This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52012PC0643
Proposal for a REGULATION OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL on fluorinated greenhouse gases
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o fluorovaných skleníkových plynech
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o fluorovaných skleníkových plynech
/* COM/2012/0643 final - 2012/0305 (COD) */
Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o fluorovaných skleníkových plynech /* COM/2012/0643 final - 2012/0305 (COD) */
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1. SOUVISLOSTI NÁVRHU Popis problému a cíle Mezinárodní
vědecký konsenzus požaduje omezení nárůstu globální teploty na 2 °C, aby se
zabránilo nežádoucím dopadům změny klimatu[1]. S ohledem
na tento cíl požaduje Evropská rada snížení emisí skleníkových plynů v EU
o 80–95 % do roku 2050 v porovnání s úrovněmi v roce
1990 v kontextu podobných opatření rozvinutých zemí. Plán přechodu EU na nízkouhlíkové hospodářství[2] ukazuje,
že se k dosažení tohoto cíle při co nejnižších nákladech musí vztahovat na
všechna odvětví a skleníkové plyny včetně fluorovaných skleníkových plynů
(F-plynů), jejichž potenciál oteplování může být až 23 000krát vyšší než u
oxidu uhličitého (CO2). V září 2011 zveřejnila Komise zprávu[3] o uplatňování nařízení (ES) č. 842/2006[4]. Vyvodila závěr, že by nařízení
mohlo přispět k výraznému snížení emisí, kdyby bylo dále zdokonalováno
a uplatňováno v plném rozsahu. Rovněž uvedla, že je třeba udělat více
pro další snížení emisí F-plynů v EU. Pokud by se zajistilo, aby byly
F-plyny nahrazeny bezpečnými alternativami s nulovými nebo nižšími dopady
na klima, mohly by se roční emise vyjádřené ekvivalentem CO2 snížit
do roku 2030 o dvě třetiny při relativně nízkých nákladech[5]. Včasná
opatření s cílem využít relativně levné možnosti snižování emisí F-plynů
nepochybně zabrání potenciálně vyšším nákladům spojeným se snižováním jiných
skleníkových plynů v jiných průmyslových odvětvích[6]. Některé
zúčastněné strany[7] však uvedly, že za podmínek převládajících na trhu je obtížné nabízet
„zelenější“ alternativní technologie. Na druhé straně začínající podniky
i malé a střední podniky (MSP) v Dánsku, kde pro F-plyny platí
přísnější vnitrostátní pravidla, úspěšně inovovaly a uvedly na trh nové
ekologické technologie, díky nimž se staly vedoucími subjekty na trhu. V této souvislosti je cílem tohoto návrhu 1) nahradit nařízení (ES) č. 842/2006
o některých fluorovaných skleníkových plynech, aby se zajistil nákladově
účinnější příspěvek k dosažení cílů EU v oblasti klimatu tím, že se
podaří podniky odradit od používání F-plynů s významným dopadem na klima
ve prospěch energeticky účinných a bezpečných alternativ a že se dále
zvýší možnosti omezování úniků a likvidace výrobků a zařízení s obsahem
F-plynů po ukončení jejich životnosti; 2) posílit udržitelný růst, podporovat
inovace a vyvíjet ekologické technologie zlepšováním tržních příležitostí
pro alternativní technologie a plyny s nízkým dopadem na klima; 3) přizpůsobit EU nejnovějším vědeckým
poznatkům na mezinárodní úrovni popsaným ve čtvrté hodnotící zprávě
Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) OSN, např. s ohledem na látky,
na něž se vztahuje toto nařízení, a výpočet jejich potenciálu globálního
oteplování (GWP); 4) přispět k dosažení konsenzu
ohledně mezinárodní dohody o postupném omezování částečně fluorovaných
uhlovodíků (HFC), což je nejběžnější skupina F-plynů podle Montrealského
protokolu; 5) zjednodušit
a upřesnit nařízení (ES) č. 842/2006 za účelem snížení
administrativní zátěže v souladu se závazkem Komise zlepšit právní úpravu. Souvislosti Podle nákladově efektivního řešení dekarbonizace
ekonomiky EU by se emise F-plynů měly postupně snížit o 70–78 % do roku
2050 a o 72–73 % do roku 2030 při marginálních nákladech na snižování
emisí přibližně 50 EUR na tunu ekvivalentu CO2.2 F-plyny v současnosti představují
celkem 2 % všech skleníkových plynů v EU, mají však mnohem silnější
potenciál oteplování atmosféry než CO2. Používají se v řadě
chladicích a klimatizačních zařízení, v izolačních pěnách a elektrických
zařízeních, v aerosolových rozprašovačích, jako rozpouštědla nebo v systémech
požární ochrany. Emise vznikají zejména během emisních použití (například
aerosolů nebo rozpouštědel) nebo v důsledku úniku při provozu a likvidaci
výrobků a zařízení obsahujících F-plyny. Většinu F-plynů vyvinuli v průmyslu jako
náhradu látek poškozujících ozonovou vrstvu, které jsou postupně omezovány
podle Montrealského protokolu. Vzhledem k většímu bohatství a růstu
populace se prodává více výrobků a zařízení, využívajících F-plyny nebo
látky poškozující ozonovou vrstvu. Z těchto důvodů dochází od roku 1990 po
celém světě k prudkému nárůstu výroby a používání F-plynů, který povede ke
značným emisím do atmosféry, pokud se nezačne řešit. Protože výrobky a zařízení,
které obsahují F-plyny, mají často dlouhou životnost, vysoké emise, kterým by
se mohlo zabránit, pokud by se již dnes podnikla příslušná opatření, budou pokračovat
po několik dalších desetiletí. Stávající nařízení o F-plynech se
zaměřuje zejména na omezování úniků a likvidaci výrobků a zařízení
s obsahem F-plynů po ukončení jejich životnosti. Současné politiky EU
v oblasti F-plynů by měly stabilizovat emise F-plynů v EU, pokud
dojde k nápravě nedostatků v uplatňování některých opatření. Je však
nepravděpodobné, že by došlo ke snížení emisí v absolutních číslech, pokud
nebudou zavedena další opatření. V současnosti je zavedeno pouze několik
opatření, která mají zamezit používání F-plynů. Dnes je však možné téměř ve
všech odvětvích, kde se F-plyny používají, provést jejich částečnou nebo úplnou
náhradu alternativami, které jsou bezpečné a přinejmenším stejně
energeticky účinné. Politická opatření však musí zohlednit skutečnost, že se
bude jednat o řadu typů výrobků a zařízení a že technická
proveditelnost a náklady a přínosy nahrazení F-plynů mohou záviset na
velikosti výrobku nebo zařízení a na tom, kde se budou používat. Narůstajícímu problému emisí F-plynů je
věnována pozornost po celém světě. V letech 2009, 2010, 2011 a 2012
předložilo několik stran Montrealského protokolu návrhy na postupné snižování
celosvětových dodávek a spotřeby HFC. Opatření plánovaná na základě tohoto
nařízení by předpokládala postupné globální snižování v souladu se
současnými návrhy v rámci Montrealského protokolu, a připravila by
tak EU na tyto budoucí povinnosti. EU podpořila tyto návrhy jako doplněk
k opatřením ke zmírnění změny klimatu podle Rámcové úmluvy Organizace
spojených národů o změně klimatu (UNFCCC)[8].
Dosud došlo v jednáních pouze k malému pokroku, protože Čína, Indie,
Brazílie a další státy odmítly tuto otázku vyplývající z Montrealského
protokolu projednat. Konference OSN o udržitelném rozvoji (RIO+20) však
nedávno vyjádřila podporu postupnému snižování spotřeby a výroby HFC[9]. Dále byla v roce 2012 zřízena koalice pro
klima a čisté ovzduší za účelem snižování emisí znečišťujících látek
s krátkou životností ovlivňujících klima. Připojily se k ní státy G8,
Program OSN pro životní prostředí (UNEP), Světová banka a Evropská komise.
Prioritní oblastí opatření jsou emise HFC[10].
Evropský parlament rovněž opakovaně požadoval náročnější opatření ohledně
F-plynů, zejména HFC[11]. Nynější právní předpisy EU v oblasti
F-plynů tvoří dva hlavní legislativní akty: 1) nařízení (ES) č. 842/2006,
zaměřené na předcházení úniků během používání (omezování úniků) a na konci
životnosti (převážně) stacionárních zařízení a na omezený počet zákazů
F-plynů u velmi zúženého počtu specifických aplikací (nařízení o F-plynech), 2) směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2006/40/ES, kterou se zavádí omezení použití F-plynů s potenciálem
globálního oteplování (GWP) vyšším než 150 u klimatizačních systémů nových
motorových vozidel (směrnice o klimatizačních systémech). Nařízení (ES) č. 842/2006 doplňuje deset
nařízení Komise, která zavádějí formát zpráv[12],
způsob označování a další požadavky na označování[13], standardní požadavky na
kontrolu těsnosti[14], [15], požadavky na školicí
a certifikační programy[16],
[17], [18], [19], [20] a formu jejich oznámení[21]. Soulad
s ostatními politikami a cíli Unie Právo Evropské unie jednat v této oblasti
je stanoveno v článcích 191 a 192 Smlouvy o fungování Evropské
unie. Článek 191 výslovně poukazuje na cíl, kterým je boj proti změně klimatu,
jako na součást politiky EU v oblasti životního prostředí. Opatření
v této oblasti plně respektují zásadu subsidiarity. Změna klimatu je
jednou z otázek přeshraniční problematiky, která vyžaduje opatření na
úrovni celé Evropské unie, zejména proto, že EU má společný cíl snížení emisí. Plánovaná nákladově účinná snížení emisí jsou
v souladu s řešením vymezeným v plánu přechodu EU na
nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050. Podpora nových alternativ pomůže
udržet konkurenceschopnost evropského hospodářství a bude užitečná zejména
pro ekologický růst v souladu s prioritou udržitelného růstu EU 2020[22]. Opatření k ochraně zájmů MSP jsou zaváděna v souladu se zásadou „zelenou
malým a středním podnikům“[23], přičemž
je zvláštní pozornost věnována dopadům na energetickou účinnost, aby byl
zajištěn soulad s kroky EU na podporu ekodesignu[24] a energetické
účinnosti[25]. A konečně je cílem návrhu také zjednodušit právní předpisy a zajistit,
aby byla administrativní zátěž veřejných orgánů (EU
nebo vnitrostátních) a společností co nejmenší. 2. VÝSLEDKY KONZULTACÍ SE ZÚČASTNĚNÝMI
STRANAMI A POSOUZENÍ DOPADŮ Konzultace zúčastněných stran a sběr
a využití výsledků odborných konzultací Komise shromáždila rozsáhlé technické
informace z řady odborných studií[26], [27], [28], [29] včetně komplexní přípravné studie5
pro přezkum nařízení (ES) č. 842/2006. O poskytnutí pokynů a technických
podkladů pro tuto studii byla požádána 47členná skupina odborníků z různých
průmyslových odvětví, členských států a nevládních organizací. Společné
výzkumné středisko (JRC) provedlo rovněž makroekonomickou analýzu možností
politik. Komise provedla rozsáhlou konzultaci se
zúčastněnými stranami včetně tříměsíční veřejné konzultace online od 26. září
do 19. prosince 2011 a veřejného slyšení v Bruselu 13. února
2012. Tři čtvrtiny z 261 zúčastněných stran,
které odpověděly v konzultaci online, byly z průmyslu. Na otázku
nejvhodnějších strategických přístupů, jestliže se globálně postupně nesnižuje
množství HFC, odpověděla méně než 2 % zúčastněných stran „žádná další
opatření“. Mezi tři nejčastěji volené možnosti politik patřilo posílení
opatření k omezování úniků a znovuzískávání, dobrovolné dohody a množstevní
limity pro uvádění HFC na trh EU (postupné snižování). Řada respondentů
považovala mnohá strategická opatření za vhodná. Ze slyšení zúčastněných
stran za účasti více než 130 zúčastněných stran vyplynulo, že naprostá většina
průmyslu upřednostňuje postupné snižování dodávek F-plynů nebo je schopna se
s tímto opatřením vyrovnat. To by umožnilo jistou pružnost v případech,
kdy alternativní technologie nebyly dosud považovány za vhodné. Naopak se
domnívali, že zákazy nových zařízení jsou příliš přísné nebo že vyžadují
komplexní soubor výjimek. Pro komerční uživatele zařízení s F-plyny bylo
nejdůležitější, že se stávající zařízení nestanou nepotřebnými. Nevládní
organizace a zúčastněné strany z průmyslu, které pracují s alternativními
technologiemi, se domnívaly, že je nutné prosadit zákazy s drobnými výjimkami.
