Choose the experimental features you want to try

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 52007AE0421

    Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Označování dobrých životních podmínek zvířat

    Úř. věst. C 161, 13.7.2007, p. 54–60 (BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
    Úř. věst. C 161, 13.7.2007, p. 17–17 (MT)

    13.7.2007   

    CS

    Úřední věstník Evropské unie

    C 161/54


    Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Označování dobrých životních podmínek zvířat

    (2007/C 161/17)

    Německé předsednictví Rady požádalo dopisem ze dne 28. listopadu 2006 v souladu s článkem 262 Smlouvy o založení Evropského společenství Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování stanoviska ve věci Označování dobrých životních podmínek zvířat.

    Specializovaná sekce Zemědělství, rozvoj venkova, životní prostředí byla pověřena přípravou podkladů k tomuto tématu.

    Vzhledem k naléhavé povaze práce Evropský hospodářský a sociální výbor jmenoval pana NIELSENA hlavním zpravodajem na 434. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 14. a 15. března 2007 (jednání ze dne 15. března), a přijal následující stanovisko 92 hlasy pro, 6 hlasy proti a 2 členové se zdrželi hlasování.

    1.   Závěry a doporučení

    1.1

    V Evropské unii roste zájem o podporu metod výroby a chovu užitkových zvířat, které více respektují dobré životní podmínky zvířat. V této souvislosti je podporována právní úprava dobrovolného systému označování jako doplnění již platných závazných minimálních požadavků na dobré životní podmínky zvířat, která může být používána spolu s obecným obchodním označováním a také označováním, které je více zaměřeno na kvalitu – například „programy kvality“. Podpořily by se tak síly trhu a zbytečně by se nezatížil ani politický systém, ani dozorčí orgány jednotlivých států. Takové značky kvality hrají v hospodářské soutěži na trhu potravin důležitou úlohu. Zachycují totiž často různé elementy dobrých životních podmínek zvířat, které překračují platné závazné minimální normy. Pro spotřebitele je však obtížné získat přehled o základech systémů označování a obsahu jeho pravidel, aspekty dobrých životních podmínek zvířat navíc nemají vždy dostatečný vědecký základ.

    1.2

    Takový tržní systém, který by se opíral o objektivní kritéria s cílem číselně vyjádřit označování dobrých životních podmínek zvířat, by měl tu výhodu, že by byl flexibilnější, efektivnější a vhodnější pro budoucnost než politicky stanovená kritéria, a byl by tudíž účelnější. Budoucí vývoj výroby by se mohl vyznačovat větším rozsahem výrobních poměrů, což je způsobeno rozšířením EU, neustálou specializací a diverzifikací produkce, jakož i strukturálními změnami v maloobchodu a partnerstvími v oblasti vývoje produktu a u značkového zboží.

    1.3

    Je zapotřebí podporovat metody výroby a chovu, které více respektují dobré životní podmínky zvířat, což lze uskutečnit přímo formou vzdělávacích akcí a prostřednictvím uplatňování nových vědeckých poznatků, ale rovněž zohledňováním signálů trhu, které mohou být zároveň také důležitým podnětem pro stanovení nejdůležitějších aspektů v oblasti vzdělávání, investic atd. Systém označování tak může přispět k nezbytné obecné součinnosti a rozumnému využití zdrojů. Chovatelé užitkových zvířat mají zájem o stabilní rámec, v dnešní době se totiž musejí řídit měnícími se cíli maloobchodních řetězců, které jsou více či méně opodstatněné, což ovlivňuje jejich plánování a investiční strategii.

    1.4

    Systém označování dobrých životních podmínek zvířat překračující minimální normy by měl být tedy dobrovolnou nabídkou pro příslušné výrobce, pro obchod a průmysl; úpravy označování v soukromém sektoru se mohou opírat o vědecké a prakticky založené normy a mohou být s příchodem nových vědeckých poznatků aktualizovány. Konkrétně by se na dobrovolné bázi mohla používat loga spolu s barevným označením a systémem bodů, které by doplnily obchodní značky kvality a ve spojení se soukromou nezávislou kontrolou vytvořily objektivní základ pro uvádění na trh. Tento systém by se v zásadě mohl použít pro všechna užitková zvířata a produkty živočišného původu. Podle ustanovení WTO by se dal za stejných podmínek použít také u zavedených produktů.

    1.5

    Obvyklá regulace prostřednictvím úřadů by však měla i nadále probíhat při stanovování minimálních norem v EU, tak jak tomu dosud bylo při označování druhu výroby z vajec a ekologických produktů. Tento druh regulace je však z hlediska politiky a správy nepružný, a tudíž méně vhodný pro poskytování podnětů k rozvoji optimálnějších metod výroby a chovu. Tento systém by nepřinesl významné výhody ani spotřebitelům, za zkostnatělý a byrokratický by jej považovali i výrobci, průmysl a obchod.

