23.11.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 307/1

(1)

Na základě nařízení Rady (ES) č. 732/2008 ze dne 22. července 2008 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí pro období od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2011 a o změně nařízení (ES) č. 552/97, (ES) č. 1933/2006 a nařízení Komise (ES) č. 1100/2006 a (ES) č. 964/2007 (2) poskytuje Evropská unie celní preference rozvojovým zemím v rámci systému všeobecných celních preferencí („GSP“ nebo „systém“). Podle čl. 5 odst. 2 uvedeného nařízení jsou pravidla původu týkající se definice pojmu původních produktů a související postupy a metody správní spolupráce stanoveny v nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 (3).

(2)

Po rozsáhlé diskusi zahájené zelenou knihou ze dne 18. prosince 2003 o budoucnosti pravidel původu v preferenčních obchodních režimech (4) Komise dne 16. března 2005 přijala sdělení nazvané „Pravidla původu v preferenčních obchodních režimech: Budoucí zaměření“ (5) („sdělení“). Toto sdělení stanoví nový přístup k pravidlům původu ve všech preferenčních obchodních režimech Evropské unie, a zejména v režimech, které zohledňují požadavky vývoje, jako je systém všeobecných celních preferencí.

(3)

V souvislosti s rozvojovou agendou z Dohá byla uznána potřeba větší integrace rozvojových zemí do světového hospodářství, zejména prostřednictvím lepšího přístupu na trhy rozvinutých zemí.

Za tímto účelem by preferenční pravidla původu měla být zjednodušena a případně zmírněna, aby produkty pocházející ze zvýhodněných zemí mohly skutečně využívat poskytnutých preferencí.

(4)

Aby se preferenčních výhod dostávalo skutečně tomu, kdo je potřebuje, a aby byly ochráněny vlastní zdroje Evropské unie, měla by změny preferenčních pravidel původu doprovázet úprava postupů pro jejich řízení.

(5)

Posouzení dopadů tohoto nařízení provedené Komisí prokazuje, že pravidla systému všeobecných celních preferencí jsou vnímána jako příliš složitá a restriktivní. Dále z posouzení vyplývá, že u některých produktů, zejména těch, které jsou pro nejméně rozvinuté země nejzajímavější, je skutečné využívání poskytnutých preferencí nízké a že jedním z důvodů tohoto stavu jsou pravidla původu.

(6)

Posouzení dopadů naznačilo, že zjednodušení a zohlednění požadavků vývoje by mohlo být dosaženo jediným kritériem použitelným na všechny produkty, které by určilo původ zboží, jež není zcela získáno ve zvýhodněné zemi, a to na základě hodnoty přidané v dotyčné zvýhodněné zemi a dodržení dostatečného zpracovatelského prahu. Posouzení však neprokázalo, že pro zjednodušení nebo zohlednění požadavků vývoje je nepostradatelná pouze jediná metoda. Podle názorů zúčastněných stran kromě toho existuje celá řada odvětví, pro která kritérium přidané hodnoty buď není vhodné, nebo by nemělo být použito jako jediné kritérium; jako jsou zemědělské a zpracované zemědělské produkty, produkty rybolovu, chemikálie, kovy, textilní produkty, oblečení a boty. Proto by v těchto odvětvích měla být používána jiná, jednodušší kritéria, kterým hospodářské subjekty lépe porozumějí a která mohou celní správy jednodušeji kontrolovat, a to buď namísto kritéria přidané hodnoty, nebo jako jeho alternativa. Tato jiná kritéria zahrnují maximální povolený obsah nepůvodních materiálů, změnu čísla nebo položky či podpoložky celního sazebníku, zvláštní opracování a zpracování a použití zcela získaných materiálů. Zjednodušení si nicméně vyžaduje, aby různých pravidel bylo co nejméně. Proto by pravidla původu měla být založena pokud možno na jednotlivých odvětvích, nikoli na jednotlivých produktech.

(7)

Pravidla původu by měla odrážet charakteristiky konkrétních odvětví a rovněž zvýhodněným zemím umožnit skutečný přístup k poskytnutému preferenčnímu celnímu zacházení. Pravidla by mimoto v případě potřeby měla zohledňovat různorodé průmyslové kapacity zvýhodněných zemí. S cílem podpořit průmyslový rozvoj v nejméně rozvinutých zemích by měl být práh vztahující se na tyto materiály v případech, kde je pravidlo založeno na dodržení maximálního obsahu nepůvodních materiálů, co nejvyšší, přičemž by se mělo zajistit, že operace uskutečněné v těchto zemích budou řádně provedeny a hospodářsky odůvodněné. Maximální obsah nepůvodních materiálů až do výše 70 % nebo jakékoli pravidlo, které stanoví ekvivalentní úroveň uvolnění, by u produktů pocházejících z nejméně rozvinutých zemí měly vést ke zvýšení jejich vývozu.