Postupné snižování považovaly za doplněk k zákazům. Několik zúčastněných
stran se chtělo zaměřit pouze na lepší uplatňování nařízení. V této fázi neměly
členské státy žádná oficiální stanoviska, ale naznačily, že vyjádří podporu
postupnému snižování. Síť agentur ochrany životního
prostředí[30] doporučila mechanismus postupného snižování v kombinaci se zákazy,
které by postupné snižování posílily. Posouzení
dopadů Komise provedla posouzení dopadů alternativ
politik z hlediska jejich účinnosti při dosahování politických cílů
a jejich environmentálních, ekonomických a sociálních dopadů na
zúčastněné strany. Byla zvažována široká řada politických opatření, která by
doplnila stávající opatření. Konečné možnosti obsahovaly pouze opatření, která
by prokazatelně přinesla výrazné úspory emisí při nízkých nákladech na
snižování emisí a byla by v souladu s dalšími politikami EU. Jako základní možnost bylo stanoveno plné
uplatňování nařízení o F-plynech. Podrobně byly posouzeny další čtyři možnosti
politik: a) dobrovolné
dohody; b) širší působnost
opatření k omezování úniků a znovuzískávání; c) kvantitativní
limity na dodávky HFC (postupné snižování); d) zákaz uvádění
některých výrobků a zařízení s obsahem F-plynů na trh EU. Metodickým základem posouzení dopadů byla
podrobná analýza proveditelnosti zavádění bezpečných energeticky účinných
alternativ ve 28 hlavních odvětvích, která používají F-plyny. Protože
alternativní technologie přicházely v úvahu pouze v případě, že byly
považovány za přinejmenším stejně energeticky účinné jako tradiční technologie
využívající F-plyny, byly přirozeně již od samého počátku sledovány nepřímé
emise ze spotřeby elektrické energie. Byly zohledněny dopady v různých fázích
výrobního řetězce a v různých fázích použití, tj. u výrobců chemických
látek, výrobců výrobků a zařízení, velkoobchodníků, průmyslových uživatelů
výrobků a zařízení, společností zabývajících se servisem zařízení a konečných
spotřebitelů. Posouzení dopadů ukázalo, že postupné
snižování HFC, kdy se do roku 2030 zavádějí stále nižší limity pro množství
těchto F-plynů dodávaných na trh v EU, by přineslo nejvíce úspor emisí,
protože by do roku 2030 dnešní emise snížilo o dvě třetiny (zhruba 70
milionů tun ekvivalentu CO2). Některá omezení v používání F-plynů
jsou vhodná, zejména k zajištění jednotnosti postupného snižování a zaměření
na F-plyny, na něž se postupné snižování nevztahuje. Opatření k omezování úniků
a znovuzískávání by se měla rozšířit i na některé způsoby přepravy.
Společně by tyto možnosti nejvíce stimulovaly inovaci a rozvoj
ekologických technologií. Jejich cena pro ekonomiku a společnost jako
celek by byla nízká (maximální dopad na HDP −0,006 %), ale průmyslu
by zajistily pružnost. Snížení emisí o dvě třetiny by bylo v souladu
se současnými návrhy podle Montrealského protokolu a připravilo by průmysl
EU na postupné snižování. Vedlo by ke snížení nákladů v důsledku vyššího
pronikání na trh a k úsporám z rozsahu u alternativních technologií,
což by pomohlo k dosažení shody ohledně návrhů podle Montrealského
protokolu. Administrativní náklady lze udržet relativně
nízké (celkové administrativní náklady asi dva miliony EUR ročně na postupné
snižování). Důvodem je skutečnost, že systém podávání zpráv podle nařízení (ES)
č. 842/2006 již poskytuje většinu údajů potřebných pro budoucí provádění
jakýchkoli možností politik. 3. PRÁVNÍ STRÁNKA NÁVRHU Shrnutí navrhovaných opatření Návrh zachovává současná ustanovení nařízení
o F-plynech a upravuje je tak, aby vnitrostátním orgánům usnadnila
provádění a prosazování právních předpisů. Některá opatření k omezování
úniků byla rozšířena také na chladírenská vozidla a přívěsy. V příloze IX je
formou srovnávací tabulky přehledně uvedeno, jak byla stávající ustanovení
zapracována do navrhovaného nařízení. Nejdůležitějším novým opatřením je zavedení
množstevních limitů pro dodávky velkých objemů látek obsahujících HFC v EU,
které se postupně snižují. Toto postupné snižování je doplněno opatřeními,
která zajistí, aby se tento mechanismus vztahoval rovněž na množství používaná
ve výrobcích a zařízeních. Mechanismus postupného snižování spočívá v postupném
klesání maximální hodnoty celkových velkých objemů HFC (v tunách ekvivalentu CO2)
uváděných na trh v EU se zmrazením v roce 2015, po kterém bude
následovat první snížení v roce 2016, s tím, že do roku 2030 bude
dosaženo 21 % množství prodaného v letech 2008–2011. Výrobci výrobků
a zařízení, jimž budou dodávky F-plynů omezovány, budou přecházet, kde je
to možné, na alternativní technologie. Mechanismus postupného snižování je do značné
míry založen na zkušenostech získaných z postupného snižování spotřeby
látek poškozujících ozonovou vrstvu. Společnosti, které uvádějí na trh EU velké
objemy HFC, musí získat práva pro první uvedení velkých objemů látek na trh EU.
Komise přiděluje volné kvóty společnostem na základě údajů vykazovaných v minulosti
a ponechává rezervu pro nové účastníky na trhu. Společnosti jsou povinny
zajistit si dostatečná práva, která jim umožní uvádět své výrobky a zařízení
na trh. Kvóty si mohou navzájem převádět. V následujícím roce Komise
kontroluje soulad za využití nezávislého ověření zpráv. Očekává se účast
přibližně 100 společností, přičemž je stanovena prahová hodnota za účelem
vyloučení těch podniků, které uvádějí na trh pouze malá množství. HFC dovážené v předem plněných zařízeních
by se měly do postupného snižování rovněž započítat, a proto jsou nezbytná
doplňující opatření, aby se zohlednily i tyto plyny a aby byla u
mechanismu postupného snižování zajištěna environmentální integrita[31] a rovné podmínky na trhu.
Proto by bylo možno nadále v EU vyrábět (nebo do EU dovážet) nehermeticky
uzavřené spotřebiče obsahující HFC, musely by však být plněny až na místě
instalace.[32]
Podobně bude od roku 2020 zakázáno uvádět na trh mobilní klimatizace s obsahem
HFC. Na podporu mechanismu postupného snižování a omezení používání jiných
F-plynů, na které se tento mechanismus nevztahuje, se zavádí několik dalších
zákazů, které jsou považovány za nákladově efektivní v souvislosti s celkovou
požadovanou úrovní snížení emisí. Viz přehled v tabulce 1. Tabulka 1. Souhrnný přehled omezení pro nová
zařízení Výrobky a zařízení || Datum zákazu Používání HFC-23 v systémech požární ochrany a hasicích přístrojích || 1. leden 2015 Chladicí a mrazicí zařízení pro domácnost obsahující HFC s GWP 150 nebo vyšším || 1. leden 2015 Chladicí a mrazicí zařízení pro komerční použití (hermeticky uzavřené systémy) || 1. leden 2017 pro HFC s GWP 2 500 nebo vyšším 1. leden 2020 pro HFC s GWP 150 nebo vyšším Mobilní pokojové klimatizační systémy (hermeticky uzavřené systémy) obsahující HFC s GWP 150 nebo vyšším || 1. leden 2020 Dále nebude od roku 2020 dovoleno opětovné
plnění stávajících chladicích zařízení s náplní HFC větší než 5 tun
ekvivalentu CO2 s velmi vysokým GWP (> 2 500), protože na
trhu jsou již široce dostupné adekvátnější a energeticky účinnější ekologické
náhrady chladiv (drop-in) s nižším GWP. Omezení používání SF6 při tlakovém
lití hořčíku se rozšiřuje rovněž na zařízení, která používají méně než 850 kg
ročně, protože v důsledku technického pokroku je toto použití zastaralé. Další povinnosti podávání zpráv by měly
umožnit sledování použití F-plynů, na které se nevztahují současné právní
předpisy. Právní základ Primárním cílem nařízení je zajistit vysokou
úroveň ochrany životního prostředí, zejména bojem proti změně klimatu. Tento návrh je proto založen na čl. 192 odst. 1
Smlouvy o fungování Evropské unie. Zásada subsidiarity Cílů návrhu nemůže být
uspokojivě dosaženo členskými státy. Cílů může být lépe dosaženo na úrovni EU z těchto
důvodů. Problém ochrany klimatického systému je přeshraniční
povahy. Jednotlivé členské státy nemohou tento problém
vyřešit samy. Rozsah problému vyžaduje opatření na úrovni celé EU i na
úrovni celosvětové. Cílem návrhu je také vytvořit
právní rámec pro provádění mezinárodní dohody o postupném snižování HFC,
jejíž stranou se EU stane. Dohoda je v současnosti projednávána na
mezinárodní úrovni. Nařízení stanoví zákaz uvádění některých
výrobků a zařízení s obsahem F-plynů na trh a jejich používání. Má
proto význam pro fungování vnitřního trhu. Návrh se zaměřuje na změnu
a doplnění právních předpisů EU a na posílení některých ustanovení,
aby se usnadnilo jejich provádění a prosazování členskými státy. Je proto v souladu se
zásadou subsidiarity. Zásada proporcionality Návrh je v souladu se
zásadou proporcionality. Opatření jsou založena na důkladném posouzení jejich
nákladové účinnosti. Prahové hodnoty pro přípustné náklady na snižování emisí
jsou v souladu s plánem přechodu na nízkouhlíkové hospodářství[33], který stanoví
celkovou strategii boje proti změně klimatu. Dostatečně dlouhá přechodná období
umožní dotčeným odvětvím, aby se přizpůsobily ekonomicky účinným způsobem. V případech omezení
použití některých F-plynů návrh zajišťuje, aby byly k dispozici technicky
a ekonomicky schůdné alternativy. Pokud tomu tak za určitých okolností není,
umožňuje udělení výjimek. Žádná podrobná ustanovení
nejsou navrhována v oblastech, kde lze cílů lépe dosáhnout zavedením
opatření v jiných oblastech politik, například právními předpisy o odpadech
nebo ekodesignu. Nedochází tedy k překrývání, které by mohlo vést k nejasnému
přidělení odpovědností a vytvořit tak dodatečnou zátěž pro veřejné orgány
a společnosti. Volba nástrojů Zvoleným právním nástrojem
je nařízení, protože cílem návrhu je nahradit a zdokonalit stávající
nařízení a protože mechanismus postupného snižování by měl vycházet ze
systému zavedeného na úrovni EU pro postupné snižování látek poškozujících
ozonovou vrstvu. Tento systém se osvědčil jako účinný. Každá změna systému by nepřiměřeně
zatížila členské státy i společnosti působící v tomto odvětví. 4. ROZPOČTOVÉ DŮSLEDKY Návrh nemá žádný dodatečný dopad na rozpočet
Evropské unie. 2012/0305 (COD) Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o fluorovaných skleníkových plynech (Text s významem pro EHP) EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ
UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské
unie, a zejména na čl. 192 odst. 1 této smlouvy, s ohledem na návrh Komise, po postoupení návrhu legislativního aktu
vnitrostátním parlamentům, s ohledem na stanovisko Evropského
hospodářského a sociálního výboru[34], s ohledem na stanovisko Výboru regionů[35], v souladu s řádným legislativním
postupem, vzhledem k těmto důvodům: (1) Čtvrtá hodnotící zpráva
Mezivládního panelu pro změnu klimatu („IPCC“) Rámcové úmluvy Organizace
spojených národů o změně klimatu („UNFCCC“), jejíž stranou Unie je[36], uvedla, že na základě
stávajících vědeckých údajů by měly rozvinuté země do roku 2050 snížit emise
skleníkových plynů o 80 až 95 % pod úroveň roku 1990, aby se globální
změna klimatu omezila na nárůst teploty o 2 °C, a tím se
zabránilo nežádoucím účinkům změny klimatu[37]. (2) K dosažení tohoto cíle
předložila Evropská komise v plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství
nákladově účinný způsob, jak dosáhnout nezbytného celkového snížení emisí
v Unii do roku 2050[38].
