PŘÍLOHA

Pokyny pro provádění zvláštních podmínek pro zdravotní tvrzení stanovených v článku 10 nařízení (ES) č. 1924/2006

Úvod

Níže uvedené pokyny jsou určeny vnitrostátním kontrolním orgánům a provozovatelům potravinářských podniků a týkají se provádění článku 10 nařízení (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (dále jen „nařízení“). Zdravotním tvrzením se rozumí jakékoli dobrovolné obchodní sdělení nebo znázornění v jakékoli podobě, například pomocí slov, prohlášení, obrázků, loga atd., které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi potravinou, jíž se tvrzení týká, a zdravím.

Článek 10 stanoví zvláštní podmínky pro přípustné používání schválených zdravotních tvrzení. Měl by být dodržován spolu s obecnými zásadami a požadavky vztahujícími se na všechna tvrzení (např. článkem 3 uvedeného nařízení a ustanoveními směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES (1) a směrnice Rady 84/450/EHS (2), které musí subjekty používající zdravotní tvrzení rovněž dodržovat), podmínkami používání výživových a zdravotních tvrzení uvedenými v článku 4 a obecnými podmínkami pro všechna tvrzení stanovenými v článku 5, jakož i zvláštními podmínkami používání stanovenými v seznamu přípustných zdravotních tvrzení. Například v případě zdravotních tvrzení „o snížení rizika onemocnění“ uvedených v čl. 14 odst. 1 písm. a) jsou podle čl. 14 odst. 2 vyžadovány další informace. Je důležité připomenout, že i schválená zdravotní tvrzení mohou být použita pouze tehdy, jestliže jejich používání zcela splňuje všechny požadavky nařízení. Stejně tak i v situaci, kdy je tvrzení schváleno a zařazeno na seznamy schválených zdravotních tvrzení, by vnitrostátní orgány měly podniknout příslušné kroky, pokud dotyčné tvrzení nesplňuje všechny požadavky nařízení.

Souladu s ustanoveními nařízení, a zejména článku 10, by bylo snazší dosáhnout, pokud by provozovatel potravinářského podniku prokázal náležitou pečlivost a doložil kroky, které podnikl v zájmu souladu s každou částí nařízení.

1.   Zákaz neschválených zdravotních tvrzení a zdravotních tvrzení, jejichž používání neodpovídá uvedenému nařízení – čl. 10 odst. 1

Ustanovení čl. 10 odst. 1 uvádí, že zdravotní tvrzení jsou zakázána, pokud: a) nejsou schválena Komisí a b) jejich používání neodpovídá ustanovením uvedeného nařízení. Zdravotní tvrzení musí být schválena příslušným postupem stanoveným v nařízení a musí být zařazena na jeden ze seznamů schválených zdravotních tvrzení, které jsou uvedeny v čl. 13 odst. 3 a čl. 14 odst. 1. Zdravotní tvrzení, která nejsou schválena (nejsou zařazena na jeden ze seznamů schválených zdravotních tvrzení), a zdravotní tvrzení, která byla schválena (byla zařazena na jeden ze seznamů schválených zdravotních tvrzení), avšak jejich používání není v souladu s pravidly stanovenými v uvedeném nařízení, jsou zakázána.

2.   Povinné informace, které musí doprovázet zdravotní tvrzení – čl. 10 odst. 2

2.1   Tři různé případy provádění čl. 10 odst. 2

V zájmu souladu s nařízením stanoví čl. 10 odst. 2 dva, případně čtyři druhy povinných informací, které musí mít spotřebitel k dispozici zároveň se zdravotním tvrzením. Na označení potraviny, nebo pokud takové označení neexistuje, v obchodní úpravě a reklamě musí být uvedeny informace stanovené v čl. 10 odst. 2 písm. a) až d). Toto ustanovení je třeba chápat s ohledem na záměr normotvůrce, kterým je zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitele pomocí přesných a pravdivých informací, jež spotřebitelům pomáhají učinit rozhodnutí se znalostí věci.

„Označení“ je definováno v čl. 1 odst. 3 písm. a) směrnice 2000/13/ES a čl. 2 odst. 2 písm. j) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 (3). Tato definice uvádí, že „‚označením‘ se rozumí jakákoli slova, údaje, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly, které se vztahují k určité potravině a jsou umístěny na obalu, dokladu, nápisu, etiketě, a to i krčkové nebo rukávové, které potravinu provázejí nebo na ni odkazují.“ V právních předpisech Unie existuje definice „reklamy“ (4), nikoli však definice „obchodní úpravy“, kterou je tudíž třeba chápat s ohledem na vysvětlení uvedené v čl. 2 odst. 3 písm. a) směrnice 2000/13/ES a čl. 7 odst. 4 písm. b) nařízení (EU) č. 1169/2001.