(8)

Aby se zajistilo, že opracování nebo zpracování, které se uskuteční ve zvýhodněné zemi, je řádně provedenou a hospodářsky odůvodněnou operací, jež bude pro tuto zemi skutečným hospodářským přínosem, je vhodné stanovit seznam operací nedostatečného opracování nebo zpracování, které produktu nikdy nemohou udělit status původu. Tento seznam může být z větší části stejný jako seznam stávající. Měly by však být provedeny určité úpravy. Aby se zabránilo odklonění obchodu a narušení trhu s cukrem, mělo by být v souladu s ustanoveními, jež již byla přijata jako součást pravidel původu ostatních preferenčních obchodních režimů, například stanoveno nové pravidlo, které zabrání mísení cukru s jiným materiálem.

(9)

V odvětvích, na která se neuplatňuje kritérium přidané hodnoty, by měla být zajištěna míra pružnosti, jako je tomu dosud, a to povolením použití omezeného podílu materiálů, které nesplňují pravidla. Rozsah tohoto použití by však měl být vyjasněn, pokud jde o produkty vyrobené za použití zcela získaných materiálů. Kromě toho by s cílem umožnit větší pružnost při získávání materiálů měl být s výjimkou některých citlivých produktů povolený podíl těchto materiálů zvýšen, a to z 10 % na 15 % ceny konečného produktu ze závodu. Mezi tyto citlivé produkty patří produkty spadající do kapitol 2 a 4 až 24 harmonizovaného systému, kromě zpracovaných produktů rybolovu kapitoly 16, pro které se přípustné odchylky vyjádřené jako hmotnost zdají být vhodnější, a produkty spadající do kapitol 50 až 63 harmonizovaného systému, které by měly podléhat zvláštním pravidlům pro přípustné odchylky založeným podle okolností buď na hmotnosti, nebo na hodnotě a lišícím se v závislosti na produktu.

(10)

Kumulace původu je důležitým zjednodušujícím faktorem, který umožňuje zemím s totožnými pravidly původu spolupracovat za účelem výroby produktů způsobilých pro preferenční celní zacházení. Stávající podmínky regionální kumulace původu, což je druh kumulace fungující v současnosti v rámci tří regionálních sdružení zemí, se ukázaly jako složité a příliš přísné. Měly by proto být zjednodušeny a zmírněny, a to zrušením stávající podmínky týkající se hodnoty. Kromě toho by měly být zachovány stávající možnosti kumulace mezi zeměmi ve stejném regionálním sdružení, a to i přes diferenciaci v pravidlech původu zavedenou v některých případech tímto nařízením mezi nejméně rozvinutými zeměmi a jinými zvýhodněnými zeměmi. Tato kumulace by měla být povolena pouze za předpokladu, že při zasílání materiálů do jiné země v rámci sdružení za účelem regionální kumulace uplatní každá země pravidlo původu, které pro ni platí v obchodních vztazích s Evropskou unií. Aby se však zabránilo narušení trhu mezi zeměmi s různými úrovněmi celní preference, měla by být přijata opatření na vynětí některých citlivých produktů z regionální kumulace.

(11)

Komise ve sdělení uvedla, že je připravena zvážit jakýkoli požadavek na vytvoření nových, spojených nebo rozšířených sdružení, pokud bude existovat hospodářská komplementarita, budou zohledněny rozdíly v preferenčních režimech uplatňovaných na různé země a související riziko obcházení cel a pokud budou zavedeny nezbytné struktury a postupy pro správní spolupráci při řízení a kontrole původu. V souladu s tím by měla být přijata opatření na kumulaci původu mezi zeměmi ve sdružení regionální kumulace I a III, které splňují požadované podmínky. V návaznosti na žádost předloženou organizací MERCOSUR by mělo být vytvořeno nové sdružení regionální kumulace nazvané „sdružení IV“ a sestávající z Argentiny, Brazílie, Paraguaye a Uruguaye. Uplatnění regionální kumulace mezi uvedenými zeměmi by mělo být podmíněno splněním nezbytných požadavků.

(12)

Zvýhodněným zemím by mělo být dovoleno dále využívat kumulace se zeměmi, které jsou partnerskými zeměmi v rámci dohod o volném obchodu uzavřených EU. Tento nový druh kumulace, tzv. „rozšířená kumulace“, by měl být jednosměrný, tj. měl by povolovat pouze použití materiálů ve zvýhodněných zemích a měl by být udělen po důkladném prozkoumání žádosti podané dotyčnou zvýhodněnou zemí. Zboží spadající do kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému by vzhledem ke své citlivé povaze mělo být z tohoto druhu kumulace vyňato.

