30.8.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 224/23

1.1

Od roku 2001 Komise řeší negativní důsledky neúspěchu podnikání. Obzvláště poukazuje na nutnost zlepšení úpadkových řízení. S ohledem na omezené pravomoci v této oblasti se soustředila na shromáždění údajů o právních a společenských důsledcích neúspěchu podnikání, usnadnění určení a šíření osvědčených postupů a v poslední době na práci na nástrojích včasného varování jako prostředku pro zmírnění stigmatu neúspěchu.

1.2

EHSV souhlasí s tím, jaký důraz Komise klade na nezbytnost překonat stigma neúspěchu podnikání. Dobré národní rámcové podmínky pro podnikání mají zásadní význam pro plné využití podnikatelského potenciálu EU a pro vytvoření dynamických společností. Za tímto účelem je společenské uznání úspěšného podnikání životně důležité a mělo by jít ruku v ruce s politikou podpory druhé šance pro podnikatele, kteří prodělali úpadek.

1.3

Komise po právu tvrdí, že zakládání podniků a úspěchy i neúspěchy podnikání neodmyslitelně patří k tržnímu hospodářství. Správně zdůrazňuje, že v rámci všeobecného nedostatku společenského uznání a pochopení podnikání nejsou takové události jako potíže v podnikání nebo dokonce neúspěch podnikání ani dostatečně vnímány jako běžný hospodářský vývoj ani považovány za příležitost k dalšímu začátku. EU musí změnit svůj zavedený postoj. Čím těsněji je stigma neúspěchu spojováno s bývalými úpadci, o to více může být ohrožen jakýkoliv nový podnik, a toto ohrožení se vztahuje na všechny zúčastněné strany.

1.4

Legislativa USA se snaží vyvážit zájmy dlužníků, věřitelů a společnosti jako celku. Podle stanoviska EHSV by měly členské státy navrhnout zákony s cílem dosáhnout stejné rovnováhy. Platební neschopnost a nesplácení dluhů mohou věřitelům způsobit obrovské potíže a dostat je samotné do situace platební neschopnosti. Zbavit společnost dluhu a dát jí tak šanci začít znovu může být velmi nespravedlivé vůči věřitelům. Insolvenční právo musí docílit té správné rovnováhy.

1.5

Z hlediska společnosti obecně může být nejlepším řešením zachování celého podniku nebo jeho části v provozu. Pokud je společnost potenciálně životaschopná, bude pokračování jejího provozu i nadále přínosné pro všechny zúčastněné strany, pokud mohou správcové konkurzní podstaty zachránit společnost, která je v platební neschopnosti, pak si její zaměstnanci udrží práci. Když úpadce začne znovu podnikat, vytváří tak nová pracovní místa. Jakákoliv z těchto pracovních míst přinesou prospěch společnosti jako celku.

1.6

Existuje mnoho způsobů, jak mohou podniky udělat úpadek, i v případě podnikatelů s těmi nejčestnějšími záměry. V počáteční fázi může být nemožné založit životaschopný podnik. I po překonání počáteční fáze může špatný obchodní model znamenat, že podnik nemá budoucnost. Na druhou stranu mohou i potenciálně životaschopné společnosti udělat úpadek v důsledku podnikatelských chyb a rovněž z důvodů, nad nimiž nemají kontrolu. Takové společnosti by měly být ochráněny správci majetku a většina pracovních míst by měla být zachráněna.

