28.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 157/155

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor /EHSV/ považuje za nutné vyvinout a stanovit udržitelná, právně bezpečná a v praxi realizovatelná pravidla koexistence pěstování geneticky modifikovaných zemědělských plodin s pěstováním konvenčních a ekologických zemědělských plodin a ochranou přírody pro celé potravinářské hospodářství a zemědělskou, rybářskou a lesnickou produkci včetně pěstování v oblasti farmaceutické a nepotravinářské výroby i výzkumu.

1.2

Jelikož Komise jednak chce ponechat podstatné aspekty koexistence na národních úpravách a jednak zamýšlí stanovit otázku zacházení s náhodnou nebo technicky nezbytnou přítomností GMO v osivu bez GMO, která je ústřední otázkou pro budoucí zajištění koexistence, v rámci schvalovacího řízení dle Směrnice 2001/18 jakož i dle Směrnic o osivu, EHSV se těmito otázkami nezabývá. Proto je smysluplné zapojit se do této diskuse cestou iniciativního stanoviska a přiměřenou formou tak zejména osvětlit hospodářské a sociální otázky v této souvislosti a zaujmout k nim stanovisko vůči Radě, Komisi a Parlamentu.

1.3

Toto iniciativní stanovisko má jak osvětlit nejvýznamnější obsahové aspekty koexistence tak i předložit návrhy k otázce, které z těchto aspektů by z hlediska EHSV měly být upraveny na základě evropského a které na základě národních zákonodárství a jaká praktická zadání a návody budou potřebovat dotčené hospodářské podniky, zejména podniky zemědělství.

1.4

Jelikož Komise v květnu tohoto roku zrušila moratorium pro povolování uvádění GMO do oběhu jako potraviny, jež platilo od roku 1998, a zamýšlí v brzké době také rozhodovat o povolování pro pěstování GMO (1), má praktické uspořádání koexistence naléhavý význam.

2.1

Na základě povolování uvádění geneticky modifikovaných organismů (GMO) do oběhu

vzniká nutnost stanovení praktických ustanovení pro provádění takových povolených způsobů užívání a pro zacházení s jejich výrobky v potravinách a krmivech jakož i v přírodě.

2.2

Na evropské úrovni je již zákonně upraveno

2.3

Na evropské úrovni dosud není upraveno

2.4

Již přijaté zákonodárství EU stanovuje, že GMO vyžadují zvláštní kontroly a hodnocení rizik, řízení rizik a průběžné označování a zpětnou zjistitelnost. Vychází z toho, že má být možné upuštění od aktivního i pasivního využívání GMO a kogentně předepisuje úplné upuštění od využívání GMO v biologickém zemědělství a biologickém potravinářství (s výjimkou některých veterinářských léčebných výrobků). Rovněž předpokládá možnost, aby uvolňování GMO v určitých oblastech po kontrole v jednotlivém případě podléhalo zvláštním podmínkám popř. povinnostem nebo aby bylo zcela zakázáno.

2.5

U GMO se jedná o živé organismy, které se v rámci přírodního prostředí mohou rozmnožovat a šířit. Biologické systémy, jako jejichž součásti jsou implantovány a z nichž je bez dalšího nelze opět odstranit, nelze ani hermeticky vymezit ani kontrolovat a řídit stejným způsobem, jako je to možné v uzavřených vědeckých, průmyslových nebo provozních zařízeních. Biosféra je v zásadě celosvětově propojený, otevřený systém, jehož zákonitosti a chování jsou dosud známé a ovladatelné pouze v omezené míře.

2.6

Z těchto důvodů stanovil evropský zákonodárce princip prevence a posouzení a úpravy v jednotlivém případě jako měřítko pro zacházení s GMO. Zároveň přisoudil stěžejní význam transparenci a svobodě volby ve vztahu k využívání GMO.

2.7

To se děje na pozadí skutečnosti, že většina občanek a občanů Evropského společenství má vůči využívání GMO v zemědělství a lesnictví jakož i v potravinách a krmivech skeptický až odmítavý postoj.

2.8

Koexistence forem hospodaření a užívání půdy s geneticky modifikovanými organismy nebo bez nich se proto týká

v příslušném úměrném prostorovém a časovém rámci.

2.9

Evropská komise dosud v právně nezávazných stanoviscích redukovala koexistenci na čistě hospodářské aspekty existence různých forem zemědělství vedle sebe. Navrhuje, aby byla právní úprava těchto aspektů v podstatě ponechána na jednotlivých členských státech. Tento postoj je však zpochybňován v Radě ministrů a kritizován Evropským parlamentem (8).

3.1.1

Předpokladem pro právní úpravu koexistence je dostatečný vědecký základ pro posouzení prostorového a časového rozšíření a křížení GMO různých rostlinných druhů (jakož i popř. šíření mikroorganismů a živočichů), jakož i spolehlivé, z praxe vycházející zkušenosti a odhady možných cest šíření při výrobě, skladování, dopravě a zpracování.

3.1.2

Komise si k tomu vyžádala různé znalecké posudky a stanoviska (9), která však dosud neposkytují koherentní obraz. Byly zadány další studie. Na první vědecké konferenci o koexistenci v listopadu 2003 (10) konstatovali shromáždění vědci, že je zde značná potřeba výzkumu, a byli pouze částečně schopni učinit nosné výpovědi k možnostem koexistence. Stanovisko Vědeckého výboru EU z roku 2001 (11) odkazuje na značné nejistoty a jednoznačně se nevymezuje ve vztahu k mezním hodnotám pro potraviny a krmiva a pro osiva navrhovaným Komisí.

3.1.3

Současný stav znalostí o chování při křížení, šíření a perzistenci geneticky modifikovaných plodin dosud neumožňuje stanovit spolehlivé prognózy o možnosti koexistence.

