(1)

Rozšíření onemocnění COVID-19 způsobilo výrazné snížení poptávky po službách železniční dopravy. To mělo vážný dopad na železniční podniky. Tento dopad se začal projevovat již od 1. března 2020 a pravděpodobně potrvá přinejmenším do 31. prosince 2020. Okolnosti spojené s rozšířením onemocnění COVID-19 se vymykají kontrole železničních podniků, které čelí značným problémům s likviditou a velkým ztrátám, a v některých případech riziku úpadku.

(2)

Aby se železniční podniky vyrovnaly s negativními hospodářskými dopady rozšíření onemocnění COVID-19, mohou potřebovat finanční podporu. V kontextu mimořádné situace v důsledku rozšíření onemocnění COVID-19 nemusí být železniční podniky schopny platit poplatky za přístup k železniční infrastruktuře, a z tohoto důvodu by provozovatelům infrastruktury mělo být povoleno tyto poplatky snížit, prominout nebo odložit jejich splatnost. Tato možnost by měla být poskytnuta na období, během něhož se již dopady rozšíření onemocnění COVID-19 na železniční trh projevily a po které se očekává, že budou tyto dopady přetrvávat, totiž od 1. března 2020 do 31. prosince 2020 (dále jen „referenční období“).

(3)

Podle čl. 31 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU (3) nesmí být poplatky za přístup k infrastruktuře hrazené provozovatelům infrastruktury nižší než náklady přímo vynaložené na provoz železniční dopravy. Částečné nebo úplné prominutí poplatků nebo odložení jejich splatnosti uplatňované transparentním, objektivním a nediskriminačním způsobem u všech železničních podniků působících v odvětví nákladní nebo osobní železniční dopravy by zmírnilo dopad rozšíření onemocnění COVID-19 během referenčního období. Členské státy by proto měly mít možnost povolit provozovatelům infrastruktury, aby přijali opatření za tímto účelem.

(4)

Ustanovení čl. 32 odst. 1 směrnice 2012/34/EU umožňuje členským státům vybírat přirážky, pokud to trh unese. V důsledku dopadu rozšíření onemocnění COVID-19 by se schopnost segmentů trhu unést přirážky mohla snížit. Členské státy by proto měly mít možnost povolit provozovatelům infrastruktury, aby znovu posoudili schopnost segmentů trhu unést přirážky za účelem možného snížení splatných částek za referenční období.

(5)

Článek 36 směrnice 2012/34/EU stanoví režim poplatků za rezervaci kapacity, jež mají být pobídkou k účinnému využívání kapacit. Podle tohoto článku je vybírání těchto poplatků povinným v případě, že žadatel, včetně železničních podniků, pravidelně přidělenou trasu vlaku nebo její části nevyužívá. Provozovatelé infrastruktury zveřejní ve zprávách o síti kritéria k určení tohoto nevyužívání. Rozšíření onemocnění COVID-19 způsobilo závažná narušení železniční dopravy, která vedla k rozsáhlému rušení tras vlaků. Příčiny těchto událostí byly a stále jsou mimo kontrolu železničních podniků. Kromě toho tyto události vedly k dočasně nižšímu využití kapacity. Lze tedy předpokládat, že zamýšlený motivační účinek poplatků za rezervaci kapacity podle článku 36 směrnice 2012/34/EU není ve vztahu k referenčnímu období relevantní. Členské státy by tudíž měly mít možnost povolit provozovatelům infrastruktury, aby nevybírali poplatky za rezervaci přidělené, avšak během referenčního období nevyužité kapacity, a to i tehdy, pokud by takové nevyužívání bylo považováno za pravidelné nevyužívání přidělené trasy nebo její části podle kritérií platných v současnosti.

(6)

V případě poplatků za přístup, výběru přirážek a poplatků za rezervaci kapacity by jakékoli snížení poplatků povolené členskými státy v souladu s tímto nařízením způsobilo ztráty příjmů na straně provozovatele infrastruktury. Tyto ztráty příjmů by byly v zásadě kompenzovány v souladu s čl. 8 odst. 4 směrnice 2012/34/EU. Vzhledem k mimořádné povaze těchto ztrát by provozovatelé infrastruktury měli získat kompenzaci ve lhůtě kratší, než je lhůta stanovená v tomto článku, konkrétně do 31. prosince roku následujícího po roce, kdy došlo ke ztrátě.

(7)

Měly by být dočasně úpraveny podmínky pro využívání železniční infrastruktury a zprávy o síti by měly být aktualizovány a podle potřeby měněny.

(8)

Z důvodu náhlého a nepředvídatelného rozšíření onemocnění COVID-19 nebylo možné přijmout tato opatření včas. Z tohoto důvodu by se ustanovení tohoto nařízení měla rovněž vztahovat na období před jeho vstupem v platnost. Vzhledem k povaze opatření stanovených tímto nařízením není v důsledku takového přístupu porušeno legitimní očekávání dotčených osob.

(9)

Je obtížné předvídat, jaký bude další vývoj rozšíření onemocnění COVID-19 a jaký bude jeho další dopad na odvětví železniční dopravy. Komise by měla průběžně analyzovat dopad rozšíření onemocnění COVID-19 na toto odvětví a Unie by měla mít možnost prodloužit bez zbytečného odkladu dobu, během níž se použijí opatření stanovená v tomto nařízení, budou-li nepříznivé podmínky přetrvávat.

(10)

Za účelem prodloužení, bude-li to nezbytné a odůvodněné, platnosti opatření stanovených v tomto nařízení by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování Evropské unie, kterými se prodlužuje referenční období, během něhož se použijí opatření stanovená v tomto nařízení. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (4). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na schůze expertních skupin Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci.

(11)

Jelikož cíle tohoto nařízení, totiž stanovit dočasná pravidla pro zpoplatnění použití železniční infrastruktury v reakci na naléhavou situaci způsobenou rozšířením onemocnění COVID-19, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jej, z důvodu rozsahu nebo účinků akce, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii (dále je „Smlouva o EU“). V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení tohoto cíle.

(12)

S cílem dosáhnout rychlé použitelnosti opatření stanovených tímto nařízením by toto nařízení mělo vstoupit v platnost co nejdříve, a to prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie,