This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52013PC0449
Proposal for a DIRECTIVE OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on electronic invoicing in public procurement
Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek
Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek
/* COM/2013/0449 final - 2013/0213 (COD) */
Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o elektronické fakturaci při zadávání veřejných zakázek /* COM/2013/0449 final - 2013/0213 (COD) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU ·
Souvislosti politiky Přechod na „bezpapírovou“, tj.
elektronickou veřejnou správu, zejména s ohledem na její
přeshraniční rozměr, je důležitým cílem Evropské unie
a členských států. Obzvláště slibnou oblastí, která dosažení
tohoto cíle napomůže, je elektronická fakturace. Obecně uznávané výhody elektronické
fakturace přivedly řadu členských států EU (Dánsko,
Rakousko, Švédsko a Finsko) k požadavku, aby v rámci celého
veřejného sektoru nebo jeho části byly při zadávání
veřejných zakázek předkládány elektronické faktury. Nicméně tyto
iniciativy postupují „zdola nahoru“, neboť většinou vycházejí z
vnitrostátních norem, které zpravidla nejsou interoperabilní.
V důsledku toho zvyšují složitost a náklady pro podniky, které se
chtějí účastnit přeshraničního zadávání veřejných
zakázek, takže vytvářejí překážky přístupu na trh.
Celkově lze shrnout, že míra přijetí elektronické fakturace
v Evropě je stále velmi omezená, jelikož představuje 4 až
15 % všech vzájemně vyměněných faktur. Dalšímu
tříštění vnitřního trhu by zabránila a snazšímu využívání
elektronické fakturace by prospěla iniciativa v oblasti elektronické
fakturace při zadávání veřejných zakázek. Vzhledem
ke skutečnosti, že zadávání veřejných zakázek,
na které se vztahují směrnice o zadávání veřejných zakázek,
představuje přibližně 3,7 % HDP EU, provedení iniciativy
zaměřené na odstranění překážek přístupu
na trh elektronické fakturace při zadávání veřejných zakázek by
veřejný sektor proměnilo v „rozhodující trh“ v této oblasti
a výrazně by podpořilo širší využívání elektronické fakturace
v celém hospodářství. V posledních několika letech se již
značný počet subjektů stran vyslovil pro přijetí
opatření na evropské úrovni s cílem stimulovat trh elektronické
fakturace v celé EU, zejména pokud jde o výměnu faktur
vystavovaných vládami a správami. Ve sdělení „Využívání výhod
elektronické fakturace v Evropě“ (COM(2010) 712) Komise vyslovila
požadavek, aby se elektronická fakturace stala do roku 2020 převládající
metodou fakturace v EU. Evropský parlament se v usnesení z dubna
2012 vyslovil pro to, aby se elektronická fakturace při zadávání
veřejných zakázek stala povinnou do roku 2016, přičemž
členské státy se dožadovaly opatření na podporu elektronické
fakturace na neformálním zasedání Rady ve složení pro
konkurenceschopnost v únoru 2012 a v závěrech Evropské rady
z června 2012. Zdá se tedy, že čas k provedení navrhované
iniciativy v oblasti elektronické fakturace při zadávání
veřejných zakázek, a tím i k účinnému odstranění překážek
přístupu na trh, které jsou působeny nedostatečnou
interoperabilitou elektronické fakturace, uzrál. Návrh v této oblasti by rovněž
doplňoval právě probíhající modernizaci pravidel EU týkajících se
zadávání veřejných zakázek, tj. jedno z klíčových opatření
v rámci „Aktu o jednotném trhu I“, zejména pokud jde o návrhy
týkající se úplného přechodu na elektronické zadávání veřejných
zakázek. Opatření podporující využívání elektronické fakturace při
zadávání veřejných zakázek Komise v neposlední řadě vnímá
jako prioritu. To se odráží v tom, že iniciativa v oblasti elektronické
fakturace při zadávání veřejných zakázek je zařazena jako jedno
z klíčových opatření do „Aktu o jednotném trhu II“. ·
Souvislosti s otázkami normalizace Návrh předpokládá, že příslušný
evropský normalizační orgán, v daném případě Evropský výbor
pro normalizaci (CEN), vypracuje novou evropskou normu elektronické fakturace.