    1.6

    Navrhovaná úprava se v zásadě podobá obecným systémům označování ochrany životního prostředí, například ekoznačce EU. Systémy označování ochrany životního prostředí se opírají o společné zásady výroby a použití u naprosto rozmanitých výrobků, díky čemuž by bylo možné vytvořit větší součinnost a systému označování by to pomohlo dostat se do širšího povědomí lidí. Na základě situace v oblasti hospodářské soutěže však budou subjekty potravinářského průmyslu pochopitelně dávat přednost svým vlastním značkám kvality, proto se „environmentální model“ nehodí přímo pro označování dobrých životních podmínek zvířat. Systém označování dobrých životních podmínek zvířat se navíc nutně musí opírat o příslušné poznatky z oblasti výzkumu a významnost ukazatelů dobrých životních podmínek zvířat.

    1.7

    Opatření ve výzkumu v Evropské unii týkající se dobrých životních podmínek zvířat rozhodnou, zda bude v budoucnu možné v řetězci, jenž zahrnuje zemědělství, výrobu a obchod, vědecky a objektivně zohlednit otázky dobrých životních podmínek zvířat. Hlavní prvky právní úpravy systému označování by měly být definovány již brzy, aby mohly být poznatky z výzkumu a jednotné objektivní, měřitelné a přenosné ukazatele dobrých životních podmínek zvířat, jakmile budou k dispozici, začleněny do praktické strategie a do uplatňování v rámci systému označování tak, aby se dotčené subjekty mohly s právní úpravou seznámit.

    1.8

    Jako nevyhnutelné se jeví intenzivní informační kampaně mj. adresované spotřebitelům a maloobchodu zaměřené také na předepsané minimální normy EU. Dále by se mělo uvažovat o vytvoření internetové stránky, podporované Evropskou unií, a databáze s cílem dosáhnout větší transparentnosti a otevřenosti. Zveřejnění přesného obsahu však předpokládá použití společných obecných zásad. Dále je třeba zvážit přísnější uplatňování zákazu a kontroly nesprávných a zavádějících reklamních sloganů, které by zajistilo, že se podniky budou snažit ve větší míře plnit svá vlastní tvrzení.

    2.   Obecné souvislosti

    2.1

    V souladu se žádostí německého předsednictví Rady mají být v tomto stanovisku popsány nejen možné systémy označování výroby odpovídající dobrým životním podmínkám zvířat, ale i struktura těchto systémů. To vše s ohledem na rozvoj metod výroby a chovu více zohledňujících dobré životní podmínky zvířat. To je třeba vidět v kontextu rostoucího zájmu o dobré životní podmínky zvířat v Evropské unii, přičemž otázky dobrých životních podmínek zvířat jsou stejně jako jiné etické aspekty stále více chápány jako součást evropského modelu společnosti (1). Studie provedené na základě průzkumu Eurobarometru ukazují, že spotřebitelé právem očekávají, že výroba potravin živočišného původu se řídí postupy dodržujícími všechny platné normy Evropské unie, zejména ty, které se vztahují k dobrým životním podmínkám zvířat, a že jsou k dispozici objektivní a věrohodná kritéria, na jejichž základě si lze vybrat potravinové výrobky odpovídající dobrým životním podmínkám zvířat. Navíc existuje významná souvislost mezi dobrými životními podmínkami zvířat a zdravím užitkových zvířat a vznikem nemocí, které se mohou přenést na člověka.

    2.2

    Jak vyplývá z většiny průzkumů, považují spotřebitelé dobré životní podmínky zvířat za významný parametr kvality výrobku; tento názor může být samozřejmě v některých členských státech méně zastoupen. Dobré životní podmínky zvířat příp. životní kvalita zvířete jsou souhrn pozitivních či negativních prožitků, kterým je zvíře během života vystaveno: bolest, nemoc, konfliktní chování, nápadnost v chování a trvalý stres patří k negativním prožitkům zvířat, zatímco klid, spánek, krmení, péče během líhnutí a o srst patří k pozitivním prožitkům. Neexistuje ovšem žádná jednoznačná definice dobrých životních podmínek zvířat.

    2.3

    Evropská unie mimo jiné na základě doporučení Rady Evropy schválila řadu minimálních norem ochrany zvířat a zvolila přitom cestu obvyklé regulace prostřednictvím úřadů. Mnohé z těchto minimálních norem mají být v příštích letech přepracovány v souladu s dřívějšími usneseními. Dále byla schválena konkrétní pravidla pro dobrovolné označování ekologických výrobků a povinné označování metody výroby při uvádění vajec na trh, jakož i několik málo usnesení o uvádění jateční drůbeže a hovězího masa na trh.

    2.4

    Potravinářský průmysl a maloobchod, které se vyznačují rostoucí koncentrací a hospodářskou soutěží, pracují stále více s vlastními značkami kvality, které mají zdůraznit zvláštní zohledňování různých aspektů kvality, mj. také výrobu stále více zaměřenou na dobré životní podmínky zvířat. Paralelně k tomu výrobní organizace a družstva vyvinula řadu regionálních značek kvality, jež se většinou vztahují na aspekt dobrých životních podmínek zvířat a ekologii. Některé produkce mohou mít užitek ze systému EU na ochranu zeměpisných označení a tradičních specialit (2).