3.1.4

To platí zejména ve vztahu k dlouhodobým prognózám jakož i rozdílným ekosystémovým podmínkám a podmínkám pěstování.

3.1.5

Posouzení a odhad schopnosti koexistence určitých GMO je nutno provádět samostatně pro jednotlivé druhy plodin s přihlédnutím k regionálním podmínkám a pro různé výrobní systémy. Přitom je třeba mít na zřeteli také s tím spojené změny metod pěstování (např. využití totálních herbicidů, které je umožněno na základě odpovídajících rezistencí).

3.1.6

Zvláštní obtíže prognózy a kontroly vznikají zásadně u takových druhů plodin, u nichž probíhá genetická výměna s příbuznými nekultivovanými plodinami nacházejícími se ve volné přírodě. Raps, genetickým původem z Evropy, má celou řadu přímých a nepřímých odrůd mezi planými rostlinami a pěstěnými plodinami. Hlávkové zelí, řepku olejku, rukolu, hořčici rolní, ohnici polní, hořčici černou, okrasné zelí. Totéž platí např. i pro řepu.

3.2.1

Identifikace a označování GMO je materiálním předpokladem pro provádění registrace pěstování předepsané ve Směrnici 2001/18 a pro monitoring GMO. Kromě toho je také předpokladem pro vyjmutí určitých GMO z oběhu, bude-li to nutné na základě nových vědeckých zkušeností nebo z důvodu uplynutí časově omezeného povolení. Označování GMO se schopností reprodukce je do té míry rozhodující pro efektivní řízení rizika, zejména v případě eventuálních potřebných nouzových opatření. Proto se nemůže orientovat pouze na otázku, zda povede k překročení mezních hodnot pro označování v potravinách a krmivech či ne; zvláště když při odpadnutí povolení automaticky odpadají stanovené mezní hodnoty ve vztahu k informovanosti spotřebitelů.

3.2.2

Posouzení rizik v souvislosti s GMO se provádí dle Směrnice 2001/18 a dle srovnatelných ustanovení v ostatních nařízeních a směrnicích Společenství a je podmínkou pro jejich povolení. Praktické provádění pěstování má však rozhodující vliv na to, zda, jak předpokládá Směrnice, mohou být přijata efektivní opatření za účelem omezení pěstování, omezení a sledování jejích účinků jakož i odebrání povolení nebo ne. Do té míry nelze otázku koexistence omezit pouze na hospodářské aspekty pěstování, nýbrž se jedná o nedílnou součást zákonem stanoveného managementu rizik a prevence.

3.3.1

Opatření pro identifikaci a označování GMO v celém potravinovém řetězci stanovuje Směrnice pro označování a zpětná zjistitelnost GMO (zapracováno do obecných zásad a požadavků práva v oblasti potravin (12)). Tato opatření jsou nad rámec identifikace GMO v konečném výrobku, jelikož nyní podléhají povinnosti označování i takové výrobky, v nichž stopy GMO v konečném výrobku již nejsou prokazatelné.

3.3.2

Informace potřebné pro identifikaci GMO budou evidovány v centrálním registru a budou zveřejňovány (13).

3.3.3

Společné výzkumné pracoviště EU v současné době usiluje o standardizaci a ohodnocení postupů zkoušek a odběrů vzorků potřebných v této souvislosti.

3.3.4

Identifikace specifické DNA nebo specifického proteinu geneticky modifikovaného organismu je při současném stavu analytiky technicky možná v oblasti od 0,001 do 0,05 procenta na celku analyzovaného vzorku. Náklady nespecifických, kvalitativních zkoušek na přítomnost GMO činí v současné době mezi 100 a 150 EUR na jednu analýzu. Náklady specifických a kvantitativních zkoušek se pohybují mezi 250 a 500 EUR na jednu analýzu.

3.3.5

U spolehlivosti a celoplošné disponibility postupu prokazování a u technických kapacit k jejich provádění existují dosud ve Společenství ještě značné rozdíly. Pouze v několika členských státech Společenství jsou dosud k dispozici v dostatečném množství, v některých členských státech nejsou k dispozici vůbec.

3.3.6

V současné době jsou zejména kvantitativní a specifické analýzy přítomnosti GMO v praxi ještě spojeny se značnými obtížemi, zejména tam, kde vyrábějící podniky neposkytnou žádný vhodný postup prokazování nebo dostatečný referenční materiál. To se týká ve zvláštní míře takových GMO, které nejsou ve Společenství povoleny, jejichž výskyt v dovezeném osivu a dovezených surovinách však nelze vyloučit.

3.4.1

Dobrou odbornou praxi je třeba dodržovat v celkovém řetězci potravinářské výroby

3.4.2

Ve většině oblastech je dobrá odborná praxe již v mnoha ohledech upravena. Její doplnění o specifická ustanovení pro zacházení s GMO je rozhodujícím předpokladem pro praktické provádění zákonně stanovených předpisů pro řízení rizika a zpětná zjistitelnost a označování GMO. Zde je velká potřeba zajištění příslušné úpravy v oblastech výroby osiv a zemědělské produkce, ale i ve vztahu k nákupu, skladování a dopravě zemědělských výrobků.

3.4.3

Úspěch, ale i požadavky dobré odborné praxe závisí podstatně na tom, jak úspěšně byla dodržena dobrá odborná praxe v předcházejících výrobních krocích.

3.4.4

Za účelem zabránění nežádoucímu křížení a jinému šíření GMO na zemědělských plochách a v přírodě jakož i za účelem zabránění smísení sklizně obsahující GMO se sklizní neobsahující GMO je třeba (s přihlédnutím k příslušné kultuře a regionálním podmínkám) učinit různá opatření. Komise tato opatření částečně uvedla ve svých zásadách ke koexistenci (14) a vyzvala členské státy, aby vydaly příslušné předpisy. Týkají se jak zemědělců, kteří pěstují GMO, tak i těch, kteří se jich chtějí ve svých produktech vyvarovat. Kromě toho se týkají zemědělských mzdových podniků a obchodních společností včetně skladování a dopravy jakož i orgánů příslušných pro zemědělskou praxi a institucí působících v oblasti ochrany krajiny a ochrany přírody.