K tomu dojde na základě pověření Evropské komise,
které bude vypracováno v pozdější fázi. Pověření bude
zahrnovat seznam minimálních požadavků, jež budou muset být do normy
začleněny. Práce na normě bude poté probíhat v souladu
s ustanoveními nařízení (EU) č. 1025/2012. 2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE
ZÚČASTNĚNÝMI STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ ·
Konzultace se zúčastněnými stranami Obsah tohoto návrhu vychází z rozsáhlých
konzultací se zúčastněnými stranami. V Bruselu se
uskutečnila dvě zasedání Evropského mnohostranného fóra (EMSF) pro
elektronickou fakturaci (dne 26. září 2012 a 7. března 2013), která
se stala významným diskusním fórem věnovaným základním prvkům možné
iniciativy EU v oblasti elektronické fakturace při zadávání
veřejných zakázek. Diskusní příspěvky čtyř pracovních
skupin v rámci fóra EMSF poskytly praktickou zpětnou vazbu
od zástupců vnitrostátních mnohostranných fór a profesí, jako jsou
poskytovatelé služeb a podniky. Kromě toho byl členům fóra
EMSF zadán dotazník, který se snažil shromáždit údaje o stávajících
systémech elektronické fakturace a o jejich účinnosti, nákladech a přínosech.
Zpět se vrátilo 20 odpovědí (19 od vnitrostátních fór a jedna od
normalizačního subjektu), jež byly hojně využity v posouzení
dopadů. Obsah iniciativy byl prezentován Poradnímu
výboru pro veřejné zakázky (ACPC), složenému ze zástupců
členských států, a s tímto výborem projednán na zasedání
dne 19. září 2012. Zároveň proběhlo několik neformálních
dvoustranných setkání se zástupci různých odvětvových sdružení,
včetně Evropského sdružení poskytovatelů služeb elektronické
fakturace (EESPA), Business Europe a Evropského sdružení řemesel a malých
a středních podniků (UEAPME). V období od 22. října 2012 do 14.
ledna 2013 zároveň probíhala internetová konzultace prostřednictvím
nástroje pro interaktivní tvorbu politiky (IPM) s cílem shromáždit
informace o současném stavu používání elektronické fakturace
a stanoviska týkající se možné iniciativy EU v této oblasti. Reakce
veřejnosti na konzultaci byla velmi pozitivní: zasláno bylo více než
700 odpovědí. Různé konzultace se
zúčastněnými stranami Komisi poskytly jasný průřez názory,
jež různé zúčastněné strany zastávají. ·
Posouzení dopadů Posouzení dopadů bylo předloženo
Výboru pro posuzování dopadů (IAB) v únoru 2013. Během svého
zasedání dne 20. března 2013 výbor IAB vznesl řadu otázek, které
podle jeho názoru bylo třeba dále rozpracovat, a vyžádal si
předložení nového posouzení dopadů. Revidované posouzení dopadů bylo výboru
IAB předloženo dne 19. dubna 2013. Hlavní změny v reakci
na stanovisko výboru IAB spočívaly
v přesvědčivějším vymezení problému a v analýze
subsidiarity a proporcionality, v lepší analýze dopadů a v
lepší prezentaci stanovisek zúčastněných stran. Dne 8. května 2013 výbor IAB vydal kladné
stanovisko. Po analýze pěti různých možností
dospělo posouzení dopadů k závěru,
že nejvhodnějším řešením je uložit veřejným
zadavatelům a zadavatelům povinnost přijímat od určitého
data elektronické faktury odpovídající nové společné evropské normě
fakturace. Pomohlo by to překonat roztříštěnost, která je
vlastní současné změti vnitrostátních systémů elektronické
fakturace, a zaručit integritu vnitřního trhu. Zvolený
přístup by tak spojoval silné vědomí povinnosti zajistit
interoperabilitu elektronické fakturace při zadávání veřejných
zakázek s pružnějším přístupem, pokud jde
o nejvhodnější způsob, jak zajistit využívání elektronické
fakturace jako takové. Spolu s tímto návrhem je zveřejněna
závěrečná zpráva o posouzení dopadů a její souhrn. 3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU ·
Právní základ Návrh vychází z článku 114 Smlouvy
o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“). Tím, že stanoví
vytvoření společné evropské normy a že zavazuje členské
státy k zajištění toho, aby veřejní zadavatelé a zadavatelé
neodmítali přijímání elektronických faktur, které jsou s touto
evropskou normou v souladu, tento návrh odstraní překážky přístupu
na trh při přeshraničním zadávání veřejných
zakázek a překážky obchodu. Zlepší tudíž podmínky fungování vnitřního
trhu. ·
Zásada subsidiarity Podle zásady subsidiarity může Unie
jednat pouze tehdy a do té míry, pokud cílů navrhovaného
opatření nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy,
ale může jich být lépe dosaženo na úrovni EU. Z níže uvedených
důvodů je třeba přijmout opatření na úrovni EU
s cílem odstranit překážky trhu a obchodu plynoucí z existence
odlišných vnitrostátních pravidel a norem a zajistit jejich
interoperabilitu. Návrh je tedy v souladu se zásadou subsidiarity. Počet
stávajících norem, požadavků a řešení je i nadále velmi
vysoký, přičemž se zdá, že jednotlivé sítě elektronické
fakturace jsou čím dál více, a nikoli méně izolovány uvnitř
státních hranic. Iniciativy členských států, postupující zdola
nahoru, problém s interoperabilitou ještě zhoršily, jelikož se na
trhu objevuje stále více norem elektronické fakturace, čímž se náklady na
zajištění interoperability a složitost tohoto zajištění dále zvyšují.
V důsledku toho opatření přijatá členskými státy
k zajištění interoperability elektronické fakturace při
přeshraničním zadávání veřejných zakázek nedostačují. Důvody pro přijetí opatření na
úrovni EU vyplývají z nadnárodní povahy problému způsobeného
nedostatečnou interoperabilitou mezi vnitrostátními (a vlastnickými)
systémy elektronické fakturace. Vzhledem k přeshraniční povaze
zadávání veřejných zakázek, na něž se vztahují směrnice
o zadávání veřejných zakázek, a k nedostatku
přesvědčivých výsledků úsilí vynakládaného některými
členskými státy na řešení problémů s interoperabilitou se
opatření na úrovni EU v oblasti elektronické fakturace při
zadávání veřejných zakázek jeví jako jediný možný způsob,
jak činnost členských států koordinovat a zabránit
dalšímu tříštění vnitřního trhu. Navíc pouze EU může
v diskusi o interoperabilitě působit jako nestranný arbitr
a objektivně doporučit ten nejlepší přístup, který
překážky trhu odstraní. Existuje jen málo náznaků, že stávající
situace v oblasti elektronické fakturace při zadávání veřejných
zakázek se v dohledné době změní nebo zlepší i bez přijetí
opatření na úrovni EU. ·
Zásada proporcionality Návrh je v souladu se zásadou
proporcionality, protože nepřesahuje rámec toho, co je nezbytné pro
dosažení cíle zajištění řádného fungování vnitřního trhu. V posouzení dopadů byly vyhodnoceny
různé možnosti politiky a výsledkem bylo zjištění,
že upřednostňovaná možnost je optimální i z hlediska
proporcionality – zvolený přístup by spojoval silné vědomí povinnosti
zajistit interoperabilitu elektronické fakturace při zadávání
veřejných zakázek s pružnějším přístupem, pokud jde o
nejvhodnější způsob, jak zajistit využívání elektronické fakturace
jako takové. ·
Volba nástrojů Volba právní formy legislativního návrhu
Komise je dána jednak volbou právního základu, jednak obsahem návrhu. Jak již
bylo uvedeno, je vhodným právním základem tohoto návrhu článek 114 SFEU.