    2.5

    V této oblasti si lze všimnout výrazných rozdílů mezi jednotlivými zeměmi. Na britském trhu se objevují převážně obchodní označení, zatímco například ve Francii a Itálii lze sledovat celou řadu regionálních značek kvality. V Nizozemsku tradičně převládají značky kvality zpracovatelského průmyslu, maloobchod a výrobní organizace však zavádějí stále více vlastních značek kvality. Ve Švédsku udávají tón vlastní označení výrobců, přičemž v souladu s tradičním názorem, který je zastáván v mnoha zemích, je domácím produktům připisována vyšší kvalita, neboť se bere ohled mj. také na dobré životní podmínky zvířat.

    2.6

    S ohledem na zkušenosti s právními úpravami dobrovolného označování má Komise v úmyslu podpořit použití specifických, objektivních a měřitelných ukazatelů dobrých životních podmínek zvířat v platných i budoucích právních aktech Společenství. To má být základem tvorby právních předpisů o validaci výrobních systémů, v nichž platí přísnější normy týkající se dobrých životních podmínek zvířat než předepsané minimální normy v platných ustanoveních (3). Podle Komise to vyžaduje klasifikaci používaných norem dobrých životních podmínek zvířat s ohledem na podporu rozvoje systémů produkce a chovu, které více respektují dobré životní podmínky zvířat, a snazší použití těchto norem v EU a na mezinárodní úrovni. Kromě toho chce Komise na tomto základě zvážit možnosti systému označování v EU.

    3.   Obecné poznámky

    3.1

    Vzhledem k tomu, že EHSV zastupuje občanskou společnost, je jeho úkolem zapojit se do tvorby a zavádění příslušných právních předpisů pro označování ve formě společného evropského systému, který slouží udržitelnému rozvoji na vnitřním trhu a obchodu se třetími státy. Dobré životní podmínky zvířat jsou součástí evropského kulturního dědictví a hodnot Evropské unie, stejně jako společenská odpovědnost firem, ochrana životního prostředí a ekologie, které jsou do určité míry zakotveny v právních předpisech Společenství. Souvislosti s otázkami ekologie jsou zjevné, zemědělská výroba se ve smyslu udržitelnosti opírá o ochranu životního prostředí a dobré životní podmínky zvířat.

    3.2

    EHSV podporuje záměr Komise spočívající v úsilí o zlepšení dobrých životních podmínek zvířat v Evropské unii na objektivním a trvalém základě (4) a považuje společný systém označování za vhodný pro podporu metod výroby a chovu, které více respektují dobré životní podmínky zvířat. To má přispět především také k tomu, že se tržní síly budou rozvíjet na objektivním základě a správným směrem. Zároveň je důležité, aby metody výroby a chovu, které ve větší míře splňují dobré životní podmínky zvířat, byly podporovány prostřednictvím vzdělávání a zavádění nových vědeckých poznatků. Signály trhu budou představovat samozřejmě také impulzy pro stanovení hlavních témat ve výzkumu, vzdělávání zemědělců, poradců a zvěrolékařů a budou mít vliv na budoucí investice do výrobních systémů. Systém označování tak může přispět k součinnosti a k rozumnému využívání zdrojů v neposlední řadě s ohledem na plánování a investiční strategii výrobců.

    3.3

    Jedná se nepochybně o dlouhodobý proces, který musí nutně probíhat paralelně s rozvojem objektivních, měřitelných, opakovatelných a vědecky podložených ukazatelů dobrých životních podmínek zvířat i s validací různých výrobních systémů. Přesto musí být již brzy stanoven rámec a zásady struktury společného systému označování výrobků, při jejichž výrobě byly respektovány dobré životní podmínky zvířat, aby bylo vše připraveno a do systému mohly být postupně zapracovávány standardizované ukazatele dobrých životních podmínek zvířat. Proto je třeba, aby si všechny zúčastněné strany co nejdříve osvojily obecné zásady a strukturu společného systému a přijaly je. Tento systém má být používán pro všechny produkty živočišného původu na velmi dobrovolné a flexibilní bázi.

    3.4

    Tento proces ovšem nekomplikuje pouze nedostatek dostupných poznatků týkajících se aspektů dobrých životních podmínek zvířat a hierarchie jejich významu, přidávají se ještě rozličné preference spotřebitelů a rozmanitost výrobních poměrů, vliv rozdílných tradic a úrovně vzdělání na vytváření veřejného mínění, hospodářská soutěž v potravinářském průmyslu, různé platné právní předpisy, potíže při obsahovém srovnávání soukromých značek kvality, jakož i nedůvěra vůči soukromým a státním kontrolám panující například v souvislosti s dovozem do Evropské unie.

    3.5

    Jasné informativní označování je v každém případě klíčovým faktorem podpory metod výroby a chovu, které lépe splňují dobré životní podmínky zvířat. Ze zkušeností s ekologickými produkty a alternativními výrobními systémy vajec vyplývá, že prostřednictvím pravidel označování lze případně ovlivňovat výrobní systémy ve smyslu lepších životních podmínek zvířat.

