblastech lidského života – tedy nad rámec cílů strategie Evropa 2020. V této oblasti je zapotřebí vyvinout metody a ukazatele, které by takovýto pokrok dokázaly lépe mapovat a vyhodnocovat;

34.

poukazuje na důkladné sladění politiky soudržnosti se strategií Evropa 2020, ale kritizuje nesoulad mezi metodami měření a zásahu strategie Evropa 2020 na jedné straně a politikou soudržnosti na straně druhé;

35.

připomíná Evropské komisi, že by v revidované strategii Evropa 2020 měl být více zdůrazněn územní rozměr, zejména v souvislosti s územní soudržností, kde by vytvoření náležitých ekonomických, environmentálních a sociálních ukazatelů mohlo zvýšit kvalitu místních a regionálních politik. Takové strategie by měly využít metody založené na mnohorozměrném přístupu, v němž se HDP nebo jiné ekonomické ukazatele doplní o měření sociálních a environmentálních aspektů, jež byly politicky schváleny na všech úrovních veřejné správy;

36.

poukazuje na to, že v kontextu silných stimulů k tematickému zaměření finančních prostředků ze strukturálních fondů na omezený počet oblastí politiky, jež přispívají k provádění strategie Evropa 2020, je rozumné předpokládat, že úspěch politiky soudržnosti bude měřen pokrokem v plnění cílů strategie Evropa 2020;

37.

důrazně doporučuje, aby byly nové hlavní cíle strategie Evropa 2020 a jejího následníka na období po tomto roce stanoveny postupem zdola nahoru, aby se v budoucích národních programech reforem mohlo informovat o příspěvku regionů a obcí k hlavním vnitrostátním cílům. To by vlády jednotlivých států rovněž vedlo k tomu, aby do přípravy národních programů reforem zapojily místní a regionální orgány, k čemuž v současnosti ve většině členských států nedochází;

38.

domnívá se, že by se politika soudržnosti měla vrátit ke své původní funkci, tedy snižovat nerovnosti v rozvoji mezi jednotlivými regiony a být hlavní investiční politikou na úrovni EU. Za tímto účelem by se mělo mj. přezkoumat propojení politiky soudržnosti s budoucí strategií Evropa 2020 v období po roce 2020;

39.

zdůrazňuje však, že několik nástrojů EU se stále zakládá na příliš zúženém měření hospodářských aspektů. To se rovněž týká politiky soudržnosti, kde se prostředky rozdělují mezi členské státy podle HDP na obyvatele a nezaměstnanosti, zatímco zařazení regionů úrovně NUTS II do jedné ze tří kategorií rozvoje určujících přidělení prostředků je založeno výhradně na HDP na obyvatele;

40.

poukazuje na to, že v rozhodnutí o způsobilosti se následně v zásadě přehlíží sociální, environmentální a územní aspekty v evropských regionech, zatímco logickým krokem by bylo založit budoucí nástroje na komplexnější, jednotnější metodě, v níž by se více využívaly sociální, environmentální a územní ukazatele, jež by upozornily na regionální zvláštnosti, o nichž se mluví ve Smlouvě a které se musí vzít v úvahu při rozhodování o způsobilosti regionů;

41.

táže se, jakou má úroveň NUTS II schopnost reflektovat skutečné komunity a skutečné zeměpisné celky, když v mnoha členských státech jsou oblasti NUTS pouze statistické územní celky založené na počtu obyvatel a nerespektující skutečné hranice nebo funkční zeměpisné oblasti. Poukazuje na to, že oblasti NUTS se dosud používají také k přidělování prostředků ze strukturálních fondů EU a že jejich využití k určení a posouzení územního dopadu politik EU (politiky soudržnosti, dopravní politiky, environmentální politiky a dalších) má všudypřítomný dopad znamenající to, že politiky EU nejsou v souladu s reálnou situací. V tomto ohledu má v zájmu spravedlivějšího přidělování finančních prostředků zásadní význam to, aby byly jednoznačné nedostatky HDP, jako je územní zkreslení způsobené dojížděním přes hranice oblastí NUTS, vyváženy tím, že se bude při rozhodování o způsobilosti přihlížet k sociální a ekologické situaci v regionech;

42.

zdůrazňuje v této souvislosti, že při uplatňování strukturálních fondů, včetně Fondu soudržnosti, bude v následujícím víceletém finančním období nutné používat měřítka doplňující HDP, pokud budou politicky přijatelná na všech správních úrovních;

43.

uznává zároveň legitimitu hlavních cílových hodnot pro dosažení komplexních strategických cílů a poukazuje na to, že pro sledování pokroku musí být včas k dispozici harmonizované a srovnatelné regionální údaje týkající se cílových hodnot;

44.