Tento plán přechodu stanoví příspěvky jednotlivých odvětví požadované v šesti
oblastech. Jiné emise než CO2 (včetně fluorovaných skleníkových
plynů, ale s výjimkou jiných emisí než CO2 ze zemědělství) by se
měly do roku 2030 snížit o 72 až 73 % a do roku 2050
o 70 až 78 % oproti úrovním z roku 1990. Pokud se vychází
z referenčního roku 2005, je nutno jiné emise než CO2 s výjimkou
emisí ze zemědělství snížit do roku 2030 o 60 až 61 %. Emise fluorovaných
skleníkových plynů byly v roce 2005 odhadovány na 90 milionů tun
ekvivalentu CO2. 60% snížení znamená, že do roku 2030 by se emise
musely snížit přibližně o 35 milionů tun ekvivalentu CO2.
Vzhledem k odhadovaným emisím 104 milionů tun ekvivalentu CO2
v roce 2030 na základě uplatnění současných právních předpisů v plném
rozsahu je nutné další snížení asi o 70 milionů tun ekvivalentu CO2. (3) Zpráva Komise[39] o používání, účincích
a přiměřenosti nařízení (ES) č. 842/2006[40] dospěla k závěru, že
současná opatření k omezování úniků mají v případě, že budou plně uplatněna,
potenciál snížit emise fluorovaných skleníkových plynů. Tato opatření by proto
měla být zachována a objasněna na základě zkušeností získaných při jejich
provádění. Některá opatření by se měla rovněž rozšířit na jiná zařízení,
v nichž se používají značná množství fluorovaných skleníkových plynů,
například chladírenská vozidla a přívěsy. Povinnost zřídit a vést
záznamy o zařízeních, která tyto plyny obsahují, by se měla vztahovat
rovněž na elektrická spínací zařízení. (4) Zpráva Komise rovněž dospěla
k závěru, že pro snížení emisí fluorovaných skleníkových plynů v Unii
lze udělat více, zejména tím, že se tyto plyny přestanou používat tam, kde
existují bezpečné a energeticky účinné alternativní technologie s nulovým
nebo nižším dopadem na klima. Snížení emisí z roku 2010 do roku 2030 až
o dvě třetiny je nákladově efektivní, protože v řadě odvětví existují
osvědčené a vyzkoušené alternativy. (5) Aby bylo podpořeno používání
těchto technologií, měly by školení osob, které pracují s fluorovanými
skleníkovými plyny, zahrnovat rovněž výuku technologií, které slouží k náhradě
a omezení používání fluorovaných skleníkových plynů. Osvědčení by měla mít
omezenou dobu platnosti a původní doba platnosti by měla být prodlužována
pouze na základě povinného pravidelného školení, aby bylo zajištěno, že jsou
tyto osoby obeznámeny s nejnovějším technologickým vývojem. (6) K zajištění soudržnosti
s požadavky na sledování a podávání zpráv podle úmluvy UNFCCC a
s rozhodnutím 4/CMP.7 konference smluvních stran, na níž se setkaly
smluvní strany Kjótského protokolu, by se měly potenciály globálního oteplování
vypočítávat na základě stoletého potenciálu oteplování jednoho kilogramu plynu
v poměru k jednomu kilogramu CO2. Výpočet by měl pokud
možno vycházet ze čtvrté hodnotící zprávy přijaté panelem IPCC. (7) Vzhledem k tomu, že
existují vhodné alternativy, měl by se současný zákaz používání fluoridu
sírového při tlakovém lití hořčíku a při recyklaci slitin pro tlakové lití
hořčíku rozšířit i na zařízení, která používají méně než 850 kg ročně. Stejně
tak by mělo být na odpovídající přechodné období zakázáno používání
chladiv s velmi vysokým potenciálem globálního oteplování („GWP“) při
servisu nebo údržbě chladírenských zařízení s velikostí náplně ekvivalentní
5 tunám CO2 nebo více. (8) Měly by být zaváděny dodatečné
zákazy uvádění na trh v případě nových zařízení pro chladírenství,
klimatizaci a požární ochranu, k jejichž provozu se využívají
fluorované skleníkové plyny, pokud k použití těchto látek existují vhodné
alternativy. Při zohlednění budoucího technického vývoje a dostupnosti
nákladově účinných alternativ nahrazujících použití fluorovaných skleníkových
plynů by měla být Komise oprávněna zařazovat další výrobky a zařízení nebo dočasně
vyloučit některé kategorie výrobků nebo zařízení, k nimž alternativní látky nepřesahující
specifikovanou mezní hodnotu potenciálu globálního oteplování nejsou z
technických nebo ekonomických důvodů, včetně nedostatečné nabídky
alternativních látek na trhu za účelem splnění poptávky, nebo z důvodu platných
bezpečnostních norem, které použití příslušných alternativ vylučují, k
dispozici. (9) Tyto zákazy by měly být zaváděny
jen v případě, že povedou k nižším celkovým emisím skleníkových plynů, zejména
z úniků fluorovaných skleníkových plynů a z emisí CO2
vznikajících z jejich spotřeby energie. Zařízení obsahující fluorované
skleníkové plyny by tudíž mělo být povoleno, pokud jeho celkové emise
skleníkových plynů jsou nižší než celkové emise, jež by vznikly z rovnocenného
zařízení, které fluorované skleníkové plny neobsahuje a jehož maximální
povolená spotřeba energie odpovídá spotřebě stanovené v příslušných prováděcích
opatřeních přijatých v rámci směrnice 2009/125/ES (o ekodesignu)[41]. (10) Aby nehermeticky uzavřená
chladicí a klimatizační zařízení a tepelná čerpadla instalovaly pouze
řádně certifikované osoby, měl by existovat zákaz uvádět na trh zařízení předem
naplněná částečně fluorovanými uhlovodíky. Toto opatření by rovněž mělo
zajistit, aby se na všechna množství použitá pro první naplnění těchto zařízení
vztahovala opatření ke snižování. (11) Bylo zjištěno, že nejefektivnějším
a nákladově nejúčinnějším způsobem dlouhodobého snižování emisí těchto látek je
postupně omezované uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh. (12) Aby bylo možné postupně
omezované uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh realizovat, měla by
Komise přidělit jednotlivým výrobcům a dovozcům kvóty pro uvádění těchto
látek na trh tak, aby nebyl překročen celkový množstevní limit pro uvádění
částečně fluorovaných uhlovodíků na trh v Unii. (13) Přidělování kvót jednotlivým
společnostem by mělo vycházet z množství částečně fluorovaných uhlovodíků,
které vyrobily nebo dovezly během referenčního období let 2008 až 2011. Aby však
nebyli vyloučeni malí provozovatelé, mělo by se pět procent celkového
množstevního limitu vyhradit pro dovozce a výrobce, kteří v referenčním
období nedovezli nebo nevyrobili více než 1 tunu fluorovaných skleníkových
plynů. (14) Pravidelným přepočítáváním
kvót by Komise měla zajistit, aby noví provozovatelé mohli pokračovat ve své
činnosti na základě průměrných objemů, které uvedli na trh v nedávné
minulosti. (15) Komise by měla zajistit, aby
byl za účelem správy kvót zaveden ústřední elektronický regjstřík na základě
systému obchodních licencí podle nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 1005/2009 ze dne 16. září 2009 o látkách, které
poškozují ozonovou vrstvu[42]. (16) K zachování pružnosti trhu s
velkými objemy částečně fluorovaných uhlovodíků by měl být povolen převod kvót i
těm výrobcům a dovozcům, kteří dosud v odvětví nepůsobili. (17) Aby bylo možno sledovat
účinnost nařízení, měla by být působnost současných povinností spojených s
podáváním zpráv rozšířena tak, aby zahrnovala i další fluorované látky, které
mají významný GWP nebo které pravděpodobně nahradí fluorované skleníkové plyny
uvedené v příloze 1. Z téhož důvodu by měla být rovněž hlášena likvidace
fluorovaných skleníkových plynů a dovoz těchto plynů, pokud jsou obsaženy
ve výrobcích a zařízeních. Měly by být stanoveny minimální prahové hodnoty,
aby nedošlo k neúměrné administrativní zátěži, zejména pro malé a střední
podniky a mikropodniky. (18) Komise by měla soustavně
sledovat účinky omezovaného uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh,
včetně účinku snižování dodávek pro přístroje, kde by použití částečně
fluorovaných uhlovodíků vedlo k nižším emisím vznikajícím během životního
cyklu, než kdyby byla použita alternativní technologie. Monitorování by mělo
rovněž zajistit včasné odhalení zdravotních nebo bezpečnostních problémů
v důsledku negativních dopadů na dostupnost léčivých přípravků. Před rokem
2030 by měl být včas proveden komplexní přezkum s cílem přizpůsobit ustanovení
tohoto nařízení poznatkům z jeho provádění a nového vývoje a případně
přijmout další opatření ke snížení. (19) K zajištění jednotných
podmínek provádění tohoto nařízení by Komisi měly být svěřeny prováděcí
pravomoci ke stanovení formátu záznamů vedených u zařízení, která jsou
instalována, která jsou předmětem servisu a údržby a která jsou opravována nebo
vyřazována z provozu, formátu oznamování školicích a certifikačních
programů a formátu označování výrobků a zařízení, ke stanovení
referenčních hodnot pro dovozce a výrobce na základě množství částečně
fluorovaných uhlovodíků uváděných na trh v Unii a ke stanovení formátu
a způsobu podávání zpráv. Uvedené pravomoci by měly být vykonávány v souladu
s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 ze dne
16. února 2011, kterým se stanoví pravidla a obecné zásady způsobu, jakým
členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí[43]. (20) Aby byl zohledněn technický
pokrok a rozvoj trhů dotčených tímto nařízením a zajištěn soulad s mezinárodními
dohodami, měla by být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty podle článku
290 Smlouvy o fungování Evropské unie ohledně těchto záležitostí: vymezení
požadavků na standardní kontroly úniků; rozšíření seznamu zařízení, na která se
vztahuje povinné znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů; vymezení
minimálních požadavků a podmínek pro vzájemné uznávání školicích programů
osobám, které instalují, udržují a opravují zařízení nebo je vyřazují z provozu
a které kontrolují úniky a znovuzískávají fluorované skleníkové
plyny, a pro uznávání certifikace těchto osob a společností, které
tyto úkoly provádějí; změna požadavků na označování; zákaz uvádět na trh více
výrobků a zařízení, která obsahují nebo využívají fluorované skleníkové
plyny; změna maximálních množství částečně fluorovaných uhlovodíků, která mohou
být uváděna na trh, a vynětí dodávek fluorovaných uhlovodíků určených pro
určitá kritická použití z požadavků na kvóty ze zdravotních a bezpečnostních
důvodů; stanovení pravidel přepočítávání referenčních hodnot pro uvádění
částečně fluorovaných uhlovodíků jednotlivými podniky na trh a změna nebo
doplnění mechanismu přidělování kvót; revize prahových hodnot u požadavků na
podávání zpráv; stanovení požadavků na systémy podávání zpráv o emisích
fluorovaných skleníkových plynů a používání údajů o emisích shromážděných
členskými státy; zařazení dalších látek s významným potenciálem globálního
oteplování do seznamu látek, na které se vztahuje toto nařízení, a aktualizace
seznamů na základě nových vědeckých poznatků, zejména potenciálu globálního
oteplování u látek uvedených v přílohách nařízení. (21) Je zejména důležité, aby
Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to
i na odborné úrovni. Komise by při přípravě a vypracovávání aktů
v přenesené pravomoci měla zajistit souběžné, včasné a náležité
předávání příslušných dokumentů Evropskému parlamentu a Radě. (22) Tímto nařízením se mění