Zdravotní tvrzení může být uvedeno na „označení“; to může mít širší význam než samotná etiketa, jelikož zahrnuje veškeré informace o dané potravině, které ji provázejí nebo na ni odkazují a které jsou určené spotřebiteli. Rozdíl mezi „označením“ a „reklamou“ spočívá v tom, že „označení“ se týká dodávky potraviny konečnému spotřebiteli, zatímco „reklamu“ používá provozovatel potravinářského podniku na podporu odbytu dané potraviny.

2.2   Čtyři druhy povinných informací

Pokud jde o způsob vyjádření povinných informací, dává nařízení provozovatelům potravinářských podniků určitou flexibilitu, zároveň však stanoví, že při používání přípustného zdravotního tvrzení musí být uvedeny tyto čtyři druhy informací:

3.   Odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky na zdraví – čl. 10 odst. 3

Ustanovení čl. 10 odst. 3 umožňují používání jednoduchých, přitažlivých sdělení, která odkazují na obecné, nespecifické příznivé účinky potraviny na celkové dobré zdraví a duševní a tělesnou pohodu bez předchozího schválení, avšak za zvláštních podmínek. Používání takových sdělení může být pro potřebitele užitečné, jelikož obsahují jemu srozumitelnější sdělení. Stejně tak ovšem může i snadno docházet k nedorozuměním nebo špatné interpretaci těchto tvrzení ze strany spotřebitelů, kteří mohou očekávat, že daná potravina má na zdraví jiné nebo lepší účinky než ty, které skutečně existují. Z toho důvodu je při odkazování na obecné, nespecifické příznivé účinky na zdraví povinné tyto odkazy doprovodit zvláštním zdravotním tvrzením ze seznamů schválených zdravotních tvrzení uvedených v rejstříku Unie. Pro účely nařízení by zvláštní schválené zdravotní tvrzení, které doprovází sdělení odkazující na obecné, nespecifické příznivé účinky na zdraví, mělo být uvedeno „vedle“ tohoto sdělení nebo „za“ ním.

Tato zvláštní tvrzení ze seznamů schválených zdravotních tvrzení by měla být pro daný obecný odkaz relevantní. Čím je tento odkaz obecnější, např. „pro dobré zdraví“, tím více zdravotními tvrzeními ze schválených seznamů je možné jej doprovodit. Je však třeba věnovat pozornost skutečnosti, že článek 10 stanoví pravidla ohledně kontextu, v němž jsou zdravotní tvrzení používána, a jelikož se v článku 10 výslovně odkazuje na pravidla uvedená v kapitole II a IV, měli by provozovatelé, pokud chtějí splňovat požadavek čl. 10 odst. 3, zohledňovat i tato pravidla. Aby tedy nedocházelo ke klamání spotřebitelů, musí provozovatelé potravinářských podniků prokázat souvislost mezi odkazem na obecné, nespecifické příznivé účinky potraviny a zvláštním, doprovodným schváleným zdravotním tvrzením.

Některá tvrzení předložená ke schválení byla v rámci vědeckého hodnocení posouzena jako příliš obecná nebo málo specifická pro účely evaluace. Taková tvrzení nebyla schválena, a byla proto zařazena na seznam neschválených tvrzení rejstříku Unie pro výživová a zdravotní tvrzení. To však neznamená, že tato tvrzení nemohou využívat ustanovení čl. 10 odst. 3 a nemohou být proto zákonně používána; nicméně musí být doprovázena zvláštním tvrzením ze seznamu schválených zdravotních tvrzení v souladu s uvedeným článkem.

(1)  Úř. věst. L 109, 6.5.2000, s. 29.

(2)  Úř. věst. L 250, 19.9.1984, s. 17.

(3)  Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18.

(4)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006 o klamavé a srovnávací reklamě stanoví, že se: „reklamou“ rozumí každé předvedení související s obchodem, živností, řemeslem nebo svobodným povoláním, jehož cílem je podpora odbytu zboží nebo poskytnutí služeb, včetně nemovitostí, práv a závazků (Úř. věst. L 376, 27.12.2006, s. 21).

(5)  Tento rejstřík je k dispozici na oficiální internetové stránce Evropské komise, GŘ pro zdraví a spotřebitele, http://ec.europa.eu/nuhclaims/.