(1)

Toto nařízení stanovuje nezbytný právní základ pro spolehlivou, inkluzivní, nákladově efektivní, transparentní a předvídatelnou správu energetické unie a opatření v oblasti klimatu (dále jen „mechanismus správy“) zajišťující splnění cílů a úkolů energetické unie do roku 2030 a dlouhodobých cílů a úkolů energetické unie v souladu s Pařížskou dohodou uzavřenou na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu z roku 2015 (dále jen „Pařížská dohoda“) prostřednictvím doplňkového, jednotného a ambiciózního úsilí ze strany Unie i jejích členských států při současném omezování administrativní složitosti.

(2)

Energetická unie by měla pokrývat pět rozměrů: energetickou bezpečnost, vnitřní trh s energií, energetickou účinnost, snižování emisí uhlíku a výzkum, inovace a konkurenceschopnost.

(3)

Cílem odolné energetické unie s ambiciózní politikou v oblasti klimatu je zajistit bezpečnou, udržitelnou, konkurenceschopnou a cenově dostupnou energii pro spotřebitele v Unii, včetně domácností a podniků, a podpořit výzkum a inovace prostřednictvím přilákání investic, což vyžaduje základní transformaci energetického systému Evropy. Takováto transformace je rovněž úzce spojena s potřebou zachovat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí a podporovat uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů, zejména prosazováním energetické účinnosti a úspor energie a rozvojem nových a obnovitelných forem energie. Tohoto cíle lze dosáhnout pouze prostřednictvím koordinovaného postupu, který bude zahrnovat legislativní i nelegislativní akty na úrovni Unie i na vnitrostátní, regionální a místní úrovni.

(4)

Plně funkční a odolná energetická unie by přeměnila Unii v region, který zaujme přední postavení, pokud jde o inovace, investice, růst a sociální a hospodářský rozvoj, což by bylo dobrým příkladem toho, jak úzce je spojené uplatňování vysokých ambicí při zmírňování změny klimatu s opatřeními na podporu inovací, investic a růstu.

(5)

Souběžně s tímto nařízením Komise vypracovala a přijala řadu iniciativ v rámci sektorové energetické politiky, zejména s ohledem na energii z obnovitelných zdrojů, energetickou účinnost, včetně energetické náročnosti budov, a strukturu trhu. Tyto iniciativy tvoří balíček, jehož společným tématem je upřednostnění energetické účinnosti, globálního prvenství Unie v oblasti obnovitelných zdrojů a spravedlivého přístupu ke spotřebitelům energie, a to mimo jiné řešením otázky energetické chudoby a podporou spravedlivé hospodářské soutěže na vnitřním trhu.

(6)

Evropská rada ve svých závěrech z 23. a 24. října 2014 vyslovila souhlas s rámcem politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 pro Unii, který je založen na čtyřech klíčových cílech na úrovni Unie: nejméně 40 % snížení emisí skleníkových plynů napříč ekonomikou, orientační cíl nejméně 27 % zlepšení energetické účinnosti, jenž bude do roku 2020 přezkoumán s výhledem zvýšit jej na 30 % úroveň, nejméně 27 % podíl energie z obnovitelných zdrojů na spotřebě v rámci Unie a nejméně 15 % propojení elektroenergetických soustav. Rámec dále stanovil, že cíl týkající se energie z obnovitelných zdrojů je na úrovni Unie závazný a bude splněn prostřednictvím příspěvků členských států řízených potřebou společného splnění cíle na úrovni Unie. Přepracováním směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES (4) byl pro Unii zaveden nový závazný cíl týkající se energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, a to nejméně 32 %, včetně ustanovení pro přezkum s výhledem na zvýšení cíle na úrovni Unie do roku 2023. Změny směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU (5) stanovily cíl na úrovni Unie pro zlepšení energetické účinnosti v roce 2030 na nejméně 32,5 %, včetně ustanovení pro přezkum s výhledem na zvýšení cílů na úrovni Unie.

(7)

Závazný cíl týkající se domácího snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990 byl oficiálně schválen jako zamýšlený vnitrostátně stanovený příspěvek Unie a jejích členských států k Pařížské dohodě na schůzi Rady pro životní prostředí dne 6. března 2015. Pařížská dohoda byla ratifikována Evropskou unií 5. října 2016 (6) a vstoupila v platnost 4. listopadu 2016. Tato dohoda nahrazuje přístup přijatý podle Kjótského protokolu z roku 1997, který Unie schválila rozhodnutím Rady 2002/358/ES (7) a který nebude po roce 2020 dále pokračovat. Systém Unie pro sledování a podávání zpráv o emisích a snížení by měl být odpovídajícím způsobem aktualizován.

(8)

Pařížská dohoda stanovila mnohem ambicióznější celosvětové cíle pro zmírnění změny klimatu a stanovuje dlouhodobý cíl v souladu se snahou udržet nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení tohoto nárůstu teploty na 1,5 °C oproti období před průmyslovou revolucí.

(9)

Při snaze splnit teplotní cíle z Pařížské dohody by měla Unie usilovat o co nejdřívější dosažení rovnováhy mezi antropogenními emisemi skleníkových plynů ze zdrojů a jejich pohlcováním pomocí propadů a popřípadě následně o dosažení negativních emisí.

(10)

V klimatickém systému jsou pro celkovou koncentraci skleníkových plynů v atmosféře podstatné kumulativní celkové antropogenní emise za určitou dobu. Komise by měla analyzovat různé scénáře, jak by mohla Unie přispět k dlouhodobým cílům, mimo jiné scénář k dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů v Unii do roku 2050 a následně negativních emisí, a důsledky těchto scénářů pro zbývající globální a unijní uhlíkový rozpočet. Komise by měla připravit analýzu pro účely dlouhodobé strategie Unie, jak by Unie mohla přispět ke splnění závazků Pařížské dohody v souladu se snahou udržet nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení tohoto nárůstu teploty na 1,5 °C včetně různých scénářů, mimo jiné scénáře dosažení nulových čistých emisí skleníkových plynů v Unii do roku 2050 a následně negativních emisí, a důsledky těchto scénářů pro zbývající globální a unijní uhlíkový rozpočet.