a doplňuje nařízení (ES) č. 842/2006, které by tudíž mělo být
nahrazeno, PŘIJALY TOTO NAŘÍZENÍ: Kapitola I
Obecná ustanovení Článek 1
Definice Pro účely tohoto nařízení se rozumí: 1) „fluorovanými skleníkovými plyny“
částečně fluorované uhlovodíky („HFC“), zcela fluorované uhlovodíky („PFC“),
fluorid sírový („SF6“) a další skleníkové plyny s obsahem
fluoru uvedené v příloze I, vyskytující se buď samostatně, nebo ve směsi; 2) „potenciálem globálního oteplování“
(„GWP“) potenciál skleníkového plynu zvýšit teplotu klimatu v poměru
k témuž potenciálu oxidu uhličitého („CO2“), počítaný jako
stoletý potenciál oteplování jednoho kilogramu plynu v poměru k jednomu
kilogramu CO2 v souladu s přílohami I, II a III; 3) „tunami ekvivalentu CO2“
množství skleníkových plynů nebo směsi obsahující tyto plyny, vyjádřené jako
součin hmotnosti skleníkových plynů v metrických tunách a jejich
potenciálu globálního oteplování; 4) „provozovatelem“ fyzická nebo
právnická osoba, která vlastní zařízení a systémy, na něž se toto nařízení
vztahuje, a zajišťuje jejich technický provoz; 5) „použitím“ používání fluorovaných
skleníkových plynů při výrobě, údržbě nebo servisu včetně opětovného plnění výrobků
a zařízení nebo při jiných procesech; 6) „uvedením na trh“ první dodání či
poskytnutí třetím osobám v Unii, za úplatu nebo bezplatně, nebo v případě
výrobce použití na jeho vlastní účet nebo dovoz na celní území Unie v celním
režimu, který umožňuje použití nebo provoz dovezeného zboží v Unii; 7) „hermeticky uzavřeným systémem“
systém, v němž všechny díly obsahující fluorované skleníkové plyny jsou
během výroby utěsněny sváry, natvrdo pájenými spoji nebo jiným pevným spojením
a u kterého není třeba otevírat chladicí okruh, aby mohl být uveden do provozu; 8) „nádobou, kterou nelze opětovně
naplnit“ nádoba určená výhradně k přepravě nebo skladování fluorovaných
skleníkových plynů, kterou nelze opětovně naplnit, aniž by byla pro tento účel
uzpůsobena, nebo která se uvádí na trh, aniž by ji bylo možné vrátit k opětovnému
naplnění; 9) „znovuzískáváním“ sběr a skladování
fluorovaných skleníkových plynů například z výrobků, zařízení nebo nádob
během údržby nebo servisu nebo před likvidací výrobků, zařízení nebo nádob; 10) „recyklací“ opětovné použití
znovuzískaných fluorovaných skleníkových plynů po základním přečištění; 11) „regenerací“ přepracování
znovuzískaných fluorovaných skleníkových plynů tak, aby odpovídaly vlastnostem
nově vyrobené látky, s ohledem na jejich zamýšlené použití; 12) „zneškodněním“ proces, kdy se všechen
fluorovaný skleníkový plyn nebo jeho převážná část trvale přemění nebo rozloží
na jednu nebo více stabilních látek, které nejsou fluorovanými skleníkovými
plyny; 13) „stacionárním“ nepohybující se během
provozu; 14) „jednosložkovou pěnou“ pěnová směs
obsažená v jedné nádobě na aerosol v nezreagovaném nebo částečně
zreagovaném kapalném stavu, která se po opuštění nádoby rozpíná a tuhne; 15) „chladírenským vozidlem“ motorové
vozidlo s maximální hmotností nad 3,5 tuny, které je navrženo a zkonstruováno
primárně pro přepravu zboží a které je vybaveno chladicím zařízením; 16) „chladírenským přívěsem“ vozidlo,
které je navrženo a zkonstruováno k vlečení za nákladním vozidlem
nebo tahačem primárně k přepravě zboží a které je vybaveno chladicím
zařízením. Kapitola II
Omezování úniků Článek 2
Zabránění emisím 1. Úmyslné vypouštění
fluorovaných skleníkových plynů do atmosféry je zakázáno, pokud toto vypouštění
není technicky nezbytné pro určené použití. 2. Provozovatelé zařízení, která
obsahují fluorované skleníkové plyny, přijmou předběžná opatření, aby zabránili
jejich neúmyslnému vypuštění (dále jen „únik“). 3. Je-li zjištěn únik těchto
plynů, provozovatelé zajistí, aby bylo zařízení bez zbytečného prodlení
opraveno. Pokud byla netěsnost zařízení opravena,
provozovatelé zajistí certifikované osoby, které do jednoho měsíce po opravě
zařízení zkontrolují a ověří, zda byla oprava účinná. 4. Osoby a podniky, které
provádějí následující úkoly, musí být certifikovány podle článku 8: a) instalace, servis, údržba a opravy
zařízení uvedených v čl. 3 odst. 1 nebo jejich vyřazování z
provozu; b) servis, údržba a opravy mobilních
klimatizačních zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny, nebo jejich
vyřazování z provozu; c) instalace, servis, údržba a opravy
elektrických spínacích zařízení, která obsahují SF6, nebo jejich
vyřazování z provozu; d) dodávky nebo přejímky fluorovaných
skleníkových plynů pro úkoly uvedené v písmenech a), b) a c). Při provádění těchto úkolů jsou osoby a podniky
uvedené v prvním pododstavci povinni podniknout preventivní opatření k zamezení
úniku fluorovaných skleníkových plynů. 5. Každá osoba, která přiděluje
úkol instalace, servisu, údržby a opravy elektrických spínacích zařízení, která
obsahují SF6, nebo zařízení uvedených v čl. 3 odst. 1
nebo úkol jejich vyřazování z provozu třetí straně, ověří, zda tato třetí
strana vlastní pro požadované úkoly nezbytná osvědčení podle článku 8. Článek 3
Kontrola těsnosti 1. Provozovatelé zařízení, která
obsahují fluorované skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování
ekvivalentním 5 tunám CO2 v jiné než pěnové formě, zajistí
kontrolu těsnosti zařízení. Kontroly těsnosti podle tohoto článku se však
nevztahují na zařízení s hermeticky uzavřenými systémy, která jsou takto
označená a která obsahují fluorované skleníkové plyny s potenciálem
globálního oteplování ekvivalentním hodnotě nižší než 10 tun CO2. Kontroly musí provádět osoby certifikované podle
pravidel stanovených v článku 8. Tento odstavec se vztahuje na provozovatele
následujících zařízení, která obsahují fluorované skleníkové plyny: a) stacionární chladicí zařízení; b) stacionární klimatizační zařízení; c) stacionární tepelná čerpadla; d) stacionární systémy požární ochrany; e) chladírenská vozidla a chladírenské
přívěsy. 2. Kontroly podle odstavce 1 se
provádějí v následujících intervalech: a) u zařízení obsahujících fluorované
skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním 5 tunám
CO2 nebo více, ale méně než 50 tunám CO2 se těsnost kontroluje
nejméně jednou za 12 měsíců; b) u zařízení obsahujících fluorované
skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním 50
tunám CO2 nebo více, ale méně než 500 tun CO2 se těsnost kontroluje
nejméně jednou za šest měsíců; c) u zařízení obsahujících fluorované
skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním 500 tun
CO2 nebo více se těsnost kontroluje nejméně jednou za tři měsíce. 3. Pokud vzhledem k systémům
požární ochrany uvedeným v odst. 1 písm. d) existuje stávající systém
inspekcí, který splňuje normy ISO 14520 nebo EN 15004, a inspekce systému
požární ochrany se provádějí tak často, jak vyžaduje ustanovení odstavce 2, lze
tyto inspekce považovat za splnění povinností odstavce 1. 4. Komise je zmocněna přijímat
akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými vymezí požadavky na
kontroly těsnosti, jež mají být prováděny podle odstavce 1 tohoto článku u
každého typu zařízení v daném odstavci uvedeného, určí ty části zařízení, u
kterých je únik nejpravděpodobnější, a změní seznam zařízení v odstavci
1 tohoto článku tak, aby zahrnoval další typy zařízení vzhledem k tržním trendům
a technickému pokroku. Článek 4
Systémy detekce úniků 1. Provozovatelé zařízení
uvedených v čl. 3 odst. 1, která obsahují fluorované skleníkové
plyny s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním 500 tun CO2
nebo více, jsou povinni zajistit, aby byla zařízení vybavena systémem detekce
úniku, který provozovatele upozorní na jakýkoli únik. Systémy detekce úniků se
kontrolují nejméně jednou za dvanáct měsíců, aby bylo zajištěno jejich řádné
fungování. 2. Odchylně od čl. 3 odst. 2
písm. b) platí, že pokud je zařízení obsahující fluorované skleníkové plyny
s potenciálem globálního oteplování ekvivalentním 50 tunám CO2
nebo více, ale méně než 500 tun CO2 vybaveno systémem detekce úniku,
musí být u tohoto zařízení zkontrolována těsnost nejméně jednou za 12 měsíců. Článek 5
Vedení záznamů 1. Provozovatelé zařízení, která
obsahují fluorované skleníkové plyny v jiné než pěnové formě, jsou povinni
ke každému zařízení zřídit a vést záznamy obsahující následující
informace, které zařízení identifikují: a) množství a typ instalovaných
fluorovaných skleníkových plynů; b) množství přidaných fluorovaných
skleníkových plynů a důvody pro jejich přidání; c) množství znovuzískaných fluorovaných
skleníkových plynů; d) pozorované rychlosti úniků; e) identifikaci podniku a osoby, která
prováděla instalaci, servis a údržbu zařízení, případně jeho opravu nebo
vyřazení z provozu; f) termíny a výsledky kontrol prováděných
podle čl. 3 odst. 1 a 3; g) pokud bylo zařízení vyřazeno z provozu,
opatření podniknutá k znovuzískání a likvidaci fluorovaných
skleníkových plynů. Tento odstavec platí pro provozovatele
elektrických spínacích zařízení, která obsahují SF6, a zařízení
uvedených v čl. 3 odst. 2. 2. Nejsou-li záznamy uvedené
v odstavci 1 zaneseny do databáze zřízené příslušnými orgány členských
států, vedou provozovatelé uvedení v odstavci 1 záznamy nejméně dva roky
od vyřazení zařízení z provozu. Nejsou-li záznamy uvedené v odstavci 1 zaneseny
do databáze zřízené příslušnými orgány členských států, osoby nebo podniky
provádějící činnosti uvedené v odst. 1 písm. e) pro provozovatele
uchovávají kopie záznamů minimálně po dobu pěti let. Záznamy musí být na vyžádání zpřístupněny
příslušnému orgánu nebo Komisi. 3. Komise může prováděcím aktem
určit formát záznamů uvedených v odstavci 1 a vymezit, jak by měly
být zřízeny a vedeny. Prováděcí akt se přijme přezkumným postupem podle článku
21. Článek 6
Emise z výroby Výrobci fluorovaných sloučenin jsou povinni
podniknout veškerá nezbytná opatření k tomu, aby emise fluorovaných
skleníkových plynů byly během výroby, přepravy a skladování největším
možném rozsahu omezeny. Tito výrobci zajistí, aby byl v rámci
výrobního procesu zneškodněn veškerý trifluormethan (HFC-23) vznikající ve
významných množstvích jako vedlejší produkt. Článek 7
Znovuzískání 1. Provozovatelé zařízení včetně
mobilních, která obsahují fluorované skleníkové plyny v jiné než pěnové formě,
zavedou opatření ke znovuzískání těchto plynů osobami nebo podniky, které jsou
držiteli příslušných osvědčení stanovených v článku 8, aby se zajistilo,
že tyto plyny budou recyklovány, regenerovány nebo zneškodněny. Tato povinnost se vztahuje na provozovatele
kteréhokoli z těchto zařízení: a) chladicí okruhy chladicích a klimatizačních
zařízení a tepelných čerpadel; b) zařízení, která obsahují rozpouštědla na
bázi fluorovaných skleníkových plynů; c) systémy požární ochrany a hasicí
přístroje; d) elektrická spínací zařízení. 2. Komise je zmocněna přijímat
akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými změní seznam zařízení
v odstavci 1 tak, aby obsahoval další typy zařízení vzhledem k jejich