1.7

Je třeba rozlišovat mezi společností a jejím vedením. Vedení může vyhlásit úpadek, zatímco správce majetku zachrání společnost a její zaměstnance. Pokud společnost udělá úpadek, může to znamenat úpadek i samotných podnikatelů v důsledku bankovních záruk, které poskytlo, i přesto, že jejich osobní jednání nebylo podvodné. Zájem Komise je zaměřen právě na tyto čestné podnikatele. V případě, že vytvořili dobrý podnik, a poté řízením osudu udělali úpadek, který způsobila nezkušenost či nešťastné okolnosti, zasluhují si druhou šanci; ekonomika jejich dovednosti potřebuje. Jiní, kteří úpadek způsobí svou neschopností a nedostatkem vize, pravděpodobně ekonomice nebudou mít co nabídnout, ani pokud naleznou někoho, kdo je finančně podpoří. Ne všichni zkrachovalí podnikatelé si zaslouží druhou šanci.

1.8

Iniciativa Komise přispěla k zahájení reformy napříč EU. Mnoho členských států se již inspirovalo osvědčenými postupy a závěry politiky pro tuto oblast shromážděnými na evropské úrovni. Přibližně jedna třetina členských států předložila plány na reformu vnitrostátních právních předpisů o úpadku. Nicméně téměř polovina států EU musí v tomto směru teprve učinit první kroky. I přesto, že Komise má v této oblasti politiky jen omezené kompetence, EHSV ji vyzývá, aby využila všech dostupných prostředků a podnítila ministry financí členských států k jednání. Dle názoru EHSV jsou pokroky ve většině členských států nedostatečné.

1.9

EHSV naprosto souhlasí se vším, co Komise uvedla ve sdělení v souvislosti s insolvenčním právem, tento postoj je ovšem samozřejmě podmíněn podrobnostmi zákonů, jež budou nakonec přijaty. To se týká formálního uznání čestných úpadců, brzkého uvolnění od dluhů a snížení právních omezení, ztráty práv a zákazů se zrychleným řízením. Ve střednědobém horizontu by se měl stanovit cíl, aby řízení netrvala déle než dvanáct měsíců.

1.10

EHSV má za to, že je zcela nezbytné, aby všechny členské státy co nejdříve dokončily přezkum svého insolvenčního práva. Kromě změn v zákonech je zásadně důležité, aby soudy úpadky řešily rychle. Celý proces je třeba dobře zorganizovat. Tyto změny jsou zásadní součástí programu druhé šance.

1.11

Dalším bodem sdělení je aktivní podpora ohrožených podniků. Ta není součástí programu druhé šance jako takového. Jedná se o program, jehož cílem je předcházet úpadkům a zachovat podniky a pracovní místa. V části 4 je uvedeno několik příkladů úpadku, jimž bylo možné předejít. V tomto smyslu se sdělení zaměřuje především na prevenci úpadků, jimž je možno zamezit, prostřednictvím systému včasného varování a poskytování dočasné finanční pomoci a služeb poradců.

1.12

Tento program není příliš vhodný pro většinu MSP, jelikož nabízí jen málo mechanismů, díky nimž by bylo možné mezi desítkami tisíc MSP ve všech členských státech proaktivně určit ty ohrožené. I přesto jsou členské státy pobízeny k tomu, aby co nejvíce využily existujících možností; příkladem může být Francie, kde orgány spravující DPH vydávají včasná varování o možných problémech podniků spojených s peněžním tokem. Komise uvádí, že podpůrná opatření by se měla zaměřit na prevenci úpadku, odborné poradenství a včasný zásah. Problém nastává, když si vedení neuvědomí, že je podnik ohrožen. Vlády členských států budou muset spolupracovat s účetními a organizacemi na podporu MSP a připravit tato proaktivní opatření tak, aby odpovídala kultuře jejich MSP.

1.13

Je zřejmé, že nejdůležitější doporučení sdělení se týká reformy insolvenčního práva. To je klíčové opatření, bez něhož se program druhé šance nemůže rozběhnout.

1.14

Některá tzv. „měkká“ doporučení sdělení mohou být provedena bez nutnosti změn v insolvenčním právu. Jakmile budou pozměněny právní předpisy, bude možno přistoupit k ostatním „měkkým“ opatřením. Pokud by nedošlo ke změnám v insolvenčním právu, nenaplní se hlavní smysl sdělení Komise.