(11)

Přestože se Unie zavázala k dosažení ambiciózního snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030, je hrozba změny klimatu globálním problémem. Unie a členské státy by proto měly spolupracovat se svými partnery na mezinárodní scéně s cílem zajistit vysokou míru ambic u všech smluvních stran v souladu s dlouhodobými cíli Pařížské dohody.

(12)

Evropská rada se ve svých závěrech z 23. a 24. října 2014 také shodla, že je třeba vytvořit spolehlivý a transparentní systém správy bez jakékoli zbytečné administrativní zátěže a s dostatečnou flexibilitou pro členské státy, který pomůže zajistit splnění cílů energetické politiky Unie, přičemž bude plně respektovat svobodná rozhodnutí členských států ohledně skladby zdrojů energie. Závěry také zdůraznily, že by měl být tento systém správy budován na stávajících strukturách, jako jsou klimatické programy členských států, jejich vnitrostátní plány týkající se energie z obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti, jakož i na potřebě zefektivnit a spojit samostatné části plánování a podávání zpráv. Rada se také dohodla, že je nutno posílit roli a práva spotřebitelů, transparentnost a předvídatelnost pro investory, mezi jiným také pomocí systematického sledování klíčových ukazatelů pro cenově dostupný, bezpečný, konkurenceschopný, spolehlivý a udržitelný energetický systém, a usnadnit koordinaci vnitrostátních politik v oblasti klimatu a energetiky, jakož i podpořit regionální spolupráci mezi členskými státy.

(13)

Ve svém sdělení ze dne 25. února 2015 o rámcové strategii k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu Komise hovoří o potřebě integrované správy, která zajistí, že budou všechny činnosti týkající se energetiky na úrovni Unie, na regionální, vnitrostátní i lokální úrovni přispívat k cílům energetické unie a tím rozšiřovat rozsah správy nad rámec pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030 do všech pěti rozměrů energetické unie.

(14)

Ve svém sdělení ze dne 18. listopadu 2015 o stavu energetické unie Komise dále uvedla, že integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, které se budou věnovat všem pěti rozměrům energetické unie, představují nezbytné nástroje pro strategičtější plánování politik v oblasti energetiky a klimatu. Součástí uvedeného sdělení byly pokyny Komise pro členské státy týkající se integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, které poskytly členským státům základ, podle kterého by měly státy začít vytvářet vnitrostátní plány pro období od roku 2021 do roku 2030 a stanovily hlavní pilíře procesu správy. Ve sdělení bylo také uvedeno, že by měla být tato správa zakotvena v právních předpisech.

(15)

Ve svých závěrech ze dne 26. listopadu 2015 o systému správy energetické unie Rada uznala, že správa energetické unie bude představovat klíčový nástroj pro účinné a efektivní vybudování energetické unie a dosažení jejích cílů. Rada zdůraznila, že by měl být systém správy založen na principech integrace strategického plánování a podávání zpráv o provádění politik v oblasti energetiky a klimatu a koordinaci mezi aktéry odpovědnými za opatření v oblasti energetiky a klimatu na úrovni Unie i na regionální a vnitrostátní úrovni. Také zdůraznila, že by správa měla zajistit dosažení dohodnutých cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a že by měla sledovat společný pokrok Unie k dosažení cílů politik napříč pěti rozměry energetické unie.

(16)

Usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. prosince 2015 s názvem „Směrem k evropské energetické unii“ požaduje, aby byl rámec správy energetické unie ambiciózní, spolehlivý, transparentní, demokratický a plně zapojoval Evropský parlament. Také musí zajistit dosažení cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030.

(17)

Evropská rada opakovaně zdůrazňovala, že je zapotřebí přijmout naléhavá opatření s cílem zajistit dosažení minimálního cíle 10 % propojení elektroenergetických soustav. Ve svých závěrech z 23. a 24. října 2014 Evropská rada rozhodla, že Komise přijme s podporou členských států naléhavá opatření, aby bylo urychleně zajištěno dosažení minimálního cíle 10 % propojení elektroenergetických soustav, a to nejpozději v roce 2020 alespoň pro ty členské státy, které dosud nedosáhly minimální úrovně integrace na vnitřním trhu s energií. Sdělení Komise ze dne 23. listopadu 2017 o posílení evropských energetických sítí posuzuje pokrok, jehož bylo dosaženo při plnění cíle 10 % propojení, a navrhuje způsoby, jak dosáhnout v roce 2030 cíle 15 % propojení.

(18)

Hlavním cílem mechanismu správy by tedy mělo být umožnit dosažení cílů energetické unie, a zejména cílů rámce pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030, pokud jde o snižování emisí skleníkových plynů, energii z obnovitelných zdrojů a energetickou účinnost. Tyto cíle a úkoly vycházejí z energetické politiky Unie a z potřeby zachovat, chránit a zlepšovat kvalitu životního prostředí a podporovat uvážlivé a racionální využívání přírodních zdrojů, jak stanovují Smlouvy. Ani jeden z těchto cílů, které jsou spolu neoddělitelně spjaty, nelze považovat vůči jinému za druhořadý. Toto nařízení je tedy provázáno s odvětvovými právními předpisy, které implementují cíle pro oblast klimatu a energetiky do roku 2030. I když členské státy potřebují pružnost k tomu, aby si zvolily politiku, jež se nejlépe hodí k jejich vnitrostátní skladbě zdrojů energie a k jejich preferencím, tato pružnost by měla být slučitelná s další integrací trhu, zvýšenou hospodářskou soutěží a dosažením cílů v oblasti klimatu a energetiky, jakož i s postupným přechodem na udržitelné nízkouhlíkové hospodářství.

(19)

Sociálně přijatelný přechod na udržitelné nízkouhlíkové hospodářství si vyžádá změny investičního jednání, pokud jde o veřejné i soukromé investice, a pobídky v celém spektru politik, se zřetelem k občanům a regionům, na které by mohl mít přechod na nízkouhlíkové hospodářství negativní dopady. Dosažení snížení emisí skleníkových plynů vyžaduje zvýšení účinnosti a inovací v evropské ekonomice, což by zejména také mělo přinést udržitelná pracovní místa, mj. v odvětvích vyspělých technologií, a vést ke zlepšení kvality ovzduší a veřejného zdraví.