    3.6

    Právní úpravy zabývající se systémem označování spadají do pravomoci Evropské unie. Jsou předmětem neustálých diskusí a střetů zájmů. Komise má v úmyslu předložit do konce roku 2007 (5) návrh změn směrnice o označování. Významné a přehledné označování je často výsledkem kompromisu, při němž nejsou zohledněny některá přání a požadavky. To platí v neposlední řadě také pro potraviny, v jejichž souvislosti se často uvádí, že požadavky na označování jsou příliš obsáhlé. Úřady odpovědné za kontrolu potravin jsou skeptické, co se týče ještě obsáhlejšího označování, neboť by tak hrozilo nebezpečí, že základní informace o vlastnostech potravin ustoupí jiným informacím. Navíc si spotřebitelé nejsou jisti, zda jsou doplňkové informace na potravinách, a zejména informace o etických aspektech, užitečné. Z tohoto důvodu by mělo při označování produktů respektujících dobré životní podmínky zvířat zůstat u menšího loga, které by v kombinaci s barevným označením, hvězdičkami nebo body doplnilo stávající označení.

    4.   Dovoz do EU

    4.1

    Pokračující právní závazky a omezení v EU v sobě skrývají riziko, že dovoz ze zemí s méně přísnými normami poškodí výrobu a odbyt produktů z EU a mohl by vést ke ztrátě tržních podílů na světovém trhu. Intenzivnějším úsilím o dobré životní podmínky zvířat v EU, jejíž vnitřní (6) trh čítá 30 států a 500 mil. obyvatel, by se však vytvořily podněty také pro země mimo EU a pro jejich vývoz do EU. Mezinárodní finanční korporace Světové banky například nedávno poukázala na rostoucí celosvětový zájem o dobré životní podmínky zvířat a na potřebu přizpůsobit se tomuto vývoji jak v oblasti prvovýroby, tak v oblasti průmyslového zpracování (7).

    4.2

    Zvířata, která byla chována, poražena a naporcována v Evropské unii, z nichž se vyrábí zpracované a nezpracované výrobky, musejí samozřejmě splňovat minimální normy Evropské unie, a z toho důvodu je tedy označování zbytečné. Naproti tomu je často slyšet oprávněný požadavek udávat původ u dovážených výrobků nebo je označovat tak, aby bylo přímo či nepřímo patrné, zda splňují minimální požadavky Evropské unie. EHSV již ve svých dřívějších stanoviscích poukazoval na to, že by otázky dobrých životních podmínek zvířat v oblasti obchodování se zemědělskými výrobky měly být v dlouhodobém horizontu klasifikovány jako plnoprávná záležitost, aby při dovozu bylo možné požadovat splnění minimálních norem. V této souvislosti by se mělo podrobněji prozkoumat, do jaké míry je požadavek na povinné označování země původu u dovážených produktů oprávněný. Pokud neexistuje záruka plnění norem odpovídajících minimálním normám EU, bylo by třeba prověřit, zda je údaj „neznámá metoda výroby“ přípustný.

    4.3

    Aby bylo možné jako celek zohlednit evropské zemědělské produkty, jež odpovídají závazným evropským normám pro dobré životní podmínky zvířat a odlišit je od neevropských produktů, které stejným pravidlům nepodléhají, bylo by vhodné zavést určení místa, kde byla pěstována či chována zemědělská surovina tvořící produkt, a to nejvhodnějším z následujících způsobů:

    „Zemědělství EU“, pokud zemědělská surovina tvořící produkt byla pěstována či chována v EU;

    „Zemědělství mimo EU“, pokud zemědělská surovina tvořící produkt byla pěstována či chována ve třetí zemi;

    „Zemědělství EU/mimo EU“, pokud část zemědělské suroviny tvořící produkt byla pěstována či chována v EU a jiná část ve třetí zemi.

    Označení „EU“ nebo „mimo EU“ může být příp. nahrazeno nebo doplněno jménem země v případě, že všechny zemědělské suroviny tvořící produkt byly pěstovány či chovány v této zemi.

    4.4

    Východiskem a předpokladem každé právní úpravy by sice měla být slučitelnost s ustanoveními WTO, to však neznamená, že by Evropská unie neměla pokládat za nutné, jak již bylo uvedeno v dřívějších stanoviscích EHSV, učinit jednostranné kroky, které zajistí nezbytné chápání potřeby upravit právní stav. V každém případě musejí dovozci a maloobchodní řetězce převzít krátkodobě i dlouhodobě odpovědnost, aby tak při dovozu ze třetích zemí zajistili splnění odpovídajících požadavků formou certifikace a podobných záruk.

