This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 52005IE0256
Opinion of the European Economic and Social Committee on The new Member States and the broad economic policy guidelines
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Nové členské státy a širší zásady hospodářské politiky
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Nové členské státy a širší zásady hospodářské politiky
Úř. věst. C 234, 22.9.2005, p. 60–68
(ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, SK, SL, FI, SV)
22.9.2005 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 234/60 |
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Nové členské státy a širší zásady hospodářské politiky
(2005/C 234/13)
Evropský hospodářský a sociální výbor se dne 29. ledna 2004 rozhodl vypracovat v souladu s článkem 29, odst. 2 jednacího řádu, stanovisko k tématu Nové členské státy a širší zásady hospodářské politiky.
Specializovaná sekce „Hospodářská a měnová unie, hospodářská a sociální soudržnost“, jež nesla odpovědnost za přípravné práce k tomuto tématu, přijala své stanovisko dne 16. února 2005. Zpravodajem byl pan Koulumies.
Evropský hospodářský a sociální výbor přijal na svém415. plenárním zasedání dne 9. a 10. března 2005 (zasedání dne10. března) 170 hlasy pro, 2 hlasy proti, zdrželo se hlasování 5, toto stanovisko:
SHRNUTÍ
Širší zásady hospodářské politiky na období let 2003 – 2005 stanovily střednědobou strategii hospodářské politiky EU, jejímiž třemi hlavními prvky jsou hospodářská politika orientovaná na růst a stabilitu, ekonomické reformy sledující zvýšení evropského potenciálu růstu, a posilování trvale udržitelného rozvoje. Komise současně zdůraznila celou škálu závažných problémů, před něž jsou nové členské státy postaveny. Pokud jde o EU jako celek, je třeba poznamenat, že dopady rozšíření budou rozloženy nerovnoměrně.
Většina nových členských států by asi ráda uvítala co možná nejrychlejší připojení k eurozóně. Aby splnily podmínky vstupu do eurozóny, budou muset provádět disciplinovanou a udržitelnou hospodářskou politiku. Pakt stability se bude muset reformovat, má-li v dlouhodobém výhledu efektivně fungovat. Reforma se musí provést tak, aby byly zajištěny dlouhodobé podmínky pro hospodářský růst EU a posílil se závazek všech členských států ke společným cílům. Požadavek zvýšení konkurenceschopnosti se vztahuje na všechny členské státy. Dlouhodobě nepostačí, dosáhnou-li nové členské státy současné úrovně produktivity EU-15. V celé EU je třeba mnohem více investovat do informačních a komunikačních technologií (ICT), výzkumu a rozvoje a rovněž do školství a odborného vzdělávání. Kromě hospodářské a sociální udržitelnosti je důležité zajistit trvale udržitelný rozvoj životního prostředí. Obzvlášť důležité je, aby se v nových členských státech zlepšila efektivnost využívání energií.
Lze očekávat, že se rozdíly v životní úrovní EU-15 a nových členských států nevyrovnají rychle. Je pravděpodobné, že bude trvat celá desetiletí, než zcela vymizí. Demografické trendy jsou jedním z hlavních problémů EU, a proto by se měla přijmout různá opatření k na podporu porodnosti. Je třeba bezodkladně mobilizovat všechny zdroje pracovních sil, které v Unii existují, zejména usnadnit ženám a mladým lidem vstup na trh pracovních sil a dát jim možnost se na něm trvale udržet. Je nezbytné podpořit setrvání starších pracovníků v zaměstnání. Důležité je dovršit vnitřní trh a aktivně podporovat správné řízení ekonomiky.
1. Odkazy na nové členské státy v předchozích širších zásadách hospodářské politiky a stanoviscích
1.1 |
V tomto stanovisku se novými členskými státy rozumí deset zemí, které se dne 1. května 2004 připojily k Evropské unii: Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. |
1.2 |
Jak již samotný název naznačuje, sdělení Komise o Širších zásadách hospodářské politiky [Broad Economic Policy Guidelines – BEPG] pokaždé nabídne komplexní analýzu cílů hospodářské politiky a strategií. Analýza se spíše zaměřuje na vnitřní fungování Unie než na dění v okolním světě. To platí zejména o problémech týkajících se nových členských států, které se před jejich přistoupením k EU řešily jen zřídka. |
1.3 |
Pokud jde o stanoviska k BEPG, Evropský hospodářský a sociální výbor se o budoucnosti nových členských států vůbec poprvé zmínil v závěrech svého stanoviska přijatého již v březnu 2002. Při této příležitosti Výbor upozornil, že „blížící se rozšíření EU vede k naléhavé potřebě znovu zvážit postupy ke koordinaci hospodářské politiky“. |
1.4 |
Několik odkazů na blížící se rozšíření nalezneme ve stanovisku Výboru, přijatém v březnu 2003. V příslušném souhrnu Výbor zdůraznil, že jedním z nejdůležitějších požadavků příštích let je „skutečně efektivní podpora přistoupení nových členských států“. Ekonomické indikátory, obsažené v tabulkách připojených ke stanovisku, zahrnovaly jak tehdejší členské státy, tak přistupující země. |
1.5 |
Ve svém stanovisku přijatém v prosinci 2003 Výbor uvedl, že „se zdá překvapující, že i když se zásady vztahují k období tří let, není v nich jediná zmínka o skutečnosti, že za několik měsíců přistoupí k EU deset nových členských států“. Uvádělo se v nich pouze, že se tyto země žádají, aby svou politiku uplatňovaly v souladu se zásadami. Podle EHSV nebyl tento přístup prozíravý. |
1.6 |
Uvedené stanovisko rovněž poukazovalo na dopady rozšíření takto: „Především koordinace hospodářské politiky, která je již nyní nedostatečná, se rozšířením do značné míry znesnadní. To proto, že důsledkem rozšíření bude nová potřeba koordinace ve dvou oblastech: za prvé v individuálních oblastech tvorby koncepcí (například vnitřní koordinace mzdové politiky), a za druhé mezi třemi hlavními makroekonomickými politikami, kde se v důsledku rozšíření znatelně prohloubí rozdíly“. |
1.7 |
Stanovisko rovněž obsahovalo varování před možnými důsledky v případě, že se „nové členské státy pokusí splnit kritéria členství v Evropské měnové unii co možná nejdříve a přitom budou přísně dodržovat kritéria, jimiž se řídí Pakt stability a růstu“. |
1.8 |
Ve svém posledním stanovisku (2004) k Širším zásadám hospodářské politiky, nazvaném „Lepší řízení ekonomiky v EU“ (1), Výbor poukazuje na to, že rozšíření znamená pro EU počátek nové fáze. Ve shodě se svým názvem se stanovisko soustřeďuje na řízení, které je pro důvěryhodnost a efektivnost Unie podstatné: „Pociťuje se naléhavá potřeba důvěru vzbuzujícího institucionálního rámce.“ |
1.9 |
Stanovisko rovněž odkazuje na názor Komise v Nejnovějších informacích 2004, že „nové členské státy trpí problémy srovnatelnými s těmi, s nimiž se potýká EU-15, pokud jde o rozpočtovou situaci, zadluženost a zaměstnanost“. To však neznamená, že potíže nových členských států a patnáctky jsou totožné. Naopak, v mnoha ohledech existují mezi zeměmi značné rozdíly. Srovnání je možné pouze do určité míry. Ve stanovisku se dále poznamenává, že proces přizpůsobování legislativy a sociální a hospodářské praxe v nových členských státech vysoce vyspělé úrovni v EU-15 by mohly provázet šoky. |
1.10 |
Ve svých předchozích stanoviscích k širším zásadám se tedy EHSV do určité míry zabýval základními problémy, jimž nové členské státy čelí, i když tak činil jenom zběžným způsobem. Ovšem okolnost, že ve sděleních Komise by se asi sotva našlo hodnocení nebo analýza dopadu rozšíření, ovlivnila obsah stanovisek EHSV. |
2. Širší zásady hospodářské politiky v nových členských státech
2.1 |
V Širších zásadách hospodářské politiky na období let 2003 – 2005 byly stanoveny nejdůležitější prvky střednědobé hospodářské strategie EU, jmenovitě:
|
2.2 |
Hospodářský růst v EU-15 v první polovině roku 2003 stagnoval. Hospodářské reformy sice probíhaly, ne však v rozsahu, nezbytném k dosažení lisabonských cílů. Růst produktivity práce nebyl dostatečně rychlý a vytváření vnitřního trhu postupovalo pomalu. Určitého, ne však postačujícího pokroku bylo dosaženo v oblasti trvale udržitelného rozvoje. Například emise skleníkových plynů se téměř nesnížily, a to přes příznivý vývoj zaznamenaný koncem devadesátých let minulého století. |
2.3 |
V dubnu 2004 Komise aktualizovala Širší zásady hospodářské politiky a poukázala na okolnost, že stávající strategie není pro potřeby nových členských států vhodná. Zatímco výzvy, jimž nové členské státy čelí, se v zásadě od problémů EU-15 neliší, jsou obecně vzato mnohem rozsáhlejší, i když v některých případech méně závažné. |
2.4 |
Mezi novými členskými státy jsou patrné velké rozdíly. Komise proto považovala za vhodné vydat doporučení, specificky zaměřená na příslušné země, jež přihlížejí k rozdílům v celkovém pozadí a výkonu těchto zemí. |
2.5 |
Těžiště aktualizace Širších zásad hospodářské politiky spočívá v integraci nových členských států do existujícího rámce koordinace hospodářské politiky. Výzvy strukturální povahy, před nimiž nové členské státy stojí, jsou v průměru náročnější, a to s ohledem na tyto skutečnosti:
|
2.6 |
Nezbytnou podmínkou úspěchu makroekonomických politik orientovaných na růst a stabilitu je odpovídající úsilí nových členských států o dosažení stability ve veřejných financích a snížení deficitu běžného účtu, zejména v případech, kdy je deficit způsoben spíše spotřebou než investicemi. |
2.7 |
Růstový potenciál se musí zvyšovat cestou reforem dohodnutých mezi sociálními partnery, které podporují pokračující restrukturalizaci trhu práce (například prostřednictvím odborného vzdělávání) a zlepšují produktivitu, například rozšiřováním soutěže, omezováním regulace, která se tímto stane účinnější, a rozvojem kapitálových trhů. Sociální udržitelnost lze posílit a chudobu omezit zdůrazňováním rozhodujícího významu práce. Investice do infrastruktur dopravy a energetiky musejí vedle investic do průmyslu a zemědělství sehrát důležitou roli při zlepšování udržitelnosti životního prostředí. |
2.8 |
Komise vyzdvihuje škálu nesnadných úkolů, před nimiž nové členské státy stojí, a rovněž budoucí obtížnou volbu politiky. Širší zásady hospodářské politiky přihlížejí ke zvláštním okolnostem těchto zemí například tak, že v doporučeních, sestavených příslušným zemím na míru, umožňují delší procesy přizpůsobení, než tomu bylo v případě EU-15. |
3. Ekonomická výkonnost a dopady rozšíření
