(1)

Podle definice uvedené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/18/ES (1) se „geneticky modifikovaným organismem“ rozumí „organismus, s výjimkou lidských bytostí, jehož genetický materiál byl změněn způsobem, jehož se přirozenou cestou nedosáhne pářením ani přirozenou rekombinací“. Tato definice je doplněna seznamem technik, které upřesňují oblast působnosti uvedené směrnice. Definice a seznam technik byly vypracovány s ohledem na techniky šlechtění, které byly dostupné a používané v době přijetí směrnice 2001/18/ES.

(2)

Od té doby bylo dosaženo značného pokroku v rozvoji nových technik šlechtění, což vyvolalo nejistotu v otázce toho, zda tyto nové techniky šlechtění spadají do rámce definice geneticky modifikovaného organismu a do oblasti působnosti směrnice 2001/18/ES, a v důsledku toho, zda se na produkty získané pomocí těchto technik vztahují povinnosti stanovené v uvedené směrnici.

(3)

Soudní dvůr po posouzení celkových cílů směrnice 2001/18/ES ve svém rozsudku ve věci C-528/16 (2) rozhodl, že nové techniky mutageneze spadají do oblasti působnosti uvedené směrnice a že se na ně vztahují povinnosti v ní stanovené.

(4)

Rozsudek přinesl právní srozumitelnost ohledně nových technik mutageneze, ale vyzdvihl i praktické otázky, které mají dopad na příslušné vnitrostátní orgány, průmyslová odvětví Unie, zejména odvětví šlechtění rostlin, výzkum a jiná odvětví. Tyto otázky se mimo jiné týkají způsobu, jak zajistit soulad se směrnicí 2001/18/ES v případech, kdy produkty získané prostřednictvím nových technik mutageneze nelze pomocí stávajících metod odlišit od produktů, které jsou výsledkem přirozené mutace, a jak v takové situaci zajistit rovné zacházení s dováženými produkty a produkty produkovanými v Unii.

(5)

Rada se domnívá, že pro vyjasnění situace je zapotřebí studie, a to v souladu s interinstitucionální dohodou ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (3), a zejména bodem 10 této dohody o uplatňování článků 225 a 241 Smlouvy o fungování Evropské unie,