1.15

EHSV se domnívá, že by v reakci na toto sdělení měly všechny členské státy zahrnout návrhy v něm obsažené do svých národních plánů provádění Lisabonské strategie (příslušný pokyn č. 15).

2.1

Od roku 2001 Komise řeší negativní důsledky neúspěchu podnikání. Obzvláště poukazuje na nutnost zlepšení úpadkových řízení. S ohledem na omezené pravomoci v této oblasti se soustředila na shromáždění údajů o právních a společenských důsledcích neúspěchu podnikání, usnadnění určení a šíření osvědčených postupů a v poslední době prací na nástrojích včasného varování jako prostředku pro zmírnění stigmatu neúspěchu.

2.2

To přispělo k zahájení reformy napříč EU. Mnoho členských států se již inspirovalo osvědčenými postupy a závěry politiky pro tuto oblast shromážděnými na evropské úrovni. Přibližně jedna třetina členských států předložila plány na reformu vnitrostátních právních předpisů o úpadku. Nicméně téměř polovina států EU musí v tomto směru teprve učinit první kroky. I přesto, že Komise má v této oblasti politiky jen omezené kompetence, EHSV ji vyzývá, aby využila všech dostupných prostředků a podnítila ministry financí členských států k jednání. Dle názoru EHSV jsou pokroky ve většině členských států nedostatečné.

A

Opatření existují

(A)

Opatření se plánují/částečně existují

N

Opatření neexistují

2.3

Tabulka A byla převzata ze sdělení. Sloupce 4 až 6 se týkají reformy insolvenčního práva. Je naprosto zřejmé, že členské státy jsou v otázce právních předpisů velice aktivní, nicméně tabulka zároveň ukazuje, že novelizované zákony byly uvedeny v platnost jen v několika velmi málo zemích. Pokud by se celková čísla uvedená pod sloupci týkala platných právních předpisů, nezněla by 12 –15 –17 – 17, ale 6 – 6 – 5 – 10. Vzhledem k počtu 27 členských států je to chabý výsledek. Pomalá činnost či nečinnost bezpochyby poškozuje podnikatelskou činnost v členských státech, protože dokud nedojde k potřebným změnám, je možnost úpadku závažnou překážkou v podnikání.

2.4

Dalším rysem tabulky je, že zbývajících šest sloupců, které obklopují sloupce týkající se legislativy, je v podstatě prázdných. To je poněkud překvapivé, jelikož i přesto, že insolvenční legislativa ve většině členských států ještě nebyla pozměněna, mohla být provedena ostatní „měkká“ opatření.

2.5

Abychom měli srovnání, požádal EHSV Komisi o poskytnutí údajů o USA srovnatelných s údaji v tabulce o státech EU. Údaje o USA lze vysvětlit následovně:

2.6

Ze zákona USA je patrný naprosto odlišný postoj, než jaký zastává většina členských států, ne-li všechny. Aktuální právní stanovisko většiny členských států ukazuje, jak málo této otázce rozumějí. To, jak dlouho trvá změna insolvenčního práva, ukazuje, že EU to, lidově řečeno, „nedochází“. Změna postoje urychlí zavádění nových zákonů. Pokud nedojde k této změně, nespustí se ani „měkká“ opatření.

2.7

V 19. století bylo stigma neúspěchu podnikání tak velké, že to zkrachovalé podnikatele vedlo k sebevraždám. V 21. století je sice sebevražd méně, ale společenské stigma přetrvává. Občané EU musí na podnikatele pohlížet jako na někoho, kdo se věnuje něčemu prospěšnému, i když udělají úpadek. Některé neúspěchy jsou nevyhnutelné. O něco méně než tři čtvrtiny (73 %) z 931 435 podniků, jež vznikly v roce 1998 v rámci hospodářství Španělska, Finska, Itálie, Lucemburska, Švédska a Spojeného království, přežilo dva roky. Nepatrně méně než polovina (49,1 %) ze stejné skupiny podniků přežilo pět let, až do roku 2003.

2.8

Komise po právu tvrdí, že zakládání podniků a úspěchy i neúspěchy podnikání neodmyslitelně patří k tržnímu hospodářství. Správně zdůrazňuje, že v rámci všeobecného nedostatku společenského uznání a pochopení podnikání nejsou takové události jako potíže v podnikání nebo dokonce neúspěch podnikání ani dostatečně vnímány jako běžný hospodářský vývoj ani považovány za příležitost k dalšímu začátku. EU musí změnit svůj zavedený postoj. Čím těsněji je stigma neúspěchu spojováno s bývalými úpadci, o to více může být ohrožen jakýkoliv nový podnik, a toto ohrožení se vztahuje na všechny akcionáře.

2.9

Legislativa USA se snaží vyvážit zájmy dlužníků, věřitelů a společnosti jako celku. Podle stanoviska EHSV by měly členské státy navrhnout zákony s cílem dosáhnout stejné rovnováhy. Jak je popsáno níže, v části 4, platební neschopnost a nesplácení dluhů mohou věřitelům způsobit obrovské potíže a dostat je samotné do situace platební neschopnosti. Zbavit společnost dluhu a dát jí tak šanci začít znovu může být velmi nespravedlivé vůči věřitelům. Insolvenční právo musí docílit té správné rovnováhy.

2.10

Z hlediska společnosti obecně může být nejlepším řešením zachování celého podniku nebo jeho části v provozu. Pokud je společnost potenciálně životaschopná, bude pokračování jejího provozu přínosné pro všechny zúčastněné strany.

2.11

Zájmy zaměstnanců se tímto sledují několika způsoby. Pro případy platební neschopnosti provedly členské státy směrnici o platební neschopnosti, jež se týká plateb pracovníkům. Pokud může být společnost, která je v platební neschopnosti, zachráněna správci konkurzní podstaty, zůstanou zaměstnanci v zaměstnaneckém poměru. Když úpadce začne znovu podnikat, vytváří tak nová pracovní místa. Jakákoliv z těchto pracovních míst přinesou prospěch společnosti jako celku.

3.1.1

Prvním krokem k vypořádání se s negativními důsledky neúspěchu podnikání je veřejně o něm diskutovat. Nezávisle na jeho příčině vnímá často široká veřejnost v EU úpadek jako trestnou záležitost. Sdělovací prostředky by měly hrát kladnou roli při nápravě tohoto nesprávného vnímání. Lze vyvodit následující závěry:

3.2.1

Z právního pohledu může být nový začátek po úpadku obtížný. V mnoha zemích nečiní úpadkové právo rozdíl mezi úpadkem na základě podvodu či neodpovědnosti, nebo neúspěchem, jemuž nepředcházelo žádné očividné pochybení ze strany vlastníka nebo vedoucího podniku, tj. úpadek proběhl čestně a podle pravidel.

3.2.2

Mnoho pravidel uplatňuje vůči úpadci omezení, zákazy a ztrátu práv pouze na základě samotné existence řízení o úpadku. Automatičnost tohoto přístupu nebere ohled na rizika, která jsou každodenním prvkem podnikatelského života, a naznačuje tak, že úpadci nemůže společnost věřit a důvěřovat. V EU je třeba radikální posun v základech insolvenčního práva. Týká se zejména těchto bodů:

3.3.1

Stigma neúspěchu podnikání je jedním z důvodů, proč mnoho malých a středních podniků své finanční potíže skrývá, až je na jejich řešení příliš pozdě. Včasné jednání je pro zabránění úpadku zásadní a záchrana je v mnoha případech výhodnější než likvidace. Hlavní závěry:

3.4.1

Hlavním omezením, se kterými se podnikatelé zakládající svůj druhý podnik musí vypořádat, jako zdroje, dovednosti a psychologická podpora, není věnována dostatečná veřejná podpora. Nové začátky se většinou neuskuteční kvůli nedostatku zdrojů na založení nového podniku, obzvláště finančních prostředků. Lze vyvodit následující závěry:

3.5

Závěrem lze říci, že dobré národní rámcové podmínky pro podnikání mají zásadní význam pro plné využití podnikatelského potenciálu EU a pro vytvoření dynamických společností. Za tímto účelem je společenské uznání úspěšného podnikání životně důležité a mělo by jít ruku v ruce s politikou podpory druhé šance pro podnikatele, kteří prodělali úpadek.

4.1

EHSV souhlasí s tím, jaký důraz Komise klade na nezbytnost překonat stigma neúspěchu podnikání. Komise správně tvrdí, že zakládání podniků, úspěchy a neúspěchy podnikání neodmyslitelně patří k tržnímu hospodářství. Správně zdůrazňuje, že v rámci všeobecného nedostatku společenského uznání a pochopení podnikání nejsou takové události jako potíže v podnikání nebo dokonce neúspěch podnikání ani dostatečně vnímány jako běžný hospodářský vývoj ani považovány za příležitost k dalšímu začátku.

4.2

I přesto je EHSV toho názoru, že velká část pokynů obsažených ve sdělení je sice nezbytných, ale některé části se nezdají příliš přesvědčivé. Výhrady Výboru jsou zdůrazněny na několika místech v části 4 a 5 stanoviska.

4.3

Záměrem a cílem podnikatelské činnosti je vytvořit podnik, který bude výnosný a zároveň bude moci růst. Podnikatelé inovují, aby uspokojily potřeby zákazníků, které buď uspokojeny nejsou, nebo se tak neděje tím nejefektivnějším způsobem.

4.4

Podnikatel může rozpoznat obchodní příležitost. Například jeden londýnský podnikatel uviděl příležitost pro podnikání v dovozu a vývozu mezi Spojeným královstvím a Indií, čímž uspokojil potřeby v obou zemích. Vyplnil mezeru na trhu. Jiní podnikatelé vyplňují mezery na trhu například tím, že otevřou restaurace či kadeřnické salóny v místech, kde je těchto služeb nedostatek.

4.5

Výborným příkladem uspokojování potřeb efektivnějším způsobem je Amazon. Knihkupectví jsou zde dnes pro ty, kteří mají čas a chuť si knihami listovat. Amazon plní potřeby jiné části skupiny zákazníků, kteří kupují knihy.

4.6

Někteří podnikatelé zakládají podniky proto, aby zužitkovali pokroky ve vědě a technice. Často se v takových případech jedná o podniky vzniklé oddělením od univerzit, výzkumných ústavů nebo společností, které se věnují vědecké činnosti. Čtyři profesoři z Londýnské univerzity založili společnost, která poskytuje služby analýzy obrazu a využívá patentovaného softwaru s cílem zlepšit způsoby měření léčebného účinku vyvíjených léků. Podstatou tohoto podniku je software, ne nějž se vztahuje právo duševního vlastnictví. Jeden z profesorů byl jmenován výkonným ředitelem a nyní se snaží zjistit, zda je skutečným podnikatelem.

4.7

Aby podnikatel dosáhl úspěchu, musí splnit zejména tyto tři podmínky: Za prvé musí mít dostatečné znalosti a zkušenosti na to, aby byl schopen správně posoudit tržní příležitost, a umět zrealizovat podnikatelský nápad, ať už se jedná o novou restauraci, internetovou cestovní kancelář či o průlom ve využití vědy. Prvním krokem musí být v každém podniku ověření nápadu – jeho realizace. To znamená vyvinout výrobek nebo službu do té míry, aby se našli zákazníci, kteří budou ochotni zaplatit cenu potřebnou k tomu, aby byl podnik výnosný a zaplatil se. Mnozí začínající podnikatelé selhávají právě v tomto bodě. Někteří se ze svých chyb poučí a začnou znovu. Jiní se nikdy nepoučí.