3.1 Ekonomická výkonnost a vyhlídky nových členských států
3.1.1 |
Proces rozšíření má pozitivní dopad na rozvoj hospodářství. Hospodářská aktivita ve státech EU-15 se začala oživovat v druhé polovině roku 2003, za podpory celkového růstu světového ekonomiky a obnovené důvěry spotřebitelů. Oživení spotřeby zčásti souvisí s historicky nízkou úrokovou mírou. Přes hospodářský vzestup nelze v dohledné době počítat s vyšší zaměstnaností. Nejistota spotřebitelů ohledně budoucích příjmů však stále ještě vystavuje zkoušce jejich důvěru, a rizika, ohrožující globální ekonomický výhled, se navíc vyostřila. Oživení hospodářského růstu v zemích EU-15 je rovněž důležité pro nové členské státy, jejichž vývoz směřuje převážně do těchto zemí. |
3.1.2 |
Ekonomiky nových členských států zaznamenaly v roce 2003 průměrný nárůst o 3,5 %. Růst byl podepřen soukromou spotřebou, zejména v pobaltských státech, Maďarsku a České republice. Vývoz výrazně stoupl zejména na Slovensku a v Polsku, kde se markantně zvýšil export špičkově zpracovaných komodit. |
3.1.3 |
V některých nových členských státech byl růst investic jenom skromný. Odpovídalo to vývoji ve světě, avšak zároveň se zde projevilo zpomalení reformního procesu v těchto zemích. Konvergence úrokové míry s úrokovou mírou ve zbytku EU a potřeba zlepšit infrastrukturu jsou faktory, které by v budoucnu měly vést k oživení růstu investic.V porovnaní stavu investicí jsou nové členské státy zhruba na úrovni EU-15. |
3.1.4 |
Očekává se, že hospodářský růst v nových členských státech dosáhne v letech 2004 a 2005 v průměru 4 %. Nejrychlejší růst bude asi zaznamenán v těch nových členských státech, které vykazují nejnižší HDP na hlavu. Největší oživení růstu se čeká v Polsku, a to v důsledku růstově orientované fiskální politiky. Pokud jde o nové členské státy s vysokou úrovní příjmu (zejména Kypr), je pravděpodobné, že se zde staneme svědky relativně intenzivního hospodářského růstu. Vyšší ceny ropy by v budoucnu mohly naopak vést k omezení hospodářského růstu ve všech zemích EU. |
3.1.5 |
S výjimkou Maďarska, Slovenska a Slovinska se úroveň inflace v současnosti přibližuje průměru v eurozóně. I když se míra inflace zčásti v důsledku zvyšování cen ropy v roce 2004 lehce zrychlí, v roce 2005 se čeká její zpomalení asi na 3 %. |
3.1.6 |
V letech 2000 – 2003 činil průměrný celkový státní deficit nových členských států 4,3 % HDP a očekávaný deficit pro rok 2004 je 4,9 %. Stav rozpočtu se pohyboval od 1 % přebytku v Estonsku až po deficit ve výši 7 % HDP v České republice. Mimo České republiky deficit rovněž přesáhl 3 % referenční hodnotu v pěti dalších nových členských státech – na Kypru, v Maďarsku, na Maltě, v Polsku a na Slovensko ( viz statistická příloha). Očekává se, že se situace ve většině nových členských států zlepší, jakmile konsolidace veřejných financí začne nabírat na obrátkách. |
3.1.7 |
Stejně jako země EU-15, má i každý z nových členských států své vlastní specifické rysy. Proto je často zavádějící přistupovat k novým členským státům jako k jednotnému celku. Budeme-li generalizovat, lze konstatovat, že hospodářský růst je v porovnání s EU-15 v nových členských státech relativně dobrý v porovnání s EU-15. Členství v EU, poměrně masivní růst domácí poptávky a nižší náklady v porovnání s EU-15 přispějí v příštích několika letech k oživení růstu, což zároveň vytvoří poptávku po výrobcích z EU-15 a to jak ve formě investičních technologií, tak ve formě spotřebního zboží. |
3.2 Makroekonomické dopady rozšíření EU
3.2.1 |
Dopady rozšíření jsou mezi nové členské státy a země EU-15 rozloženy nerovnoměrně. Je tomu tak zejména proto, že EU-15 se do značné míry podílí na zahraničním obchodu nových členských států, zatímco nové členské státy mají pro země EU-15 jenom podružný význam. Řada zemí EU-15 již tradičně tíhne k obchodování zejména s ostatními západními vyspělými průmyslovými zeměmi, jako jsou USA. |
3.2.2 |
Cesta východních zemí střední Evropy ke členství byla postupným procesem, zahrnujícím institucionální výstavbu a odstraňování obchodních bariér se zeměmi EU-15. Nejvýznamnější omezení souvisela s obchodováním s potravinami a zemědělskými produkty. Po přistoupení k Unii se zbývající omezení ve značné míře týkají přechodných pravidel ve vztahu k vlastnictví půdy, pohybu pracovních sil a ochraně životního prostředí. |
3.2.3 |
Odhaduje se, že rozšíření bude mít v průměru pozitivní – i když slabý – dopad na EU-15. Přínosy pro nové členské státy mají být podle očekávání výrazně větší. Výhody přinese odstranění zbývajících obchodních bariér a volnější pohyb práce a kapitálu. |
3.2.4 |
Mělo by se poznamenat, že dopady rozšíření budou rozloženy nerovnoměrně, pokud se EU bude posuzovat jako celek. Pro země EU-15 bude dopad největší v těch regionech Rakouska, Německa a Finska, které hraničí s novými členskými státy. |
3.2.5 |
Dopady budou pravděpodobně nejcitelnější v sektorech závislých na pracovní síle, jako je zemědělství, potravinářský průmysl, stavebnictví a řada resortů služeb, které nemohou těžit z geografické rozptýlenosti aktivit s ohledem na velké vzdálenosti a/nebo regulaci. Existují však sektory, kde je celkem snadné přesunout výrobu z jedné země do druhé. |