Tento článek v zásadě umožňuje zvolit za právní formu návrhu
buď směrnici, nebo nařízení. Jelikož lze však cíle návrhu
uspokojivě dosáhnout tím, že se členským státům uloží povinnost
dosáhnout konkrétního výsledku a zároveň se jim ponechá možnost
výběru formy a metod, je nejvhodnější volbou směrnice. ·
Prováděcí opatření a informativní
dokumenty K provedení této směrnice do
vnitrostátního práva a k tomu, aby ji veřejní zadavatelé a zadavatelé
mohli správně uplatňovat, budou pravděpodobně nezbytná
vnitrostátní opatření na různé úrovni (legislativní, regulační,
správní a technické). Pouze členské státy mohou vysvětlit, jakým
způsobem tato různá opatření směrnici do vnitrostátního
práva provádějí a v jakém jsou vztahu k opatřením ostatním.
Oznámení prováděcích opatření musí být tudíž doprovázeno
příslušnými informativními dokumenty. 4. ROZPOČTOVÉ
DŮSLEDKY Všechny rozpočtové důsledky spojené
s tvorbou evropské normy příslušnou evropskou normalizační
organizací jsou již pokryty ustanoveními nařízení (EU)
č. 1025/2012. Tento návrh nemá žádný další finanční dopad nad
rámec zdrojů, které již byly přiděleny na normalizační
opatření ve stávajícím a budoucím víceletém finančním
rámci. 2013/0213 (COD) Návrh SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A
RADY o elektronické fakturaci při
zadávání veřejných zakázek (Text s významem pro EHP) EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na článek 114 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[1], s ohledem na stanovisko Výboru regionů[2], v souladu s řádným legislativním
postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) V členských státech
v současné době existuje a používá se řada
celosvětových, vnitrostátních, regionálních i vlastnických norem
elektronické fakturace. Žádná z těchto norem nepřevažuje
a většina z nich není interoperabilní. (2) Jelikož neexistuje žádná
společná norma, členské státy v případě, kdy prosazují
používání elektronických faktur při zadávání veřejných zakázek nebo
toto používání povinně ukládají, volí vytvoření vlastního technického
řešení založeného na vlastní vnitrostátní normě. V důsledku
toho počet odlišných norem koexistujících ve všech členských
státech vzrůstá a je pravděpodobné, že poroste i do budoucna. (3) Rozmanitost norem, které
nejsou interoperabilní, vede k nadměrné složitosti, právní
nejistotě a dodatečným provozním nákladům pro hospodářské
subjekty, které elektronické faktury v různých členských státech
používají. Hospodářské subjekty, které se chtějí účastnit
přeshraničního zadávání veřejných zakázek, se tak často
musí řídit novou normou elektronické fakturace pokaždé, kdy vstoupí na
nový trh. Tím, že nejrůznější právní a technické požadavky na
elektronické faktury odrazují hospodářské subjekty od
přeshraničního zadávání veřejných zakázek, vytvářejí
překážky přístupu na trh přeshraničního zadávání
veřejných zakázek a překážky obchodu. Znemožňují tím
využívání základních svobod, a mají proto přímý účinek
na fungování vnitřního trhu. (4) Tyto překážky obchodu
uvnitř Unie se pravděpodobně v budoucnu ještě
zvětší, neboť vzhledem k tomu, že používání elektronických
faktur při zadávání veřejných zakázek se v členských
státech více rozšíří nebo stane povinným, bude vznikat čím dál více
vnitrostátních a vlastnických norem, které nebudou interoperabilní. (5) Překážky obchodu
plynoucí z koexistence několika právních požadavků a technických
norem v oblasti elektronické fakturace a ze skutečnosti, že tyto
normy nejsou interoperabilní, by měly být odstraněny nebo
zmírněny. K dosažení tohoto cíle by měla být vytvořena
společná evropská norma pro sémantický datový model základní elektronické
faktury. (6) Komise by měla uplatnit
příslušná ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 1025/2012 ze dne 25. října 2012 o evropské normalizaci[3] a o vypracování evropské normy
pro sémantický datový model základní elektronické faktury požádat
příslušnou evropskou normalizační organizaci. Ve své žádosti této
příslušné evropské normalizační organizaci by Komise měla
požadovat, aby uvedená evropská norma byla technologicky neutrální, s cílem
zabránit narušení hospodářské soutěže. Jelikož elektronické faktury
mohou obsahovat osobní údaje, Komise by měla rovněž požadovat, aby
uvedená evropská norma zaručovala ochranu osobních údajů
v souladu se směrnicí 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně
fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném
pohybu těchto údajů[4].
