This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52012DC0417
COMMUNICATION FROM THE COMMISSION TO THE EUROPEAN PARLIAMENT, THE COUNCIL AND THE EUROPEAN ECONOMIC AND SOCIAL COMMITTEE Security Industrial Policy Action Plan for an innovative and competitive Security Industry
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU Bezpečnostní politika v průmyslu Akční plán pro inovativní a konkurenceschopný bezpečnostní průmysl
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU Bezpečnostní politika v průmyslu Akční plán pro inovativní a konkurenceschopný bezpečnostní průmysl
/* COM/2012/0417 final */
SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ A EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU Bezpečnostní politika v průmyslu Akční plán pro inovativní a konkurenceschopný bezpečnostní průmysl /* COM/2012/0417 final */
1. Úvod Zajištění bezpečnosti je jednou
z hlavních starostí každé společnosti. Veškeré oblasti politiky
obsahují důležitý prvek bezpečnosti. Bezpečné prostředí je
samotným základem každé stabilní společnosti. Konkurenceschopný
bezpečnostní průmysl v EU nabízející řešení, která poskytují
vyšší míru bezpečnosti, může významně pomoci zvýšit
odolnost evropské společnosti. Bezpečnostní průmysl je
odvětvím s velkým potenciálem pro růst a vytváření pracovních
míst. Za posledních deset let se hodnota celosvětového bezpečnostního
trhu zvýšila téměř na desetinásobek z přibližně 10 miliard
EUR na 100 miliard EUR v roce 2011. Četné studie ukazují, že
bezpečnostní trh v EU i ve světě bude nadále
přesahovat průměrnou míru růstu HDP[1]. S vědomím tohoto výrazného potenciálu
pro růst trhu zařadila Komise bezpečnostní průmysl mezi
základní části stěžejní iniciativy EU 2020 „Integrovaná
průmyslová politika pro éru globalizace – konkurenceschopnost a
udržitelnost v popředí zájmu“[2].
V tomto dokumentu Komise oznámila zavedení specializované iniciativy pro
politiku týkající se bezpečnostního průmyslu. Tento akční plán je prvním
vykročením v rámci zmíněné iniciativy. Cílem je podpořit
růst a zvýšit zaměstnanost v bezpečnostním průmyslu
EU. Díky úrovni technického rozvoje patří mnohé
ze společností v EU (působících v oblasti bezpečnosti)
stále mezi světovou špičku ve většině segmentů
odvětví bezpečnosti. Nedávný vývoj a tržní prognózy nicméně
naznačují, že tržní podíly evropských společností na světovém
trhu budou mít během příštích let sestupnou tendenci. Odhady
odvětví i nezávislé studie předpovídají, že současný tržní podíl
společností z EU působících v bezpečnostním sektoru by mohl
klesnout o jednu pětinu z přibližně 25 % celosvětového
trhu v roce 2010 na 20 % do roku 2020, nebudou-li podniknuty kroky ve
prospěch zvýšení konkurenceschopnosti bezpečnostního průmyslu
EU. Trhu vévodící společnosti z USA jsou
stále na špici v technologiích, navíc mají také prospěch z jednotného
právního rámce a silného domácího trhu. To jim dává nejen pevné zázemí, ale
rovněž poskytuje přínos v podobě jednoznačně uznávané
a odlišitelné americké značky, což se v mezinárodní konkurenci
ukázalo jako velká výhoda oproti společnostem z EU. Absence obdobné „značky EU“ je
obzvláště závažná, uvážíme-li, že v budoucnosti budou hlavní
odbytiště bezpečnostních technologií nikoli v Evropě, nýbrž v
rozvíjejících se zemích v Asii, Jižní Americe a na Blízkém východě. Asijské země stále rychleji snižují svou
ztrátu, kterou v technologiích mají na společnosti z EU. Bez náskoku
v technologiích budou společnosti z EU čelit nelítostné
konkurenci, zohledníme-li navíc nevýhodu v podobě výrobních nákladů,
s níž se firmy z EU často potýkají. Prvořadým cílem Komise je proto
vytvořit lépe fungující evropský vnitřní trh bezpečnostních
technologií. Příznivé podmínky na vnitřním trhu, posílení
hospodářské soutěže a snížení výrobních nákladů využitím úspor z
rozsahu jsou rovněž nezbytnými prvky k posílení pozice bezpečnostního
průmyslu EU ve zmíněných rozvíjejících se zemích, které
představují budoucnost bezpečnostního sektoru. Zvláštní důraz by
se měl klást na podporu malých a středních podniků při
jejich snaze o vstup na mezinárodní trhy ve třetích zemích. Řešením mnohých z těchto otázek se
již zabývalo Evropské fórum pro výzkum a inovace v oblasti