(13)

Zvýhodněným zemím je od roku 2001 povoleno kumulovat původ u zboží spadajícího pod kapitoly 25 až 97 harmonizovaného systému a pocházejícího z Norska a Švýcarska. Tato kumulace by měla být povolena i nadále a měla by být rozšířena na Turecko za předpokladu, že Norsko, Švýcarsko a Turecko použijí stejnou definici pojmu původu jako Evropská unie a udělí reciproční zacházení dovezeným produktům, které byly vyrobeny za použití materiálů pocházejících z Evropské unie. Za tímto účelem by měla být mezi smluvními stranami výměnou dopisů nebo jakoukoli jinou vhodnou formou uzavřena dohoda obsahující závazek, že smluvní strany poskytnou členským státům a sobě navzájem nezbytnou podporu v záležitostech správní spolupráce.

(14)

Regionální kumulace by se však neměla vztahovat na některé materiály, u kterých celní preference v Evropské unii není stejná pro všechny země účastnící se kumulace a kde by dotčené materiály prostřednictvím kumulace využívaly příznivějšího celního zacházení než toho, kterého by se jim dostalo v případě přímého vývozu do Evropské unie. Pokud by tato situace nebyla vyřešena prostřednictvím vynětí materiálů, mohlo by to vést k obcházení cel nebo k narušení obchodu tím, že by se do Evropské unie vyváželo zboží pouze ze zemí, na které se uplatňuje nejpříznivější celní preference.

(15)

V samostatné příloze se stanoví seznam materiálů vyňatých z regionální kumulace. Tato příloha může být pozměněna nejen při opětovném vzniku těchto okolností, ale také s cílem zahrnout případy, kdy by takové okolnosti nastaly v důsledku provedení kumulace mezi zeměmi sdružení regionální kumulace I a III.

Kumulace původu mezi zeměmi ve sdruženích regionální kumulace I a III a rozšířená kumulace by měla podléhat konkrétním podmínkám, přičemž by Komise v souladu s postupem projednávání ve výborech a na základě příslušných ohledů měla ověřit jejich splnění předtím, než zváží udělení kumulace. Ze stejných důvodů by Komise měla mít v případech, kdy používání této kumulace bylo uděleno, ale později se zjistí, že uplatňování kumulace již nesplňuje podmínky nebo vede k nežádoucím následkům, jako například k narušování obchodu nebo obcházení cel, možnost kdykoli odejmout povolení k používání těchto druhů kumulace.

(16)

Ve stávajících pravidlech původu jsou některá ustanovení týkající se rybářských plavidel lovících ryby mimo pobřežní vody složitá do takové míry, která je nepřiměřená jejich záměru, a je proto velmi obtížné je provádět i kontrolovat. Měla by proto být zjednodušena.

Stávající pravidla vyžadují důkaz přímé dopravy do Evropské unie, který je často obtížné získat. Kvůli tomuto požadavku nemůže jisté zboží, ke kterému je připojen platný doklad o původu, ve skutečnosti využívat preference. Je proto vhodné zavést nové, jednodušší a pružnější pravidlo, které se zaměří na to, aby zboží předložené celním orgánům po prohlášení o propuštění do volného oběhu v Evropské unii bylo stejné jako zboží, které opustilo zvýhodněnou zemi vývozu, a nebylo cestou jakýmkoli způsobem pozměněno či přetvořeno.

(17)

V současné době potvrzují původ produktů orgány zvýhodněné země a v případech, kdy se prokáže, že deklarovaný původ je nesprávný, dovozci často nemusí platit clo, neboť jednali v dobré víře a chyba se stala na straně příslušných orgánů. To vede ke ztrátě vlastních zdrojů Evropské unie a hlavní břemeno pak spočívá na daňových poplatnících Evropské unie. Vzhledem k tomu, že vývozci nejlépe sami znají původ svých produktů, je vhodné požadovat, aby vývozci přímo svým zákazníkům poskytovali deklarace o původu.

(18)

Vývozci by měli být registrováni u příslušných orgánů zvýhodněných zemí, aby se usnadnily cílené kontroly po vývozu. Za tímto účelem by každá zvýhodněná země měla vytvořit elektronický rejstřík registrovaných vývozců, jehož obsah by měl být oznámen Komisi příslušným vládním orgánem dané zvýhodněné země. Na tomto základě by Komise měla pro účely správních úřadů a hospodářských subjektů v Evropské unii vytvořit centrální databázi registrovaných vývozců, jejímž prostřednictvím by hospodářské subjekty před deklarováním zboží určeného k propuštění do volného oběhu mohly zkontrolovat, že jejich dodavatel je vývozce registrovaný v dotyčné zvýhodněné zemi. Stejně tak by hospodářské subjekty z Evropské unie vyvážející za účelem dvoustranné kumulace původu měly být registrovány u příslušných úřadů členských států.