    5.   Obvyklá regulace prostřednictvím úřadů

    5.1

    V EU byla stanovena řada minimálních norem pro dobré životní podmínky zvířat, přičemž dřívější usnesení zavazují Komisi k předložení návrhů na jejich přepracování a aktualizaci v následujících letech (8). Minimální normy byly stanoveny často po složitých politických jednáních v podrobných právních aktech. V budoucnu by se minimální normy měly ještě více opírat o vědecké poznatky a objektivní analýzu poměrů, což by mohlo usnadnit i politický proces. Pravidla by tedy měla být stanovena podle znalostí dostupných v daném okamžiku a na účelné a fundované úrovni, která zohledňuje praktické možnosti za řádných poměrů v oblastech prvovýroby, dopravy, omráčení a porážky. I do budoucna by minimální normy měly být bezpodmínečně stanovovány tímto způsobem, tedy formou veřejně právní regulace.

    5.2

    Rovněž ustanovení o dobrovolném označování ekologických produktů a povinný údaj o výrobních metodách při uvádění vajec na trh byly velmi podrobně zakotveny v právních aktech Společenství. Jinými slovy, při používání blíže určených značek při označování musejí být dodržovány právní předpisy EU. Tím se mají zaručit spravedlivé podmínky hospodářské soutěže i spolehlivé informace pro spotřebitele. Tento druh označování v kombinaci s rozsáhlými závaznými požadavky je reakcí na přání spotřebitelů, resp. je zásadní pro fungování trhu, neboť reguluje použití obchodních označení, jež si spotřebitel spojuje s určitým druhem výroby, a zavádí minimální právní předpisy nezbytné k tomu, aby bylo zabráněno podvodům a zmatku na trhu. I zde zkušenosti ukázaly, že stanovení kritérií je složité a časově náročné. Jedná se o obsáhlou činnost, která je pro podniky a dozorčí orgány jednotlivých států spjata s registrací, evidencí a inspekcemi. Přesto by v současné době používaný model regulace měl zůstat v těchto oblastech zachován.

    5.3

    Podle návrhu minimálních pravidel pro ochranu kuřat chovaných na maso Komise plánuje nejpozději dva roky po jejich schválení předložit zprávu o možném zavedení zvláštního harmonizovaného povinného režimu štítkování pro kuřecí maso, výrobky z kuřecího masa a polotovary na úrovni Společenství, který má potvrdit dodržování norem týkajících se dobrých životních podmínek zvířat (9). Vznikne tak případně paralelní regulace ke stávajícím ustanovením Společenství o výrobních systémech vajec s pravidly pro označování vztahujícími se na různé formy výroby.

    5.4

    Klasický model regulace je však vhodný pouze tehdy, když bude možné rozlišovat mezi jasně definovanými formami výroby, které spotřebitelé znají. Totéž platí i pro nařízení o ekologii, které se primárně zaměřuje na aspekty životního prostředí a ne přímo dobré životní podmínky zvířat. Model by se dal případně použít i pro výrobu kuřat chovaných na maso, pokud je spotřebitel s to pochopit systém označování a osvojit si ho. Pokud však tento model bude rozšířen na více výrobků živočišného původu, bude se jevit jako příliš složitý.

    5.5

    Z hlediska různých výrobních poměrů v rozšířené EU a budoucího vývoje trhu je tradiční regulace rovněž příliš málo flexibilní a příliš komplikovaná. Může existovat nebezpečí, že bude představovat brzdu nebo že – v důsledku složitých procesů přezkumu a obtížného zohledňování přirozených rozdílů výrobního procesu – vývoj zastaví. Tento po politické a správní stránce náročný model navíc není pro účastníky trhu dostatečně atraktivní, tím by se v neposlední řadě snížila také motivace pro soukromé značky kvality, které se vztahují například na výrobu v určitém regionu. Na základě zkušeností je třeba se v případě přechodu z dobrovolného označování na označování povinné obávat mimo jiné také nárůstu správních nákladů na kontrolu.

    5.6

    Intenzivnější uplatnění „klasického“ modelu úřadů na úrovni EU s využitím úředního označování tedy není účelné. To platí rovněž pro právní úpravy jednotlivých států týkající se označování, které jsou v zásadě v rozporu s vnitřním trhem. Systém označování, který uvádí, že jsou splněny minimální normy EU, by byl smysluplný jen tehdy, pokud by se jednalo – jak je tomu u systémů výroby vajec – o součást označování na různých úrovních.

    6.   „Environmentální model“

    6.1

    Obecně dobrovolný systém označování podle právní úpravy pro udělování ekoznačky EU (10) a příslušné právní úpravy jednotlivých států jsou méně vhodné k podpoře rozvoje metod výroby a chovu, které lépe splňují požadavky na dobré životní podmínky zvířat. Potravinářský průmysl i obchod by nepochybně daly přednost spíše dalšímu rozvoji vlastních značek kvality. Ačkoli „environmentální model“ vykazuje větší podobnost s navrženým dobrovolným modelem pro produkty živočišného původu, byl by jako základ pro zavedení objektivních kritérií dobrých životních podmínek zvířat nevhodný, stejně jako by byl model, jenž odpovídá právní úpravě EU o ekoznačce, pro označování dobrých životních podmínek zvířat příliš byrokratický.