bezpečnosti (ESRIF) a navazující sdělení Komise[3]. V odvětví
informačních a komunikačních technologií (IKT) je prosazování
bezpečnosti nedílnou součástí zařízení a produktů, které
společnosti v tomto oboru nabízejí, a je klíčem k budoucí
konkurenceschopnosti. Této věci bude věnovat pozornost i nadcházející
evropská strategie pro bezpečnost internetu. V rámci EU však dosud
neexistoval jednotný přístup usilující o to, aby byl bezpečnostní
průmysl EU konkurenceschopnější a inovativnější. Studie i stanoviska zúčastněných
stran[4]
ukazují, že spíše než na služby se tlak celosvětové konkurence
zaměří na výrobu výrobků a technologie, protože tyto oblasti
tvoří převážnou většinu vývozního potenciálu odvětví
bezpečnosti. Tento akční plán proto nezahrnuje bezpečnostní
služby jako takové (např. personál fyzické ostrahy budov), ale pouze ty,
které se týkají instalace a údržby bezpečnostních zařízení. Komise použije všechny dostupné nástroje, aby
pro bezpečnostní technologie vytvořila skutečný vnitřní trh,
čímž bezpečnostnímu průmyslu EU poskytne pevnou domácí základnu
s vyhlídkami na získání podílů na rozvíjejících se trzích. Komise zajistí, aby veškeré iniciativy ve
prospěch rozvoje vnitřního trhu s bezpečnostními technologiemi
respektovaly Listinu základních práv, zejména právo na ochranu soukromí a
osobních údajů. 2. Bezpečnostní
průmysl a trh v EU Hodnota celosvětového bezpečnostního
trhu se odhaduje na přibližně 100 miliard EUR (údaj z roku 2011)
a toto odvětví celosvětově zaměstnává přibližně 2
miliony osob. Odhadovaná tržní hodnota bezpečnostního trhu EU se pohybuje
v rozmezí 26 miliard až 36,5 miliard EUR a počet zaměstnaných osob je
přibližně 180 000 (údaje z roku 2011). V současné době nicméně
neexistuje jasná definice bezpečnostního průmyslu a metodické
klasifikaci tohoto odvětví brání řada faktorů: ·
Na odvětví bezpečnosti se nevztahují
hlavní statistické nomenklatury (NACE, Prodcom atd.). ·
Výroba zboží souvisejícího s bezpečností
se skrývá pod řadou různých kategorií. Statistiky za tyto kategorie
nerozlišují, zda má daná činnost souvislost s bezpečností
či nikoliv. ·
Na evropské úrovni neexistuje zdroj statistických
údajů od samotného odvětví. ·
Z hlediska nabídky nemusí být objednavatelé
bezpečnostního vybavení a systémů ochotni poskytovat informace o
svých výdajích na bezpečnost. Za účelem odstranění nedostatku
údajů o bezpečnostním průmyslu a jeho odbytištích vytvoří
Komise empirický základ, díky němuž bude možné o bezpečnostních
trzích získat spolehlivější údaje. Důležitým předpokladem pro
takový počin je spolupráce s hlavními obchodními sdruženími. Bezpečnostní průmysl EU lze
nicméně rozčlenit zhruba do těchto odvětví[5]: ·
bezpečnost letectví, ·
bezpečnost námořní dopravy, ·
bezpečnost hranic, ·
ochrana kritické infrastruktury, ·
protiteroristické zpravodajství (včetně
kybernetické bezpečnosti a bezpečnosti komunikací), ·
krizové řízení / civilní ochrana, ·
ochrana fyzické bezpečnosti, a ·
ochranné oděvy. Trh v oblasti
bezpečnosti má tři charakteristické znaky: 1) Jedná se o značně
roztříštěný trh rozdělený podél státních či dokonce
regionálních hranic. Bezpečnost je jednou z politicky
nejcitlivějších oblastí, a proto patří mezi ty, u nichž se
členské státy zdráhají vzdát svých národních výsad. 2) Je to institucionální trh. Z
velké části se stále jedná o institucionální trh, tj. kupujícími jsou
veřejné orgány. Dokonce i tam, kde má tento trh komerční charakter,
se bezpečnostní požadavky stále utvářejí převážně právními
předpisy. 3) Má výrazný společenský
rozměr. Bezpečnost je jednou z nejzákladnějších lidských
potřeb, zároveň je ovšem vysoce citlivou oblastí. Bezpečnostní
opatření a technologie mohou mít dopad na základní práva a často
vyvolávají obavy z možného ohrožení soukromí. 3. Hlavní problémy, jimž
čelí bezpečnostní průmysl EU Tři výše uvedené charakteristické znaky
trhu v oblasti bezpečnosti jsou zároveň určujícími faktory
třech hlavních problémů, s nimiž se bezpečnostní průmysl EU
potýká: (1)
Roztříštěnost bezpečnostního trhu EU Hlavní problém představuje
značně roztříštěný charakter (např. nedostatek
jednotných certifikačních postupů a norem) bezpečnostního trhu