Vedle těchto minimálních požadavků by Komise měla ve své žádosti
příslušné evropské normalizační organizaci stanovit další požadavky
na obsah uvedené evropské normy a lhůtu pro její přijetí. (7) Budoucí evropská norma pro
sémantický datový model základní elektronické faktury by měla vycházet ze
stávajících specifikací, zejména včetně těch, které vypracovaly
evropské nebo mezinárodní organizace, jako jsou CEN (CWA 16356 a CWA 16562),
ISO (finanční faktura založená na metodice ISO 20022) a UN/CEFACT
(CII v. 2.0). Neměla by požadovat elektronický podpis. Tato evropská
norma by měla vymezit sémantické datové prvky týkající se zejména
komplementárních údajů o prodejci a kupujícím, identifikátorů
procesu, atributů faktury, fakturačních položek, informací o dodání,
údajů o platbě a platebních podmínek. Zároveň by
měla být slučitelná se stávajícími normami provádění plateb, aby
bylo možné platby automaticky zpracovávat. (8) Pokud by evropská norma
vypracovaná příslušnou evropskou normalizační organizací
splňovala požadavky uvedené v žádosti Komise, měly by být odkazy
na tuto evropskou normu zveřejněny v Úředním věstníku
Evropské unie. (9) Veřejní zadavatelé a
zadavatelé by neměli odmítat přijímání elektronických faktur, které
jsou s touto společnou evropskou normou v souladu, z důvodu
nedodržení jiných technických požadavků (např. požadavků
vnitrostátních nebo odvětvových). (10) Tato směrnice by se
měla použít na elektronické faktury přijímané veřejnými
zadavateli a zadavateli a vystavované v rámci plnění zakázek
udělených v souladu se směrnicí [kterou se nahrazuje směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o
koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební
práce, dodávky a služby[5]],
směrnicí [kterou se nahrazuje směrnice Evropského parlamentu a Rady
2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při
zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního
hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb[6]] nebo směrnicí Evropského
parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009 o koordinaci
postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce,
dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o
změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES[7]. (11) Cílem interoperability je
umožnit jednotnou prezentaci a zpracovávání informací mezi obchodními systémy
bez ohledu na jejich technologii, aplikaci nebo platformu. Úplnou
interoperabilitou se rozumí schopnost být interoperabilní z hlediska
obsahu (hledisko sémantické), formátu (hledisko syntaktické)
a přenosu. Sémantická interoperabilita znamená, že je zachován
přesný význam vyměňovaných informací, jemuž je
jednoznačně porozuměno nezávisle na způsobu, jímž jsou
tyto informace fyzicky ztvárněny nebo předány. (12) Zajištěním sémantické
interoperability a zvýšením právní jistoty tato směrnice také
podpoří využívání elektronické fakturace při zadávání veřejných
zakázek, čímž bude mít pro členské státy, veřejné zadavatele,
zadavatele a hospodářské subjekty zásadní přínos z hlediska
úspor, dopadu na životní prostředí a snížení administrativní
zátěže. (13) Evropská rada ve svých
závěrech ze dne 28. a 29. června 2012 uvedla, že prioritou by
měla být opatření zaměřená na další rozvoj
přeshraničního elektronického obchodování, mimo jiné usnadněním