3.2.6 |
S ohledem na čínský fenomén je nízká úroveň nákladů v nových členských státech rovněž příležitostí pro celou EU. Geografická blízkost zemí s nízkými náklady znamená, že je výhodnější vyrábět v Evropě než ve vzdálenějších místech. To platí zejména v počátečních fázích životního cyklu produktů, jež jsou výsledkem intenzivního výzkumu a rozvoje. Pouze když se podíl rozvoje a výzkumu na výrobních nákladech sníží, mohla by se výroba přesunout do vzdálenějších zemí s dokonce ještě nižšími náklady. I když jsou v současnosti rozdíly ve výrobních nákladech mezi EU-15 a novými členskými státy značné, časem se budou postupně zmenšovat. |
4. Specifické problémy
4.1 Připojení k eurozóně
4.1.1 |
Většina nových členských států by se asi ráda co možná nejdříve připojila k eurozóně. Splnění podmínek vstupu do eurozóny bude vyžadovat, aby tyto státy uskutečňovaly disciplinovanou a udržitelnou hospodářskou politiku. Nesnadných bude zejména prvních několik let členství. Maastrichtská kritéria se týkají dostatečně nízké hladiny inflace a úrokové míry, rozpočtového schodku a státních půjček a stabilního směnného kurzu. Tyto požadavky se přirozeně týkají všech členských států. |
4.1.2 |
Klíčová otázka v této souvislosti zní: Jaký dopad bude mít úsilí o splnění Maastrichtských kritérií na hospodářský výkon nových členských států? Jestliže se v případě připojení k ERM 2 [Exchange Rate Mechanism = Mechanismus směnného kurzu] budou tyto státy snažit udržet své měny v příliš úzkém kurzovém rozpětí, bude jim hrozit, že tyto měny budou citlivé na spekulace. Případné zvýšení úrokových sazeb k ochraně stability směnného kurzu by mělo nepříznivé ekonomické dopady, například na zaměstnanost. Estonsko, Litva a Slovinsko byly prvními z nových členských států, které se připojily k ERM 2 a které udržují své měny v dostatečně širokém kurzovém rozpětí, což jim pomáhá odvrátit možnost spekulativních útoků. Opatření měnové komise v Estonsku a Litvě rovněž podporují stabilitu jejich směnných kurzů vůči euru. |
4.1.3 |
Příslušné země by se ve snaze splnit cílovou nízkou inflaci mohly při rychlé expanzi svých ekonomik dostat do potíží. Před přistoupením přesáhla inflace v nových členských státech míru inflace v zemích EU-15. Přizpůsobení rychle rostoucích ekonomik obzvlášť nízké inflaci by mohlo bránit růstu, protože vyšší inflace jde v těchto zemích ruku v ruce s fází rychlejšího růstu. Období rychlejšího růstu produktivity kromě toho bývají provázeny vyšší inflací. Na druhé straně nadměrná inflace růst ekonomiky brzdí. |
4.1.3.1 |
Pokud totiž dnes inflace dosahuje rozumné míry, je možné, že tomu tak nebude v okamžiku, kdy vyprší určitá opatření na přechodnou dobu, zakotvená ve Smlouvě o přistoupení. Pak by mohlo dojít k nárůstu inflace, protože budou zrušena dočasná povolení jako například pro udržení nulové hladiny DPH či snížené spotřební daně, či vnitrostátních opatření. |
4.1.4 |
Malé ekonomiky jsou těsněji než ty velké vázány na globální ekonomiku. Je pro ně v porovnání s velkými ekonomikami obtížnější vytvořit dočasný ekonomický stimul zvýšením státních půjček nebo zvětšením rozpočtového schodku, například při rozběhu volební kampaně. V malé zemi jsou veřejné finance obvykle transparentnější a snadněji se s nimi hospodaří. Lze proto logicky očekávat, že jako první se k eurozóně připojí ten nejmenší z nových členských států. V Estonsku platí zákonný požadavek udržovat vyrovnanost státního rozpočtu. |
4.1.5 |
Problémy by rovněž mohly vzniknout v případě, že by se příslušné země pokusily velice rychle vyhovět Maastrichtským kritériím. Než se stanou součástí eurozóny, jejich měna bude muset přechodně kolísat o 2,25 % bez úpravy parity během 2 let. Kromě problémů uvedených v bodu 4.1.2 existuje riziko, že státy, které příliš spěchají, se do tohoto systému zapojí s nadhodnoceným či podhodnoceným kurzem. Existuje riziko, že by dynamika jejich ekonomiky a podmínky růstu byly oslabeny kvůli nadhodnocení jejich měny, která by uškodila jejich konkurenceschopnosti na světových trzích, nebo kvůli podhodnocení jejich měny, která by vyvolala inflační tlaky. V jednom i druhém případě by výsledkem byl tlak na platy, což by zesílilo problém delokalizací a zatížilo vnitřní poptávku, která je v mnohých případech hnací silou jejich růstu. Je tedy vhodné obezřetně stanovit vstupní paritu do systému výměny MCE-2 (Mécanisme de Change Européen – systém evropské výměny). Členské státy budou muset za každých okolností zaměřit svou pozornost na to, aby se znovu dosáhlo konkurenceschopnosti, třebaže je jejich směnný kurz je v době vstupu na správné úrovni. |
4.1.6 |
Aktem rozšíření jsou členské státy mimo eurozónu dočasně v lehké převaze, i když měřeno podle HDP zahrnuje eurozóna mnohem větší část EU. Jakmile se nové země v příštích letech připojí k eurozóně, zlepší se nezbytné podmínky k posílení mezinárodní pozice eura. |
4.2 pakt stability a růstu
4.2.1 |