zdůrazňuje v této souvislosti, že dostupnost ukazatelů a průběžně aktualizovaných dat na regionální úrovni je zásadní pro zlepšení prokazatelnosti technických návrhů a pro přijímání dobrých politických rozhodnutí. Nehledě na již účinný a velmi strukturovaný systém údajů Eurostatu týkajících se ukazatelů blahobytu by tudíž Komise a Eurostat měly naléhavě řešit problém, před nímž stojí místní a regionální tvůrci politik i z důvodu víceúrovňového provádění strategie Evropa 2020 a politiky soudržnosti, aby bylo možné zdokonalit a ještě více zefektivnit systém údajů a zároveň vypracovat a uplatňovat metodiku hodnocení dopadu politik;

45.

vítá v této souvislosti pokrok, jejž učinila Komise ve svém plánu „Měření pokroku v měnícím se světě“ z roku 2009, ale lituje, že došlo jen k malému zlepšení v tvorbě a šíření regionálních a místních dat;

46.

zdůrazňuje, že právě země, kde jsou regionální a zejména pak místní údaje méně úplné, mohou často věnovat značný podíl prostředků přidělených ze strukturálních fondů EU na tzv. tematický cíl 11, tj. budování institucionální kapacity. Vzhledem k tomu, že jsme na začátku programového období, máme jedinečnou příležitost vybudovat celoevropský soubor srovnatelných údajů na místní a regionální úrovni, na jehož základě by se mohly utvářet a hodnotit politiky EU po roce 2020;

47.

naléhá na to, aby se za účelem zvýšení hodnoty souborů dat a snížení zátěže respondentů zvýšila v evropském statistickém systému kvalita administrativních údajů a zrychlilo se zavádění georeferenčních statistik;

48.

vítá skutečnost, že od minulého stanoviska VR týkajícího se překročení rámce HDP se na úrovni EU neustále zvyšuje dostupnost údajů, zejména těch vztahujících se k místní a regionální úrovni, lituje však, že stále přetrvávají nedostatky. Navrhuje proto, aby Evropská komise co nejdříve předložila analýzu současných a budoucích nedostatků v zajišťování komplexního souboru ekonomických, sociálních, environmentálních a demografických dat v Evropě, jež překračují HDP;

49.

zvláště v tomto ohledu lituje, že regionalizace ukazatelů strategie Evropa 2020 není v současné době uspokojivá, neboť jsou k dispozici pouze některé ukazatele potřebné pro sledování hlavních cílů strategie Evropa 2020 na regionální úrovni (úroveň NUTS II a III), a to někdy se značným zpožděním. Totéž platí pro alternativní ukazatele, které mohou regiony a města považovat na svém území za nezbytné jako předpoklad pokroku v dosahování cílů EU. Aktualizované regionální statistiky by umožnily vytvořit syntetický ukazatel regionálního pokroku, který navrhl Výboru regionů;

50.

žádá Evropskou komisi a Eurostat, aby stanovily harmonogram zapojení místních a regionálních orgánů do procesu (realistického) stanovování cílů a sestavily regionální statistiky nezbytné ke koncipování, provádění, monitorování a hodnocení obnovené strategie Evropa 2020 tím, že se vytyčí územně diferenciované cíle;

51.

zdůrazňuje, že při měření pokroku na místní a regionální úrovni, a zejména pokud jde o koncepci funkčních regionů a o přeshraniční oblasti, je třeba překonat stávající systém statistik a ukazatelů (založený na nařízení o NUTS), a navrhuje, aby Evropská komise dále rozvíjela koncepce a ukazatele, které jsou s tím v souladu, a zohlednila oblasti zahrnuté do makroregionální strategie;

52.

opakuje, že v široké škále politik EU by mělo být více zdůrazněno městské a venkovské hledisko, a to zejména v souvislosti s územní soudržností, kde by vytvoření náležitých ekonomických, environmentálních a sociálních ukazatelů mohlo zvýšit kvalitu místních a regionálních politik;

53.

žádá Evropskou komisi, aby do evropského statistického programu zahrnula opatření nezbytná k odstranění nedostatku statistických informací o rozmanitosti a specifických rysech územních celků v EU, zejména opatření ke sběru dat a tvorbě ukazatelů měřících fenomény odlehlosti a izolovanosti regionů, s cílem zlepšit proces tvorby a provádění evropských politik, jež budou lépe uzpůsobeny regionům poznamenaným těmito fenomény, v souladu se zásadou územní soudržnosti;

54.

považuje za nezbytné vypracovat model podpory při rozhodování, který by určil pořadí priorit blahobytu na místní úrovni, aby byla zřejmá specifičnost daného území ve společném rámci pro všechny oblasti Unie, a toto pořadí využívat k hodnocení účinnosti politik ex ante i ex post, a to i ve fázích jednání mezi Evropskou komisí a místními orgány nebo ve fázích konzultace místních zúčastněných stran.