EU. Odlišné přístupy v praxi vedly k vytvoření přinejmenším 27
různých bezpečnostních trhů, každý z nich se přitom
ještě dělí na velký počet bezpečnostních sektorů. Tato skutečnost vytváří nejen
poměrně unikátní situaci z hlediska vnitřního trhu, ale má
rovněž značně negativní dopad na straně nabídky
(průmysl) i poptávky (pořizovatelé bezpečnostních technologií
z veřejného a soukromého sektoru). Způsobuje velké překážky
pro vstup na trh a velmi znesnadňuje, ne-li znemožňuje, úspory z
rozsahu. Tato situace má navíc za následek nedostatečnou hospodářskou
soutěž mezi dodavateli a neefektivní využití veřejných
prostředků. (2)
Velká vzdálenost mezi výzkumem a trhem Při výzkumu a vývoji nových technologií
je pro bezpečnostní průmysl v EU mnohdy velmi těžké předem
odhadnout, zda půjde daný produkt dobře na odbyt, či
alespoň získat určité ujištění, zda vůbec bude na trhu po
takovém produktu poptávka. Přestože se jedná o rozšířený problém,
s nímž se lze setkat v mnoha průmyslových odvětvích, u
bezpečnostního průmyslu je zvláště relevantní, neboť ten se
většinou pohybuje na institucionálním trhu. Vede to k řadě negativních
důsledků: kupříkladu se upouští od vědecko-výzkumných
koncepcí se slibným potenciálem, což znamená, že určité technologie, které
by mohly zlepšit bezpečnost občanů, se vůbec nedostanou na
stranu poptávky. (3)
Společenský rozměr
bezpečnostních technologií Širší společenské přijetí nových
výrobků a technologií je obvyklým problémem pro různá
průmyslová odvětví. Bezpečnostní technologie ovšem mají
řadu zvláštností, které je od jiných oblastí odlišují. Bezpečnostní
technologie se mohou přímo či nepřímo dotýkat základních práv,
např. práva na respektování osobního a rodinného života, na ochranu
osobních údajů, soukromí nebo lidské důstojnosti. Problémy související s přijetím
bezpečnostních technologií společností přinášejí řadu
negativních důsledků. Průmysl riskuje investici do technologií,
které veřejnost nakonec nepřijme, a jde tudíž o promarněnou
investici. Pro poptávající to znamená, že jsou nuceni pořídit méně
kontroverzní výrobek, který však zcela nesplňuje bezpečnostní nároky.
4. Řešení problémů Komise identifikovala řadu zásadních
politických opatření, jimiž lze posílit konkurenceschopnost
bezpečnostního průmyslu EU, podpořit jeho růst i
vytváření pracovních míst. Zásadní politická opatření se týkají
těchto oblastí: ·
Odstranění roztříštěnosti trhu vytvořením unijních/mezinárodních norem, harmonizací postupů
EU pro osvědčování/posuzování shody bezpečnostních technologií a
lepším využíváním součinností mezi bezpečnostními a obrannými
technologiemi. ·
Zmenšení vzdálenosti mezi výzkumem a trhem uspořádáním programů financování a větším využíváním
práv duševního vlastnictví (IPR), a stejně tak plným využíváním zadávání
veřejných zakázek v předobchodní fázi (dále též „PCP“)
v souvislosti s bezpečnostním výzkumem v rámci Horizontu 2020[6]. ·
Lepší začlenění společenského
rozměru pečlivým posuzováním
společenských důsledků, včetně dopadů na základní
práva, a vytvořením mechanismů pro otestování společenských
dopadů už během výzkumu a vývoje. 4.1. Odstranění
roztříštěnosti trhu 4.1.1. Normalizace Normy mají při odstraňování
roztříštěnosti trhů důležitou úlohu a průmyslu
pomáhají dosahovat úspor z rozsahu. Normy mají rovněž prvořadý význam
z hlediska poptávky, zejména s ohledem na interoperabilitu technologií pro
první odběratele, donucovací orgány atd. Kromě toho jsou normy
nezbytné k zajištění jednotné jakosti při poskytování bezpečnostních
služeb. Vytvoření norem EU a jejich prosazování na celosvětové úrovni
jsou také zásadními předpoklady pro konkurenceschopnost
bezpečnostního průmyslu EU ve světě. V současnosti ovšem v EU
existuje jen několik norem v oblasti bezpečnosti. Velkou
překážku při vytváření skutečného vnitřního trhu
v oblasti bezpečnosti představují rozdílné vnitrostátní normy,
což omezuje konkurenceschopnost průmyslu EU. Chce-li EU významněji
přispět k vytvoření celosvětových norem, je
překonání těchto vnitrostátních rozdílů naprosto nezbytným
krokem. Již ve svém sdělení o strategické vizi
pro evropské normy Komise avizovala, že je třeba urychlit práce na
standardizaci v oblasti bezpečnosti[7].