rostoucímu významu v důsledku obchodního nebo technického rozvoje. 3. Před likvidací nádoby na fluorovaný
skleníkový plyn zařídí osoba, která tuto nádobu použila pro přepravu nebo
skladování, znovuzískání zbytkových plynů, aby se zajistila jejich recyklace,
regenerace nebo zneškodnění. 4. Uživatelé výrobků a provozovatelé
zařízení, jež nejsou uvedeny v odstavci 1 a obsahují fluorované skleníkové
plyny, zařídí znovuzískání těchto plynů v proveditelné míře příslušně
kvalifikovanou osobou, aby byla zajištěna jejich recyklace, regenerace či zneškodnění,
případně jejich zneškodnění bez předchozího znovuzískání. Článek 8
Školení a certifikace 1. Členské státy zavedou školicí
a certifikační programy pro tyto osoby: a) osoby, které provádějí instalaci, servis,
údržbu a opravy zařízení uvedených v čl. 3 odst. 1 třetím
pododstavci nebo jejich vyřazování z provozu; b) osoby, které provádějí instalaci, servis,
údržbu a opravy elektrických spínacích zařízení, která obsahují SF6,
a jejich vyřazování z provozu; c) osoby, které provádějí kontroly těsnosti
uvedené v čl. 3 odst. 1; d) osoby, které znovuzískávají fluorované
skleníkové plyny podle článku 7. 2. Školicí programy stanovené v odstavci
1 musí zahrnovat: a) platné předpisy a technické normy; b) přecházení emisím; c) znovuzískávání fluorovaných skleníkových
plynů; d) bezpečné nakládání se zařízením typu
a velikosti, na které se vztahuje osvědčení; e) technologie nahrazování nebo omezování
použití fluorovaných skleníkových plynů a bezpečného nakládání s těmito
plyny. 3. Osvědčení podle
certifikačních programů stanovených v odstavci 1 se vydávají za podmínky,
že žadatel úspěšně absolvuje školicí program zavedený podle odstavců 1 a 2. 4. Členské státy zavedou
certifikační programy pro podniky, které provádějí činnosti uvedené
v odst. 1 písm. a) až d) pro třetí strany. 5. Osvědčení uvedená v odstavcích
1 a 3 jsou platná nejvýše pět let. Členské státy mohou platnost osvědčení
uvedených v odstavci 1 prodloužit, pokud dotčená osoba absolvuje každých
pět let povinné pravidelné školení určené k doplnění znalostí témat
uvedených v odstavci 2. 6. Členské státy oznámí Komisi
své školicí a certifikační programy do 1. ledna 2015. Uznávají osvědčení
vydaná jiným členským státem. Neomezují volný pohyb služeb ani svobodu usazování
z důvodu, že bylo osvědčení vydáno v jiném členském státě. 7. Komise je zmocněna přijímat
akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými vymezí minimální
požadavky na školení a certifikace stanovené v odstavci 1 a vymezí
podmínky pro vzájemné uznávání osvědčení. 8. Komise může pomocí prováděcích
aktů stanovit formát oznámení uvedeného v odstavci 6. Tyto prováděcí akty
musí být přijaty přezkumným postupem podle článku 21. Kapitola III
Uvádění na trh a kontrola použití Článek 9
Omezení pro uvádění na trh 1. Uvádění konkrétních výrobků
a zařízení uvedených v příloze III na trh se zakazuje od data
uvedeného v této příloze, případně s rozlišením podle typu nebo
potenciálu globálního oteplování obsaženého fluorovaného skleníkového plynu. Pro výpočet potenciálu globálního oteplování u
směsí fluorovaných skleníkových plynů obsažených v těchto výrobcích
a zařízeních se použije metoda stanovená v příloze IV. 2. Zákaz uvedený v odstavci
1 se nevztahuje na zařízení, u kterého bylo v požadavcích na ekodesign
přijatých podle směrnice 2009/125/ES[44]
stanoveno, že v důsledku vyšší energetické účinnosti během jeho provozu by
jeho emise CO2 vznikající během životního cyklu byly nižší než emise
CO2 vznikající během životního cyklu rovnocenného zařízení, které
splňuje příslušné požadavky na ekodesign a neobsahuje částečně fluorované
uhlovodíky. 3. Komise je zmocněna přijímat akty
v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými změní seznam uvedený
v příloze III tak, aby obsahoval další výrobky a zařízení, která
obsahují nebo využívají k provozu fluorované skleníkové plyny s
potenciálem globálního oteplování 150 nebo vyšším, pokud bylo zjištěno, že
existují alternativy k použití fluorovaných skleníkových plynů nebo k použití
určitých typů fluorovaných skleníkových plynů a že by jejich použití vedlo k
nižším celkovým emisím skleníkových plynů, a kterými vyloučí (případně na
určité období) některé kategorie výrobků nebo zařízení, u nichž alternativní
látky nepřesahující mezní specifikovanou hodnotu potenciálu globálního
oteplování nejsou z technických, ekonomických nebo bezpečnostních důvodů k
dispozici. Článek 10
Označování a informace o výrobku 1. Výrobky a zařízení
obsahující fluorované skleníkové plyny nesmí být uváděny na trh bez označení. Tento odstavec platí pro následující typy
zařízení: a) chladicí zařízení; b) klimatizační zařízení; c) tepelná čerpadla; d) systémy požární ochrany; e) elektrická spínací zařízení; f) aerosolové rozprašovače, které obsahují
fluorované skleníkové plyny; g) všechny nádoby na fluorované skleníkové
plyny. 2. Na štítku požadovaném podle odstavce
1 musí být uvedeny tyto náležitosti: a) informace, že výrobek nebo zařízení
obsahuje fluorované skleníkové plyny; b) název fluorovaných skleníkových plynů za
použití uznávaného průmyslového označení, nebo není-li toto označení k dispozici,
chemického názvu; c) od 1. ledna 2017 množství skleníkových
plynů obsažených ve výrobku nebo zařízení, vyjádřené hmotností a ekvivalentem
CO2. Pokud jsou fluorované skleníkové plyny obsaženy
v hermeticky uzavřeném systému, je nutno tuto skutečnost uvést na štítku. 3. Štítek musí být jasně čitelný
a nesmazatelný a musí být upevněn v blízkosti obslužných míst
pro plnění nebo znovuzískávání fluorovaných skleníkových plynů nebo na té části
výrobku či zařízení, která fluorovaný skleníkový plyn obsahuje. 4. Pěny, které obsahují
fluorované skleníkové plyny, se nesmějí uvádět na trh, pokud nejsou fluorované
skleníkové plyny označeny štítkem s uznávaným průmyslovým označením, nebo
není-li toto označení k dispozici, chemickým názvem. Na štítku musí být jasně
uvedeno, že pěna obsahuje fluorované skleníkové plyny. V případě pěnových desek musí být tato informace na
deskách uvedena jasným a nesmazatelným způsobem. 5. Informace uvedené v odstavcích
2 a 3 musí být obsaženy v návodech k použití těchto výrobků nebo
zařízení. V případě výrobků a zařízení obsahujících fluorované
skleníkové plyny s potenciálem globálního oteplování 150 nebo vyšším musí být
tyto informace rovněž obsaženy v popisech používaných k reklamě. 6. Komise může pomocí
prováděcích aktů stanovit formát štítků uvedených v odstavcích 1 a 3.
Tyto prováděcí akty musí být přijaty přezkumným postupem podle článku 21. 7. Komise je zmocněna přijímat
akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými změní požadavky na
označování stanovené v odstavcích 1 a 3 a případně změní seznam
výrobků a zařízení v odstavci 1 tak, aby obsahoval další výrobky
a zařízení, vzhledem k obchodnímu a technickému rozvoji. Článek 11
Kontrola použití 1. Použití SF6 při
tlakovém lití hořčíku a při recyklaci slitin pro tlakové lití hořčíku je
zakázáno. Pokud jde o zařízení využívající nižší množství SF6
než 850 kg ročně, tento zákaz platí až od 1. ledna 2015. 2. Použití SF6 při
plnění pneumatik vozidel. 3. Použití fluorovaných
skleníkových plynů nebo směsí, které obsahují fluorované skleníkové plyny,
s potenciálem globálního oteplování 2 500 nebo vyšším při servisu nebo
údržbě chladicích zařízení s velikostí náplně ekvivalentní 5 tunám CO2
nebo více je zakázáno od 1. ledna 2020. Pro účely tohoto ustanovení se potenciál
globálního oteplování směsí, které obsahují fluorované skleníkové plyny,
vypočítá podle přílohy IV. Článek 12
Plnění zařízení předem 1. Od [dd/mm/rrrr] [vložit
datum 3 roky po vstupu tohoto nařízení v platnost] nesmějí být chladicí
a klimatizační zařízení a tepelná čerpadla plněny částečně
fluorovanými uhlovodíky před uvedením na trh ani před předáním koncovému
uživateli k první instalaci. Zařízení naplní v místě určeného použití
osoby certifikované podle článku 8. 2. Odstavec 1 se nevztahuje na
hermeticky uzavřená zařízení ani na zařízení, která obsahují menší množství
částečně fluorovaných uhlovodíků, než jaké odpovídá 2 % předpokládané
maximální kapacity zařízení. Kapitola IV
Omezené uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh Článek 13
Omezené uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh 1. Komise zajistí, aby množství
částečně fluorovaných uhlovodíků, které mají výrobci a dovozci právo každoročně
uvést na trh v Unii, nepřekročilo maximální množství vypočítané pro
příslušný rok podle přílohy V. Každý výrobce a dovozce zajistí, aby
množství částečně fluorovaných uhlovodíků vypočítané podle přílohy V, které
uvede na trh, nepřekročilo kvótu, jež mu byla přidělena podle čl. 14 odst. 5
nebo převedena podle článku 16. 2. Tento článek se nevztahuje na
částečně fluorované uhlovodíky dovážené do Unie za účelem jejich likvidace. Nevztahuje se na výrobce ani dovozce menšího
množství částečně fluorovaných uhlovodíků než 1 000 tun ekvivalentu CO2
ročně. 3. Tento článek a články
14, 16, 17 a 22 se rovněž vztahují na částečně fluorované uhlovodíky
obsažené v polyolových směsích. 4. Komise je zmocněna přijímat
akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými a) změní maximální množství stanovená
v příloze V vzhledem k vývoji trhu s částečně fluorovanými uhlovodíky
a souvisejícími emisemi a b) vyjme případy uvádění na trh pro
specifická použití z požadavku na kvótu uvedeného v odstavci 1, pokud
je použití částečně fluorovaných uhlovodíků nezbytné ze zdravotních nebo bezpečnostních
důvodů a v opačném případě by nebyla zajištěna dostatečná zásoba. Článek 14
Přidělování kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh 1. Do 31. října 2014 Komise prostřednictvím
prováděcích rozhodnutí stanoví pro každého výrobce a dovozce, který oznámí
údaje podle článku 6 nařízení (ES) č. 842/2006, referenční hodnotu na
základě ročního průměru množství částečně fluorovaných uhlovodíků, která
výrobce nebo dovozce oznámil jako vyrobená nebo dovezená od roku 2008 do roku
2011. Pro účely stanovení referenční hodnoty se nezohledňují množství nahlášená
nad rámec kvóty. Referenční hodnoty se vypočítají podle přílohy V tohoto
nařízení. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem
podle článku 21. 2. Výrobci a dovozci, kteří
nepodali zprávu o výrobě nebo dovozu podle článku 6 nařízení (ES) č. 842/2006
za referenční období uvedené v odstavci 1, mohou formou prohlášení oznámit
svůj záměr vyrobit nebo dovézt částečně fluorované uhlovodíky v následujícím
roce. V tomto prohlášení, které se zasílá Komisi, musí být
uvedeny typy částečně fluorovaných uhlovodíků a předpokládaná množství
uvedená na trh. Komise oznámí lhůtu pro předložení těchto
prohlášení. Před předložením prohlášení podle odstavců 2 a 3 se podniky
zaregistrují v rejstříku stanoveném v článku 15. 3. Komise do 31. října 2017
a poté jednou za tři roky přepočítá referenční hodnoty pro výrobce a dovozce