Pokud jde o udržitelnost veřejných financí, situace je ve většině nových členských států celkem příznivá. Pouze v několika málo těchto zemí přesahuje celkový státní dluh 60 % DPH. Třebaže hrozí nebezpečí, že v důsledku rozpočtového schodku se v některých z těchto zemí zvýší ukazatel celkové zadluženosti, je třeba připomenout, že úrovně zahraničního dluhu nejsou v nových členských zemích v porovnaní s EU-15 vůbec hrozivé a při vyhlídkách nových členů na relativně vysoký hospodářský růst není riziko dalšího zadlužování v poměru k HDP velké. Všechny členské státy při několika příležitostech deklarovaly věrnost lisabonským cílům a zdravé rozpočtové politice. |
4.2.2 |
Pakt stability a růstu byl po dlouhou dobu terčem ostré kritiky. Výbor vypracoval řadu stanovisek k Paktu (2). Přes své nedostatky podle všeho přispěl k udržení rozpočtové kázně. V tomto ohledu rovněž pomohlo efektivnější monitorování a transparentnost postupu u nadměrného rozpočtu. Na tvorbu střednědobé hospodářské politiky nové členské státy nevyhnutelně potřebují jasnou vizi o budoucí podobě paktu stability a růstu. |
4.2.3 |
Nepřesnosti a opomenutí v rozpočtových údajích a prognózách členských států vedly ke ztížení problémů spojených s dohledem. Komise a různé výbory se zapojily do přípravy společných kritérií, určených pro aplikaci při multilaterálním dohledu a koordinaci politiky. Metody a procedury nelze doladit, jestliže statistická data nejsou zcela spolehlivá. Pokud jde o statistické údaje, je v několika nových členských státech, jakož i v některých státech EU-15, ještě co zlepšovat, a to i přes veškerý pokrok dosažený v posledních letech. |
4.2.4 |
Podle obecně rozšířeného názoru by se měl pozměnit výklad Paktu stability a růstu, založený na Maastrichtské smlouvě. Řadu pravidel a procedur, uplatňovaných v současnosti ve 25 členských státech, je třeba zmírnit a zpružnit. Nakládání s programy a stanovisky Komise a členských států se stává stále formálnějším, zatímco na významu nabývá neformální koordinace mezi členskými státy. Důvěryhodnost jednotné měny však nesmí být ohrožena. |
4.2.5 |
Ustát hospodářskou politiku a udržovat stabilitu veřejných financí nebude v nových členských státech snadnou záležitostí. Oddanost závazku slábne, pokud země postrádají politickou stabilitu.. Nové členské státy sice uskutečnily základní reformy nevyhnutelné pro vytvoření tržní ekonomiky, ale část z nich čelí těžkému rozhodování, nakolik potřeba strukturálních reforem s sebou nese zvýšené veřejné výdaje. Alokace veřejných výdajů pro ně asi bude dokonce ještě ožehavějším problémem než pro EU-15. |
4.2.6 |
K dosažení dlouhodobé účinnosti Paktu stability je nezbytně zapotřebí určité reformy. Reformou se musí usilovat o zpevnění oddanosti všech členských států společným cílům, bez ohrožení věrohodnosti jejich závazku, pokud jde o stabilitu veřejných financí, rozpočtovou kázeň, udržitelnost a koordinaci hospodářské politiky. |
4.3 Rozdíly v hospodářské prosperitě a zaměstnanosti (3)
4.3.1 |
S rozšířením se HDP EU v tržních cenách zvýšil pouze o 5 %, a pouze o 10 % po přepočtu na paritu kupní síly, i když celková populace EU vzrostla téměř o 20 %. Jeden rys je novým členským státům společný – v průměru jsou chudší než EU-15. HDP na hlavu (přepočtený na kupní sílu) je v nových členských státech pouze polovinou jeho hodnoty v EU-15. Avšak stejně jako je tomu v EU-15, i zde existují významné rozdíly mezi novými členskými státy: Kypr, Slovinsko a Malta jsou nejbohatší, zatímco Polsko a pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko a Litva) naopak nejchudší. V porovnání HDP na hlavu v PKS je dokonce Slovinsko a Kypr na úrovni Řecka a Malta či Česká republika na úrovni Portugalska. |
4.3.2 |
Podle Eurostatu se 13 % obyvatel nových členských států nachází pod hranicí relativní chudoby, zatímco v zemích EU-15 je to 15 %. Hranice chudoby je definována jako poměr čistého osobního příjmu nebo příjmu domácnosti k národnímu průměrnému příjmu. Práh chudoby je roven 60 % národního průměrného příjmu. Blízké procentuální hodnoty nás nesmí uvést v omyl, co se týče šíře sociální problematiky, jelikož, jak se zmiňuje výše, HDP na obyvatele v paritě kupní síly v nových členských státech je poloviční oproti tomu, kterého dosahují státy EU-15. |
4.3.3 |
Distribuce příjmu v nových členských státech se sotva liší od distribuce v zemích EU-15. Česká republika, Maďarsko a Slovinsko se mohou pochlubit nejmenšími rozdíly v příjmu, jež jsou na stejné úrovni jako ve skandinávských zemích. Míra chudoby je nejvyšší v Estonsku, Litvě a Lotyšsku, kde charakter distribuce příjmu odpovídá hlavně větším rozdílům v příjmu, typickým pro Irsko a Spojené království. V rámci EU-15 vykazují nejvyšší míru chudoby Irsko a země jižního Středozemí. Nedostatkem porovnání prováděných napříč zeměmi je okolnost, že nepřihlížejí k regionálními rozdílům v příslušných zemích, a při tom právě ony mohou být podstatné. |
4.3.4 |