4.8

Druhou podmínkou je financování. Některé začínající podniky jsou pro držitele rizikového kapitálu dostatečně atraktivní již od počátku. Většina držitelů rizikového kapitálu se však nezapojí, dokud podnikatel nápad nezrealizuje. Nyní máme režim rizikového kapitálu navržený EIB, ale i ten bude mít omezenou kapacitu. Finanční prostředky jsou většinou poskytovány v sériích či fázích. Pokud přinese financování první fáze dobré výsledky, je mnohem snazší získat další.

4.9

Ve většině případů jsou finanční prostředky pro počáteční fázi poskytnuty rodinou či přáteli. Je možné získat bankovní půjčky, ale banky potřebují záruky. Pokud podnik nemá žádná aktiva, použijí banky jako záruku majetek podnikatelů. Pro podnikatele, jejich rodiny a přátele je ručení osobním majetkem kritickým okamžikem. Tyto záruky zpravidla přetrvají i po počáteční fázi, protože soukromé společnosti jsou ve většině případů závislé na podpoře bank do té doby, než zahájí veřejné obchodování. Pokud banka půjčku vypoví, může podnikatel ztratit svoje obydlí. Za takových okolností mohou daňové povinnosti a povinnosti v oblasti sociálního pojištění celou situaci ještě zhoršit.

4.10

Ve svém stanovisku k tématu daňových pobídek VaV (1) Výbor pobízí členské státy k tomu, aby poskytovaly daňové úlevy soukromým osobám, které investují do začínajících podniků. Takové daňové pobídky by podnikatelům ulehčily financování nových podniků.

4.11

Jakmile pomine počáteční fáze, podnikatel je závislý na třetí nezbytné podmínce úspěchu, životaschopném obchodním modelu. Ten má klíčový význam pro rozšiřování podniku. Model lze vyjádřit několika ukazateli, které představují hlavní faktory podnikání. Obrat minus výrobní náklady se rovná hrubému zisku, z něhož po odečtení výdajů získáme zisk před zdaněním postačující ke splacení úroků z bankovních půjček a samotných půjček. Pokud je obchodní model nefunkční, nebo pokud vedení podniku nemá dostatečné dovednosti či zkušenosti s řízením prodeje tak, aby podnik fungoval, pak mohou ti, kdo poskytli bankovní záruky, přijít o svůj majetek. Takový úpadek je rozhodně zkušeností, z které je možné se poučit. Pokud podnikatel pochopí požadavky modelu, zřejmě existuje možnost nového začátku.

4.12

Obchodní modely, které byly úspěšné, mohou být vždy ohroženy změnami, které se týkají zaměstnanců, zákazníků, trhů, technologií a konkurence. I po úspěšném založení podniku jsou podnikatelé neustále podrobováni zkouškám v podobě změn, a to především ti, kteří podnikají v oblasti technologií. Podnikatelé, kteří selžou ve zkoušce změnou, se mohou ze svých zkušeností poučit. Ne tak další majitelé, konkrétně jejich druhá či třetí generace.

4.13

Při realizaci obchodního modelu má podnikatel a jeho tým prvořadou roli. Nezbytné jsou zejména dovednosti z oblasti finančního řízení. Dobrý podnik může být příliš úspěšný a přeobchodovat a dostat se tak do situace, kdy nebude moci platit své závazky. V takovém případě na něj mohou jeho věřitelé podat návrh na konkurz. Takové podniky jednoznačně mohou v případě opětovného začátku dosáhnout úspěchu.