(20)

S ohledem na mezinárodní závazky vyplývající z Pařížské dohody by měly členské státy podávat zprávy o krocích, které učinily k postupnému zrušení dotací v energetice, zejména na fosilní paliva. Při podávání těchto zpráv se mohou členské státy rozhodnout vycházet ze stávajících mezinárodně používaných definic dotací na fosilní paliva.

(21)

Protože skleníkové plyny a látky znečisťující ovzduší pocházejí z velké části ze stejných zdrojů, může politika zaměřená na snížení emisí skleníkových plynů přinést také vedlejší výhody pro veřejné zdraví a kvalitu ovzduší, zvláště v městských oblastech, což by mohlo vynahradit krátkodobé náklady spojené se snížením těchto emisí. Protože údaje vykazované podle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 (8) představují důležitý vstup pro sestavení inventur skleníkových plynů a vnitrostátních plánů, měl by být brán ohled i na důležitost sestavení a vykazování jednotných údajů v rámci směrnice (EU) 2016/2284 a inventur skleníkových plynů.

(22)

Zkušenosti získané při provádění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 525/2013 (9) prokázaly potřebu synergií a souladu s podáváním zpráv podle jiných právních nástrojů, zejména se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (10), nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 166/2006 (11), nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1099/2008 (12) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 (13). Používání jednotných údajů k podávání zpráv o emisích skleníkových plynů je klíčové pro zajištění kvality podávání těchto zpráv.

(23)

V souladu s pevným závazkem Komise týkajícím se zlepšování právní úpravy a v souladu s politikou podporující výzkum, inovace a investice by měl mechanismus správy vést k významnému snížení administrativní zátěže a složitosti pro členské státy a relevantní zúčastněné strany, Komisi i další instituce Unie. Měl by také pomoci zajistit soulad a přiměřenost politik a opatření na úrovni Unie i vnitrostátní úrovni vzhledem k transformaci energetického systému směrem k udržitelnému nízkouhlíkovému hospodářství.

(24)

Dosažení cílů a úkolů energetické unie by mělo být zajištěno kombinací iniciativ Unie a jednotných vnitrostátních politik stanovených v rámci integrovaných vnitrostátních energetických a klimatických plánů. Odvětvové právní předpisy Unie v oblastech energetiky a klimatu stanovují požadavky týkající se plánování, které by mohly představovat užitečné nástroje k podpoře změn na vnitrostátní úrovni. Jejich zavedení v různých časových obdobích vedlo k překrývání a nedostatečnému zohlednění synergií a interakcí mezi různými oblastmi politik, na úkor nákladové efektivnosti. Stávající oddělené plánování, podávání zpráv a sledování v oblasti klimatu a energetiky by tedy mělo být v co největší možné míře zefektivněné a integrované.

(25)

Integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu by měly pokrývat desetiletá období a měly by poskytovat aktuální přehled o energetickém systému a odpovídajících politikách. Měly by stanovit vnitrostátní cíle pro každý z pěti rozměrů energetické unie a odpovídající politiky a opatření umožňující splnění těchto cílů a měly by mít analytický podklad. Integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu pokrývající první období od roku 2021 do roku 2030 by měly věnovat zvláštní pozornost cílům týkajícím se snížení emisí skleníkových plynů, energie z obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a propojení elektroenergetických soustav pro rok 2030. Členské státy by měly usilovat o zajištění souladu integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu s cíli udržitelného rozvoje Organizace spojených národů a o to, aby plány přispívaly k dosažení těchto cílů. Ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu mohou členské státy vycházet ze stávajících vnitrostátních strategií nebo plánů. Lhůta pro první návrh integrovaného vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu a jeho konečnou verzi je jiná než pro následující plány, aby měly členské státy po přijetí tohoto nařízení dostatek času na přípravu svých prvních plánů. Členským státům se nicméně doporučuje, aby své první návrhy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu předložily co nejdříve v roce 2018 s cílem umožnit řádnou přípravu, zejména na facilitativní dialog, který bude uspořádán v roce 2018 v souladu s rozhodnutím 1/CP.21 konference smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (dále jen „úmluva UNFCCC“).

(26)

Ve svých integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu by měly členské státy zjistit počet domácností trpících energetickou chudobou, a to s přihlédnutím k nezbytným domácím energetickým službám, které jsou zapotřebí k zabezpečení základní životní úrovně v daných vnitrostátních podmínkách, ke stávající sociální politice a dalším relevantním politikám a také k orientačním pokynům Komise týkajícím se relevantních ukazatelů, včetně zeměpisné rozptýlenosti, které jsou založeny na společném přístupu k energetické chudobě. V případě, že některý členský stát zjistí, že má značný počet domácností trpících energetickou chudobou, měl by do svého plánu zařadit vnitrostátní orientační cíl snížení energetické chudoby.

(27)

Pro integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu by měl být vytvořen povinný vzor, který zajistí, že budou všechny vnitrostátní plány dostatečně komplexní, a který umožní srovnání a agregaci těchto plánů a současně zajistí členským státům dostatečnou pružnost při stanovení podrobností vnitrostátních plánů odrážejících jejich preference a specifika.

(28)

Provádění politik a opatření v oblasti energetiky a klimatu má dopad na životní prostředí. Členské státy by proto měly zajistit, aby veřejnost měla včasné a účinné příležitosti podílet se na přípravě integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a být v tomto ohledu konzultována v souladu, v příslušných případech, s ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES (14) a Úmluvou Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí z 25. června 1998 (Aarhuská úmluva). Členské státy by také měly zajistit zapojení sociálních partnerů do přípravy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a měly by mít za cíl snížit administrativní složitost při plnění svých povinností, pokud jde o veřejné konzultace.

(29)

Při veřejných konzultacích a v souladu s Aarhuskou úmluvou by se měly členské státy snažit, aby byla zajištěna rovná účast a aby byla veřejnost informována veřejnými oznámeními nebo jinými vhodnými prostředky, například elektronickými médii, aby měla možnost přístupu ke všem relevantním dokumentům a aby byla provedena praktická opatření pro její účast.

(30)

Každý členský stát by měl vytvořit stálou mnohaúrovňovou platformu pro vedení dialogu o energetice, která zapojí současně místní orgány, organizace občanské společnosti, podnikatele, investory a další relevantní zúčastněné strany do diskuse o různých možnostech zvažovaných pro energetickou a klimatickou politiku. V rámci tohoto dialogu by mělo být možné projednávat integrovaný vnitrostátní plán daného členského státu v oblasti energetiky a klimatu a jeho dlouhodobou strategii týkající se klimatu a energetiky. Tento dialog může být veden prostřednictvím jakékoli celostátní struktury, jako jsou internetové stránky, platforma pro veřejné konzultace nebo jiný interaktivní komunikační nástroj.

(31)

Regionální spolupráce je klíčová k zajištění účinného dosažení cílů energetické unie nákladově optimálním způsobem. Komise by měla tuto spolupráci mezi členskými státy usnadňovat. Členské státy by měly mít příležitost připomínkovat integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu jiných členských států před jejich finalizací, aby se předešlo nesrovnalostem a možným negativním dopadům na jiné členské státy a aby se zajistilo společné dosažení sdílených cílů. Regionální spolupráce při vypracovávání a finalizaci integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu i při jejich následné implementaci by měla být klíčová ke zlepšení účinnosti opatření a podpoře integrace trhu a energetické bezpečnosti.

(32)

Při spolupráci v rámci tohoto nařízení by měly členské státy zohlednit stávající fóra regionální spolupráce, jako je plán propojení baltského trhu s energií (BEMIP), propojení střední a jihovýchodní Evropy (CESEC), středozápadní regionální trh s energií (CWREM), iniciativa zemí v oblasti severních moří týkající se mořských sítí (NSCOGI), Pentalaterální energetické fórum, propojení sítí v jihozápadní Evropě a Evropsko-středomořské partnerství. Členským státům se doporučuje počítat se spoluprací se signatáři energetického společenství, s třetími zeměmi, které jsou členy Evropského hospodářského prostoru, a popřípadě s dalšími relevantními třetími zeměmi. Kromě toho může Komise, s cílem podporovat integraci trhu, nákladově efektivní opatření, efektivní spolupráci, partnerství a konzultace, určit další příležitosti pro regionální spolupráci zahrnující jeden nebo více z pěti rozměrů energetické unie, v souladu s tímto nařízením, v rámci dlouhodobé vize a na základě stávajících tržních podmínek.

(33)

Komise může vést diskuse s relevantními třetími zeměmi ve snaze prozkoumat možnost rozšířit působnost ustanovení tohoto nařízení tak, aby se vztahovala i na ně, a to zejména ustanovení týkajících regionální spolupráce.

(34)

Integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu by měly být stabilní, aby se zajistila transparentnost a předvídatelnost vnitrostátních politik a opatření v zájmu zajištění jistoty investic. Vnitrostátní plány by však měly být v průběhu desetiletého období, kterého se týkají, jednou aktualizovány, aby měly členské státy možnost přizpůsobit se významné změně okolností. Plány pokrývající období od roku 2021 do roku 2030 by měly členské státy aktualizovat do 30. června 2024. Cíle, úkoly a příspěvky by se měly měnit pouze do té míry, do které změna odráží zvýšení celkových ambicí, zejména s ohledem na cíle v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030. V rámci těchto aktualizací by měly členské státy vyvinout úsilí ke zmírnění jakýchkoli nepříznivých dopadů na životní prostředí, které se vyskytnou v rámci integrovaného podávání zpráv.

(35)

Stabilní dlouhodobé strategie pro snížení emisí skleníkových plynů představují klíčový příspěvek k ekonomické transformaci, vytváření pracovních míst a růstu, stejně jako k dosažení širších cílů udržitelného rozvoje a spravedlivému a ekonomicky efektivnímu posunu k dosažení dlouhodobého cíle vytyčeného Pařížskou dohodou. Smluvní strany Pařížské dohody se dále vyzývají, aby do roku 2020 sdělily své dlouhodobé strategie snižování emisí skleníkových plynů s perspektivou do poloviny století. V této souvislosti vyzvala Evropská rada dne 22. března 2018 Komisi, aby do prvního čtvrtletí roku 2019 předložila návrh strategie dlouhodobého snižování emisí skleníkových plynů v Unii v souladu s Pařížskou dohodou, a to se zřetelem k integrovaným vnitrostátním plánům v oblasti energetiky a klimatu.

(36)

Členské státy by měly vypracovat dlouhodobé strategie s výhledem na nejméně 30 let, které přispějí ke splnění závazků členských států v souladu s úmluvou UNFCCC a s Pařížskou dohodou v souvislosti s cílem Pařížské dohody udržet nárůst průměrné globální teploty na úrovni výrazně nižší než 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí a usilovat o omezení tohoto nárůstu na 1,5 °C oproti období před průmyslovou revolucí s dosažením dlouhodobého snížení emisí skleníkových plynů a posílení pohlcování pomocí propadů ve všech odvětvích v souladu s cílem Unie. Členské státy by měly vypracovat své dlouhodobé strategie otevřeným a transparentním způsobem a měly by zajistit účinné příležitosti k účasti veřejnosti na jejich přípravě. Jejich integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu a tyto dlouhodobé strategie by měly být vzájemně v souladu.

(37)

Odvětví využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) je ve velké míře vystaveno změně klimatu a je vůči ní velmi zranitelné. Současně má toto odvětví obrovský potenciál zajistit dlouhodobé přínosy v oblasti klimatu a významně přispívá k dosažení dlouhodobých cílů v oblasti klimatu na úrovni Unie a na mezinárodní úrovni. Může přispívat ke zmírňování změny klimatu několika způsoby, zejména snižováním emisí, a také zachováváním a posilováním propadů a zásob uhlíku a poskytováním biomateriálů, které mohou nahradit fosilní materiály nebo materiály s vysokými emisemi uhlíku. Zásadní význam mají dlouhodobé strategie, ze kterých vycházejí udržitelné investice mající za cíl zvýšit účinné pohlcování uhlíku, udržitelné řízení zdrojů a dlouhodobá stabilita a adaptabilita zásobníků uhlíku.