3.5.1

Osivo je na začátku výrobního řetězce. Množí se v závislosti na druhu o faktor 40 až 1 000 a částečně může zůstat v půdě po dlouhou dobu. Geneticky modifikované organismy v osivu oplodňují při cizosprášení sousední kulturní plodiny a, pokud rostou v blízkosti, planě rostoucí příbuzné. Osivo a pyl se přitom může přenášet na velké vzdálenosti. Na základě těchto prostorových a časových dimenzí hraje dle souhlasného názoru vědců přítomnost geneticky modifikovaných organismů /GMO/ v osivu rozhodující roli ve vztahu ke koexistenci.

3.5.2

Směrnice 2001/18 předpokládá možnost stanovit pro určité skupiny produktů mezní hodnoty, pod jejichž hranicí není za určitých předpokladů nutné označovat GMO. Pro potraviny a krmiva byla v Nařízení o geneticky modifikovaných potravinách a krmivech (15) a o zpětné zjistitelnosti (16) stanovena mezní hodnota 0,9 %.

3.5.3

Komise navrhla, aby byly v rámci Směrnic o plodinách a osivech rovněž stanoveny mezní hodnoty pro označování GMO v osivech, které by se měly pohybovat mezi 0,3 a 0,7 procenty. Na základě právních pochybností Komise tento návrh v říjnu 2003 vzala zpět a vypracovala nový návrh. Tento návrh obsahoval již jen mezní hodnoty pro osivo řepky a kukuřice ve výši 0,3 %. I tento návrh vzala Komise v září 2004 zpět. V současné době se plánuje další hodnocení důsledků, aby se rozhodnutí zakládalo na solidnější vědecké bázi a aby se obzvlášť přesněji posoudily ekonomické důsledky. Je jisté, že definice požadavků na čistotu geneticky nemodifikovaného osiva má rozhodující vliv na to, zda bude koexistence u určitých druhů rostlin a forem výroby vůbec možná a s jakými náklady popř. bude spojena.

3.5.4

O otázce, zda a popř. v jaké výši mají být stanoveny mezní hodnoty pro náhodnou a technicky nezbytnou přítomnost GMO v osivu, existují jak u vlád členských států tak i mezi dotčenými organizacemi a podniky rozdílné představy.

3.5.5

U označování osiv se nejedná – jako v případě potravin a krmiv – o informování konečných spotřebitelů ve smyslu jejich svobody volby. Mnohem spíše se jedná o podstatnou informaci pro ty, kteří GMO dle zákonných ustanovení uvolňují do životního prostředí, a pro orgány, které jsou příslušné pro provádění Směrnice o uvolňování. Nedostatečnost informace o přítomnosti GMO v určitém osivu prakticky znemožňuje jeho zákonem předepsanou registraci, sledování (Post-Market Monitoring) a v případě dodatečného zákazu také jeho vrácení.

3.5.6

Pokud by se například GMO dodatečně prokázal jako alergenní nebo by přenos jeho vlastností na planě rostoucí příbuzné vedl ke konkurenční výhodě a tedy k nežádoucím posunům ekologické rovnováhy, musel by se tento GMO zakázat a stáhnout z oběhu. K tomuto účelu jsou mezní hodnoty v oblasti navrhované Komisí EU zcela nepřijatelné. Mělo-li by se potom vycházet z toho, že je celé osivo dotyčného druhu rostlin znečištěno až do půl procenta tímto GMO, musela by se opatření k vrácení a nouzová opatření vztahovat na celou sklizeň a celé osivo tohoto druhu rostlin.

3.5.7

Praktické zkušenosti s jednou akcí stažení z trhu v USA znázorňují jak obtíže tak i případné náklady. Poté, co americký úřad pro životní prostředí US EPA v roce 2000 zakázal vzhledem k možnému alergennímu účinku nasazení geneticky modifikovaného druhu kukuřice „Starlin“, vznikly v celém výrobním řetězci náklady kolem jedné miliardy USD. Znečištěné osivo a sklizeň byly vykoupeny ve velkém a staženy z trhu. Znečištění se nicméně nepodařilo k dnešnímu dni zcela zlikvidovat. Ještě v roce 2003 byly v USA prokázány ve více než 1 % testovaných vzorků stopy „Starlinku“.

3.5.8

Kromě toho má přítomnost GMO v geneticky nemodifikovaném osivu rozhodující vliv na náklady vznikající v navazující oblasti zemědělství a zpracování. Pokud však musejí být na základě zákonně povolených znečištění veškeré geneticky nemodifikované produkty přesto rutinně prověřovány ohledně stupně jejich znečištění GMO, aby byla dána jistota, že nepřekračují zákonně stanovenou mezní hodnotu pro označování pro potraviny a krmiva ve výši 0,9 % popř. příslušně nižší stupně znečištění u předcházejících produktů, vznikají v této souvislosti značné náklady ve spojení s nákladnými testy a kontrolami.

3.5.9

Znečištění konvenčního a biologického osiva geneticky modifikovanými organismy /GMO/ bude navíc hrát významnou roli při zjišťování původce finančních škod v důsledku překročení mezních hodnot pro označování potravin a krmiv, jakož i z nich odvozených nižších mezních hodnot požadovaných obchodními a zpracovatelskými podniky. Samozřejmě budou možní původci nejprve požadovat prokázání, že tyto škody alespoň částečně vznikly na základě vlastností osiva a ne přenosem GMO na poli.

