(1)

Po posouzení podle čl. 25a odst. 2 nařízení (ES) č. 810/2009 shledala Komise spolupráci s Etiopií v oblasti zpětného přebírání osob nedostatečnou. Je třeba výrazně zlepšit spolupráci ve všech fázích procesu zpětného přebírání osob, včetně zajištění toho, aby Etiopie včas a předvídatelně účinně spolupracovala se všemi členskými státy při zjišťování totožnosti a vydávání cestovních dokladů a při návratových operacích.

(2)

Přetrvávají problémy se zjišťováním totožnosti etiopských státních příslušníků neoprávněně pobývajících na území členských států. Příčinami jsou nedostatečná odezva etiopských orgánů na žádosti o zpětné převzetí, obtíže s vydáváním náhradních cestovních dokladů, které nejsou zpravidla vydávány ani v případě, že již byla potvrzena státní příslušnost, a obtíže s organizací návratových operací za účelem dobrovolných a nucených návratů pravidelnými a charterovými lety.

(3)

S ohledem na různé kroky, které Komise dosud přijala ke zlepšení úrovně spolupráce s Etiopií, a celkové vztahy Unie s Etiopií není její spolupráce s Unií v oblasti zpětného přebírání osob dostatečná, a proto je třeba přijmout opatření.

(4)

Mělo by se proto dočasně pozastavit uplatňování některých ustanovení nařízení (ES) č. 810/2009 ve vztahu ke státním příslušníkům Etiopie, kteří podléhají vízové povinnosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 (2). Cílem je přimět etiopské orgány k přijetí kroků nezbytných ke zlepšení spolupráce v záležitostech zpětného přebírání osob.

(5)

Dočasně pozastavena by měla být ustanovení uvedená v čl. 25a odst. 5 písm. a) nařízení (ES) č. 810/2009, totiž možnost upustit od požadavků na doklady, které mají žadatelé o vízum předložit podle čl. 14 odst. 6 uvedeného nařízení, dobrovolné osvobození držitelů diplomatických a služebních pasů od vízového poplatku podle čl. 16 odst. 5 písm. b) uvedeného nařízení, obecná lhůta pro zpracování žádosti v délce 15 kalendářních dnů podle čl. 23 odst. 1 uvedeného nařízení, čímž je rovněž vyloučeno použití pravidla umožňujícího prodloužení této lhůty pouze v jednotlivých případech na dobu nejvýše 45 kalendářních dnů, a tedy 45 kalendářních dnů by byla standardní lhůta pro zpracování žádosti, a pozastavení vydávání víz pro více vstupů podle čl. 24 odst. 2 a 2c uvedeného nařízení.

(6)

Tímto rozhodnutím by nemělo být dotčeno uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES (3), která rozšiřuje právo volného pohybu na rodinné příslušníky doprovázející nebo následující občana Unie bez ohledu na jejich státní příslušnost. Toto rozhodnutí by se tedy nemělo uplatnit na rodinné příslušníky občana Unie, na něhož se vztahuje směrnice 2004/38/ES, ani na rodinné příslušníky státního příslušníka třetí země požívajícího práva na volný pohyb, které je rovnocenné právu občanů Unie na základě dohody mezi Unií a třetí zemí.

(7)

Opatřeními stanovenými v tomto rozhodnutí by neměly být dotčeny povinnosti členských států podle mezinárodního práva, včetně závazků, které mají jako hostitelské země mezinárodních mezivládních organizací nebo mezinárodních konferencí svolaných Organizací spojených národů nebo jinými mezinárodními mezivládními organizacemi se sídlem v členských státech. Dočasné pozastavení by se tudíž nemělo vztahovat na státní příslušníky Etiopie žádající o víza, jestliže je to nezbytné k tomu, aby členské státy splnily své povinnosti jakožto hostitelské země těchto organizací nebo konferencí.

(8)

V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné. Vzhledem k tomu, že toto rozhodnutí navazuje na schengenské acquis, rozhodne se Dánsko v souladu s článkem 4 uvedeného protokolu do šesti měsíců ode dne přijetí tohoto rozhodnutí Radou, zda je provede ve svém vnitrostátním právu.

(9)

Toto rozhodnutí rozvíjí ta ustanovení schengenského acquis, kterých se neúčastní Irsko v souladu s rozhodnutím Rady 2002/192/ES (4); Irsko se tedy nepodílí na jeho přijímání a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné.

(10)

Pokud jde o Island a Norsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody uzavřené mezi Radou Evropské unie a Islandskou republikou a Norským královstvím o přidružení těchto dvou států k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (5), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES (6).

(11)

Pokud jde o Švýcarsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Dohody mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (7), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí Rady 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2008/146/ES (8).

(12)

Pokud jde o Lichtenštejnsko, rozvíjí toto rozhodnutí ta ustanovení schengenského acquis ve smyslu Protokolu mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím, Švýcarskou konfederací a Lichtenštejnským knížectvím o přistoupení Lichtenštejnského knížectví k Dohodě mezi Evropskou unií, Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o přidružení Švýcarské konfederace k provádění, uplatňování a rozvoji schengenského acquis (9), která spadají do oblasti uvedené v čl. 1 bodě B rozhodnutí 1999/437/ES ve spojení s článkem 3 rozhodnutí Rady 2011/350/EU (10).

(13)

Toto rozhodnutí představuje akt navazující na schengenské acquis nebo s ním jinak související ve smyslu čl. 3 odst. 2 aktu o přistoupení z roku 2003,

a)

čl. 14 odst. 6;

b)

čl. 16 odst. 5 písm. b);

c)

čl. 23 odst. 1;

d)

čl. 24 odst. 2 a 2c.