(38)

Při dalším propojování je důležité provést úplné hodnocení nákladů a přínosů, včetně celkových technických, socioekonomických a environmentálních dopadů, jak požaduje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 (15), a zohlednit kladné externality propojování, jako je integrace obnovitelných zdrojů energie, zabezpečení zásobování a posílená konkurence na vnitřním trhu.

(39)

Stejně jako v případě plánování, i odvětvové právní předpisy Unie v oblastech energetiky a klimatu stanovují požadavky týkající se podávání zpráv, z nichž se mnohé osvědčily jako užitečné nástroje podporující změny na vnitrostátní úrovni, které doplňují reformy trhu práce, avšak byly uvedeny v různých časových obdobích, což vedlo k překrývání, k nákladové neefektivnosti a nedostatečnému zohlednění synergií a interakcí mezi různými oblastmi politiky, například snižováním emisí skleníkových plynů, obnovitelnými energiemi, energetickou účinností a integrací trhu. K dosažení správné rovnováhy mezi potřebou zajištění správné návaznosti provádění integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a potřebou snížení administrativní složitosti by členské státy měly stanovit dvouleté podávání zpráv o pokroku v provádění plánů a dalšího vývoje v oblasti energetického systému. Některé druhy zpráv, zejména v oblasti požadavků na podávání zpráv v oblasti klimatu vycházejících z úmluvy UNFCCC a práva Unie, bude však nadále třeba podávat každoročně.

(40)

Integrované zprávy členských států o pokroku v oblasti energetiky a klimatu by měly odrážet prvky uvedené ve vzoru integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu. Vzor integrovaných zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu by měl být specifikován v následujících prováděcích aktech s ohledem na technickou povahu těchto zpráv a na to, že první zprávy o pokroku by měly být podány v roce 2023. Tyto zprávy o pokroku by měly být podávány za účelem zajištění transparentnosti vzhledem k Unii, ostatním členským státům, regionálním a místním orgánům, aktérům na trhu včetně spotřebitelů a všem ostatním příslušným zúčastněným stranám a široké veřejnosti. Tyto zprávy by měly komplexně pokrývat všech pět rozměrů energetické unie a pro první období by měly současně klást důraz na oblasti, kterých se týkají cíle rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030.

(41)

Na základě úmluvy UNFCCC je od Unie a členských států požadováno, aby vytvářely, pravidelně aktualizovaly, zveřejňovaly a hlásily konferenci smluvních stran národní inventury antropogenních emisí ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů všech skleníkových plynů za pomoci srovnatelných metodik dohodnutých na konferenci smluvních stran. Inventury skleníkových plynů jsou klíčové pro možnost sledování pokroku s implementací rozměru snižování emisí uhlíku a pro posouzení souladu s právními předpisy v oblasti klimatu, zejména s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/842 (16) a nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 (17).

(42)

Rozhodnutí 1/CP.16 konference smluvních stran úmluvy UNFCCC vyžaduje stanovení vnitrostátních opatření k odhadu antropogenních emisí ze zdrojů a pohlcení pomocí propadů všech skleníkových plynů. Toto nařízení by mělo umožnit vytvoření příslušných vnitrostátních opatření.

(43)

Zkušenost s prováděním nařízení (EU) č. 525/2013 prokázala důležitost transparentnosti, přesnosti, jednotnosti, úplnosti a srovnatelnosti informací. Na základě této zkušenosti by toto nařízení mělo zajistit, aby členské státy ve všech pěti rozměrech používaly věrohodné a konzistentní údaje a předpoklady a aby zveřejňovaly komplexní údaje týkající se předpokladů, parametry a metodiky použité k vytváření konečných scénářů a odhadů, s přihlédnutím ke statistickým omezením, obchodně citlivým údajům a souladu s pravidly pro ochranu osobních údajů, a podávaly zprávy o svých politikách, opatřeních a odhadech jako klíčovém prvku zpráv o pokroku. Informace v těchto zprávách by měly být klíčové pro prokázání včasného provedení závazků podle nařízení (EU) 2018/842. Provoz a neustálé zlepšování systémů na úrovni Unie i členských států by měly společně s lepšími pokyny týkajícími se podávání zpráv významným způsobem přispět k průběžnému posílení informací nezbytných ke sledování pokroku v rozměru snižování emisí uhlíku.

(44)

Toto nařízení by mělo zajistit podávání zpráv členskými státy ohledně přizpůsobení se změně klimatu a poskytnutí finanční a technologické podpory, jakož i podpory v oblasti budování kapacit, pro rozvojové země. Tím by mělo také podpořit implementaci závazků Unie podle úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody. Také platí, že informace o vnitrostátních aktivitách přizpůsobení a podpory jsou důležité i v kontextu integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, zejména vzhledem k přizpůsobení se nepříznivým dopadům změny klimatu souvisejícím s bezpečností dodávek energie pro Unii, jako je například dostupnost chladicí vody pro elektrárny nebo dostupnost biomasy využívané k získávání energie, stejně jako informace o podpoře relevantní pro externí rozměr energetické unie.

(45)

Pařížská dohoda opětovně potvrzuje, že smluvní strany by při přijímání opatření pro řešení změny klimatu měly dodržovat, podporovat a zohlednit své povinnosti v oblasti lidských práv a rovnosti žen a mužů. Členské státy by proto měly hlediska lidských práv a rovnosti žen a mužů náležitě začlenit do svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a dlouhodobých strategií pro snížení emisí. Ve svých dvouletých zprávách o pokroku by měly informovat o tom, jak provádění jejich integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu přispívá k podpoře lidských práv a rovnosti žen a mužů.

(46)

Za účelem omezení administrativní zátěže pro členské státy i Komisi by měla Komise vytvořit on-line platformu (e-platforma), která umožní komunikaci, podpoří spolupráci a usnadní přístup veřejnosti k informacím. Tato platforma by měla usnadnit včasné podávání zpráv i zvýšení transparentnosti při podávání vnitrostátních zpráv. E-platforma by měla doplňovat a využívat stávající procesy podávání zpráv, databáze a elektronické nástroje, například ty, které používá Evropská agentura pro životní prostředí, Eurostat a Společné výzkumné středisko, a stavět na nich. Také by měla využívat zkušenosti získané díky systému environmentálního řízení a auditu Unie.