3.5.10

Přítomnost GMO v konvenčním a biologickém osivu má konečně negativní účinky na možnosti zemědělců k dodatečné výsadbě a dodatečnému pěstování vlastního osiva. Původní znečištění osiva se může akumulovat v následující generaci, zejména přirozeně tam, pokud se přidají dodatečná znečištění ze sousedních polí. To může nejen vést ke značným finančním ztrátám dotčených zemědělců, nýbrž také mít negativní vliv na rozmanitost a místní přizpůsobivost osiva.

3.6.1

Dle Směrnice (85/374/EHS) o odpovědnosti za vadné výrobky odpovídá výrobce a osoba uvádějící GMO do oběhu za vadné výrobky v případě škod na zdraví, životě a majetku způsobených vlastním zaviněním nebo z hrubé nedbalosti (17). Tato odpovědnost je však omezena na konečné výrobky určené pro soukromou potřebu nebo spotřebu a nezahrnuje proto ani osivo ani finanční škody, na základě snížení hodnoty sklizně a jejích následných výrobků.

3.6.2

Toto komunitární a vyčerpávající omezení odpovědnosti za výrobky ztěžuje národní úpravy ohledně přímé odpovědnosti osob uvádějících GMO do oběhu také za občansko-právní škody a odkazuje celé občansko-právní ručení na uživatele (zemědělce) jako nepřímé výrobce konečného výrobku.

3.6.3

„Každé úmyslné uvolnění geneticky modifikovaných organismů do životního prostředí jakož i přeprava a uvádění těchto organismů do oběhu dle definice ve Směrnici 2001/18/ES“ patří do oblasti použití nové Směrnice 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí, která zmocňuje členské státy (avšak ne jednotlivé občany) k tomu, aby uložily původcům povinnost odstranit škody na životním prostředí a provést jejich nápravu, pokud jednali úmyslně nebo z hrubé nedbalosti a pokud lze zjistit příčinnou souvislost mezi škodou a činnostmi jednotlivých provozovatelů (18). Tuto Směrnici mají členské státy převést do národních předpisů a začít provádět do 30. dubna 2007. Skutečnost, že je GMO v rámci Společenství schválen k uvolnění, zpravidla vyloučí skutkovou podstatu hrubé nedbalosti nebo záměru, ledaže by došlo k přestupku vůči specifickým podmínkám pro uvolnění. Ve svém stanovisku ke směrnici Ručení v životním prostředí (19) již EHSV žádal, aby se „při definování biodiverzity zohlednily i krátkodobé a dlouhodobé účinky používání GMO.“

3.7.1

Nežádoucí přítomnost GMO ve výrobcích, výrobních zařízeních a výrobních plochách může zemědělcům, zpracovatelům a obchodníkům s potravinami a krmivy způsobit finanční škodu, pokud ztěžuje, omezuje nebo znemožňuje výrobu a prodej výrobků bez genetické modifikace nebo pokud vyžaduje zvláštní opatření za účelem kontroly a odstranění. Kromě toho může vést k potřebě opatření za účelem obnovy původního stavu v oblastech, v nichž není uvolňování GMO povoleno ani se nepředpokládá (např. ekologicky citlivé oblasti), spojených s náklady.

3.7.2

Pojišťovnictví v současné době pojištění těchto občansko-právních nároků vylučuje.

3.7.3

Občansko-právní odpovědnost za tyto náklady by dle představ Komise EU měla být upravena členskými státy. Je zjevné, že to bude mít vliv na situaci v oblasti hospodářské soutěže ve Společenství. Rozdílné národní úpravy v této oblasti mohou vést ke značnému roztříštění hospodářské soutěže na společném trhu jakož i k právní nejistotě, kde příčina a účinek přesahují vnitřní hranice Společenství.

3.7.4

Individuální odpovědnost za náklady vzniklé jiným osobám při zabránění škodám (testy, kontroly a jiná opatření k zabránění křížení a znečištění GMO) je právně sotva realizovatelná. Na rozdíl od vyrovnání skutečně vzniklých škod nelze tyto značné náklady, které vzniknou ve všech regionech, ve kterých jsou pěstovány GMO, vyrovnat občansko-právními ustanoveními o odpovědnosti. Mohly by být dotčeným zemědělcům, podnikům a orgánům případně nahrazeny z fondů financovaných podniky a zemědělci, kteří jsou původci.

3.8.1

Opatření za účelem kontroly a zabránění nežádoucí přítomnosti GMO jsou v důsledku pěstování GMO potřebná v celkové výrobě potravin a krmiv. Pěstování GMO může kromě toho mít účinky na situaci na trhu v určitých regionech a pro určité produkční formy a typy (např. regionální značky jakosti a biologické zemědělství a výroba). Vedle účastníků trhu jsou tím dotčeny také různé orgány a instituce členských států a Společenství.

3.8.2

Při opatřeních kontroly a omezujících opatřeních potřebných k zajištění koexistence se částečně jedná o hluboké změny zemědělské, řemeslnické a průmyslové praxe a tradice. Příslušné hospodářské, sociální a kulturní důsledky zejména pro zemědělce a řemeslnické potravinářské podniky dosud nebyly systematicky zkoumány a vyhodnoceny. Jeví se to však naléhavě potřebné za účelem zabránění nežádoucím účinkům na jejich schopnost přežití a schopnost konkurence jakož i na strukturu trhu a strukturu cen.

3.8.3

Za účelem posouzení přiměřených a nejefektivnějších opatření a předpisů v souvislosti s koexistencí je nutné získat rozsáhlý přehled o těchto nákladech. Dosud jsou však v této souvislosti k dispozici pouze nedostatečné a zlomkovité informace a odhady (20).

3.8.4

EHSV považuje rozsáhlý přehled a odhad nákladů, které vznikají jednotlivým účastníkům trhu v určitých produkčních formách a regionech jakož i veřejné správě v souvislosti s opatřeními k zajištění koexistence, za bezpodmínečný předpoklad pro perspektivní a trvalou úpravu koexistence. Je nutná jasná, závazná a spolehlivá úprava v souvislosti s tím, kdo má tyto náklady hradit nebo kdo má zabránit jejich vzniku.