4.14

Další z finančního hlediska svízelná situace může nastat, když je nějaký velký zákazník v prodlení a neplatí své závazky, a tím způsobí, že ani podnikatel nemůže platit své závazky a banka se hotoví k zabavení majetku. Podle údajů Komise je každý čtvrtý úpadek zapříčiněn opožděnými platbami. I v takovém případě je nový začátek uskutečnitelný. Vlády členských států i Komise jsou si dobře vědomy zranitelnosti malých a začínajících podniků. Tuto otázku řeší směrnice o opožděných platbách a zabývat se jí opět bude rovněž budoucí zákon o malých podnicích.

4.15

Některé společnosti udělají úpadek, aniž by na tom nesly vinu, a to z důvodů, jimž nebylo možné předejít, jako např. událostem z 11. září 2001 nebo extrémním povětrnostním podmínkám. Pokud by však byli prozíraví, mohlo pojištění zmírnit následky. Proto vyzýváme organizace na podporu malých podniků, aby podnikatele informovaly o tom, jaké výhody mají preventivní nástroje.

4.16

Celou věc lze shrnout slovy, že existuje mnoho způsobů, jak mohou podniky udělat úpadek, i v případě podnikatelů s těmi nejčestnějšími záměry. V počáteční fázi může být nemožné založit životaschopný podnik. I po překonání počáteční fáze může špatný obchodní model znamenat, že podnik nemá budoucnost. Na druhou stranu mohou i potenciálně životaschopné společnosti udělat úpadek v důsledku podnikatelských chyb a rovněž z důvodů, nad nimiž nemají kontrolu. Takové společnosti by měly být ochráněny správci majetku a většina pracovních míst by měla být zachráněna.

4.17

Je třeba rozlišovat mezi společností a jejím vedením. Vedení může vyhlásit úpadek, zatímco správce majetku zachrání společnost a její zaměstnance. Pokud společnost udělá úpadek, může to znamenat úpadek i samotných podnikatelů v důsledku bankovních záruk, které poskytlo, i přesto, že jejich osobní jednání nebylo podvodné. Zájem Komise je zaměřen právě na tyto čestné podnikatele. Jiní, kteří úpadek způsobí svou neschopností a nedostatkem vize, pravděpodobně ekonomice nebudou mít co nabídnout, ani pokud naleznou někoho, kdo je finančně podpoří. Ne všichni zkrachovalí podnikatelé si zaslouží druhou šanci.

5.1.1

Nejjasnější způsob, kterým mohou vlády členských států předat tyto myšlenky široké veřejnosti, je změnit insolvenční právo. Pokud zákon jasně podpoří druhou šanci pro podnikatele, odrazí se to i v názorech sdělovacích prostředků.

5.1.2

Vlády také mohou pracovat s organizacemi a institucemi, které úzce spolupracují se soukromými podniky. Týká se to samozřejmě profese účetních, ale svou roli při tom mohou sehrát i organizace, které zastupují MSP, a živnostníků.

5.1.3

Ve sdělení se hovoří o myšlence oceňování úspěšných znovuzačínajících podnikatelů. Pokud by byly takové programy přijaty výše zmíněnými organizacemi, mohly by se poté začít souhlasně vyjadřovat i sdělovací prostředky.

5.2.1

EHSV naprosto souhlasí se vším, co Komise uvedla ve sdělení v souvislosti s insolvenčním právem, tento postoj je ovšem samozřejmě podmíněn podrobnostmi zákonů, jež budou nakonec přijaty. Podrobně se tomu věnuje odstavec 3.2 a týká se to formálního uznání čestných úpadců, brzkého uvolnění od dluhů a snížení právních omezení, ztráty práv, zákazů se zrychleným řízením v délce maximálně dvanácti měsíců. Ve střednědobém horizontu by se měl stanovit cíl, aby řízení netrvala déle než dvanáct měsíců.

5.2.2

EHSV má za to, že je zcela nezbytné, aby všechny členské státy co nejdříve dokončily přezkum svého insolvenčního práva. Kromě změn v zákonech je zásadně důležité, aby soudy úpadky řešily rychle. Celý proces je třeba dobře zorganizovat. Tyto změny jsou zásadní součástí programu druhé šance.