(19)

Zveřejnění registračních čísel vývozců a údajů nedůvěrné povahy o nich by mělo ostatním stranám umožnit konzultaci těchto údajů s cílem zjednodušit transparentnost a zvýšit informovanost zúčastněných stran. Uvážíme-li však důsledky tohoto zveřejnění, mělo by k němu docházet pouze v případě, že k tomu vývozce předem dobrovolně udělí svůj výslovný a vědomý písemný souhlas.

(20)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (6) upravuje zpracování osobních údajů členskými státy. Zásady uvedené ve směrnici 95/46/ES by v tomto nařízení měly být podle potřeby doplněny nebo objasněny.

(21)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 ze dne 18. prosince 2000 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů institucemi a orgány Společenství a o volném pohybu těchto údajů (7) upravuje zpracovávání osobních údajů Komisí. Zásady uvedené v nařízení (ES) č. 45/2001 by v tomto nařízení měly být podle potřeby doplněny nebo objasněny.

(22)

Podle článku 28 směrnice 95/46/ES by vnitrostátní orgány dozoru měly provádět dohled nad přípustností zpracování osobních údajů členskými státy, zatímco podle článku 46 nařízení (ES) č. 45/2001 by evropský inspektor ochrany údajů měl kontrolovat činnost orgánů a institucí Evropské unie ve vztahu ke zpracování osobních údajů. Evropský inspektor ochrany údajů a vnitrostátní orgány dozoru by měli aktivně spolupracovat s v rámci své příslušné oblasti působnosti a zajistit koordinovaný dohled nad zpracováním dat prováděným v souladu s tímto nařízením.

(23)

Zavedení systému registrovaných vývozců musí zohlednit schopnost zvýhodněných zemí vytvořit a řídit registrační systém a rovněž schopnost Komise vytvořit nezbytnou centrální databázi. Za tím účelem musí Komise ještě stanovit požadavky uživatelů a technické specifikace systému. Po vytvoření podrobné struktury centrální databáze bude posouzen přesný vliv systému registrovaných vývozců, zejména pokud jde o přístupové údaje a ochranu údajů, a budou provedeny nezbytné úpravy příslušných ustanovení. Zavedení systému by proto mělo být odloženo na 1. ledna 2017, což umožní uskutečnění vývojové fáze, až budou stanoveny požadavky uživatelů a technické specifikace a provedeny případné právní úpravy nezbytné s ohledem na požadavky uživatelů systému a technické specifikace a jejich vliv na ochranu údajů. Pro země, které nemohou tento termín dodržet, by mělo být kromě toho stanoveno dodatečné tříleté období.

Do roku 2017 a po tomto roce by pro zvýhodněné země, které v té době nebudou schopny používat nový systém, měla být stanovena přechodná pravidla týkající se postupů a metod správní spolupráce založená na dosud platných ustanoveních. Tato přechodná pravidla by zejména měla stanovit vydávání dokladu o původu příslušnými orgány dotyčné země. Stávající pravidla by kromě toho měla být zefektivněna tím, že jejich struktura bude sladěna s pravidly platnými po zavedení systému registrovaných vývozců. Tím se tato pravidla stanou srozumitelnějšími, zejména díky jasnému rozlišení obecných zásad, postupů při vývozu ve zvýhodněné zemi, postupů při propuštění do volného oběhu v Evropské unii a metod správní spolupráce. Zároveň by mělo být aktualizováno osvědčení o původu zboží na tiskopise A, a to nahrazením poznámek týkajících se tiskopisu verzí poznámek z roku 2007, neboť tato verze zohledňuje poslední rozšíření EU, a proto obsahuje aktualizovaný seznam zemí, které přijímají tiskopis A pro účely systému všeobecných celních preferencí.

(24)

Přístup k systému by měl být podmíněn tím, že zvýhodněné země zavedou a zachovají správní struktury, které umožní efektivní řízení systému, a zaváží se na vyžádání Komisi poskytnout veškerou nezbytnou pomoc pro účely sledování řádného řízení systému. Mezi orgány v Evropské unii a ve zvýhodněných zemích musí existovat systém správní spolupráce, který poskytne rámec pro ověřování původu. Zároveň by měla být jasně stanovena odpovědnost vývozců při deklarování původu a rovněž úloha správních orgánů při řízení systému. Měl by být upřesněn obsah deklarace o původu a případy, ve kterých mohou celní orgány v Evropské unii odmítnout přijetí deklarace nebo ji zaslat k ověření.