Nové členské státy mají průměrnou míru zaměstnanosti pouze 56 %, v porovnání s přibližně 64 % ve státech EU-15. Je důležité si položit otázku, zda budou tyto státy schopny zvýšit produktivitu a zároveň míru zaměstnanosti. Zdá se, že většina nových členských států upřednostňuje růst produktivity, což zvyšuje jejich konkurenceschopnost a tím i konkurenceschopnost celé EU. Lisabonská strategie představuje odpověď, která zůstává relevantní, třebaže zde existuje prostor pro zlepšení. |
4.3.5 |
V aktualizaci Širších zásad hospodářské politiky (7. 4. 2004) Komise poznamenala, že je třeba věnovat zvláštní pozornost nízké míře zaměstnanosti mladých a starších pracovníků v nových členských státech. Dále je třeba podniknout patřičné kroky na zlepšení sociální ochrany a kvalifikaci pracovní síly. Výbor považuje tyto aspekty za důležité a jsou tudíž významnými cíli pro státy EU-15. |
4.3.6 |
Existují výrazné rozdíly mezi novými členskými státy v oblasti míry zaměstnanosti žen a starších pracovníků. Míra zaměstnanosti žen je vyšší než je průměrná hodnota u států EU-15 v České republice, Estonsku, Kypru, Lotyšsku, Litvě a Slovinsku, ale výrazně nižší v Polsku a zejména na Maltě. Míra zaměstnanosti starších pracovníků je vyšší než je průměrná hodnota u států EU-15 v České republice, Estonsku, Kypru, Lotyšsku a Litvě, ale je značně nižší v ostatních nových členských státech. V roce 2003 byla míra nezaměstnanosti žen nepatrně vyšší než u mužů ve všech nových členských státech s výjimkou Estonska a Maďarska. Výrazný rozdíl je zejména na Maltě a v České republice. |
4.3.7 |
V období 2000-2003 nezaměstnanost v některých nových členských státech klesla. Tento pokles byl výrazný zejména v baltských státech, kde nezaměstnanost klesla přibližně o tři procentní body. Ve Slovinsku a Maďarsku se zaměstnanost začala zlepšovat již v polovině 90. let 20. století. Údaje o zaměstnanosti a nezaměstnanosti se nacházejí ve statistické příloze. |
4.3.8 |
Hlavní dopad na distribuci národního důchodu má věková struktura populace a systém sociální ochrany. V nových členských státech je patrná výrazná korelace vyššího věku s nízkým příjmem. Ve skupině s nejnižšími příjmy jsou na Kypru, v České republice, na Slovensku, ve Slovinsku a v Litvě převážně zastoupeny osoby starší 65 let. Nejvyššímu riziku chudoby čelí početné rodiny, rodiny s jedním rodičem a mladí ve věku 16 až 24 let. |
4.3.9 |
Celková úroveň dosaženého vzdělání je v nových členských státech vyšší než v EU-15. Asi 89 % všech osob v kategorii 25-64 let věku má ukončené vyšší střední vzdělání, v porovnání s 65 % v zemích EU-15, přičemž nejvyšší procento vykazuje Česká republika, Estonsko a Slovensko. Pokud jde o EU-15, 80 % překračuje pouze Německo, Spojené království a Švédsko. Vysoká úroveň vzdělání spolu s příznivými pracovními náklady činí nové členské státy atraktivní pro investory. |
4.3.10 |
Růst ekonomiky je v nových členských státech v průměru vyšší než v zemích EU-15. Z toho však automaticky nevyplývá, že zásadní rozdíl v příjmech se v důsledku evropské integrace rychle vyrovná. Při současném tempu to bude trvat desítky let. Podle jednoho velice hrubého odhadu by jako první mohly dosáhnout průměru životní úrovně v EU-15 Kypr a Malta – i tak by jim to mělo trvat nejméně 20 let. Existuje řada faktorů, které mohou napomoci rychlejšímu vyrovnání propastných rozdílů v příjmech – typickým příkladem jsou strukturální fondy EU. Údaje o ekonomice všech členských států EU jsou uvedeny v tabulkách, připojených k tomuto stanovisku. |
4.4 Konkurenceschopnost a produktivita
4.4.1 |
Celkové náklady práce jsou v nových členských státech v průměru markantně nižší než v EU-15. Kromě toho se trhy práce v nových členských státech pokládají za velmi flexibilní. Při vědomí toho se řada výrobních operací a do určité míry i operací služeb přemisťuje do členských států. Je však často přehlíženo, že úroveň produktivity je v těchto zemích v průměru výrazně nižší než u států EU-15. V roce 2003 byla produktivita práce na jednoho zaměstnance (upravená podle kupní síly) pouze 54 % v porovnání s produktivitou v zemích EU-15. |
4.4.2 |
Zatímco řada nových členských států zdědila obrovské veřejné sektory z období před rokem 1990, a navíc jejich legislativa byla často těžkopádná, dosáhly tyto státy slušného pokroku v reformování veřejného sektoru a velikost jejich sektorů je v současnosti srovnatelná s EU 15. |
4.4.3 |
Zlepšení produktivity a konkurenceschopnosti bude vyžadovat investice do vzdělání a odborné přípravy, výzkumu a organizace práce. Je třeba podpořit podnikání a odstranit administrativní zátěž obchodu, zejména s ohledem na zřizování malých firem a jejich provoz. Konkurenceschopnost a produktivita se rovněž zlepší, když neefektivní a nerentabilní firmy opustí trh, protože zdroje takto uvolněné se budou moci přesměrovat k produktivnějšímu využití. Restrukturalizace tohoto typu bude však vyžadovat rekvalifikaci pro ty, jichž se opatření dotknou. (4) |
4.4.4 |
Nové členské státy se již těší výhodám flexibilních trhů. Je celkem snadné přesunovat kapitál, technologii a dokonce i práci z jedné země do druhé. Strukturální flexibilita rovněž usnadňuje přesunovat pracovní místa jinam. Státy a regiony budou rovněž muset být v dlouhodobém výhledu schopny soutěže, pokud jde o infrastrukturu, včetně informačních a komunikačních technologií (ICT) a výzkumných kapacit. Na výzkum a rozvoj vynakládá EU-15 v průměru 2 % HDP, zatímco v nových členských státech to je asi jenom 1 %. |