přechodu k elektronické fakturaci. (14) Evropský parlament
ve svém usnesení ze dne 20. dubna 2012 poukázal na roztříštěnost
trhu způsobenou různými vnitrostátními pravidly pro elektronickou
fakturaci, vyzdvihl podstatné výhody, které elektronická fakturace nabízí,
a zdůraznil význam právní jistoty, jasného technického prostředí
a otevřených a interoperabilních řešení elektronické
fakturace na základě společných právních požadavků,
obchodních postupů a technických norem. Z těchto důvodů
Evropský parlament vyslovil požadavek, aby se elektronická fakturace při
zadávání veřejných zakázek stala povinnou do roku 2016. (15) Evropské mnohostranné fórum
pro elektronickou fakturaci (e-fakturaci), zřízené rozhodnutím Komise ze
dne 2. listopadu 2010[8],
přijalo v [měsíc] 2013 doporučení týkající se interoperability
elektronické fakturace zajištěné využitím sémantického datového modelu. (16) Vzhledem k tomu,
že veřejní zadavatelé a zadavatelé budou moci přijímat
elektronické faktury odpovídající i jiným normám než společné evropské
normě, jakož i faktury papírové, nestanoví-li vnitrostátní právní
předpisy jinak, tato směrnice nevytváří žádné dodatečné
náklady ani zatížení podniků, včetně mikropodniků
a malých a středních podniků ve smyslu doporučení
Komise 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici mikropodniků
a malých a středních podniků[9]. (17) Pravidla pro elektronickou
fakturaci jsou již obsažena ve směrnici Rady 2006/112/ES ze dne 28.
listopadu 2006 o společném systému daně z přidané
hodnoty[10].
Mělo by být zajištěno, aby podmínky pro vydávání
a přijímání elektronických faktur pro účely DPH zůstaly
ustanoveními této směrnice nedotčeny. (18) Aby veřejní zadavatelé
a zadavatelé mohli přijmout technická opatření, která jsou
v návaznosti na vytvoření evropské normy nezbytná pro dosažení
souladu s ustanoveními této směrnice, je opodstatněné stanovit
lhůtu pro provedení do vnitrostátního práva v délce 48
měsíců. (19) Vzhledem k tomu,
že cílů spočívajících v odstranění překážek trhu
a obchodu vytvořených existencí odlišných vnitrostátních pravidel
a norem a v zajištění interoperability nemůže být
uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto
jich může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie
přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity, stanovenou
v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou
proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje
tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů. (20) V souladu se
společným politickým prohlášením členských států a Komise
k informativním dokumentům ze dne 28. září 2011[11] se členské státy zavázaly
v odůvodněných případech přikládat k oznámení
svých prováděcích opatření jeden či více dokumentů
vysvětlujících vztah mezi prvky směrnice a odpovídajícími částmi
vnitrostátních prováděcích nástrojů. Ve vztahu k této směrnici
považuje zákonodárce předložení těchto dokumentů za
odůvodněné, PŘIJALY TUTO SMĚRNICI: Článek
1
Oblast působnosti Tato směrnice se použije
na elektronické faktury vystavované v rámci plnění zakázek
udělených v souladu se směrnicí [kterou se nahrazuje
směrnice 2004/18/ES], směrnicí [kterou se nahrazuje směrnice
2004/17/ES] nebo směrnicí 2009/81/ES. Článek 2
Definice Pro účely této směrnice se použijí
tyto definice: 1) „elektronickou fakturou“ se rozumí