uvedené v odstavcích 1 a 2 na základě každoročního průměru množství
částečně fluorovaných uhlovodíků vyrobených nebo dovezených po 1. lednu
2015 a nahlášených podle článku 17. Tyto referenční hodnoty stanoví pomocí
prováděcích aktů. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem
podle článku 21. 4. Výrobci a dovozci, pro
které byly stanoveny referenční hodnoty, mohou formou prohlášení oznámit další předpokládaná
množství postupem stanoveným v odstavci 2. 5. Komise přidělí každému
výrobci a dovozci kvóty pro uvedení částečně fluorovaných uhlovodíků na
trh v každém roce počínaje rokem 2015, k čemuž použije mechanismus
přidělování stanovený v příloze VI. 6. Komise je zmocněna přijímat
akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými stanoví mechanismus
pro přepočítání referenčních hodnot podle odstavce 3 a změní nebo doplní
mechanismus přidělování kvót uvedený v příloze VI. Článek 15
Rejstřík kvót 1. Je nutno vytvořit elektronický
rejstřík kvót pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh. Komise
podnikne opatření pro zřízení a zajištění provozu tohoto elektronického rejstříku. V elektronickém rejstříku jsou na požádání zaregistrováni a) výrobci a dovozci, kterým byla
přidělena kvóta pro uvedení na trh podle čl. 14 odst. 5; b) výrobci a dovozci, kterým je
převedena kvóta podle článku 16; c) výrobci a dovozci oznamující svůj
záměr předložit prohlášení podle čl. 14 odst. 2. 2. Komise zajistí, aby byli
výrobci a dovozci a příslušné orgány členských států prostřednictvím tohoto
rejstříku informováni o přidělené kvótě a o všech jejích změnách
během období přidělování. Článek 16
Převod kvót Výrobce nebo dovozce, kterému byla stanovena
referenční hodnota podle čl. 14 odst. 1 nebo 3 a kterému byla
přidělena kvóta podle čl. 14 odst. 5, smí tuto kvótu na všechna nebo
libovolná množství převést jinému podniku v Unii, který je zaregistrován v rejstříku
uvedeném v čl. 15 odst. 1. Každý takový převod je nutno předem
oznámit Komisi. Kapitola V Podávání zpráv Článek 17
Podávání zpráv o výrobě, dovozu, vývozu a zneškodňování 1. Každý výrobce, dovozce
a vývozce, který během předchozího kalendářního roku vyrobil, dovezl nebo
vyvezl více než jednu metrickou tunu nebo 1 000 tun ekvivalentu CO2
fluorovaných skleníkových plynů a plynů uvedených v příloze II,
nahlásí do 31. března 2014 a následně každý rok Komisi údaje uvedené
v příloze VII ke každé z těchto látek za daný kalendářní rok. 2. Každý podnik, který během
předchozího kalendářního roku zneškodnil více než jednu metrickou tunu nebo
1 000 tun ekvivalentu CO2 fluorovaných skleníkových plynů
a plynů uvedených v příloze II, nahlásí do 31. března 2014
a následně každý rok Komisi údaje uvedené v příloze VII ke každé
z těchto látek za daný kalendářní rok. 3. Každý podnik, který během
předchozího kalendářního roku uvedl na trh více než 10 000 tun ekvivalentu
CO2 fluorovaných skleníkových plynů a plynů uvedených v příloze
II a obsažených ve výrobcích nebo zařízeních, nahlásí do 31. března
2014 a následně každý rok Komisi údaje uvedené v příloze VII ke každé
z těchto látek za daný kalendářní rok. 4. Každý podnik, který je
povinen podle odstavce 1 a 3 oznámit uvedení více než 10 000 tun
ekvivalentu CO2 částečně fluorovaných uhlovodíků na trh během
předchozího kalendářního roku, musí před předložením zprávy zajistit, aby
přesnost údajů ověřil nezávislý auditor, akreditovaný podle směrnice 2003/87/ES[45] nebo akreditovaný pro
ověřování účetních závěrek podle právních předpisů dotyčného členského státu. Podnik ověřovací zprávu uchovává nejméně po dobu pěti
let. Ověřovací zpráva musí být na vyžádání zpřístupněna příslušnému orgánu
a Komisi. 5. Komise je zmocněna přijímat
akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými případně změní prahové
hodnoty pro povinnosti stanovené v odstavcích 1, 2 a 3 vzhledem
k vývoji na trhu, aby nedošlo k tomu, že se významná množství
vyrobených, dovezených nebo vyvezených fluorovaných skleníkových plynů nesledují,
nebo aby se snížila administrativní zátěž v případech, kdy jsou hlášená
množství nevýznamná. 6. Komise může prostřednictvím prováděcích
aktů stanovit formát a způsoby předkládání zpráv uvedených v tomto
článku. Tyto prováděcí se přijímají přezkumným postupem
podle článku 21. 7. Komise je povinna podniknout
příslušná opatření k ochraně důvěrnosti informací předložených podle tohoto
článku. Článek 18
Shromažďování údajů o emisích 1. Členské státy shromažďují
údaje o emisích fluorovaných skleníkových plynů. K tomuto účelu zřídí podle potřeby jeden z následujících
systémů: a) systém, jímž je na vnitrostátní úrovni
vedena databáze pro shromažďování údajů zaznamenávaných podle čl. 5 odst. 1; b) systém, jímž se provádějí průzkumy
o emisích z reprezentativního vzorku provozovatelů, na které se
vztahují ustanovení čl. 5 odst. 1, a jímž jsou z těchto průzkumů
extrapolovány výsledky. 2. Údaje shromážděné podle
odstavce 1 musí být na požádání poskytnuty Komisi. Komise může tyto údaje
předat ostatním členským státům. 3. Komise je zmocněna přijímat
akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými určí požadavky na
systémy shromažďování údajů uvedené v odst. 1 druhém pododstavci tohoto
článku a stanoví, zda je pro určitá odvětví nutno zavést systém podle odst.
1 druhého pododstavce písm. a) nebo b) tohoto článku. Kapitola VI Závěrečná ustanovení Článek 19
Přezkum 1. Komise je zmocněna přijímat
akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými změní přílohu I tak,
aby její seznam obsahoval látky s významným potenciálem globálního
oteplování, které se používají jako náhrada látek v této příloze již
uvedených a které se vyvážejí, dovážejí, vyrábějí nebo uvádějí na trh ve
významných množstvích. 2. Komise je zmocněna přijímat
akty v přenesené pravomoci podle článku 20, kterými aktualizuje přílohy I,
II a IV na základě nových vědeckých poznatků, zejména s ohledem na potenciál
globálního oteplování látek uvedených na seznamu. 3. Komise sleduje uplatňování
a účinky tohoto nařízení na základě informací o uvádění na trh hlášených
podle článku 17 a o emisích fluorovaných skleníkových plynů zpřístupněných
podle čl. 18 odst. 2. Komise zveřejní nejpozději do 31. prosince 2020
zprávu o dostupnosti částečně fluorovaných uhlovodíků na trhu Unie,
zejména pro lékařské aplikace. Nejpozději do 31. prosince 2024 zveřejní komplexní
zprávu o účincích tohoto nařízení včetně prognózy další poptávky po
částečně fluorovaných uhlovodících po roce 2030. Článek 20
Výkon přenesené pravomoci 1. Pravomoc přijímat akty
v přenesené pravomoci je svěřena Komisi za podmínek stanovených v tomto
článku. 2. Pravomoc přijímat akty
v přenesené pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 4, čl. 7 odst. 2,
čl. 8 odst. 7, čl. 9 odst. 3, čl. 10 odst. 7, čl. 13
odst. 5, čl. 14 odst. 6, čl. 17 odst. 5, čl. 18 odst. 3
a čl. 19 odst. 1 a 2 je svěřena Komisi na dobu neurčitou od
[dd/mm/rrrr] [vložte datum vstupu tohoto nařízení v platnost]. 3. Evropský parlament nebo Rada
mohou přenesení pravomoci uvedené v čl. 3 odst. 4, čl. 7 odst. 2,
čl. 8 odst. 7, čl. 9 odst. 3, čl. 10 odst. 7, čl. 13
odst. 5, čl. 14 odst. 6, čl. 17 odst. 5, čl. 18 odst. 3
a čl. 19 odst. 1 a 2 může být kdykoli zrušit. Rozhodnutím
o zrušení se ukončuje přenesení pravomoci v něm blíže určených. Rozhodnutí
nabývá účinku prvním dnem po zveřejnění v Úředním věstníku Evropské
unie nebo k pozdějšímu dni, který je v něm upřesněn. Nedotýká se
platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. 4. Přijetí aktu v přenesené
pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě. 5. Akt v přenesené
pravomoci přijatý podle čl. 3 odst. 4, čl. 7 odst. 2, čl. 8
odst. 7, čl. 9 odst. 3, čl. 10 odst. 7, čl. 13 odst. 5,
čl. 14 odst. 6, čl. 17 odst. 5, čl. 18 odst. 3
a čl. 19 odst. 1 a 2 vstoupí v platnost, pouze pokud
proti němu Evropský parlament nebo Rada nevysloví námitky ve lhůtě dvou měsíců
ode dne, kdy jim byl tento akt oznámen, nebo pokud Evropský parlament i Rada
před uplynutím této lhůty informují Komisi o tom, že námitky nevysloví. Z
podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva
měsíce. Článek 21
Postup projednávání ve výboru 1. Komisi je nápomocen výbor.
Uvedený výbor je výborem ve smyslu nařízení (EU) č. 182/2011. 2. Odkazuje-li se na tento
odstavec, použije se článek 5 nařízení (EU) č. 182/2011. Článek 22
Sankce 1. Členské státy stanoví
pravidla pro ukládání sankcí za porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá
opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí
být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy tato ustanovení oznámí Komisi
nejpozději do [dd/mm/rrrr] [datum použitelnosti tohoto nařízení] a neprodleně
jí oznámí veškeré následné změny, které se jich týkají. 2. Podnikům, které překročily
své kvóty pro uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh přidělené podle čl. 14
odst. 5 nebo převedené podle článku 16, lze poté, co bylo překročení
zjištěno, kromě uložení sankcí uvedených v odstavci 1 rovněž přidělit
pouze sníženou kvótu na období přidělování. Snížené množství je vypočteno jako 200 %
množství, o které byla kvóta překročena. Je-li snížené množství vyšší než množství
přidělené podle čl. 14 odst. 5 jako kvóta na období přidělování poté,
co bylo překročení zjištěno, není na dané období přidělování přidělena žádná
kvóta a kvóta na následující období přidělování je obdobně snižována tak
dlouho, dokud není odečteno celé množství. Článek 23
Zrušení Nařízení (ES) č. 842/2006 se zrušuje. Odkazy na zrušené nařízení se považují za
odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze
VIII. Článek 24
Vstup v platnost Toto nařízení vstupuje v platnost
dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Použije se ode dne 1. ledna 2014. Toto nařízení je
závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských
státech. V Bruselu dne Za Evropský parlament Za
Radu předseda předseda/předsedkyně PŘÍLOHA I Fluorované
skleníkové plyny uvedené v čl. 1 bodě 1 Látka || Potenciál globálního oteplování[46] Průmyslové označení || Chemický název (Běžný název) || Chemický vzorec Oddíl 1: Částečně fluorované uhlovodíky (HFC) HFC-23 || trifluormethan (fluoroform) || CHF3 || 14 800 HFC-32 || difluormethan || CH2F2 || 675 HFC-41 || fluormethan (methylfluorid) || CH3F || 92 HFC-125 || pentafluorethan || CHF2CF3 || 3 500 HFC-134 || 1,1,2,2-tetrafluorethan || CHF2CHF2 || 1 100 HFC-134a || 1,1,1,2-tetrafluorethan || CH2FCF3 || 1 430 HFC-143 || 1,1,2-trifluorethan || CH2FCHF2 || 353 HFC-143a || 1,1,1-trifluorethan || CH3CF3 || 4 470 HFC-152 || 1,2-difluorethan || CH2FCH2F || 53 HFC-152a || 1,2-difluorethan || CH3CHF2 || 124 HFC-161 || fluorethan (ethylfluorid) || CH3CH2F || 12 HFC-227ea || 1,1,1,2,3,3,3-heptafluorpropan || CF3CHFCF3 || 3 220 HFC-236cb || 1,1,1,2,2,3-hexafluorpropan || CH2FCF2CF3 || 1 340 HFC-236ea || 1,1,1,2,3,3-hexafluorpropan || CHF2CHFCF3 || 1 370 HFC-236fa || 1,1,1,3,3,3-hexafluorpropan || CF3CH2CF3 || 9 810 HFC-245ca || 1,1,2,2,3-pentafluorpropan || CH2FCF2CHF2 || 693 HFC-245fa || 1,1,1,3,3-pentafluorpropan || CHF2CH2CF3 || 1030 HFC-365 mfc || 1,1,1,3,3-pentafluorbutan || CF3CH2CF2CH3 || 794 HFC-43-10 mee || 1,1,1,2,2,3,4,5,5,5-dekafluorpentan || CF3CHFCHFCF2CF3 || 1 640 Oddíl 2: Zcela fluorované uhlovodíky (PFC) PFC-14 || perfluormethan (fluorid uhličitý) || CF4 || 7 390 PFC-116 || hexafluorethan (perfluorethan) || C2F6 || 12 200 PFC-218 || oktafluorpropan (perfluorpropan) || C3F8 || 8 830 PFC-3-1-10 (R-31-10) || dekafluorbutan (perfluorbutan) || C4F10 || 8 860 PFC-4-1-12 (R-41-12) || dodekafluorpentan (perfluorpentan) || C5F12 || 9 160 PFC-5-1-14 (R-51-14) || tetradekafluorhexan (perfluorhexan) || C6F14 || 9 300 PFC-c-318 || oktafluorcyklobutan (perfluorcyklobutan) || c-C4F8 || 10 300 Oddíl 3: Další perfluorované sloučeniny || fluorid sírový || SF6 || 22 800 PŘÍLOHA II Další