3.8.5

S Komisí je třeba souhlasit, když ve svých zásadách pro koexistenci uvádí: „Zásadně by v regionu měli v průběhu zavádění nových produkčních forem nést odpovědnost za provádění podnikových opatření nutných k omezení toku genů ti účastníci trhu (zemědělci), kteří nové produkční formy zavádějí. Zemědělci by měli mít možnost si zvolit typ produkce, kterému dávají přednost, aniž by tím nutili sousední podniky ke změnám zavedeného typu a způsobu produkce.“

3.8.6

Zvýšení výrobních nákladů způsobené v souvislosti s potřebnými opatřeními k zajištění koexistence nesmí být přeneseno na spotřebitelské ceny. To by vedlo k omezení svobody volby zejména sociálně slabších spotřebitelek a spotřebitelů. Zemědělská a řemeslnická výroba potravin bez genetické modifikace nesmí být ohrožena zvyšováním nákladů a cen a nesmí být zatlačena do okrajové výroby.

4.1.1

Pravidla koexistence by měla vycházet ze zásad prevence a zachovávání přirozené a kultivované biologické rozmanitosti, minimalizace nákladů, maximalizace hospodářských a sociálních možností, podpory regionální rozmanitosti a hospodářské vlastní odpovědnosti a zásady původce a měla by být dlouhodobě trvalá, pevná a blízká praxi a šetrná k chybám.

4.1.2

Potřebná opatření a vzniklé náklady nesou zásadně ty hospodářské subjekty, které je v důsledku uvedení GMO do oběhu a v důsledku využívání GMO vyžadují. Tyto náklady by měly ostatní subjekty, které chtějí vyrábět a konzumovat bez GMO, co nejméně zatěžovat a nesmějí vést ke zvýšení jejich výrobních nákladů a cen. Také by neměly být hrazeny daňovými poplatníky.

4.1.3

Opatření za účelem zabránění výskytu a šíření GMO by měla být prováděna v zásadě na tom stupni, kde způsobují nejmenší náklady a nejmenší výdaje a kde mají optimální efekt.

4.1.4

Kde pěstování jednoho GMO již nedovoluje výrobu rostlin téže plodiny nebo příbuzných plodin bez genetické modifikace nebo ji neúměrně ztěžuje, má být pěstování tohoto GMO zakázáno.

4.2.1

Dokud jsou vědecké podklady pouze neúplné nebo vůbec nejsou k dispozici, je nutné při vytváření podmínek koexistence vycházet ze zásady prevence s cílem zabránit nevratným nebo obtížně vratným změnám, jejichž důsledky pro koexistenci nelze dostatečně posoudit. Taková prevence by se měla vztahovat také na hospodářské, sociální nebo kulturní aspekty koexistence.

4.2.2

Komise se vyzývá, aby vypracovala koherentní, interdisciplinární vědecký a na praxi orientovaný výzkumný program, který pokryje značné mezery v oblasti poznatků ve vztahu ke koexistenci.

4.2.3

Stanovisko Vědeckého výboru pro rostliny (21), na které se Komise odvolává při diskusi o mezních hodnotách GMO v osivu, je neuspokojivé. Nedává odpověď na otázku, jaké mezní hodnoty jsou u označování potřebné, aby byly dodrženy předpisy Směrnice 2001/18. Nedostatečně také osvětluje, jaká znečištění osiva v praxi mohou vést k jakým znečištěním ve sklizni a v konečném výrobku. Proto by Komise měla Vědeckému výboru EFSA v této souvislosti znovu položit přesné otázky.

4.2.4

Kromě toho by měly být vědecké a praktické výzkumy prováděné na národní a regionální úrovni shrnuty Evropským úřadem pro bezpečnost potravin, Evropskou agenturou pro životní prostředí a Společným výzkumným pracovištěm a poskytnuty členským státům.

4.2.5

Komisi se doporučuje, aby společně s různými regiony Evropy provedla praktické zkoušky koexistence ve velkém měřítku a za různých podmínek. Přitom by měly být v praxi všemi účastníky na základě pěstování geneticky nemodifikovaných, avšak od jiných druhů se jednoznačně odlišujících druhů kukuřice, řepky, brambor, řepy a rajčat vyzkoušeny a zkoumány zabránění křížení, různé bezpečnostní vzdálenosti, čištění strojů, oddělení při dopravě, skladování a zpracování jakož i jiná opatření k zajištění koexistence.

4.3.1

Označování a dobrá odborná praxe musí být zaměřeny na to, aby umožňovaly co nejpřesnější sledování šíření a účinků GMO. Dále by měly umožňovat co nejúplnější eliminaci GMO z životního prostředí, osiva a výrobků.

4.3.2

V žádném případě by stanovením prahových hodnot při označování nebo na základě ustanovení o dobré odborné praxi neměla být omezována nebo znemožňována zadání a cíle Směrnice 2001/18 a Nařízení 1830/2003 a 1829/2003.

4.3.3

Proto je třeba zásadně požadovat, aby při úpravě pěstování, dopravy, zpracování a dovozu a vývozu GMO nacházely použití nejlepší dosažitelné technologie a nejlepší dosažitelná praxe.

4.3.4

V této souvislosti je třeba zejména přihlédnout ke zvláštním požadavkům ochrany přírody a rozmanitosti ekosystémů Evropy.

4.4.1

Při identifikaci GMO a jejich označování v různých krocích výroby je v zásadě nutno požadovat, aby byly tyto informace co nejpřesněji zachyceny na začátku výrobního řetězce a v co nejúplnějším rozsahu předávány následujícím článkům řetězce.

4.4.2

Zásadně je třeba zamezit ztrátě informací. Jednou získané informace by měly být dokumentovány nezávisle na případně stanovených mezních hodnotách a měly by být předávány dále.