5.3.1

Toto je dalším bodem sdělení. Ta není součástí programu pro znovuzačínající podnikatele jako takového. Jedná se o program, jehož cílem je předcházet úpadkům a zachovat podniky a pracovní místa. V tomto smyslu se sdělení zaměřuje především na prevenci úpadků, jimž je možno zamezit, prostřednictvím systému včasného varování a poskytování dočasné finanční pomoci a služeb poradců.

5.3.2

Jediná potíž je v tom, že tento program není příliš vhodný pro většinu MSP, jelikož nabízí jen málo mechanismů, díky nimž by bylo možné mezi desítkami tisíc MSP ve všech členských státech proaktivně určit ty ohrožené. I přesto jsou členské státy pobízeny k tomu, aby co nejvíce využily existujících možností, příkladem může být Francie, kde orgány spravující DPH vydávají včasná varování o možných problémech podniků spojených s peněžním tokem. Komise uvádí, že podpůrná opatření by se měla zaměřit na prevenci úpadku, odborné poradenství a včasný zásah. Problém nastává, když si vedení neuvědomí, že je podnik ohrožen. Vlády členských států budou muset spolupracovat s účetními a organizacemi na podporu MSP a připravit tato proaktivní opatření tak, aby odpovídala kultuře jejich MSP.

5.3.3

EHSV nebere problémy, které mohou nastat při poskytování takové podpory, na lehkou váhu. Vládní zásah, který by usiloval o narušení tržních sil, by mohl být kontraproduktivní a porušit tržní disciplínu.

5.3.4

Veřejné akciové společnosti mají dvojí povinnost – musí včas předložit účetní závěrku a účetní a vedení společnosti musí stvrdit, že podnik prosperuje, tj. že může splácet své dluhy. Pokud by byly takové požadavky kladeny na všechny podniky, a zejména na ty, které své účetnictví předkládají dříve, zlepšil by se tím systém včasného varování.

5.3.5

EHSV v nejvyšší možné míře vítá toto zaměření na ohrožené podniky, jelikož nabízí perspektivu zachování pracovních míst a kontinuitu zaměstnání.

5.4.1

Zatímco něco mezi dvanácti a sedmnácti členskými státy již změnilo nebo právě mění své insolvenční právo, co se týče této řady doporučení Komise, nebyla v tomto ohledu zpozorována prakticky žádná činnost.

5.4.2

Důvodem tohoto nízkého stupně aktivity je opět to, že řada návrhů by mohla být považována za namířenou proti tržním silám. To se týká obzvláště návrhů, podle kterých by banky měly být méně obezřetné a příslušné úřady vytvořit podpůrné sítě pro znovuzačínající podnikatele.

5.4.3

Mělo by být možné, aby byly návrhy, které spadají do kompetence vlád členských států – systémy veřejného financování, přístup k úvěrům pro čestné úpadce a veřejné zakázky – provedeny bez větších problémů, a to ještě dříve, než dojde ke změnám v insolvenčním právu.

5.4.4

Organizátoři školení pro podnikatele by měli nabízet školení také pro znovuzačínající podnikatele, jelikož poptávka po nich stoupá.

5.5.1

EHSV s potěšením vyjadřuje podporu internetovým stránkám Komise věnovaným politice druhé šance (http://ec.europa.eu/sme2chance). Tyto stránky budou velmi užitečné především pro organizace zapojené do iniciativ členských států na podporu politiky druhé šance.

5.5.2

Na akci zaměřené na MSP, kterou bude Komise pořádat na jaře 2009, se bude věnovat zejména tématům nového začátku a druhé šance. EHSV předpokládá, že tato iniciativa bude dalším impulsem pro „měkké“ prvky programu druhé šance.