    6.2

    U stávajících ekoznaček byl jeden sekretariát v podstatě pověřen, aby pomáhal všem zúčastněným při stanovování kritérií životního prostředí, která překračují zákonné závazky. Kromě toho tento sekretariát poskytuje informace spotřebitelům a nakupujícím. Tato metoda má tu výhodu, že označování lze použít v zásadě na všechny produkty, což díky součinnosti vede k většímu rozsahu použití a ke zvýšení povědomí o této právní úpravě. Uváděné údaje jsou garantovány neutrálním třetím subjektem, jako objektivní a kontrolovaný důkaz toho, že výrobek byl vyroben ekologicky šetrnou metodou a je také v průběhu celého životního cyklu ekologicky používán.

    6.3

    U výrobků živočišného původu musí individuální stanovení kritérií, například kritérií pro chov druhů zvířat a příslušné výrobní poměry, proběhnout prostřednictvím experta na základě vědeckých poznatků a podrobného zhodnocení výrobních systémů. To vyžaduje podrobná a specifická odborná zhodnocení. Uplatnění by však měly najít i jasné a věrohodné údaje z „environmentálního modelu“ poskytované spotřebitelům ve formě dobrovolného použití a společného štítkování opírajícího se o trh, které uvádí splnění určitých etických kritérií překračujících zákonné závazky, za účelem podpory rozvoje metod výroby a chovu, které lépe splňují požadavky na dobré životní podmínky zvířat.

    7.   Soukromé značky kvality

    7.1

    Soukromé značky kvality fungují podle zákona trhu a za dodržování zákonného zákazu nekalé reklamy bez zvláštního zásahu úřadů. Tyto systémy jsou flexibilní a jsou schopné se neustále přizpůsobovat vývoji. Přesto však není označování z hlediska dobrých životních podmínek zvířat optimální. V důsledku trvale rostoucí nabídky zboží je pro spotřebitele obtížnější udržet si přehled a udělat si srovnání mezi různými systémy označování. Uvádění výrobků na trh někdy předkládá klamný obraz výrobních poměrů: Vlastnosti připisované výrobku se bezpodmínečně neopírají o objektivní kritéria, což se mimo jiné přičítá chybějícím dostatečně objektivním poznatkům. To vede k nedostatku hodnověrnosti a k narušení hospodářské soutěže vůči serióznějším produktům a lepším výrobním poměrům. Kromě toho může průmysl a obchod pokládat za nutné změnit z hlediska hospodářské soutěže kritéria ne vždy vhodným způsobem, což způsobuje problémy chovatelům užitkových zvířat.

    7.2

    Z těchto důvodů je nezbytné stanovit objektivní kritéria výroby. V této souvislosti Komise navrhla vytvoření střediska nebo laboratoře, jejímž úkolem by měl být mimo jiné vývoj objektivních ukazatelů dobrých životních podmínek zvířat (11). Kromě toho Komise očekává, že k dalšímu použití měřitelných ukazatelů v příslušných právních předpisech Společenství může dojít na základě výsledků výzkumného projektu „Welfare Quality“ (dobré životní podmínky), jenž má být dokončen v roce 2009. Zároveň je důležité brát v úvahu ostatní výzkum a vývoj v členských státech.

    7.3

    Mělo by se proto bezpodmínečně usilovat – jako nejlepší řešení – o podporu určitých metod výroby a chovu lépe splňujících požadavky na dobré životní podmínky zvířat v souladu se solidními vědeckými ukazateli jako doplnění značek kvality v soukromém sektoru. To by podnikům umožnilo zachovat vlastní systémy označování a dále je rozvíjet, a odlišit se tak také od konkurence na skutečném a objektivním vědeckém základě. Spotřebitelé by navíc měli šanci učinit rozhodnutí o koupi podle vlastního přesvědčení a preferencí na základě přesných informací. Tento systém tedy může fungovat v souladu s předpoklady trhu a bez zbytečného zásahu úřadů. Přitom je možné uvést, že produkt splňuje normu EU, která je zajištěna nestrannou kontrolou.

    8.   Návrhy na označování dobrých životních podmínek zvířat

    8.1

    Je důležité stanovit rámec a zásady struktury společného systému označování výrobků, aby bylo možné začít pracovat a do systému se mohly zapracovávat standardizované ukazatele dobrých životních podmínek zvířat – mj. po předložení dostačujících dílčích výsledků projektu „Welfare Quality“. Poté by experti a případně navrhované středisko pro dobré životní podmínky zvířat mohli vypracovat nezbytná objektivní kritéria. Přitom je třeba posoudit významnost různých ukazatelů vztahujících se na celý životní cyklus zvířat. Tyto ukazatele je zapotřebí převést do praktických a reálných výrobních poměrů tak, aby došlo k optimální souhře mezi výzkumem, vývojem a použitím nových technologií (12).

    8.2

    To může vést k normám pro všechny druhy užitkových zvířat a pro nejdůležitější výrobky živočišného původu tím, že výše uvedené středisko bude pověřeno uvedenou právní úpravou systému označování. Přitom musí být zaručena měřitelnost a možnost kontroly jednotlivých ukazatelů. Systém označování dobrých životních podmínek zvířat se má opírat o pokud možno měřitelné a opakovatelné ukazatele dobrých životních podmínek zvířat, nikoli pouze o používané výrobní systémy.