4.4.3

Poskytování a vyhodnocení zkušebních postupů a referenčního materiálu mají zajišťovat podniky a instituce, které určitý GMO uvádějí do oběhu nebo uvolňují k vědeckým pokusným účelům (v rámci Společenství nebo mimo Společenství), a mají je udržovat na úrovni příslušného stavu techniky a poskytovat je všem zainteresovaným stranám za co nejnižších nákladů.

4.4.4

Postupy odběru vzorků by zejména na začátku výrobního řetězce měly být zvoleny tak, aby poskytovaly co nejvyšší jistotu a maximum informací. Proto by se měly orientovat na spolehlivě zajišťovaný stav techniky a ne např. na mezní hodnoty stanovené pro označování.

4.5.1

Je třeba je vytvořit tak, aby dlouhodobě splňovaly cíle koexistence a prevence a aby mohly být přizpůsobovány stále se rozvíjejícímu stavu vědy a techniky.

4.5.2

Za účelem zabránění omezování společného trhu potravin a krmiv, komunitárního agrárního uspořádání a pokřivení hospodářské soutěže je třeba pravidla dobré odborné praxe, s pružným přihlédnutím k rozdílným podmínkám pěstování a zpracování, harmonizovat popř. stanovit na komunitární, vysoké úrovni.

4.6.1

Při stanovování mezních hodnot pro označování GMO v osivu by proto zásadně mělo být vyvíjeno úsilí k dosažení technicky a prakticky nejvyšší dosažitelné úrovně přesnosti a transparence. Zatímco se technicky spolehlivě zjistitelná mez detekce u vzorku pohybuje v současné době kolem 0,01 %, vzniká na základě rozumné velikosti a počtu vzorků, které mají být vzaty, realistická úroveň 0.1 %, vztahující se na celou sadu osiva.

4.6.2

Mezní hodnota pro označování GMO v geneticky nemodifikovaném osivu se stanovuje na praktické mezi prokazatelnosti.

4.6.3

V příslušných směrnicích o osivu jsou kromě toho stanoveny přísné předpisy ohledně čistoty (horní meze) pro obchodovatelnost s geneticky neupraveným osivem.

4.7.1

Rozmnožovací schopnost GMO a skutečnost, že jejich nežádoucí výskyt může dotčeným subjektům způsobit finanční škody, vyžaduje úpravu občansko-právních ustanovení o odpovědnosti v členských státech, která zajistí krytí těchto škod.

4.7.2

Občansko-právní ustanovení o odpovědnosti mají zajistit, že příslušné dotčené subjekty nesou odpovědnost pouze do té míry, do jaké jsou schopny zabránit možné škodě. Za dodržování dobré odborné praxe a případné další podmínky popř. povinnosti spojené s uváděním GMO do oběhu by měli odpovídat uživatelé GMO. Za vznik škod, které vzniknou i přes dodržování dobré obchodní praxe, by naproti tomu měl odpovídat subjekt uvádějící GMO do oběhu. V této souvislosti je případně třeba příslušně upravit komunitární předpisy práva odpovědnosti.

4.7.3

Pro finanční škody, které mohou vzniknout z uvádění GMO do oběhu nebo z používání GMO, je zásadně třeba prokázat krytí prostřednictvím pojištění nebo srovnatelnou schopnost ručení.

4.8.1

Komise se vyzývá, aby předložila rozsáhlý a systematický odhad nákladů vzniklých v rámci koexistence, změn tržních podmínek a účinků na různá odvětví a provozní formy zemědělství, a potravinářství, zejména na malé a střední podniky, tradiční zemědělství včetně zemědělců vykonávajících činnost na vedlejší úvazek, tradiční potravinářské řemeslo, biologické zemědělství a potravinářství a na výrobu osiva a reprodukční podniky. Odhad by měl zejména zahrnovat také účinky na situaci zaměstnanosti.

4.8.2

Kromě toho by měla Komise uvést, jaké účinky mají potřebná opatření k zajištění koexistence a oddělení výrobních prostředků a toků zboží na dosažení cílů společné zemědělské politiky a její reformy. Zejména je zde třeba přihlédnout k účinkům na podnikové struktury jakož i na místní a regionální programy pěstování, zpracování, zajištění původu a kvality a jejich označování.

4.8.3

Komise se kromě toho vyzývá, aby uvedla, jak mají být uhrazeny a rozděleny dodatečné náklady koexistence dle principu původce a jaká opatření jsou třeba za účelem spolehlivého zabránění negativním účinkům na ceny potravin bez genetické modifikace na společném vnitřním trhu.

4.8.4

Při stanovení proporcionality určitých opatření je třeba přihlížet k účinkům na celý výrobní řetězec.

4.9.1

Na evropské úrovni je třeba upravit tyto aspekty koexistence:

4.9.2

Na národní a regionální úrovni je třeba upravit tyto aspekty koexistence:

5.1

Evropský hospodářský a sociální výbor pozval v červenci 2004 odborníky z oblasti dotčeného produkčního řetězce ke slyšení, aby si udělal věcnou představu o skutečné situaci a jejím předpokládaném vývoji. Bylo tak možné objasnit mimo jiné následující prvky.

5.2

Testy a sledování geneticky modifikovaných organismů v celém rozsahu produkčního řetězce budou každopádně příčinou významného zvýšení nákladů. Jednoduché kvalitativní testy stojí v současnosti 100 až 150 euro, ceny diferenčních a kvantifikativních testů se pohybují mezi 250 a 400 eury. Za stávajících podmínek se vzorek vždy testuje pouze na přítomnost specifické genetické sekvence. Vzhledem k počtu různých geneticky modifikovaných organismů, které se mohou suspektně objevit, se cena testů zvyšuje.