4.4.5 |
Dosažení současné úrovně produktivity EU-15 nebude novým členským států dlouhodobě postačovat. Ve všech členských státech se rýsuje zvláštní potřeba investic do vzdělání. Zpomalení růstu produktivity v EU lze vysvětlit nízkou hladinou investic a přejímání technologie. Do ICT, výzkumu a rozvoje, vzdělávání a školení je třeba v celé EU mnohem více investovat. Zejména pro nové členské státy je to velká výzva, avšak zároveň i velká příležitost. |
4.4.6 |
Zlepšování konkurenceschopnosti často vyžaduje strukturální změny v různých sektorech hospodářství. Zejména v nových členských státech existuje prostor ke zlepšování hospodářské konkurenceschopnosti cestou strukturálních reforem zemědělství a těžkého průmyslu. |
4.5 Udržitelný rozvoj životního prostředí
4.5.1 |
Hlavním prvkem strategie Širších zásad hospodářské politiky je posilování udržitelného rozvoje. Je důležité, aby nové členské státy vedle hospodářské a sociální udržitelnosti zajistily udržitelný ekologický rozvoj. Rozhodující a z ekonomického hlediska dlouhodobě realizovatelné je efektivní řízení přírodních zdrojů a udržování vysoké úrovně kvality životního prostředí. |
4.5.2 |
Pro nové členské státy je důležité zlepšit efektivitu používání energie. Zatímco podle propočtů Eurostatu a Komise měl indikátor intenzity energií (spotřeba energií ve vztahu k HDP v PKS) v roce 2000-2002 v zemích EU-15 hodnotu 173, u nových členských států dosahoval výše258. U nových členských států existuje prostor na zlepšování v oblasti efektivního používání energie, který představuje důležitou složku dlouhodobě udržitelného rozvoje. |
4.5.3 |
I když již nové členské státy dosáhly určitého pokroku, je stále ještě zapotřebí velkých investic, především ke zlepšení efektivnosti výroby energií a účinnosti využívání energií v sektoru dopravy. Zejména by se měly omezovat dotace na podporu využívání energií, aby se snížily škody na životním prostředí. Výbor podporuje doporučení Komise k redukci dotací, které mají negativní ekologické dopady a jsou škodlivé pro udržitelný rozvoj. |
4.5.4 |
Rok 2003 se stal svědkem zavádění Směrnice o elektřině z obnovitelných energetických zdrojů. Ve svém sdělení o Širších zásadách hospodářské politiky (BEPG) Komise poukazuje na to, že výsledky dosažené při výrobě ekologické elektřiny nejsou ani zdaleka pozoruhodné, s výjimkou Německa, Španělska a Dánska, kde jsou dobré zkušenosti s využíváním větrné energie. |
4.5.5 |
Léta ještě potrvá, než nové členské státy dosáhnou stejné úrovně efektivity ve využívání a výrobě energií jako v EU-15. Nemělo by se však připustit, aby rozsah výzvy podobě tohoto cíle vedl k oslabení úsilí těchto zemí o zajištění udržitelného rozvoje. Součástí akce za tímto účelem musí být zvyšování povědomí veřejnosti o důležitosti udržitelného rozvoje. |
5. Závěry
5.1 |
V posledních letech chyběl členským státům EU-15 onen druh dynamiky růstu, který je typický pro mnohé členské státy. Ekonomický růst bude v nových členských státech pravděpodobně i nadále vyšší, přinejmenším ve střednědobém výhledu. Růst lze rovněž oživit podporou ze strukturálních fondů. Rozšíření má však také pozitivní dopad na růst v zemích EU-15. |
5.2 |
Nerozumí se samo sebou, že se rozdíly v životní úrovni zemí EU-15 a nových členských států rychle vyrovnají. Politická integrace ne vždy znamená omezení rozdílů v hladině příjmů a životní úrovni. Znovusjednocení Německa jenom dokládá, že regionální rozdílnosti hned tak nevymizí. Ani velké sumy peněz a institucionální integrace neměly reálný vliv na obrat k lepšímu. |
5.3 |
Rozšíření dále usnadní obchod a investice a po uplynutí fází přechodu i pohyb pracovních sil mezi novými členskými státy a EU-15. Hospodářské prostředí v nových členských státech tak bude transparentnější a společnostem uvažujícím o investování se budou lépe přijímat ekonomická rozhodnutí. Významné rozdíly mezi zeměmi budou přetrvávat v oblastech, kde EU nemá žádnou jurisdikci. Například pravomoci EU v daňových záležitostech jsou v současné době omezeny hlavně na minimální sazbu DPH a na určité zásady, jimiž se řídí zdanění firem. |
5.4 |
Opatření přechodného období se týkají zejména volného pohybu pracovníků mezi zeměmi. V některých případech se tak může omezit pohyb pracovníků na dobu až sedmi let. V řadě zemí EU-15 populace rychle stárne a tyto země potřebují nové pracovníky, bez ohledu na existující velkou strukturální nezaměstnanost. V nových členských státech by přechodná období mohla bránit nezbytným strukturálním reformám a rovněž omezovat hospodářský růst v EU-15 stejně jako v nových členských státech. |
5.5 |
Existuje nemálo důkazů, získaných firmami, které uvažují o investicích v nových členských státech anebo které zde již investovaly, svědčící o tom, že tyto země více než EU-15 trpí problémy přechodné ekonomiky, jež nelze vymýtit pouze legislativou. Tyto problémy jsou často spojeny s korupcí. Ani v EU-15 není korupce neznámým pojmem. |
5.6 |