    8.3

    Obchod a průmysl by pak na dobrovolné bázi mohl zavést Evropskou unií uznanou značku pro výrobky živočišného původu, která by potvrzovala splnění norem překračujících minimální normy EU. Přísnější normy se musejí opírat o právní akt, ledaže by bylo po právní stránce možné odkazovat přímo na společné normy. Normy by například mohly při volbě tří vyšších úrovní spočívat 20, 40 a 60 % nad minimálními normami, pokud je to pro příslušný druh zvířat a výrobek považováno za účelné. Záruka plnění specifických požadavků a kontrola používání systému označování může probíhat formou vlastní kontroly podniků, za spoluúčasti nestranného revizora, institutu nebo organizace, resp. specializovaného certifikačního grémia, jež působí v souladu s příslušnými evropskými a mezinárodními ISO normami EN ISO 17000 nebo mají akreditaci jako certifikační orgán podle EN ISO 45011. Rozhodnutí o povolení loga nebo o schválení používání loga, které je třeba učinit případ od případu, však není stanoveno prostřednictvím veřejných správních a kontrolních mechanismů, které tím byly spuštěny.

    8.4

    Systém označování by se mohl kombinovat s barevným označením, hvězdičkami nebo systémem bodů, jež lze přidat ke stávajícím obchodním systémům označování, pokud to nebude v rozporu se společnou právní úpravou o označování a s existujícími značkami zboží. Tento systém by bylo možné za stejných podmínek použít na dovážené výrobky a nezpůsoboval by tak žádné problémy, co se týče pravidel WTO.

    9.   Doplňující opatření

    9.1

    Mělo by se zvážit, zda by subjekty odpovědné za příslušné označování neměly s podporou EU vytvořit internetovou stránku a databázi s popisem navrhované právní úpravy o označování a různých systémů označování dobrých životních podmínek zvířat a odpovídajících právních úprav. Podniky by tam mohly poskytovat informace o svých produktech a touto cestou poukazovat na to, že se chovají eticky a odpovědně. Tytéž informace by mohly být přístupné například také v maloobchodních prodejnách. Databáze by mohla být rovněž zdrojem inspirace pro další vývoj v této oblasti. Podpořila by transparentnost, riziko možné kritiky, riziko přistižení ze strany spotřebitelů v případě špatné kvality a uvedení klamných informací, mohla by přispět k určité vlastní disciplíně a interní kontrole.

    9.2

    Dále by se dalo uvažovat o přísnějších ustanoveních vztahujících se na nesprávné nebo zavádějící reklamní slogany, tzn. že by se v případě zneužití měly zvážit přísnější sankce, neboť se nejedná o systém povolení ve spojení s kontrolou úřadů v jednotlivých státech. Podniky mohou v reklamě samozřejmě naprosto legálně používat pochvalná vyjádření založená na pravdě, která neuvedou spotřebitele v omyl. Zároveň jsou však také podniky výhradně odpovědné za to, že zajistí, že jejich tvrzení o produktech odpovídají pravdě, ať už jsou ověřována nestranným subjektem či nikoli.

    9.3

    Další alternativa, jež by byla rovněž nejjednodušší, by spočívala ve výlučné podpoře dalšího rozvoje právních úprav soukromého označování prostřednictvím informačních kampaní zaměřených na spotřebitele a maloobchod. Jak vyplývá z výše uvedených informací, zřejmě by to však nestačilo. Nezávisle na volbě právních úprav pro označování nebo jiných opatření by za všech okolností měly proběhnout rozsáhlé informační kampaně, jakmile pro to bude vytvořen základ. Ten se může opírat o konference pro osoby významné pro utváření veřejného mínění a o informace v televizi nebo v novinových článcích, přičemž by ale Komise a příslušné odpovědné úřady jednotlivých států měly hrát společně se sdruženími rolníků, spotřebitelů a se sdruženími na ochranu zvířat apod. klíčovou úlohu.

    9.4

    Občas zaznívají výzvy k povinnému označování původu na úrovni jednoho státu, neboť lze obecně sledovat upřednostňování domácích produktů. Přes tvrzení ekonomů, že by to zvýšilo nebezpečí narušení hospodářské soutěže, platila dosud základní zásada, že na úrovni jednotlivých států mohou být stanovena přísnější pravidla pro dobré životní podmínky zvířat než pravidla předepisovaná minimálními normami EU. Pokud by jednotlivé členské státy při uplatnění zásady subsidiarity v souladu s výrobními podmínkami a zájmy spotřebitelů směly ve vlastní režii vytvářet systémy označování, mohl by se tento přístup velmi rychle změnit v jednostranné zvýhodňování domácích produktů, přičemž každá forma povinného označování na úrovni jednotlivých států je ze zásady neslučitelná s vnitřním trhem a pravidly hospodářské soutěže EU. Členské státy s přísnějšími závaznými minimálními požadavky pro jedno nebo více odvětví mají ale případně možnost začlenit tyto požadavky do navrhovaného systému označování.

    V Bruselu dne 15. března 2007.

    předseda

    Evropského hospodářského a sociálního výboru

    Dimitris DIMITRIADIS


    (1)  Jak vyplývá ze zvláštního průzkumu Eurobarometr k tématu Attitudes of consumers towards the welfare of farmed animals (Postoj spotřebitelů k dobrým životním podmínkám chovaných zvířat) z června 2005, 43 % spotřebitelů v EU zohledňuje při nákupu masa aspekty dobrých životních podmínek zvířat. 74 % dotázaných uvádí, že chce svou koupí ovlivnit dobré životní podmínky zvířat. Několik vědeckých výzkumů však poukazuje na to, že psychologické a emocionální faktory, které apelují na etické a morální hodnoty spotřebitelů, ale i prezentace ze strany maloobchodu a systém označování jsou nesmírně složité. Postoj a jednání se tedy mohou naprosto lišit, politicky korektní postoj k etickému označování nevede nutně ke koupi produktů, které byly vyrobeny se zohledněním zvláštních etických měřítek. Rozhodující je spíše cena, dostupnost, zdraví a chuť. Přesto veřejnost reaguje vznětlivě, když jsou v mediích zveřejněny nedostatečné podmínky zvířat určených pro chov a zvířat používaných k pokusům.

    (2)  Nařízení č. 509/2006 Rady ze dne 20. března 2006 o zemědělských produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality a nařízení (ES) č. 510/2006 Rady ze dne 20. března 2006 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin, Úř. věst. L 93, 31.3.2006.

    (3)  Viz sdělení Komise o akčním plánu Společenství v oblasti dobrých životních podmínek a ochrany zvířat 2006 – 2010, KOM(2006) 13 ze dne 23.1.2006), které uvádí iniciativy na úrovni WTO, zprávu o povinném štítkování kuřecího masa a výrobků z kuřecího masa (2009), zprávu o dalším používání měřitelných ukazatelů v právních předpisech Společenství týkajících se dobrých životních podmínek zvířat (2009), případné vytvoření evropské normy kvality pro produkty pocházející z výrobních systémů respektujících dobré životní podmínky zvířat a vytvoření zvláštního technického a finančního systému na podporu používání vyšších norem týkajících se dobrých životních podmínek zvířat v EU i mimo ni.

    (4)  Viz stanovisko EHSV 1356/2006 ze dne 26.10.2006 ke sdělení Komise o akčním plánu Společenství v oblasti dobrých životních podmínek a ochrany zvířat 2006-2010 a stanovisko EHSV 1246/2005 k návrhu směrnice Rady o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso, KOM(2005) 221 v konečném znění, Úř. věst. C 28, 3.2.2006.

    (5)  V případě Welfare Quality® se jedná o výzkumný projekt financovaný Evropskou unií, do kterého se zapojilo 39 institucí a univerzit se zvláštní znalostí problematiky dobrých životních podmínek zvířat. Cílem tohoto projektu je vypracování norem dobrých životních podmínek zvířat a praktických strategií na vědeckém základě za účelem začlenění aspektu dobrých životních podmínek zvířat do řetězce, jenž zahrnuje zemědělství, zpracování, obchod a uvádění na trh, a poskytnutí odpovídajících informací spotřebitelům.

    (6)  Sem patří i Norsko, Island a Lichtenštejnsko, jež jsou také součástí vnitřního trhu EU (Evropský hospodářský prostor).

    (7)  Creating business opportunity through improved animal welfare (Vytváření podnikatelských příležitostí prostřednictvím zlepšených životních podmínek zvířat), Mezinárodní finanční korporace (IFC) Světové banky, duben 2006. IFC má 178 členských států a vyzývá zejména k investicím do rozvojových zemí s ohledem na vývoz do vyspělých zemí. V řadě zemí také existují kodexy chování v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, nikoli zvláštní legislativa. Jedná se například o Švýcarsko, Austrálii, Nový Zéland, Argentinu a Brazílii.

    (8)  Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o akčním plánu Společenství v oblasti dobrých životních podmínek a ochrany zvířat 2006–2010, KOM(2006) 13.

    (9)  Návrh směrnice Rady o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso, KOM(2005) 221 ze dne 30.5.2005.

    (10)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000 ze dne 17.7.2000 o revidovaném systému Společenství pro udělování ekoznačky, Úř. věst. L 237, 21.9.2000, s. 1-12.

    (11)  Jak již EHSV zmínil ve svém stanovisku k akčnímu plánu, měla by mít laboratoř (či středisko) globální zaměření a měla by být zřízena společně s nejdůležitějšími obchodními partnery EU tak, aby metody, které tam budou vyvinuty, získaly mezinárodní uznání.

    (12)  U příslušných ukazatelů se předpokládá, že zahrnují veškeré významné skutečnosti daného druhu zvířat. Jedná se o znaky chovu, požadavky na prostor a ustájení, denní kontrolu, nemoci a zdravotní aspekty, odstavení od matky, chirurgické zásahy, dopravu na jatka, omráčení a porážku.


    Top