V roce 2011 proto Komise pověřila evropské normalizační
organizace, aby sestavily podrobný přehled platných mezinárodních,
evropských i vnitrostátních norem v oblasti bezpečnosti, a
rovněž připravily seznam nedostatků z hlediska normalizace.
Výrazné nedostatky byly zjištěny v těchto oblastech: –
chemická, biologická, radiologická a jaderná
bezpečnost a výbušniny – minimální normy pro detekci a odběr
vzorků, včetně bezpečnosti letectví; –
zabezpečení hranic – společné normy pro
technické fungování a interoperabilitu automatizovaných systémů
pohraniční kontroly, dále normy pro biometrické identifikátory; a –
krizové řízení / civilní ochrana –
normy pro interoperabilitu komunikací a interoperabilitu velení a řízení,
včetně organizační interoperability, a rovněž normy pro
hromadné vyrozumění obyvatelstva. Opatření
č. 1: Na základě těchto
prvotních priorit Komise požádá evropské normalizační organizace, aby
sestavily konkrétní a podrobné normalizační plány. Tyto plány by se
měly zaměřit na nástroje a technologie příští generace. Pro
zdárné provedení bude zásadní zapojení koncových uživatelů i
bezpečnostního průmyslu a soudržnost politiky. Období
provádění: od poloviny roku 2012 4.1.2. Postupy pro
osvědčování/posuzování shody Momentálně neexistují systémy
osvědčování bezpečnostních technologií platné pro celou EU. Mezi
vnitrostátními systémy panují značné rozdíly, což velkou měrou
přispívá k roztříštěnosti trhu v oblasti bezpečnosti.
Komise identifikovala oblasti[8],
u nichž by v úvodní fázi dávalo vytvoření unijního systému
osvědčování největší smysl; začalo by se v těchto
oblastech: –
detekční zařízení bezpečnostní
kontroly na letištích, a –
poplachové systémy[9]. V případě letištních detekčních
zařízení existuje celý soubor právních předpisů EU, které
stanovují požadavky na vlastnosti těchto zařízení[10]. Tento soubor
předpisů nicméně neobsahuje požadovaný mechanismus posuzování
shody, díky němuž by se osvědčení detekčního zařízení
vydané jedním členským státem uznávalo ve všech ostatních členských
státech. Nedostatek harmonizovaných norem a právně závazného posuzování
shody letištních detekčních zařízení na úrovni EU má za následek
roztříštěnost vnitřního trhu. U poplachových systémů již určité
evropské výkonové normy existují. Kromě toho má odvětví svůj
vlastní certifikační mechanismus CertAlarm. Potíž tohoto systému ovšem
spočívá v tom, že je v soukromých rukou a že orgány
členských států nemají povinnost přijímat osvědčení,
která jsou podle něj vydána. V budoucnosti by produkty
osvědčené podle certifikačního systému EU mohly dostávat
„bezpečnostní označení EU“, po vzoru označení CE používaného pro
bezpečnost výrobků. Jak navrhlo Evropské fórum pro výzkum a inovace
v oblasti bezpečnosti (ESRIF), takové označení by mohlo být
„pečetí kvality“ u bezpečnostních produktů (vyrobených a
validovaných v EU). Konzervativní odhady udávají, že u těchto
dvou kategorií produktů by roční úspory odvětví, co se týče
zkoušení a osvědčování, mohly dosáhnout až 29 milionů EUR. Harmonizace certifikačních postupů u
detekčních a poplašných systémů na letištích by měla mít
rovněž pozitivní vliv na utváření zřetelnější evropské
identity těchto technologií, tj. případné „obchodní značky EU“.
Tato značka by měla přispět k posílení konkurenceschopnosti
společností z EU ve světě, vůči jejich
konkurentům z USA a Číny. Opatření
č. 2: Po důkladné analýze posouzení
dopadů a konzultaci se zúčastněnými stranami Komise
předloží dva legislativní návrhy: první by zaváděl jednotný
certifikační systém EU pro letištní detekční zařízení; druhým by
se zřizoval jednotný certifikační systém EU pro poplachové systémy.