fluorované plyny, které podléhají podávání zpráv podle článku 17 Látka || Potenciál globálního oteplování[47] Běžný název / průmyslové označení || Chemický vzorec Oddíl 1: Nenasycené částečně fluorované uhlovodíky HFC-1234yf || CF3CF=CH2 || 4 [48] HFC-1234ze || trans – CHF=CHCF3 || 7 48 Oddíl 2: Fluorované étery HFE-125 || CHF2OCF3 || 14 900 HFE-134 || CHF2OCHF2 || 6 320 HFE-143a || CH3OCF3 || 756 HCFE-235da2 || CHF2OCHClCF3 || 350 HFE-245cb2 || CH3OCF2CF3 || 708 HFE-245fa2 || CHF2OCH2CF3 || 659 HFE-254cb2 || CH3OCF2CHF2 || 359 HFE-347 mcc3 || CH3OCF2CF2CF3 || 575 HFE-347pcf2 || CHF2CF2OCH2CF3 || 580 HFE-356pcc3 || CH3OCF2CF2CHF2 || 110 HFE-449sl (HFE-7100) || C4F9OCH3 || 297 HFE-569sf2 (HFE-7200) || C4F9OC2:5 || 59 HFE-43-10pccc124 (H-Galden 1040x) || CHF2OCF2OC2F4OCHF2 || 1 870 HFE-236ca12 (HG-10) || CHF2OCF2OCHF2 || 2 800 HFE-338pcc13 (HG-01) || CHF2OCF2CF2OCHF2 || 1 500 || (CF3)2CFOCH3 || 343 || CF3CF2CH2OH || 42 || (CF3)2CHOH || 195 HFE-227ea || CF3CHFOCF3 || 1 540 HFE-236ea2 || CHF2OCHFCF3 || 989 HFE-236fa || CF3CH2OCF3 || 487 HFE-245fa1 || CHF2CH2OCF3 || 286 HFE 263fb2 || CF3CH2OCH3 || 11 HFE-329 mcc2 || CHF2CF2OCF2CF3 || 919 HFE-338 mcf2 || CF3CH2OCF2CF3 || 552 HFE-347 mcf2 || CHF2CH2OCF2CF3 || 374 HFE-356 mec3 || CH3OCF2CHFCF3 || 101 HFE-356pcf2 || CHF2CH2OCF2CHF2 || 265 HFE-356pcf3 || CHF2OCH2CF2CHF2 || 502 HFE 365 mcf3 || CF3CF2CH2OCH3 || 11 HFE-374pc2 || CHF2CF2OCH2CH3 || 557 || - (CF2)4CH (OH) - || 73 || (CF3)2CHOCHF2 || 380 || (CF3)2CHOCH3 || 27 Oddíl 3: Další perfluorované sloučeniny PFPMIE || CF3OCF(CF3)CF2OCF2OCF3 || 10 300 fluorid dusitý || NF3 || 17 200 trifluoromethyl-sulfopentafluorid || SF5CF3 || 17 700 perfluorcyklopropan || c-C3F6 || 17 340 [49] PŘÍLOHA III Zákazy
uvádění na trh uvedené v čl. 9 odst. 1 Výrobky a zařízení Potenciál globálního oteplování (GWP) směsí obsahujících fluorované skleníkové plyny se podle ustanovení čl. 9 odst. 1 druhého pododstavce v případě potřeby vypočítá v souladu s přílohou IV. || Datum zákazu 1. Nádoby, které nelze opětovně naplnit, pro fluorované skleníkové plyny používané při servisu, údržbě nebo plnění chladicích a klimatizačních zařízení nebo tepelných čerpadel, systémů požární ochrany nebo spínacích zařízení nebo pro použití jako rozpouštědla || 4. červenec 2007 2. Neuzavřené systémy s přímým odpařováním obsahující HFC nebo PFC jako chladiva || 4. červenec 2007 3. Systémy požární ochrany a hasicí přístroje || obsahující PFC || 4. červenec 2007 obsahující HFC-23 || 1. leden 2015 4. Okna pro obytné domy obsahující fluorované skleníkové plyny || 4. červenec 2007 5. Ostatní okna obsahující fluorované skleníkové plyny || 4. červenec 2008 6. Obuv obsahující fluorované skleníkové plyny || 4. červenec 2006 7. Pneumatiky obsahující fluorované skleníkové plyny || 4. červenec 2007 8. Jednosložkové pěny obsahující fluorované skleníkové plyny s GWP 150 nebo vyšším, vyjma těch, které jsou vyžadovány pro splnění vnitrostátních bezpečnostních norem || 4. červenec 2008 9. Aerosolové rozprašovače dodávané na trh a určené k prodeji široké veřejnosti pro zábavné a ozdobné účely, uvedené v bodě 40 přílohy XVII nařízení (ES) č. 1907/2006[50], a varovná akustická zařízení obsahující HFC s GWP 150 nebo vyšším || 4. červenec 2009 10. Chladicí a mrazicí zařízení pro domácnost, která obsahují HFC s GWP 150 nebo vyšším || 1. leden 2015 11. Chladicí a mrazicí zařízení pro skladování, prezentaci nebo distribuci výrobků v maloobchodě a stravovacích službách („komerční použití“) – hermeticky uzavřené systémy || která obsahují HFC s GWP 2 500 nebo vyšším || 1. leden 2017 která obsahují HFC s GWP 150 nebo vyšším || 1. leden 2020 14. Mobilní pokojové klimatizační systémy (hermeticky uzavřené systémy, které koncový uživatel může přemísťovat z místnosti do místnosti), které obsahují HFC s GWP 150 nebo vyšším || 1. leden 2020 PŘÍLOHA IV Způsob
výpočtu celkového potenciálu globálního oteplování směsi uvedený
v čl. 9 odst. 1 a čl. 11 odst. 3 Celkový potenciál globálního oteplování (GWP)
směsi, která obsahuje fluorované skleníkové plyny, se vypočítá jako vážený
průměr odvozený od součtu hmotnostních zlomků jednotlivých látek vynásobených
jejich GWP, pokud není uvedeno jinak, včetně látek, které nejsou fluorovanými
skleníkovými plyny. Σ (Látka X % x GWP) + (Látka Y % x GWP) +
… (Látka N % x GWP), kdy % je podíl na hmotnosti s hmotnostní
tolerancí +/− 1 %. Například: použití vzorce u směsi plynů
tvořené 60 % dimethyletheru, 10 % HFC-152a a 30 % isobutanu: Σ (60 % x 1) + (10 % x 125) +
(30 % x 4) → Celkový GWP = 14,3 Při výpočtu GWP směsí se používá GWP
následujících nefluorovaných látek. U jiných látek, které v této příloze uvedeny
nejsou, platí výchozí hodnota 0. Látka || Potenciál globálního oteplování[51] Běžný název || Průmyslové označení || Chemický vzorec Methan || || CH4 || 25 Oxid dusný || || N2O || 298 Dimethylether || || CH3OCH3 || 1 Methylenchlorid || || CH2Cl2 || 9 Methylchlorid || || CH3Cl || 13 Chloroform || || CHCl3 || 31 Ethan || R-170 || CH3CH3 || 6 Propan || R-290 || CH3CH2CH3 || 3 Butan || R-600 || CH3CH2CH2CH3 || 4 Isobutan || R-600a || CH(CH3)2CH3 || 3 Pentan || R-601 || CH3CH2CH2CH2CH3 || 20 Isopentan || R-601a || (CH3)2CHCH2CH3 || 4 Ethoxyethan (diethylether) || R-610 || CH3CH2OCH2CH3 || 4 Methyl-formiát || R-611 || HCOOCH3 || 25 Vodík || R-702 || H2 || 6 Čpavek || R-717 || NH3 || 0 Ethylen || R-1150 || C2H5 || 4 Propylen || R-1270 || C3H6 || 2 PŘÍLOHA V Výpočet
maximálního množství, referenčních hodnot a kvót pro uvádění částečně
fluorovaných uhlovodíků na trh Maximální množství uvedené v čl. 13 odst. 1
se vypočítá použitím následujících procentuálních podílů na roční průměr
celkového množství vyrobeného a dovezeného do Unie během období let 2008
až 2011: Roky || 2015 || 100 % 2016–2017 || 93 % 2018–2020 || 63 % 2021–2023 || 45 % 2024–2026 || 31 % 2027–2029 || 24 % 2030 || 21 % Maximální množství,
referenční hodnoty a kvóty pro uvedení částečně fluorovaných uhlovodíků na
trh uvedené v článcích 13 a 14 se vypočítají jako úhrnná množství všech
typů částečně fluorovaných uhlovodíků vyjádřené v tunách ekvivalentu CO2. Výpočet referenčních hodnot a kvót pro
uvádění částečně fluorovaných uhlovodíků na trh uvedených v článcích 13
a 14 se zakládá na množství částečně fluorovaných uhlovodíků, které
výrobci a dovozci uvedli na trh v Unii během období přidělování. Množství převedená podniku za účelem vývozu ve
stejném období přidělování se při výpočtu kvót ani při posuzování souladu
s čl. 13 odst. 2 nezohledňují, pokud se vývoz uskuteční ve
stejném období a vývozce ho oznámí podle čl. 17 odst. 1.
Transakci je nutno ověřit podle čl. 17 odst. 4 bez ohledu na
množství. PŘÍLOHA VI Mechanismus
přidělování uvedený v článku 14 1. Stanovení množství přidělovaného
podnikům, pro které byla stanovena referenční hodnota podle čl. 14 odst. 1
a 3 Každý podnik, pro který byla stanovena
referenční hodnota, obdrží kvótu odpovídající 95 % referenční hodnoty
vynásobené procentuálním podílem uvedeným v příloze V pro příslušný
rok. 2. Stanovení množství přidělovaného
podnikům, které předložily prohlášení podle čl. 14 odst. 2 Součet kvót přidělených podle bodu 1 se odečte
od maximálního množství pro daný rok uvedeného v příloze V, čímž se stanoví
množství přidělované podnikům, pro které nebyla stanovena referenční hodnota
a které předložily prohlášení podle čl. 14 odst. 3 (množství,
které je přiděleno v kroku 1 výpočtu). 2.1. Krok 1 výpočtu Každému podniku se přidělí takové množství,
které odpovídá množství požadovanému v jeho prohlášení, avšak
nepřesahující poměrný podíl množství určeného k přidělení v kroku 1. Poměrný podíl se vypočte vydělením čísla 100
počtem podniků, které předložily prohlášení. Součet kvót přidělených v kroku
1 se odečte od množství určeného k přidělení v kroku 1, čímž se
stanoví množství určené k přidělení v kroku 2. 2.2. Krok 2 výpočtu Každému podniku, který v kroku 1
neobdržel 100 % množství požadovaného v jeho prohlášení, se přidělí dodatečné
množství odpovídající rozdílu mezi požadovaným množstvím a množstvím
obdrženým v kroku 1, avšak nepřesahující poměrný podíl množství určeného
k přidělení v kroku 2. Poměrný podíl se vypočte vydělením čísla 100
počtem podniků, které jsou způsobilé pro přidělení v kroku 2. Součet kvót
přidělených v kroku 2 se odečte od množství určeného k přidělení
v kroku 2, čímž se stanoví množství určené k přidělení v kroku
3. 2.3. Krok 3 výpočtu Krok 2 se opakuje, dokud zbývající množství,
které je určeno k přidělení v další fázi, není menší než 1 000
tun ekvivalentu CO2. 3. Stanovení množství přidělovaného
podnikům, které předložily prohlášení podle čl. 13 odst. 4 Součet kvót
přidělených podle bodů 1 a 2 se odečte od maximálního množství pro daný
rok stanoveného v příloze V, čímž se stanoví množství přidělované
podnikům, pro které byla zavedena referenční hodnota a které předložily
prohlášení podle čl. 14 odst. 4. Použije se mechanismus přidělování stanovený v bodech
2.1 a 2.2. PŘÍLOHA VII Údaje
hlášené podle článku 17 1. Každý výrobce uvedený
v čl. 17 odst. 1 podává zprávu o: a) celkové výrobě každé látky v Unii
s uvedením hlavních kategorií aplikací, ve kterých se látka používá; b) množstvích každé látky, která uvedl na
trh v Unii; c) množstvích každé látky, která byla recyklována,
regenerována nebo zneškodněna; d) zásobách na začátku a na konci
sledovaného období. 2. Každý dovozce uvedený
v čl. 17 odst. 1 podává zprávu o: a) množstvích každé látky, která dovezl do
Unie, s uvedením hlavních kategorií aplikací, ve kterých se látka používá; b) množstvích každé látky, která byla
recyklována, regenerována nebo zneškodněna. 3. Každý vývozce uvedený
v čl. 17 odst. 1 podává zprávu o: a) množstvích každé látky, která vyvezl
z EU za jiným účelem než recyklace, regenerace nebo zneškodnění; b) množstvích každé látky, která vyvezl za
účelem recyklace, regenerace nebo zneškodnění. 4. Každý podnik uvedený
v čl. 17 odst. 2 podává zprávu o: a) množstvích každé zneškodněné látky včetně
množství obsažených ve výrobcích nebo zařízeních; b) zásobách každé látky čekajících na