(25)

Definice a seznam operací dostatečného opracování nebo zpracování obsažené ve stávajících ustanoveních jsou společné pro systém všeobecných celních preferencí a pro opatření preferenčních cel jednostranně přijatých Evropskou unií pro některé země nebo území. Vzhledem k tomu, že pravidla původu těchto pozdějších režimů budou reformována později, měla by se na ně i nadále vztahovat stávající ustanovení. V zájmu soudržnosti se systémem všeobecných celních preferencí a ostatních jednostranných preferenčních obchodních režimů je vhodné sladit definici zcela získaných produktů a seznam operací nedostatečného opracování nebo zpracování stanovené v těchto jednostranných režimech s definicemi a seznamem pravidel původu systému všeobecných celních preferencí.

(26)

Nařízení (EHS) č. 2454/93 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(27)

Na základě nařízení Komise (ES) č. 1613/2000 (8), (ES) č. 1614/2000 (9) a (ES) č. 1615/2000 (10) poskytlo Společenství odchylky od pravidel původu systému všeobecných celních preferencí u některých textilních produktů pocházejících z Laosu, Kambodže a Nepálu, které pozbývají platnosti dne 31. prosince 2010. Po zavedení jednodušších pravidel původu, která zohlední požadavky vývoje, tímto nařízením bude pokračování platnosti těchto odchylek zbytečné.

(28)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro celní kodex,

(1)

V části I, hlavě IV, kapitole 2 se články 66 až 97 nahrazují tímto:

„Oddíl 1

Systém všeobecných preferencí

Pododdíl 1

Obecná ustanovení

Článek 66

Tento oddíl stanoví pravidla týkající se definice pojmu „původní produkty“ a souvisejících postupů a metod správní spolupráce pro účely uplatňování systému všeobecných celních preferencí poskytovaného Evropskou unií rozvojovým zemím na základě nařízení (ES) č. 732/2008 (11) („systém“).

Článek 67

1.   Pro účely tohoto oddílu a oddílu 1A této kapitoly se použijí tyto definice:

2.   Pro účely odst. 1 písm. n) může pojem ‚výrobce‘ uvedený v odst. 1 písm. n) prvním pododstavci v případě, kdy bylo poslední opracování nebo zpracování zadáno výrobci, odkazovat na podnik, který subdodavatele zaměstnal.

Článek 68

1.   S cílem zajistit řádné uplatňování systému se zvýhodněné země zaváží, že:

2.   Spolupráce uvedená v odst. 1 písm. b) zahrnuje:

3.   Zvýhodněné země Komisi předloží závazek uvedený v odstavci 1.

Článek 69

1.   Zvýhodněné země Komisi oznámí názvy a adresy orgánů nacházejících se na jejich území, které jsou:

2.   Zvýhodněné země Komisi okamžitě oznámí veškeré změny informací oznámených podle odstavce 1.

3.   Na základě informací podaných vládními orgány zvýhodněných zemí a celními orgány členských států Komise vytvoří elektronickou databázi registrovaných vývozců.

K databázi a údajům v ní obsaženým má přístup pouze Komise. Orgány uvedené v prvním pododstavci zajistí, aby údaje sdělované Komisi byly aktualizovány a aby byly úplné a přesné.

Údaje zpracované v databázi uvedené v prvním pododstavci se zveřejní na internetu s výjimkou důvěrných informací obsažených v kolonkách 2 a 3 žádosti o registraci vývozce uvedené v článku 92.

Osobní údaje zpracované databází uvedenou v prvním pododstavci a členskými státy podle tohoto oddílu se předají nebo zpřístupní třetím zemím nebo mezinárodním organizacím pouze v souladu s článkem 9 nařízení (ES) č. 45/2001.

4.   Toto nařízení nijak neovlivňuje úroveň ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů podle ustanovení právních předpisů Evropské unie a jednotlivých členských států, a zejména nemění povinnosti členských států týkající se zpracovávání osobních údajů těmito státy podle směrnice 95/46/ES, ani povinnosti orgánů a institucí Evropské unie týkající se zpracovávání osobních údajů těmito orgány a institucemi podle nařízení (ES) č. 45/2001 při plnění jejich povinností.

Údaje o identifikaci a registraci vývozců tvořené souborem údajů uvedených v bodech 1, 3 (týkající se popisu činnosti), 4 a 5 přílohy 13c Komise zveřejní na internetu pouze v případě, že k tomu tito vývozci dobrovolně udělili svůj výslovný a vědomý písemný souhlas.