Cílem je, aby byly certifikační systémy vzájemně uznatelné. Období
provádění: od poloviny roku 2012 do konce roku 2014 4.1.3. Využití synergií mezi
bezpečnostními a obrannými technologiemi Lze jasně rozlišovat mezi (civilním)
bezpečnostním trhem a (vojenským) obranným trhem. Nicméně samotnou
existenci těchto dvou oddělených trhů lze považovat za
roztříštěnost. Tato roztříštěnost je do jisté míry
přirozená, neboť průmyslové základny zásobující tyto dva trhy
nejsou zcela totožné, liší se koncoví uživatelé i oblasti použití, a tudíž i
požadavky. Tato roztříštěnost je nicméně pociťována
v úvodních fázích procesu, tj. na úrovni výzkumu a vývoje a rozvoje
schopností, tak v dalších fázích, konkrétně při normalizaci.
Někdy to vede ke zbytečnému překrývání úsilí v oblasti
výzkumu a vývoje a nemožnosti využít úspor z rozsahu kvůli lišícím se
normám na těchto dvou trzích. S Evropskou obrannou agenturou (EDA) se
prostřednictvím evropské rámcové spolupráce v současnosti
hledají součinnosti mezi civilní a vojenskou oblastí, pokud jde o výzkum a
vývoj. V rámci této spolupráce probíhá koordinace mezi tématem „Bezpečnost“
sedmého rámcového programu a činnostmi EDA na poli obranného výzkumu.
Smyslem je tento výzkum synchronizovat, aby se zamezilo zdvojení činností
a naopak se využilo možných synergií. Komise hodlá v rámci Horizontu 2020
v této spolupráci pokračovat a rozšířit ji. Zatímco v ještě ranější fázi by
spolupráce směřující k synchronizovanějšímu plánování
schopností byla užitečná, Komise se domnívá, že vzhledem k tomu, že
do oblasti civilní bezpečnosti vstupuje tak velký počet
veřejných orgánů, není v současné době možné ustavit
společné plánování schopností s obranným sektorem, v němž je
obvykle pouze jeden subjekt za každý členský stát, totiž ministerstvo
obrany. Co se týče spolupráce v koncové
části procesu, Komise se domnívá, že v oblastech, kde jsou technologie
stejné a též oblasti jejich použití jsou velmi podobné, by se mělo
aktivně usilovat o vývoj „hybridních norem“, tj. norem vztahujících se jak
na civilní, tak na obranné bezpečnostní technologie. Komise se zaobírá
celou řadou slibných oblastí pro takové „hybridní normy“, včetně
softwarových rádií a některých technologických požadavků na
bezpilotní letecké prostředky (např. technologie pro detekci a
vyhnutí se jinému vzdušnému objektu, požadavky na letovou způsobilost).
Jen u samotných softwarových rádií se odhaduje, že by hybridní normy mohly vést
k celkovému nárůstu prodeje ve výši jedné miliardy EUR. Opatření
č. 3: Komise má v úmyslu vydat v
úzké spolupráci s Evropskou obrannou agenturou evropským normalizačním
organizacím mandáty pro vypracování „hybridních norem“. Brzy bude vydán první
mandát pro softwarová rádia. Období
provádění: od poloviny roku 2012 4.2. Zkrácení vzdálenosti mezi výzkumem a
trhem 4.2.1. Uspořádání programů
financování, využití potenciálu práv duševního vlastnictví Návrh Komise pro Horizont 2020 zakládá úzkou
vazbu s několika oblastmi politiky, zejména s vnitřními věcmi.