faktura, která byla vystavena a přijata v jakémkoli elektronickém
formátu; 2) „sémantickým datovým modelem“ se
rozumí strukturovaný a logicky vzájemně propojený soubor pojmů a
významů, které určují obsah vyměňovaných elektronických
faktur; 3) „základní elektronickou fakturou“ se
rozumí podmnožina informací obsažených v elektronické faktuře, které
jsou nezbytné pro zajištění přeshraniční interoperability,
včetně informací nezbytných k zajištění souladu s právními
předpisy; 4) „veřejnými zadavateli“ se rozumějí
veřejní zadavatelé podle definice v článku [2] směrnice
[kterou se nahrazuje směrnice 2004/18/ES]; 5) „zadavateli“ se rozumějí
zadavatelé podle definice v článku [4] směrnice [kterou se
nahrazuje směrnice 2004/17/ES]; 6) „evropskou normou“ se rozumí
evropská norma podle definice v čl. 2 bodě 1 nařízení (EU)
č. 1025/2012. Článek 3
Vytvoření evropské normy 1. Komise požádá příslušnou
evropskou normalizační organizaci, aby vypracovala evropskou normu pro
sémantický datový model základní elektronické faktury. Komise vznese požadavek, aby evropská norma pro
sémantický datový model základní elektronické faktury byla technologicky
neutrální a zaručovala ochranu osobních údajů v souladu se
směrnicí 95/46/ES. Tato žádost se přijímá postupem stanoveným
v čl. 10 odst. 1 až 5 nařízení (EU)
č. 1025/2012. 2. Pokud evropská norma
vypracovaná v návaznosti na žádost uvedenou v odstavci 1 splňuje
požadavky, jež jsou v této žádosti uvedeny, Komise zveřejní odkaz
na tuto evropskou normu v Úředním věstníku Evropské unie. Článek 4
Elektronické faktury odpovídající evropské normě Členské státy zajistí, aby veřejní
zadavatelé a zadavatelé neodmítali přijímání elektronických faktur
odpovídajících evropské normě, na niž byl zveřejněn odkaz podle
čl. 3 odst. 2. Článek 5
Směrnice 2006/112/ES Touto směrnicí nejsou dotčena
ustanovení směrnice Rady 2006/112/ES. Článek 6
Provedení do vnitrostátního práva 1. Členské státy uvedou v
účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s
touto směrnicí do 48 měsíců po jejím vstupu v platnost.
Neprodleně sdělí Komisi jejich znění. Tyto předpisy přijaté členskými
státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz
učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si
stanoví členské státy. 2. Členské státy sdělí
Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních
předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této
směrnice. Článek 7
Přezkum Komise přezkoumá účinky této
směrnice na vnitřní trh a na využívání elektronické
fakturace při zadávání veřejných zakázek a do 30. června 2023 o
tom podá zprávu Evropskému parlamentu a Radě.
V případě potřeby ke zprávě připojí legislativní
návrh. Článek 8
Vstup v platnost Tato směrnice vstupuje v platnost
dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Článek 9
Určení Tato
směrnice je určena členským státům. V Bruselu dne Za Evropský parlament Za
Radu předseda předseda [1] Úř. věst. C , , s. . [2] Úř. věst. C , , s. . [3] Úř. věst. L 316, 14.11.2012, s. 12. [4] Úř. věst. L 281, 23.11.1995, s. 31. [5] Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 14. [6] Úř. věst. L 134, 30.4.2004, s. 1. [7] Úř. věst. L 216, 20.8.2009, s. 76. [8] Úř. věst. C 326, 3.12.2010, s. 13. [9] Úř. věst. L 124, 20.5.2003, s. 36. [10] Úř. věst. L 347, 11.12.2006, s. 1. [11] Úř. věst. C 369, 17.12.2011, s. 14.