(47)

Komise by měla zajistit, aby konečné integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu byly veřejně přístupné on-line. Jakmile bude zprovozněna e-platforma, měla by ji Komise využívat jako místo, kde budou uloženy a budou veřejně k dispozici konečné integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu, jejich aktualizace, dlouhodobé strategie a další relevantní informace týkající se podávání zpráv, které poskytly členské státy. Než bude zprovozněna e-platforma, bude Komise využívat své vlastní internetové stránky k usnadnění on-line přístupu veřejnosti ke konečným integrovaným vnitrostátním plánům v oblasti energetiky a klimatu.

(48)

Pokud jde o údaje, které budou Komisi poskytnuty prostřednictvím vnitrostátního plánování a podávání zpráv, neměly by informace od členských států duplikovat údaje a statistiky, které jsou už zpřístupněny pomocí Eurostatu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 223/2009 (18) ve stejné formě, jakou uvádějí povinnosti týkající se plánování a podávání zpráv podle tohoto nařízení, a jsou ještě k dispozici u Komise (v Eurostatu) se stejnými hodnotami. Pokud je to možné a vhodné z hlediska časového plánování, měly by údaje a odhady uvedené v integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu stavět na údajích Eurostatu a metodice použité pro podávání zpráv o evropských statistikách v souladu s nařízením (ES) č. 223/2009 a být s nimi v souladu.

(49)

S ohledem na společné dosažení cílů strategie energetické unie, zejména vytvoření plně funkční a odolné energetické unie, bude naprosto nezbytné, aby Komise posoudila návrhy integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu a na základě zpráv o pokroku také jejich provádění. V prvním desetiletém období se to týká zejména dosažení unijních cílů v oblasti energetiky a klimatu pro rok 2030 a vnitrostátních příspěvků k těmto cílům. Toto posouzení by mělo být prováděno na dvouletém základě a každoročně pouze tehdy, pokud je to nezbytné, a mělo by být shrnuto ve zprávách Komise o stavu energetické unie.

(50)

S patřičným respektováním práva podnětu příslušejícího Komisi, řádného legislativního postupu a institucionální rovnováhy sil by se měly Evropský parlament a Rada každoročně zabývat pokrokem dosaženým při vytváření energetické unie ve všech dimenzích politik v oblasti energetiky a klimatu.

(51)

Komise by měla posoudit celkový dopad politik a opatření integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu na fungování politických opatření Unie v oblasti energetiky a klimatu, zejména pokud jde o potřebu dalších politik a opatření Unie ve snaze o nutné zvýšení míry snižování emisí skleníkových plynů a pohlcování v Unii v souladu se závazky vyplývajícími z Pařížské dohody.

(52)

Letectví má na světové klima dopady v důsledku uvolňování CO2 a rovněž v důsledku dalších emisí, včetně emisí oxidů dusíku, a mechanismů, jako je zvyšování tvorby cirrové oblačnosti. Ve světle rychle se vyvíjejícího vědeckého pochopení těchto dopadů je aktualizované posouzení dopadů letectví na světové klima kromě uvolňování CO2 obsaženo v nařízení (EU) č. 525/2013. Modelový přístup, který se v tomto ohledu používá, by měl být přizpůsoben vědeckému pokroku. Komise by do 1. ledna 2020 měla na základě svých posouzení těchto dopadů předložit aktualizovanou analýzu účinků letectví nesouvisejících s CO2, k níž bude v případě potřeby připojen návrh, jak se s těmito účinky nejlépe vypořádat.

(53)

Výpočet a vykazování emisí metanu jsou v souladu se stávajícími pokyny pro vykazování emisí skleníkových plynů podle úmluvy UNFCCC založeny na potenciálech globálního oteplování (GWP) s časovým horizontem 100 let. Vzhledem k vysokému potenciálu globálního oteplování a poměrně krátké životnosti metanu v atmosféře, která má významné dopady na klima v krátkodobém a střednědobém horizontu, by měla Komise analyzovat jejich důsledky pro provádění politik a opatření ke snížení krátkodobého a střednědobého dopadu emisí metanu na unijní emise skleníkových plynů. Komise by měla zvážit koncepční možnosti, jak rychle řešit problém emisí metanu, a měla by předložit strategický plán pro metan jako nedílnou součást dlouhodobé strategie Unie.

(54)

K lepšímu zajištění souladu mezi vnitrostátními politikami, politikami Unie a cíli energetické unie by měl probíhat mezi Komisí a členskými státy, případně mezi členskými státy, průběžný dialog. Komise by podle potřeby měla vydávat členským státům doporučení zahrnující například úroveň ambicí návrhů integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu, následnou implementaci politik a opatření obsažených v oznámených integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu, jakož i další vnitrostátní politiky a opatření, které jsou relevantní z hlediska realizace energetické unie. V souladu s článkem 288 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) nejsou sice doporučení závazná, členské státy by přesto měly tato doporučení řádně zohlednit a v následujících zprávách o pokroku uvést, jakým způsobem tak učinily. Pokud jde o energii z obnovitelných zdrojů, má posouzení Komise vycházet z objektivních kritérií. Pokud Komise vydá doporučení k návrhu vnitrostátního plánu některého členského státu, měla by tak učinit co nejrychleji, přičemž zohlední, že na jedné straně musí sečíst určité kvantifikované plánované příspěvky všech členských států, aby bylo možné posoudit ambice na úrovni Unie, a na straně druhé musí být dotčenému členskému státu poskytnut dostatek času na to, aby doporučení Komise řádně zohlednil předtím, než finalizuje svůj vnitrostátní plán, a musí se zamezit riziku, že vnitrostátní plán tohoto členského státu bude opožděn.