Vývozcům se poskytnou informace stanovené v článku 11 nařízení (ES) č. 45/2001.

Výkon práv osob v souvislosti s jejich registračními údaji uvedenými v příloze 13c a zpracovanými ve vnitrostátních systémech se řídí právními předpisy členského státu, který jejich osobní údaje uložil, přičemž tyto předpisy provádějí směrnici 95/46/ES.

Práva osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů v centrální databázi uvedené v odstavci 3 jsou vykonávána v souladu s nařízením (ES) č. 45/2001.

Vnitrostátní orgány dozoru pro ochranu údajů a evropský inspektor ochrany údajů, z nichž každý jedná v rozsahu svých příslušných pravomocí, aktivně spolupracují a zajišťují koordinovaný dozor nad databází uvedenou v odstavci 3.

Článek 70

1.   Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní seznam zvýhodněných zemí a datum, od kdy jsou považovány za země splňující podmínky uvedené v článcích 68 a 69. Splní-li nová zvýhodněná země tytéž podmínky, Komise tento seznam aktualizuje.

2.   Původní produkty ve zvýhodněné zemi ve smyslu tohoto oddílu po propuštění do volného oběhu v Evropské unii využívají systému pouze pod podmínkou, že byly vyvezeny v den stanovený v seznamu uvedeném v odstavci 1 nebo po tomto dni.

3.   Zvýhodněná země se považuje za zemi splňující ustanovení článků 68 a 69 v den, kdy předložila závazek uvedený v čl. 68 odst. 1 a provedla oznámení uvedené v čl. 69 odst. 1.

Článek 71

Nedodrží-li příslušné orgány zvýhodněné země ustanovení čl. 68 odst. 1, čl. 69 odst. 2, článků 91, 92, 93 nebo 97g nebo nebudou-li systematicky dodržovat čl. 97h odst. 2, může to v souladu s článkem 16 nařízení (ES) č. 732/2008 vést k dočasnému odnětí preferencí v rámci systému pro danou zemi.

Pododdíl 2

Definice pojmu „původní produkty“

Článek 72

Za pocházející ze zvýhodněné země se považují tyto produkty:

Článek 73

1.   V dotyčné zvýhodněné zemi musí být splněny podmínky pro získání statusu původu stanovené v tomto pododdíle.

2.   Jsou-li původní produkty vyvezené ze zvýhodněné země do jiné země vráceny do zvýhodněné země, je třeba je považovat za nepůvodní, nelze-li příslušným orgánům věrohodně prokázat, že:

Článek 74

1.   Produkty deklarované k propuštění do volného oběhu v Evropské unii musí být stejné jako produkty vyvezené ze zvýhodněné země, ze které pocházejí. Před jejich deklarováním k propuštění do volného oběhu nesmí být pozměněny, jakýmkoli způsobem přetvořeny nebo podrobeny operacím kromě těch, které je mají uchovat v dobrém stavu. Skladování produktů nebo zásilek a rozdělování zásilek lze provést na odpovědnost vývozce nebo následného držitele zboží a produkty zůstávají v zemi nebo zemích tranzitu pod dohledem celních orgánů.

2.   Splnění odstavce 1 se považuje za uspokojivé, pokud celní orgány nemají důvod k pochybnostem; v takových případech mohou celní orgány požádat deklaranta, aby poskytl důkaz plnění, který je možné poskytnout jakýmkoli způsobem, včetně smluvních přepravních dokumentů, jako jsou nákladní listy; může se rovněž jednat o faktické či konkrétní důkazy založené na značení nebo číslování balíků nebo jakékoli důkazy týkající se vlastního zboží.

3.   Při uplatnění kumulace podle článků 84, 85 nebo 86 se odstavce 1 a 2 použijí přiměřeně.

Článek 75

1.   Za zcela získané ve zvýhodněné zemi se považují:

2.   Pojmy „její plavidla“ a „její výrobní plavidla“ uvedené v odst. 1 písm. h) a i) se vztahují pouze na plavidla a výrobní plavidla, která splňují tyto požadavky:

3.   Podmínky uvedené v odstavci 2 mohou být splněny v členských státech nebo v různých zvýhodněných zemích, pokud všechny zvýhodněné země využívají regionální kumulaci podle čl. 86 odst. 1 a 5. V takovém případě se podle odst. 2 písm. b) produkty považují za pocházející ze zvýhodněné země, pod jejíž vlajkou pluje plavidlo nebo výrobní plavidlo.

