This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 32017D2463
Council Decision (EU) 2017/2463 of 18 December 2017 authorising Croatia, the Netherlands, Portugal and Romania to accept, in the interest of the European Union, the accession of San Marino to the 1980 Hague Convention on the Civil Aspects of International Child Abduction
Rozhodnutí Rady (EU) 2017/2463 ze dne 18. prosince 2017, kterým se Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení San Marina k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980
Rozhodnutí Rady (EU) 2017/2463 ze dne 18. prosince 2017, kterým se Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení San Marina k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980
Úř. věst. L 348, 29.12.2017, p. 41–42
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
In force
29.12.2017 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
L 348/41 |
ROZHODNUTÍ RADY (EU) 2017/2463
ze dne 18. prosince 2017,
kterým se Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko opravňují, aby v zájmu Evropské unie přijaly přistoupení San Marina k Haagské úmluvě o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980
RADA EVROPSKÉ UNIE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na čl. 81 odst. 3 ve spojení s článkem 218 této smlouvy,
s ohledem na návrh Evropské komise,
s ohledem na stanovisko Evropského parlamentu (1),
vzhledem k těmto důvodům:
(1) |
Evropská unie si za jeden ze svých cílů stanovila podporu ochrany práv dítěte, jak je uvedeno v článku 3 Smlouvy o Evropské unii. Opatření na ochranu dětí proti protiprávnímu přemístění nebo zadržení jsou nedílnou součástí této politiky. |
(2) |
Rada přijala nařízení (ES) č. 2201/2003 (2) (dále jen „nařízení Brusel IIa“), jehož cílem je chránit děti před škodlivými účinky jejich protiprávního přemístění či zadržení a zavést postupy, aby byl zajištěn jejich bezodkladný návrat do státu jejich obvyklého bydliště, jakož i zajistit ochranu práv na osobní styk s dítětem a práva péče o dítě. |
(3) |
Nařízení Brusel IIa doplňuje a posiluje Haagskou úmluvu ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen „Haagská úmluva z roku 1980“), která na mezinárodní úrovni stanoví systém závazků a spolupráce mezi smluvními státy a mezi ústředními orgány s cílem zajistit bezodkladný návrat protiprávně přemístěných nebo zadržovaných dětí. |
(4) |
Všechny členské státy Unie jsou smluvními stranami Haagské úmluvy z roku 1980. |
(5) |
Unie vyzývá třetí státy, aby přistoupily k Haagské úmluvě z roku 1980, a podporuje její řádné provádění svou účastí, spolu s členskými státy, mimo jiné ve zvláštních komisích pravidelně organizovaných Haagskou konferencí o mezinárodním právu soukromém. |
(6) |
Společný právní rámec uplatňovaný mezi členskými státy Unie a třetími státy by mohl být nejlepším řešením citlivých případů mezinárodních únosů dětí. |
(7) |
Haagská úmluva z roku 1980 uvádí, že se uplatňuje ve vztazích mezi přistupujícím státem a těmi smluvními státy, které prohlásí, že s přistoupením souhlasí. |
(8) |
Haagská úmluva z roku 1980 neumožňuje organizacím pro regionální hospodářskou integraci, jako je Unie, stát se její smluvní stranou. Unie proto nemůže k uvedené úmluvě přistoupit ani nemůže uložit prohlášení o přijetí přistupujícího státu. |
(9) |
V souladu s posudkem 1/13 Soudního dvora Evropské unie (3) spadají prohlášení o přijetí v rámci Haagské úmluvy z roku 1980 do výlučné vnější pravomoci Unie. |
(10) |
San Marino uložilo svůj dokument o přistoupení k Haagské úmluvě z roku 1980 dne 14. prosince 2006. Haagská úmluva z roku 1980 vstoupila pro San Marino v platnost dne 1. března 2007. |
(11) |
Všechny členské státy, s výjimkou Dánska, Chorvatska, Nizozemska, Portugalska a Rumunska, již přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 přijaly. Posouzení situace v San Marinu vedlo k závěru, že Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko jsou s to přijmout v zájmu Unie přistoupení San Marina za podmínek stanovených v Haagské úmluvě z roku 1980. |
(12) |
Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko by proto měly být oprávněny v zájmu Unie uložit svá prohlášení o přijetí přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 za podmínek stanovených v tomto rozhodnutí. Ostatní členské státy Unie, které přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 již přijaly, by neměly ukládat nová prohlášení o přijetí, neboť stávající prohlášení zůstávají podle mezinárodního práva veřejného platná. |
(13) |
Spojené království a Irsko jsou vázány nařízením Brusel IIa, a účastní se přijímání a používání tohoto rozhodnutí. |
(14) |
V souladu s články 1 a 2 Protokolu č. 22 o postavení Dánska, připojeného ke Smlouvě o Evropské unii a ke Smlouvě o fungování Evropské unie, se Dánsko neúčastní přijímání tohoto rozhodnutí a toto rozhodnutí pro ně není závazné ani použitelné, |
PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:
Článek 1
1. Chorvatsko, Nizozemsko, Portugalsko a Rumunsko se tímto opravňují přijmout v zájmu Unie přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980.
2. Členské státy uvedené v odstavci 1 uloží do dne 19. prosince 2018 prohlášení o tom, že v zájmu Unie přijímají přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980, a to v tomto znění:
„[Plný název ČLENSKÉHO STÁTU] prohlašuje, že v souladu s rozhodnutím Rady (EU) 2017/2463 přijímá přistoupení San Marina k Haagské úmluvě ze dne 25. října 1980 o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí.“
3. Členské státy uvedené v odstavci 1 uvědomí Radu a Komisi o uložení svých prohlášení o přijetí přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 a sdělí Komisi znění těchto prohlášení do dvou měsíců od jejich uložení.
Článek 2
Členské státy, které již uložily svá prohlášení o přijetí přistoupení San Marina k Haagské úmluvě z roku 1980 přede dnem přijetí tohoto rozhodnutí, neuloží žádná nová prohlášení.
Článek 3
Toto rozhodnutí nabývá účinku dnem oznámení.
Článek 4
Toto rozhodnutí je určeno Chorvatsku, Nizozemsku, Portugalsku a Rumunsku.
V Bruselu dne 18. prosince 2017.
Za Radu
předsedkyně
K. SIMSON
(1) Stanovisko ze dne 30. listopadu 2017 (dosud nezveřejněné v Úředním věstníku).
(2) Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1).
(3) ECLI:EU:C:2014:2303.