Horizont 2020 za tímto účelem předpokládá specifická pravidla
týkající se práv duševního vlastnictví v oblasti bezpečnostního
výzkumu, což by Komisi a členským státům nejen umožnilo přístup
k předním projektům v bezpečnostním výzkumu, ale
rovněž dalo možnost tento náskok za spravedlivých a
přiměřených podmínek využít při následném zadávání
zakázek[11]. To by mělo vést k
bezprostřednějšímu a rychlejšímu využívání výsledků
bezpečnostního výzkumu v EU ze strany vnitrostátních orgánů a k užší
spolupráci s většinou veřejných koncových uživatelů, čímž
by došlo k výraznému skoku v úsilí o zmenšení vzdálenosti mezi výzkumem a trhem
v oblasti bezpečnosti. Kromě toho obě složky Fondu pro
vnitřní bezpečnost navržené na příští finanční období,
které se týkají vnějších hranic a víz, resp. policejní spolupráce,
prevence a potírání trestné činnosti a krizového řízení,
počítají s tím, aby bylo možné v rámci Unií financovaných
opatření testovat a ověřovat výsledky pocházející
z projektů bezpečnostního výzkumu v EU[12]. K účinnému využívání této možnosti jsou
nezbytným prvkem specifická pravidla týkající se práv duševního vlastnictví
v oblasti bezpečnostního výzkumu, která Komisi umožní tato práva
spravedlivým a přiměřeným způsobem používat, aby bylo možné
výsledků bezpečnostního výzkumu využívat při navazujícím
testování a ověřování. Půjde-li o kapacity Unie a bude-li to
přiměřené, zváží Komise posílit tato testovací a
ověřovací opatření přímo nákupem prototypů pro EU. Opatření
č. 4: Komise plně využije nová
pravidla týkající se práv duševního vlastnictví v oblasti
bezpečnostního výzkumu uvedená v Horizontu 2020[13], a to zejména ve formě
možnosti uvedené ve dvou zvláštních programech Fondu pro vnitřní
bezpečnost, tj. testovat a ověřovat výsledky pocházející
z projektů bezpečnostního výzkumu v EU. Období
provádění: od začátku roku 2014 4.2.2. Zadávání veřejných zakázek
v předobchodní fázi Zadávání veřejných zakázek
v předobchodní fázi[14]
je užitečným prostředkem pro překonání vzdálenosti mezi výzkumem
a trhem. Komise jeho význam vyzdvihla již ve svém sdělení Unie inovací[15], zejména v oblastech
s institucionálním trhem nebo tam, kde trh do značné míry závisí na
legislativě, neboť zadávání veřejných zakázek na inovační
výrobky a služby je v době rozpočtových omezení zásadní pro zlepšení
kvality a efektivity veřejných služeb. Nakupováním nových technologií by
uživatelé z řad veřejného sektoru nakonec mohli díky zadávání
veřejných zakázek v předobchodní fázi hrát významnější roli
v inovačních cyklu. Pořizovatelé by měli být „tahouny
změn“. V oblasti bezpečnosti však zatím
tohoto způsobu zadávání veřejných zakázek využilo jen málo
členských států. Na úrovni EU bylo v rámci tématu „Bezpečnost“
sedmého rámcového programu při výběrovém řízení z roku 2011
zavedeno předprovozní validační schéma fungující jako
předchůdce případného budoucího režimu zadávání veřejných
zakázek v předobchodní fázi. Součástí Horizontu 2020 je zvláštní
nástroj pro zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi, jenž
by měl podstatně pomoci s řešením praktických potíží při
používání tohoto způsobu zadávání zakázek. Na základě zkušeností USA
s programem inovací a výzkumu pro malé podniky (SBIR)[16] lze předběžně
předpokládat, že 1% zvýšení ročního tempa růstu podporou výzkumu
a vývoje pomocí režimu zadávání veřejných zakázek v předobchodní
fázi by odvětví bezpečnosti do roku 2020 přineslo dodatečné
tržby ve výši dvou miliard EUR.[17] Opatření
č. 5: Komise hodlá plně využít
nástroj pro zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi
stanovený v Horizontu 2020 a vyčlenit významnou část z rozpočtu
pro bezpečnostní výzkum právě na tento nástroj. Tento nový
přístup k financování by měl výzkum přiblížit trhu tím, že již
od zahájení výzkumného projektu povede k propojení průmyslu,
veřejných orgánů a konečných uživatelů. Komise míní, že
ochrana hranic a bezpečnost letectví jsou nejslibnějšími oblastmi pro
využití zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi. Komise bude
také nabádat členské státy, aby na své úrovni rovněž zahájily obdobné
iniciativy, a to v souladu s příslušnými právními předpisy EU pro
zadávání veřejných zakázek. Období
provádění: od začátku roku 2014 4.2.3. Přístup
k zahraničním veřejným zakázkám Přístup k veřejným zakázkám v EU je
tradičně velmi otevřený. Ne vždy tomu ovšem odpovídá podobný
stupeň otevřenosti ze strany našich obchodních partnerů. V
celosvětovém měřítku je pouze čtvrtina veřejných
zakázek přístupná mezinárodní konkurenci. Komise navrhla nařízení[18], jež má pomoci zpřístupnit
veřejné zakázky v celosvětovém měřítku a zajistit, aby k
nim evropské podniky měly spravedlivý přístup. Toto nařízení má poskytnout
řadu nástrojů, které zajistí dosažení těchto cílů. Opatření
č. 6: Komise beze zbytku využije
veškerých dostupných nástrojů, aby svému bezpečnostnímu průmyslu
zajistila spravedlivý přístup na mezinárodní trhy s veřejnými
zakázkami. Vzhledem k citlivosti bezpečnostních technologií se bude
věnovat nejvyšší pozornost příslušným vývozním předpisům. Období
provádění: od konce roku 2013 4.2.4. Omezení odpovědnosti
vůči třetím stranám K překonání vzdálenosti mezi
výzkumem a trhem a zejména ve snaze zajistit, aby hrozba odpovědnosti
neodrazovala bezpečnostní průmysl od vývoje, zavádění a
komercializace technologií a služeb, které by mohly zachraňovat lidské
životy, přijaly USA po 11. září 2001 zákon o bezpečnosti USA.