První pododstavec se použije, pouze pokud jsou splněna ustanovení čl. 86 odst. 2 písm. b) a c).

Článek 76

1.   Aniž jsou dotčeny články 78 a 79, považují se produkty, které nejsou zcela získány v dotyčné zvýhodněné zemi ve smyslu článku 75, za pocházející z této zvýhodněné země, pokud jsou splněny podmínky pro dotyčné zboží stanovené v seznamu v příloze 13a.

2.   Je-li produkt, který získal status původu v některé zemi podle odstavce 1, dále v této zemi zpracován a použit jako materiál k výrobě jiného produktu, nezohledňují se nepůvodní materiály, které mohly být použity k jeho výrobě.

Článek 77

1.   U každého produktu se určí, zda byly splněny požadavky čl. 76 odst. 1.

V případě, kdy je příslušné pravidlo založeno na dodržení maximálního obsahu nepůvodních materiálů, je však s ohledem na výkyvy v nákladech a směnných kurzech možné hodnotu nepůvodních materiálů vypočítat na základě průměru, jak je uvedeno v odstavci 2.

2.   V případě uvedeném v odstavci 1 druhém pododstavci se průměrná cena produktu ze závodu vypočítá na základě součtu cen ze závodu účtovaných v každém prodeji produktů provedeném během předchozího účetního období a průměrná hodnota použitých nepůvodních materiálů se vypočítá na základě souhrnu hodnoty všech nepůvodních materiálů použitých k výrobě produktů za předchozí účetní období určené v zemi vývozu nebo v případě, kdy dosud nejsou k dispozici údaje za celé účetní období, za období kratší, nejméně však za tři měsíce.

3.   Vývozci, kteří se rozhodnou pro výpočet na základě průměrné hodnoty, tuto metodu důsledně používají během roku následujícího po referenčním účetním období nebo případně během roku následujícího po kratším období použitém jako období referenční. Mohou tuto metodu přestat používat, pokud během daného účetního období nebo kratšího reprezentativního období nejméně tří měsíců zaznamenají, že výkyvy v nákladech nebo směnných kurzech, jež odůvodňovaly používání této metody, přestaly existovat.

4.   Průměry uvedené v odstavci 2 se použijí jako cena ze závodu, resp. hodnota nepůvodních materiálů, aby bylo možné zjistit dodržování maximálního obsahu nepůvodních materiálů.

Článek 78

1.   Aniž je dotčen odstavec 3, považují se za opracování nebo zpracování nedostatečná pro to, aby produktu udělila status původu, bez ohledu na to, zda jsou splněny podmínky článku 76, tyto operace:

2.   Pro účely odstavce 1 se operace považují za prosté, jestliže k jejich provádění nejsou nutné žádné zvláštní dovednosti nebo stroje, přístroje nebo nástroje pro tyto operace zvláště vyrobené nebo nainstalované.

3.   Při určování, zda se opracování nebo zpracování daného výrobku považuje za nedostatečné ve smyslu odstavce 1, se zohlední všechny operace provedené na daném výrobku ve zvýhodněné zemi.

Článek 79

1.   Odchylně od článku 76 a s výhradou odstavců 2 a 3 tohoto článku mohou být nepůvodní materiály, které podle podmínek stanovených v seznamu v příloze 13a nemají být použity při výrobě daného produktu, přesto použity, pokud jejich celková hodnota nebo čistá hmotnost stanovená pro produkt nepřesahuje:

2.   Odstavec 1 nepovoluje překročení procentního podílu maximálního obsahu nepůvodních materiálů, jak je určeno v pravidlech, která jsou stanovena v seznamu v příloze 13a.

3.   Odstavce 1 a 2 se nepoužijí na produkty zcela získané ve zvýhodněné zemi ve smyslu článku 75. Aniž je dotčen článek 78 a čl. 80 odst. 2, použije se však přípustná odchylka stanovená v těchto odstavcích na souhrn všech materiálů, které jsou použity při výrobě produktu a pro které pravidlo stanovené v seznamu v příloze 13a stanoví, že tyto materiály mají být zcela získány.

Článek 80

1.   Určující jednotkou pro použití ustanovení tohoto oddílu je konkrétní produkt, který je považován za základní jednotku při určování zařazení za použití harmonizovaného systému.

2.   Sestává-li zásilka z více stejných produktů zařazených do stejného čísla harmonizovaného systému, zohlední se při použití ustanovení tohoto oddílu každý jednotlivý produkt samostatně.

3.   Je-li podle všeobecného výkladového pravidla 5 harmonizovaného systému zařazován s produktem i jeho obal, pak se tento obal zahrne i pro účely určování původu produktu.