5.3

První případ, kdy se geneticky modifikovaný organismus musel kvůli pochybnostem o zdravotních vlastnostech stáhnout z oběhu (kukuřice „Starlink“ ve Spojených státech) způsobil do dnešní doby náklady přesahující miliardy amerických dolarů. Přesto se po více než dvou letech od prvních opatření ke stažení z oběhu nepodařilo tento geneticky modifikovaný organismus zcela potlačit.

5.4

Náklady testů a podíly, na které se rozdělí, jsou tedy závislé na tom, zda se kategorie nepřítomnosti geneticky modifikovaných organismů v určitých produktech stane normou obecně přijímanou a dodržovanou na trhu a odchylky se vyskytnou jen výjimečně, nebo jestli doklad nepřítomnosti geneticky modifikovaných organismů v produktu budou muset předložit výrobci, zpracovatelé i dodavatelé v každém jednotlivém případě.

5.5

Po uvedení geneticky modifikovaného organismu na trh není již v podstatě možné zaručit naprostou nepřítomnost tohoto organismu v různých varietách. Je však možné udržet náhodnou a technicky nevyhnutelnou kontaminaci každým geneticky modifikovaným organismem pod prahovou hodnotou 0,1 %, což je praktický limit prokazatelnosti.

5.6

Ochrana osiva před náhodnou kontaminací osivem geneticky modifikovaným představuje pro osevní průmysl další podstatné nároky. Čím níže je stanovený práh přípustnosti, tím vyšší jsou náklady spojené s prevencí a kontrolou v oblasti pěstování a množení osiva.

5.7

Vzhledem ke způsobu množení různých variet rostlinných druhů nebude možné zaručit nepřítomnost geneticky modifikovaných organismů v osivech, nebude-li mezi kulturami dodržena podstatná geografická vzdálenost a nebudou-li zcela odděleny další procesy ošetřování, balení a distribuce. Stejně jako vnější kontroly musí být respektovány i normy ISO a protokoly systému HACCP (Hazard Analysis Critical Control Points), které se částečně teprve vyvíjejí.

5.8

Hlavní producent osiv v mezinárodním měřítku zdůraznil, že respektování záruky čistoty pod prahem zjistitelnosti 0,1 % se vyžaduje v USA, kde se pěstují velká množství geneticky modifikovaných organismů, a to i ze strany podniků, které vyrábějí ve stejných zařízeních i osiva geneticky modifikovaná.

5.9

V současnosti neexistují ani v měřítku EU, ani v měřítku mezinárodním limity nebo závazné praktické normy hodnocení znečištění výroby osiv genetickými modifikacemi. Kontrola osiv je nyní ve členských státech EU různým způsobem právně upravená. Rovněž se liší stanovené maximální přípustné hodnoty, které kolísají mezi 0,1 a 0,5 %.

5.10

Přestože výrobci osiv odmítají v současné době výslovně zaručit naprostou nepřítomnost geneticky modifikovaných organismů ve svých produktech, podařilo se v Itálii při přímých jednáních mezi italským zemědělským svazem Coldirettim a hlavními producenty osiv dojít ke shodě v otázce takových záruk kontrolovaných třetí stranou. V Rakousku je od roku 2002 na základě nařízení zákaz komercializace osiva s obsahem GMO, když se prokáže, že obsahuje víc než 0,1 %. Přestože byly provedeny intenzivní kontroly, nezjistily se žádné přestupky proti tomuto nařízení.

5.11

Dodatečné náklady v oblasti výroby a množení se pohybují podle údajů tohoto průmyslu mezi 10 a 50 %.

5.12

V případě obchodního využívání geneticky modifikovaných organismů v oblastech množení osiv bez geneticky modifikovaných organismů je třeba definovat velké pěstební plochy jako chráněné oblasti, jako je tomu již v různých zemích v případě určitých plodin. Zvláště velký odstup je potřebný v případě řepky olejky.

5.13

Všechny tržní subjekty s výjimkou producentů osiv považují dodržování přísných předpisů v oblasti čistoty osiva (označování produktů přesahujících hladinu 0,1 %) za rozhodující podmínku budoucího zaručování nepřítomnosti geneticky modifikovaných organismů v produktu.

5.14

Nákup a zpracování kukuřice při záruce nepřítomnosti geneticky modifikovaných organismů na hladině 0,1 %, kterou požadují výrobci potravin, škrobu a krmení pro domácí zvířata, vyžaduje již nyní dodatečné náklady zhruba 3 eura na tunu. Tyto náklady významně vzrostou, dojde-li v zemědělství k rozsáhlému pěstování produktů obsahujících geneticky modifikované organismy. Další riziko, 150 000 až 7,5 milionu euro podle rozsahu, představuje případná kontaminace přesahující garantovanou toleranci.

5.15

Souběžný nákup plodin obsahujících a neobsahujících geneticky modifikované organismy se jeví jako nemožný. Je nezbytné zcela oddělit nákup, skladování, sušení a dopravu těchto produktů.

5.16

Nakupující podniky a družstva již zaručují nepřítomnost geneticky modifikovaných organismů ve svých produktech smluvními dohodami s dodavatelskými farmami. Mezi jiným se používá pozitivní výčet přijímaných a testovaných druhů osiva a zevrubný kontrolní systém od pěstování do dodání a vstupní kontrole.

5.17

Z hlediska nakupujících společností jsou systémy zaručující nepřítomnost geneticky modifikovaných organismů v produktech pod hranicí, která je v současné době zákazníky akceptovaná, uskutečnitelné jen za předpokladu regionálního oddělení pěstebních ploch s kulturami obsahujícími a neobsahujícími geneticky modifikované organismy. Náklady spojené s takovými územními úpravami se odhadují na 150 až 250 euro na každý hektar. Dodatečné náklady na oddělenou dopravu a skladování se odhadují na 10 až 20 euro na tunu.