Zákon o bezpečnosti USA zavádí omezení právní odpovědnosti v
případě dodavatelů protiteroristických technologií a služeb. Na
trzích třetích zemí by tato právní úprava mohla poskytnout trhu vévodícím
společnostem z USA konkurenční výhodu vůči jejich
protějškům z EU. Je evidentní, že zákon o bezpečnosti USA
vznikl ve specifickém americkém právním kontextu, v němž se
nezřídka používá koncept skupinové žaloby. Přestože se neuvažuje o
tom, že by se v Evropě zavedl protějšek zákona o bezpečnosti
USA, je nicméně třeba lépe pochopit a prostudovat, do jaké míry
odrazují otázky související s odpovědností průmysl od uvádění
slibných technologií a služeb na trh. Mezi zúčastněnými stranami
z řad průmyslu nepanuje na toto téma obecnější shoda a je
nejprve nutné provést důkladnou právní analýzu, pokud jde o
slučitelnost s právními předpisy členských států
či EU. Opatření
č. 7: Komise vyhlásila výběrové
řízení na zpracování rozsáhlé studie, která poskytne analýzu právních a
hospodářských důsledků omezení odpovědnosti vůči
třetím stranám. Studie se bude zabývat i alternativami k omezení
odpovědnosti vůči třetím stranám v podobě, v jaké
je upraveno v zákoně o bezpečnosti USA, např. myšlenkou
odvětvového fondu vytvořeného na základě dobrovolnosti,
doporučením Komise atd. Tato studie vezme náležitě v úvahu
důsledky související se základními právy. Období
provádění: od roku 2012 do poloviny 2013 4.3. Lepší začlenění
společenského rozměru 4.3.1. Kontrola společenských
dopadů během výzkumu a vývoje Lepší začlenění společenského
rozměru do činností bezpečnostního průmyslu by pomohlo
zmenšit nejistotu, co se týče přijetí společností. Mělo by
to umožnit efektivní využití investic do výzkumu a vývoje a poptávající
straně umožnit nakupovat produkty, které beze zbytku odpovídají jejím
bezpečnostním nárokům a zároveň jsou akceptovány ve
společnosti. Komise tudíž zastává názor, že ke
společenským důsledkům i dopadům na základní práva by se
mělo přihlížet ještě před zahájením výzkumu a vývoje a v
jeho průběhu, a to formou zapojení společnosti.
Společenským problémům by se tak bylo možné věnovat již
v rané fázi procesu. Komise již podnikla řadu kroků s
cílem zařadit společenský rozměr mezi hlavní body tématu
Bezpečnost v rámci sedmého rámcového programu. Vzhledem k Horizontu
2020 je však třeba již nyní konsolidovat toto úsilí, zapojit
společnost do výzkumu a inovací a systematičtěji provádět
ověřování společenského dopadu. Komise zapojí společnost a ve vhodných
případech zařadí testování společenského dopadu mezi povinné
prvky všech svých budoucích projektů bezpečnostního výzkumu[19]. Komise bude zvláště
ověřovat společenský dopad nových technologií ve všech svých
výše uvedených režimech zadávání veřejných zakázek
v předobchodní fázi, budou-li souviset s bezpečností. 4.3.2. Ochrana soukromí již od návrhu
(privacy by design) a standardní nastavení ochrany soukromí (privacy by
default) Je velice obtížné převést
společenská hlediska do technologických požadavků, navíc to
ještě dále komplikuje široká škála bezpečnostních produktů na
trhu. Společenské otázky související s bezpečností se navíc mezi
členskými státy značně liší. Vzhledem k tomu Komise za nejlepší
způsob, jak dále postupovat, považuje začlenit do vývojové fáze
koncepty ochrany soukromí již od návrhu (privacy by design) a
standardního nastavení ochrany soukromí (privacy by default)[20]. Za tímto účelem by
hospodářský subjekt, který si přeje, aby byl jeho výrobní postup
uznán auditem za vyhovující z hlediska ochrany soukromí již od návrhu, musel
splnit soubor požadavků stanovených příslušnou normu EU. Tato norma
bude dobrovolná. Komise je však přesvědčena, že se vytvoří
silný vzájemný tlak na to, aby se společnosti řídily takovou normou,
jejíž hodnota by se postupně měla uznávat podobně jako
například norma pro management ISO 9000.[21] Opatření
č. 8: Komise vydá evropským
normalizačním organizacím mandát, aby vytvořily normu vycházející ze