zneškodnění, včetně množství obsažených ve výrobcích nebo zařízeních; c) technologii použité ke zneškodnění. 5. Každý podnik uvedený
v čl. 17 odst. 3 podává zprávu o: a) kategoriích výrobků nebo zařízení; b) počtu jednotek; c) množstvích každé látky obsažených ve
výrobcích nebo zařízeních. PŘÍLOHA VIII Srovnávací
tabulka Nařízení (ES) č. 842/2006 || Toto nařízení Článek 1 || - Článek 2 || Článek 1 Čl. 3 odst. 1 || Čl. 2 odst. 2 Čl. 3 odst. 2 první pododstavec || Čl. 3 odst. 1 Čl. 3 odst. 2 druhý pododstavec || Čl. 2 odst. 3 druhý pododstavec Čl. 3 odst. 2 třetí pododstavec || Čl. 3 odst. 1 první pododstavec Čl. 3 odst. 3 || Čl. 3 odst. 3 Čl. 3 odst. 4 || Čl. 3 odst. 4 Čl. 3 odst. 5 || Čl. 3 odst. 5 Čl. 3 odst. 6 || Čl. 4 odst. 1 Čl. 3 odst. 7 || Čl. 3 odst. 6 Čl. 4 odst. 1 || Čl. 6 odst. 1 Čl. 4 odst. 2 || Čl. 6 odst. 3 Čl. 4 odst. 3 || Čl. 6 odst. 4 Čl. 4 odst. 4 || Čl. 6 odst. 5 Čl. 5 odst. 1 || Čl. 8 odst. 7 Čl. 5 odst. 2 první věta || Čl. 8 odst. 1 a 4 Čl. 5 odst. 2 druhá věta || Čl. 8 odst. 6 první věta Čl. 5 odst. 2 třetí věta || Čl. 8 odst. 6 druhá věta Čl. 5 odst. 3 || Čl. 2 odst. 5 Čl. 5 odst. 4 || Čl. 2 odst. 4 písm. d) Čl. 5 odst. 5 || Čl. 8 odst. 8 Čl. 6 odst. 1 první pododstavec || Čl. 17 odst. 1 první pododstavec Čl. 6 odst. 1 || Čl. 17 odst. 1 a příloha VII Čl. 6 odst. 2 || Čl. 17 odst. 5 Čl. 6 odst. 3 || Čl. 17 odst. 6 Čl. 6 odst. 4 || Čl. 18 odst. 1 Čl. 7 odst. 1 první pododstavec první věta || Čl. 10 odst. 1 Čl. 7 odst. 1 druhý pododstavec druhá a třetí věta || Čl. 10 odst. 2 a 3 Čl. 7 odst. 2 || Čl. 10 odst. 1 první pododstavec Čl. 7 odst. 3 první věta || Čl. 10 odst. 6 Čl. 7 odst. 3 druhá věta || Čl. 10 odst. 7 Čl. 8 odst. 1 || Čl. 11 odst. 1 Čl. 8 odst. 2 || Čl. 11 odst. 2 Čl. 9 odst. 1 || Čl. 9 odst. 1 Čl. 9 odst. 2 || - Čl. 9 odst. 3 || - Článek 10 || Čl. 19 odst. 3 Článek 11 || - Článek 12 || Článek 21 Čl. 13 odst. 1 || Čl. 22 odst. 2 první pododstavec Čl. 13 odst. 2 || Čl. 22 odst. 2 druhý pododstavec Článek 14 || - Článek 15 || Článek 24 Příloha I – Část 1 || Příloha I Příloha I – Část 2 || Příloha IV Příloha II || Příloha III [1] Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), „Contribution
of Working Group III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental
Panel on Climate Change, 2007“ (Příspěvek pracovní skupiny III ke čtvrté
hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu, 2007). www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg3/en/contents.html. [2] „Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové
hospodářství do roku 2050“, KOM(2011) 112. eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:52011DC0112:CS:NOT.
[3] Zpráva Komise o používání, účincích
a přiměřenosti nařízení o některých fluorovaných skleníkových plynech
(nařízení (ES) č. 842/2006), KOM(2011) 581 v konečném znění. [4] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných
skleníkových plynech, Úř. věst. L 161, 14.6.2006, s. 1. [5] Schwarz et al., 2011, „Preparatory study for
a review of Regulation (EC) No 842/2006 on certain fluorinated greenhouse
gases“ (Přípravná studie pro přezkum nařízení (ES) č. 842/2006
o některých fluorovaných skleníkových plynech), Öko-Recherche et al. [6] Pro představu je nutno uvést, že nákladově efektivní
každoroční snížení emisí F-plynů, které lze realizovat do roku 2030, odpovídá
zhruba množství, o jaké musí průmyslová odvětví zapojená do systému EU pro
obchodování s emisemi v současnosti snížit emise během dvou let. [7] „How to bring natural refrigerants faster to market“
(Jak co nejrychleji uvést na trh přírodní chladiva), souhrnná zpráva ATMOsphere
2010, Mezinárodní seminář o přírodních chladivech. [8] Závěry Rady ze dne 10. října 2011 o přípravách
na 17. zasedání konference smluvních stran (COP 17) Rámcové úmluvy
Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na
7. zasedání smluvních stran Kjótského protokolu v Durbanu. [9] http://www.uncsd2012.org/thefuturewewant.html. [10] http://www.unep.org/CCAC/. [11] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 14. září 2011
„Komplexní přístup k jiným antropogenním emisím ovlivňujícím klima, než jsou
emise CO2“, P7_TA-PROV(2011)0384, a usnesení Evropského
parlamentu ze dne 15. března 2012 „Konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství
do roku 2050 – usnesení EP k plánu přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové
hospodářství do roku 2050“, P7_TA-PROV(2012)0086. [12] Nařízení Komise (ES) č. 1493/2007 ze dne 17. prosince
2007, Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 7. [13] Nařízení Komise (ES) č. 1494/2007 ze dne
17. prosince 2007, Úř. věst. L 332, 18.12.2007, s. 25. [14] Nařízení Komise (ES) č. 1516/2007 ze dne
19. prosince 2007, Úř. věst. L 335, 20.12.2007, s. 10. [15] Nařízení Komise (ES) č. 1497/2007 ze dne
18. prosince 2007, Úř. věst. L 333, 19.12.2007, s. 4. [16] Nařízení Komise (ES) č. 303/2008 ze dne 2. dubna
2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 3. [17] Nařízení Komise (ES) č. 304/2008 ze dne 2. dubna
2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 12. [18] Nařízení Komise (ES) č. 305/2008 ze dne 2. dubna
2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 17. [19] Nařízení Komise (ES) č. 306/2008 ze dne 2. dubna
2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 21. [20] Nařízení Komise (ES) č. 307/2008 ze dne 2. dubna
2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 25. [21] Nařízení Komise (ES) č. 308/2008 ze dne 2. dubna
2008, Úř. věst. L 92, 3.4.2008, s. 28. [22] http://ec.europa.eu/europe2020/priorities/sustainable-growth/index_cs.htm. [23] http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/small-business-act/index_en.htm. [24] http://ec.europa.eu/enterprise/policies/sustainable-business/ecodesign/index_en.htm. [25] http://ec.europa.eu/energy/efficiency/index_en.htm. [26] SKM Enviros, 2012, „Further Assessment of Policy Options
for the Management and Destruction of Banks of ODS and F-Gases in the EU“
(Další posouzení možností politik pro řízení a zneškodnění zásob látek
poškozujících ozonovou vrstvu a F-plynů v EU). http://ec.europa.eu/clima/policies/ozone/research/docs/ods_f-gas_destruction_report_2012_en.pdf. [27] Becken et al., 2010. „Avoiding Fluorinated
Greenhouse Gases — Prospects for Phasing Out“ (Zamezení fluorovaným skleníkovým
plynům – vyhlídky jejich postupného omezování), Umweltbundesamt, Dessau,
Německo. http://www.umweltbundesamt.de/uba-info-medien-e/3977.html. [28] Skupina UNEP pro technologické a hospodářské
hodnocení, Nairobi, 2009. „Assessment of Alternatives to HCFCs and HFCs and
Update of the TEAP 2005 Supplement Report Data“ (Posouzení alternativ HCFC
a HFC a aktualizace údajů doplňující zprávy TEAP 2005), Montrealský
protokol, Zpráva skupiny UNEP pro technologické a hospodářské hodnocení. http://ozone.unep.org/teap/Reports/TEAP_Reports/teap-may-2009-decisionXX-8-task-force-report.pdf. [29] Clodic et al., 2011, „1990 to 2010 Refrigerant
Inventories for Europe — Previsions on banks and emissions from 2006 to 2030
for the European Union“ (Soupisy chladiv pro Evropu v letech 1990 až 2010 –
odhad zásob a emisí v letech 2006 až 2030 pro Evropskou unii),
Armines/ERIE. http://www.epeeglobal.org/refrigerants/F-Gas-review/. [30] Dopis evropské sítě ředitelů agentur ochrany životního
prostředí komisařům Potočnikovi, Hedegaardové, Tajanimu a Oettingerovi,
15. května 2012. [31] Odhaduje se, že v roce 2030 se téměř 20 % z množství
částečně fluorovaných uhlovodíků uváděných na trh bude nacházet uvnitř
dovážených zařízení. Pokud by se na dovážená zařízení nevztahovala stejná
omezení dodávek F-plynů jako na zařízení vyrobená v EU, je pravděpodobné, že
podíl dovážených zařízení, a tím i nekontrolovaná dodávka F-plynů by
byly ještě vyšší. [32] Plnění zařízení HFC na místě instalace by v odvětví služeb
(zejména u MSP) rozptýlilo obavy, že v současné době často nejsou nová zařízení
instalována správně a certifikovanými odborníky podle požadavků nařízení
o F-plynech, což vede k dalším emisím. AREA, 2010, „Position paper: Review
of Regulation (EC) No 842/2006 on certain fluorinated greenhouse gases —
pre-charged non-monobloc air-conditioning equipment“ (Stanovisko: Přezkum
nařízení (ES) č. 842/2006 o některých fluorovaných skleníkových
plynech – předem plněná vícedílná klimatizační zařízení). www.area-eur.be. [33] Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové
hospodářství do roku 2050, KOM(2011) 112 v konečném znění. [34] Úř. věst. C , , s. . [35] Úř. věst. C , , s. . [36] Rozhodnutí Rady ze dne 15. prosince 1993
o uzavření Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně
klimatu, Úř. věst. L 33, 7.2.1994, s. 11. [37] Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), „Contribution
of Working Group III to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental
Panel on Climate Change, 2007“ (Příspěvek pracovní skupiny III ke čtvrté
hodnotící zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu, 2007), Zmírnění změny
klimatu, kapitola 13.3.3. [38] Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové
hospodářství do roku 2050, KOM(2011) 112 v konečném znění. [39] Zpráva Komise o používání, účincích a přiměřenosti
nařízení o některých fluorovaných skleníkových plynech (nařízení (ES) č. 842/2006),
KOM(2011) 581 v konečném znění. [40] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných
skleníkových plynech, Úř. věst. L 161, 14.6.2006, s. 1. [41] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne
21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků
spojených se spotřebou energie, Úř. věst. L 285, 31.10.2009, s. 10. [42] Úř. věst. L 286, 31.10.2009, s. 1. [43] Úř. věst. L 55, 28.2.2011, s. 13. [44] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze
dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na
ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie, Úř. věst. L 285, 31.10.2009,
s. 10. [45] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze
dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na
emise skleníkových plynů ve Společenství, Úř. věst. L 275, 25.10.2003, s. 32. [46] Na základě čtvrté hodnotící zprávy přijaté Mezivládním
panelem pro změnu klimatu, není-li uvedeno jinak. [47] Na základě čtvrté hodnotící zprávy přijaté Mezivládním
panelem pro změnu klimatu, není-li uvedeno jinak. [48] GWP podle zprávy o hodnocení za rok 2010 skupiny pro
vědecká hodnocení (SAP) zřízené Montrealským protokolem, tabulky 1‑11, s
uvedením dvou recenzovaných publikací z odborné literatury. http://ozone.unep.org/Assessment_Panels/SAP/Scientific_Assessment_2010/index.shtml. [49] Minimální hodnota podle žádosti UNFCCC o předběžné
opatření. [50] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování
a omezování chemických látek, Úř. věst. L 396, 30.12.2006, s. 1. [51] Na základě čtvrté hodnotící zprávy přijaté Mezivládním
panelem pro změnu klimatu, není-li uvedeno jinak.