(55)

Nákladově efektivní zavádění energie z obnovitelných zdrojů je jedním z klíčových objektivních kritérií pro posuzování příspěvků členských států. Nákladová struktura zavádění energie z obnovitelných zdrojů je komplexní a v jednotlivých členských státech značně rozdílná. Nezahrnuje pouze náklady na režimy podpory, ale i náklady spojené s propojením zařízení, zálohu systémů, zabezpečení systémů a náklady vynaložené na dosažení souladu s environmentálními omezeními. Při srovnávání členských států podle tohoto kritéria je proto třeba zohlednit všechny náklady spojené se zaváděním, ať už je vynakládá členský stát, koneční spotřebitelé, nebo developeři. Doporučení Komise týkající se ambicí členských států ve věci obnovitelných zdrojů energie by měla vycházet ze vzoru uvedeného v tomto nařízení, který je založen na objektivních kritériích. Posouzení ambic členských států v oblasti energie z obnovitelných zdrojů by proto mělo uvádět relativní úsilí vynaložené členskými státy a současně zohledňovat příslušné okolnosti ovlivňující rozvoj energie z obnovitelných zdrojů. Posouzení by také mělo zahrnovat údaje pocházející z nezávislých kvantitativních nebo kvalitativních zdrojů.

(56)

Pokud se ukáže, že jsou ambice integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu nebo jejich aktualizací nedostatečné ke společnému dosažení cílů energetické unie, a v prvním období zejména cílů týkajících se energie obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti pro rok 2030, měla by Komise učinit opatření na úrovni Unie vedoucí k zajištění společného dosažení těchto cílů a úkolů (a tím odstranit jakékoli nedostatky v ambicích). Pokud bude pokrok, který Unie učinila k dosažení těchto cílů, pro jejich dosažení nedostatečný, měla by Komise kromě vydávání doporučení navrhovat opatření a vykonávat své pravomoci na úrovni Unie nebo by členské státy měly provést dodatečná opatření zajišťující dosažení těchto cílů (a tím zajistit požadované plnění). Tato opatření by měla zohlednit také časné úsilí, jež členské státy vyvinou za účelem dosažení cíle v oblasti energie obnovitelných zdrojů pro rok 2030 tím, že v roce 2020 nebo dříve dosáhnou podílu energie z obnovitelných zdrojů převyšujícího jejich závazný vnitrostátní cíl, nebo dosažením časného pokroku při plnění svého vnitrostátního závazného cíle pro rok 2020 nebo při plnění svých příspěvků k závaznému cíli Unie, kterým je alespoň 32 % podíl energie z obnovitelných zdrojů v roce 2030. V oblasti energie z obnovitelných zdrojů mohou tato opatření také zahrnovat dobrovolné finanční příspěvky ze strany členských států vložené do mechanismu Unie pro financování energie z obnovitelných zdrojů spravovaného Komisí, který by byl použit k podpoře nákladově nejefektivnějších projektů energie z obnovitelných zdrojů napříč Unií, což by členským státům umožnilo přispět k dosažení cíle Unie s nejnižšími možnými náklady. Vnitrostátní cíle členských států v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2020 by měly sloužit jako základní podíly energie z obnovitelných zdrojů od roku 2021 a měly by být po celé toto období zachovány. V oblasti energetické účinnosti se mohou dodatečná opatření zaměřit zejména na zlepšení energetické účinnosti výrobků, budov a přepravy.

(57)

Vnitrostátní cíle členských států v oblasti energie z obnovitelných zdrojů pro rok 2020, uvedené v příloze I směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 (19), by měly sloužit jako výchozí bod jejich vnitrostátní orientační trajektorie pro období let 2021–2030, ledaže se členský stát dobrovolně rozhodne stanovit vyšší výchozí bod. Kromě toho by pro toto období měly představovat povinný základní podíl, který rovněž tvoří součást směrnice (EU) 2018/2001. V tomto období by proto podíl energie z obnovitelných zdrojů v rámci hrubé konečné spotřeby energie každého členského státu neměl být nižší než jeho základní podíl.

(58)

Pokud členský stát nedodrží svůj základní podíl, jak byl naměřen v průběhu jednoho roku, měl by přijmout dodatečná opatření v zájmu odstranění tohoto nedostatku svého základního scénáře. Pokud členský stát skutečně přijal nezbytná opatření a splnil svou povinnost překonat tento nedostatek, mělo by se mít za to, že povinné požadavky svého základního scénáře plnil od chvíle, kdy daný nedostatek nastal, a to jak podle tohoto nařízení, tak podle směrnice (EU) 2018/2001.

(59)

S cílem umožnit členským státům a Komisi náležité monitorování a včasné přijetí nápravných opatření a s cílem zabránit efektu „černého pasažéra“ by měly orientační trajektorie všech členských států, a v důsledku toho i orientační trajektorie Unie, dosáhnout v letech 2022, 2025 a 2027 alespoň určitých minimálních procentních podílů z celkového nárůstu v oblasti energie z obnovitelných zdrojů stanoveného pro rok 2030, jak je uvedeno v tomto nařízení. Dosažení těchto „referenčních bodů“ v letech 2023, 2025 a 2027 posoudí Komise mimo jiné na základě integrovaných vnitrostátních zpráv o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, které by členské státy měly předložit. Členské státy, které nedosáhnou svých referenčních bodů, by měly ve své příští zprávě vysvětlit, jak tento nedostatek odstraní. Pokud nebude dosaženo orientačních referenčních bodů Unie, měly by členské státy, které svých referenčních bodů nedosáhly, odstranit nedostatky provedením dodatečných opatření.

(60)

Unie a členské státy by se měly snažit o poskytnutí co nejaktuálnějších informací o emisích skleníkových plynů a jejich pohlcení. Toto nařízení by mělo umožnit vypracování těchto odhadů v co nejkratším možném čase za pomoci statistických a dalších informací, podle potřeby například za pomoci údajů získaných z vesmíru prostřednictvím programu Copernicus zavedeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 377/2014 (20) a jiných družicových systémů.

(61)

Podle nařízení (EU) 2018/842 by se mělo pokračovat v koncepci ročního cyklu závazků uvedené v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES (21). Tento přístup vyžaduje komplexní přezkum inventur skleníkových plynů členských států, který umožní posouzení souladu a uplatnění nápravné akce, je-li to potřebné. Na úrovni Unie je třeba stanovit proces přezkumu inventur skleníkových plynů předložených členskými státy, aby bylo zajištěno důvěryhodné, jednotné, transparentní a včasné posouzení souladu s nařízením (EU) 2018/842.