Eliminace praktik, které ve společnosti v uplynulých desetiletích zakořenily, je však zdlouhavý proces. Avšak i zde přineslo členství v EU zvýšený tlak na zlepšení. Má-li se existujícího potenciálu v nových členských státech efektivně využít, bude zde muset existovat přísná shoda se společnými pravidly EU. To platí zejména o pravidlech vnitřního trhu, stejně důležité je však i to, aby se ostatní pravidla ovlivňující soutěž, jako je ekologická legislativa, zaváděla ve všech zemích EU jednotně. |
5.7 |
V nových členských státech je výhodný poměr pracovních nákladů a úrovně vzdělání pracovní síly. Zdaňování je také jedním z faktorů, který ovlivňuje podnikatelské investice v nových členských státech. Povaha podnikání společnosti přesně určuje, které faktory jsou pro investice rozhodující. |
5.8 |
Závod o co nejnižší daňové sazby v sobě však skrývá také nebezpečí. Existuje možnost, že ve veřejném sektoru chybí ty prostředky, které jsou potřeba k financování investic do infrastruktury a do sociálního systému, které jsou nutné k procesu vyrovnání. Tím vzniká nebezpečí, že daňové zatížení bude přesunuto na poměrně nemobilní faktor práce, což by mělo negativní účinky na stav zaměstnanosti. |
5.9 |
Přímé investice nebo přemístění veškerých operací společnosti do nových členských států je nejsnazší v případě těch společností, které již v těchto zemích provádějí rozsáhlé operace nebo jejichž konkurenční ostří spoléhá do značné míry na nízké náklady na práci. Je jasné, že tato výhoda bude i nadále do těchto zemí přitahovat výrobní aktivitu odjinud, a to i ze zemí EU-15. Na druhé straně v mnoha případech podnikání a výrobní operace podniků ze zemí EU-15 zabezpečují v nových členských státech nárůst hospodářské aktivity. Příkladem toho je zvýšená úroveň vnitřního průmyslu a obchodu mezi zeměmi EU-15 a novými členskými státy. Je zřejmé, že nízké mzdové hladiny a ostatní náklady na práci budou i nadále do těchto zemí přitahovat výrobní aktivitu odjinud, a to i ze zemí EU-15. |
5.10 |
Hospodářská konvergence nových členských států a EU-15 relativně pokročila a tento trend má pokračovat, i když budoucnost zůstává nejistá. Podle nejpravděpodobnějšího scénáře budou relativní výhody nových členských států ohledně nízkých mezd a cen v porovnání s EU-15 oslabovat, vzhledem k nízké počáteční úrovni si to však vyžádá ještě mnoho času. |
5.11 |
Demografické trendy jsou jednou z hlavních výzev EU. Odchody z trhu práce výrazně překročí současné hodnoty. Bylo by třeba různými způsoby povzbuzovat starší osoby, aby zůstaly aktivní. Z důvodů dlouhodobé konkurenceschopnosti je též důležité zvýšit porodnost a zmobilizovat všechny zdroje pracovní síly v Unii. To je možné pouze tehdy, bude-li vynaloženo úsilí na zlepšení rovnosti mužů a žen a sladění pracovního a rodinného života. Zároveň je třeba omezit vyloučení ze společnosti a chudobu, což by umožnilo zlepšit účinnost sociální solidarity ve všech členských státech. |
5.12 |
V některých nových členských státech je organizace sociálních partnerů dost slabá a roztříštěná. Mezi organizacemi jsou patrné velké rozdíly pokud jde o jejich reprezentativnost. Většině z nich je společný nedostatek přiměřených ekonomických zdrojů. Totéž platí o nevládních organizacích. Tyto organizace budou muset rozvíjet své aktivity tak, aby se mohl navázat úspěšný dialog mezi různými stranami a aby každá z nich mohla zároveň přispívat k vytváření podmínek vedoucích k hospodářskému růstu. Sociální soulad je nezávislým článkem pro zabezpečení silného a odpovídajícího budování Evropy. |
5.13 |
Komise by kromě toho měla pečlivě zkoumat mezinárodní jevy nejistoty ohrožující ekonomický růst a konkurenceschopnost EU, jako jsou dopady vývoje cen za ropu, strukturální rozpočet a schodky běžného účtu v USA. |
5.14 |
Všechny členské státy musejí usilovat o završení vnitřního trhu, efektivnější realizaci lisabonských reforem a zlepšené ekonomické řízení. Bez těchto reforem hrozí pokles ekonomického růstu a prosperity v celé EU. |
5.15 |
I když toto stanovisko pojednává nové členské státy a EU-15 většinou jako oddělené celky, je takový přístup možný pouze na velice obecné úrovni. Každá ze zemí má své specifické problémy a potřeby. |
V Bruselu dne 10. března 2005.
Předsedkyně
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Anne-Marie SIGMUND
(1) Stanovisko EHSV ke Kvalitnějšímu řízení ekonomiky EU, přijaté dne 15. září 2004 – Úř. věst. C 74, 23.3.2005.
(2) Viz poslední stanovisko k tématu::Rozpočtová politika a typy investic, stanovisko EHSV – Úř. věst. C 110/19 ze dne 30.4.2004, s. 111-115.
(3) EHSV by nicméně chtěl čtenáře upozornit na skutečnost, že pokud si chceme učinit odpovídající představu o otázce životní úrovně, bylo by lépe využít konceptu, založeného na údaji „příjem, kterým disponuje domácnost“. Bohužel, statistické údaje v dané oblasti obsahují značné mezery. EHSV využívá této příležitosti a znovu žádá, aby byl posílen statistický aparát EU a spolupráce mezi kompetentními národními institucemi a EUROSTATEM v dané oblasti.
(4) Stanovisko EHSV k Otázce konkurenceschopnosti evropských podniků, Úř. věst. C 120, 20.5.2005.