5.18

Odpovídající systémy IP (Identity Preservation, zachování identity) a kontrolní systémy kvality existují i v oblasti zpracovatelské, jako jsou například mlýny. Jejich zákazníci v současnosti očekávají zaručenou čistotu od 0,1 % do nejvýše 0,5 %. Uplatňují se zde standardní PCR testy a dodatečné testování všech dodávek. Dále se zde provádí audit dodavatelů, od nichž se obecně požaduje doklad, že nakupují a zpracovávají výlučně produkty bez geneticky modifikovaných organismů. Doprava by se podle možnosti měla vyhýbat místům, kde může dojít ke smíšení a kontaminaci, jako je kamionová doprava a přístavní sklady, ve kterých se vykládají produkty obsahující geneticky modifikované organismy.

5.19

Náklady na udržení zařízení v čistotě před geneticky modifikovanými organismy udávají mlýny ve výši 2,50 euro, dále se k nim připočítávají dodatečné poplatky vyžadované dodavateli. Protože se tyto náklady mohou uplatnit pouze na zboží, u kterého se záruka nepřítomnosti geneticky modifikovaných organismů vyžaduje, ale vznikají při zpracování celkového objemu, jsou pro koncové produkty neobsahující geneticky modifikované organismy podstatně vyšší. Kukuřičná mouka například tvoří pouze 50 % zpracovávaných produktů, což znamená, že dodatečné náklady (2,50 + 3,00 eura, celkem 5,50 euro) vytvoří ve výsledku významný rozdíl 11,00 euro na tunu. Možné škody v případě, že by kontaminace nastala a odběratelům byly dodány produkty překračující stanovené limity, by podle rozsahu a budoucího zpracování produktů představovaly částky v desítkách milionů. V současnosti nejsou tato rizika pojistitelná.

5.20

Opatrná nákupní strategie zákazníků vedla k situaci, kdy se v případě nutnosti vylučují z nákupu celé oblasti s vyšším rizikem kontaminace z důvodu pěstování geneticky modifikovaných organismů bez ohledu na skutečnou místní kontaminaci v jednotlivých lokalitách takové oblasti. Pouhá skutečnost, že se v jedné z německých spolkových zemí zkušebně pěstovala geneticky modifikovaná pšenice, vedla k tomu, že nejsilnější německá skupina mlýnů úplně přestala z této oblasti pšenici odebírat.

5.21

Strategie velkých prodejců a výrobců značkových výrobků v EU směřuje v principu k zaručení nepřítomnosti geneticky modifikovaných organismů v jejich produktech. V posledních několika letech vedla k rozsáhlým systémům kontroly kvality, do kterých každoročně společnosti investují desítky milionů. Takové systémy se skládají z velmi podrobné dokumentace a auditu dodavatelů a pravidelných výběrových kontrol nabízeného zboží. Systematická kvantifikace ve vztahu k jednotlivým produktům a skupinám produktů dosud nevznikla.

5.22

Z regionálního hlediska se požadavky na společné pěstování plodin s geneticky modifikovanými organismy a plodin ostatních velmi liší. Zejména v oblastech s drobným zemědělstvím je souběžné pěstování takových plodin obtížné. Například podle italského pozemkového úřadu se např. v Toskánsku 90 % obdělávané plochy jeví jako pro koexistenci nevyhovující. To platí i pro mnoho dalších regionů Evropy. Dále je třeba brát v úvahu, že technicky náročná opatření pro oddělování plodin, kontrolu a plánování setby bude zpravidla přetěžovat drobné zemědělce a osoby hospodařící při zaměstnání. Totéž se týká místního řemeslného zpracování zemědělských výrobků.

5.23

Regionální značky kvality a záruky původu, které hrají stále podstatnější úlohu při uvádění dražších a kvalitních výrobků na trh, se dosud principiálně neudělovaly produktům s geneticky modifikovanými organismy. Zavedení produktu s geneticky modifikovanými organismy v některém regionu původu by mělo závažný negativní dopad na stávající ceny produktů stejně jako na jejich image. To je jedním z důvodů, proč se v uplynulém období mnohé evropské regiony deklarovaly jako GM-free, tj. regiony bez geneticky modifikovaných organismů, přestože právní rámec pro takové rozhodnutí je kontroverzní a vyžaduje právní objasnění na základě národní a evropské legislativy. Možnost, že by mohli jednotliví zemědělci pěstováním produktů s geneticky modifikovanými organismy podle evropského práva vyvolat obrovské dodatečné náklady a rizika ohrožující mnoho jejich sousedů a podniků v celém regionu, vyvolává u dotčených pocit tísně a je škodlivá pro sociální smír.

5.24

Mimořádné obavy vzbuzuje u místních orgánů, zemědělských organizací a zpracovatelů možnost, že budoucí geneticky modifikované organismy, odlišné od těch stávajících, budou muset být ze zdravotních důvodů též hermeticky odděleny od výroby potravin a krmiva (například takzvané farmaceutické odrůdy). To již způsobilo další veliké obtíže a vedlo ke značné nejistotě ve Spojených státech.

5.25

V některých členských státech EU byla již přijata legislativa upravující koexistenci, v některých je legislativní procedura téměř u konce. V těchto zemích již nyní vznikly velmi odlišné právní a procedurální konstrukce. Tyto rozdíly nemohou být ospravedlněny místními zvláštnostmi. Při úpravě koexistence je možné předpokládat nezbytnou harmonizaci.

5.26

Koexistence pěstebních metod s geneticky modifikovanými organismy a bez nich a možnost vymezení kategorie potravin bez geneticky modifikovaných organismů je formulována jako politická vůle Evropské unie. Ukáže-li se, že tohoto cíle není možné ve stávajícím právním rámci dosáhnout, je v zájmu spotřebitelů, zemědělců a dalších dotčených hospodářských subjektů ve vhodné době upravit příslušná nařízení a směrnice.