(62)

Komise a členské státy by měly zajistit úzkou spolupráci ve všech záležitostech souvisejících s realizací energetické unie, s úzkým zapojením Evropského parlamentu v záležitostech spojených s tímto nařízením. Komise by měla podle potřeby poskytovat členským státům pomoc při implementaci tohoto nařízení, zejména s ohledem na vytvoření integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu a související budování kapacit, a to mj. uvolněním interních zdrojů z interní kapacity modelování, a případně zajistit externí odborníky.

(63)

Členské státy by měly zajistit, že jejich integrované vnitrostátní plány v oblasti energetiky a klimatu zohledňují nejnovější doporučení pro jednotlivé země vydaná v rámci evropského semestru.

(64)

Členské státy by měly uplatňovat zásadu „energetická účinnost na prvním místě“, která znamená zvažovat vždy před přijetím rozhodnutí týkajícího se energetického plánování, politiky a investic, zda by nebylo možno předpokládaná plánovací, politická a investiční opatření plně nebo zčásti nahradit nákladově efektivními a technicky, ekonomicky a environmentálně výhodnými alternativními opatřeními energetické účinnosti, přičemž by se stále dařilo dosahovat cílů příslušných rozhodnutí. To zahrnuje zejména pojímání energetické účinnosti jako zásadního prvku a klíčového hlediska při budoucích investičních rozhodnutích ve věci energetické infrastruktury v Unii. Tyto nákladově efektivní alternativy zahrnují opatření s cílem učinit poptávku po energii a dodávku energií efektivnější, zejména úsporami energie v konečné spotřebě díky nákladově efektivnímu využívání energie, iniciativami týkajícími se reakce na straně poptávky a účinnější přeměnou, přenosem a distribucí energie. Členské státy by také měly podporovat šíření této zásady na regionální a místní úrovni státní správy a také v soukromém sektoru.

(65)

Evropská agentura pro životní prostředí by měla poskytnout Komisi pomoc, pokud je to vhodné a v souladu s ročním pracovním programem agentury, při posuzování, sledování a podávání zpráv.

(66)

Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU, pokud jde o změny obecného rámce pro vzory integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu pro účely přizpůsobení vzoru změnám rámce politiky Unie v oblasti energetiky a klimatu, jež jsou přímo a konkrétně spojeny s příspěvky Unie podle úmluvy UNFCCC a Pařížské dohody, o zohlednění změn týkajících se GWP a mezinárodně dohodnutých pokynů pro inventarizaci, stanovení hmotněprávních požadavků pro unijní systém inventarizace a stanovení registrů. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající konzultace, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (22). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci by Evropský parlament a Rada měly obdržet veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci by měli mít automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci. Podle potřeby by také měla být zohledněna rozhodnutí přijatá v souladu s úmluvou UNFCCC a Pařížskou dohodou.

(67)

Za účelem zajištění jednotných podmínek k provedení tohoto nařízení, zejména s ohledem na integrované vnitrostátní zprávy o pokroku v oblasti energetiky a klimatu, integrované podávání zpráv o národních adaptačních opatřeních, finanční a technickou podporu poskytnutou rozvojovým zemím a výnosy z dražeb; výroční podávání zpráv o přibližné inventuře skleníkových plynů, inventuře skleníkových plynů a vypočítaných emisích a pohlceních skleníkových plynů; mechanismus Unie pro financování energie z obnovitelných zdrojů, unijní a vnitrostátní inventurní systémy; přezkum inventur; unijní a národní systémy pro politiky a opatření a odhady; a podávání zpráv o politikách a opatřeních a odhadech týkajících se skleníkových plynů, by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (23).

(68)

Pro výkon prováděcích pravomocí stanovených v tomto nařízení by Komisi měl být při úkolech stanovených tímto nařízením nápomocen Výbor pro změnu klimatu, kterým se znovu obnovuje dosavadní Výbor pro změnu klimatu zřízený článkem 8 rozhodnutí 93/389/EHS, článkem 9 rozhodnutí 280/2004/ES a článkem 26 nařízení (EU) č. 525/2013 a Výbor pro energetickou unii. V zájmu zajištění soudržnosti politik a snahy o co největší synergie mezi odvětvími by měli být na schůze obou výborů v rámci provádění tohoto nařízení pozváni odborníci v oblasti klimatu i energetiky.

(69)

Komise by měla přezkoumat provádění tohoto nařízení v roce 2024 a poté každých pět let a vypracovat podle potřeby pozměňující návrhy k zajištění jeho náležitého provádění a dosažení jeho cílů. Tyto přezkumy by měly zohlednit vývoj a měly by také brát ohled na výsledky globálního hodnocení Pařížské dohody.

(70)

Toto nařízení by mělo integrovat, měnit, nahrazovat a rušit některé povinnosti týkající se plánování, podávání zpráv a sledování, které jsou v současnosti obsaženy v odvětvových legislativních aktech Unie v oblasti energetiky a klimatu, za účelem zajištění zjednodušeného a integrovaného přístupu k hlavním částem plánování, podávání zpráv a sledování. Následující legislativní akty by proto měly být odpovídajícím způsobem změněny:

(71)

Z důvodu soudržnosti a právní jistoty by nic v tomto nařízení nemělo bránit uplatňování odchylek podle příslušných odvětvových právních předpisů Unie v oblasti elektřiny a rizikové připravenosti v odvětví elektřiny.

(72)

Toto nařízení by také mělo v plném znění integrovat ustanovení nařízení (EU) č. 525/2013. V důsledku toho by mělo být nařízení (EU) č. 525/2013 s platností od 1. ledna 2021 zrušeno. V zájmu zajištění dalšího provádění rozhodnutí č. 406/2009/ES v souladu s nařízením (EU) č. 525/2013 a zajištění toho, aby byly některé prvky spojené s prováděním Kjótského protokolu i nadále zakotveny v právních předpisech, je však nezbytné, aby některá ustanovení zůstala v platnosti i po tomto datu.

(73)

Jelikož cílů tohoto nařízení nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu nebo účinků navrhované činnosti může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné k dosažení těchto cílů,