stávajících systémů řízení jakosti, avšak aplikovanou na řízení
problematiky ochrany soukromí během konstrukční fáze. Období
provádění: od poloviny roku 2012 do poloviny roku 2015 5. Monitorování Dohled nad monitorováním oznámených
politických opatření bude provádět odpovídající skupina
odborníků zřízená Komisí. Skupinu budou tvořit všichni
relevantní aktéři z oblasti bezpečnosti. K monitorování pokroku se tato skupina
bude scházet nejméně jednou ročně. 6. Závěr Toto je první akční plán Komise, který se
zaměřuje čistě na odvětví bezpečnosti. Nejde však
jen o prvenství oznámených opatření, ale naprostou novinkou je rovněž
ucelenost přístupu od vědecko-výzkumné fáze až po normalizaci a
osvědčování. V závislosti na budoucím posuzování by mezi další
případné oblasti harmonizace mohla patřit odvětví pozemní a
námořní dopravy a rovněž řešení problematiky omezení
odpovědnosti vůči třetím stranám. Je třeba si uvědomit, že všechna
opatření uvedená v tomto dokumentu jsou úzce navázána na ochotu
členských států spolupracovat s orgány EU, normalizačními
orgány a zúčastněnými subjekty z veřejného i soukromého sektoru,
aby se podařilo odstranit roztříštěnost bezpečnostních
trhů v EU. Komise proto členské státy vybízí, aby ji podpořily
při její snaze o zvýšení konkurenceschopnosti podniků z EU
působících v oblasti bezpečnosti a při zmenšování stávajících
překážek bránících vstupu na trh. Komise je přesvědčena, že
politická opatření tohoto akčního plánu výrazně
přispějí ke zlepšení konkurenceschopnosti evropského
bezpečnostního průmyslu. Cílem Komise je poskytnout
bezpečnostnímu průmyslu EU pevnou domácí základnu, z níž bude moci
expandovat na nové a rozvíjející se trhy, kde lze do budoucna očekávat
velký růst v oblasti bezpečnosti. Tento růst uvnitř a za hranicemi EU
musí jít ruku v ruce s důraznějšími opatřeními
zaměřenými na lepší začlenění společenského
rozměru do činností bezpečnostního průmyslu. Ochranu
soukromí již od návrhu a respektování základních práv je třeba pojmout
jako zásadní a nedílný prvek veškerých bezpečnostních technologií
pocházejících z EU. [1] Všechny číselné údaje a studie uvedené v tomto
akčním plánu jsou podrobněji popsány v pracovním dokumentu
útvarů Komise (dále též „pracovní dokument“), který tento akční plán
doprovází. [2] KOM(2010) 614 v konečném znění. [3] KOM(2009) 691 v konečném znění. [4] Viz pracovní dokument útvarů Komise. [5] Tento seznam není vyčerpávající, podrobnější
přehled o různých odvětvích a technologiích, které zahrnují, lze
nalézt v pracovním dokumentu útvarů Komise. [6] KOM(2011) 809 v konečném znění. [7] KOM(2011) 311 v konečném znění. [8] Podrobnosti ke zdůvodnění a kritériím pro
výběr cílových oblastí lze nalézt v pracovním dokumentu útvarů
Komise. [9] Je třeba poznamenat, že poplachové systémy jsou
velmi důležitým segmentem, s tržním objemem ve výši 4,5 miliardy EUR,
neboli 50 % trhu v oblasti fyzické bezpečnosti. [10] Viz nařízení (ES) č. 300/2008, (ES) č.
272/2009 a (EU) č. 185/2010. [11] KOM(2011) 810 v konečném znění. [12] KOM(2011) 750 a 753 v konečném znění. [13] Přijetí těchto pravidel nicméně ještě
podléhá schválení Radou a Evropským parlamentem. [14] Zadáváním veřejných zakázek v předobchodní
fázi se zde rozumí přístup k pořizování služeb z oblasti
výzkumu a vývoje, při němž práva duševního vlastnictví nenáležejí
(výhradně) veřejnému zadavateli. Viz KOM(2007) 799 v konečném
znění. [15] KOM(2010) 546 v konečném znění. [16] Zkratka SBIR znamená „Small Business Innovation and
Research“ (inovace a výzkum pro malé podniky), jedná se o americký program na
podporu inovací v malých a středních podnicích pomocí režimu PCP. [17] Viz pracovní dokument útvarů Komise. [18] COM(2012) 124 final. [19] S výjimkou „nevhodných“ oblastí, např. základního
technologického výzkumu a prognostických projektů a scénářů. [20] Více podrobností o ochraně soukromí již od návrhu lze
nalézt v pracovním dokumentu útvarů Komise. [21] KOM(2012) 11.