Článek 81

Příslušenství, náhradní díly a nástroje dodávané spolu se zařízením, strojem, přístrojem nebo vozidlem, které jsou součástí jeho běžného vybavení a jsou zahrnuty v jeho ceně ze závodu, se považují za jeden celek s dotyčným zařízením, strojem, přístrojem nebo vozidlem.

Článek 82

Soupravy ve smyslu všeobecného výkladového pravidla 3 harmonizovaného systému se považují za původní produkty, jestliže jsou původními produkty všechny součásti, z nichž se skládají.

Pokud se však souprava skládá z původních i nepůvodních produktů, považuje se za původní produkt jako celek pod podmínkou, že hodnota nepůvodních produktů netvoří více než 15 % ceny ze závodu této soupravy.

Článek 83

Při určování, zda je produkt původním produktem, se nezohledňuje původ těchto prvků, které mohou být použity při jeho výrobě:

Pododdíl 3

Kumulace

Článek 84

Dvoustranná kumulace umožňuje, aby produkty pocházející z Evropské unie byly považovány za materiály pocházející ze zvýhodněné země, jsou-li zapracovány do produktu vyráběného v této zemi za předpokladu, že opracování nebo zpracování tam provedené přesahuje rámec operací uvedených v čl. 78 odst. 1.

Článek 85

1.   Pokud Norsko, Švýcarsko a Turecko poskytují všeobecné celní preference na produkty pocházející ze zvýhodněných zemí a uplatňují pojem původu odpovídající pojmu definovanému v tomto oddíle, umožňuje kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem, aby produkty pocházející z Norska, Švýcarska nebo Turecka byly považovány za materiály pocházející ze zvýhodněné země, pokud opracování nebo zpracování tam provedené přesahuje rámec operací uvedených v čl. 78 odst. 1.

2.   Odstavec 1 se použije pod podmínkou, že Turecko, Norsko a Švýcarsko poskytují na základě reciprocity stejné zacházení produktům pocházejícím ze zvýhodněných zemí, které zapracovávají materiály pocházející z Evropské unie.

3.   Odstavec 1 se nepoužije na produkty kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému.

4.   Evropská komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní datum, ke kterému byly splněny podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2.

Článek 86

1.   Regionální kumulace se vztahuje na tato čtyři různá regionální sdružení:

2.   Regionální kumulace mezi zeměmi v rámci stejného sdružení se uplatní, pouze pokud byly splněny tyto podmínky:

Pokud země regionálního sdružení již před 1. lednem 2011 splnily ustanovení prvního pododstavce písmene b) a c), nový závazek se nevyžaduje.

3.   Materiály uvedené v seznamu v příloze 13b jsou vyňaty z regionální kumulace stanovené v odstavci 2 v případě, že:

4.   Regionální kumulace mezi zeměmi stejného regionálního sdružení se uplatní pouze pod podmínkou, že opracování nebo zpracování provedené ve zvýhodněné zemi, kde jsou materiály dále zpracovány nebo zapracovány, přesahuje rámec operací uvedených v čl. 78 odst. 1 a v případě textilních výrobků také rámec operací uvedených v příloze 16.

Není-li splněna podmínka stanovená v prvním pododstavci, je zemí původu produktů země regionálního sdružení s největším podílem celní hodnoty použitých materiálů pocházejících z ostatních zemí regionálního sdružení.

Je-li země původu určena podle druhého pododstavce, musí být uvedena jako země původu na dokladu o původu, který vyhotoví vývozce produktu do Evropské unie nebo – do zahájení používání systému registrovaných vývozců – vystaví orgány zvýhodněné země vývozu.

5.   Na žádost orgánů zvýhodněné země sdružení I nebo sdružení III může Komise udělit regionální kumulaci mezi zeměmi těchto sdružení, pokud je Komise přesvědčena, že jsou splněny všechny tyto podmínky:

Žádost uvedená v prvním pododstavci musí být podložena důkazy, že podmínky v něm stanovené jsou splněny. Žádost je adresována Komisi. Komise o žádosti rozhodne po zohlednění všech prvků týkajících se kumulace, které považuje za vhodné, včetně materiálů, které mají být kumulovány.

6.   V případě, že produkty vyrobené v zemi sdružení I nebo sdružení III za použití materiálů pocházejících ze země druhého sdružení mají být vyvezeny do Evropské unie, určí se původ těchto produktů takto:

7.   Na žádost orgánů kterékoli zvýhodněné země může Komise poskytnout rozšířenou kumulaci mezi zvýhodněnou zemí a zemí, se kterou má Evropská unie dohodu o volném obchodu podle článku XXIV platné Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

Žádost uvedená v prvním pododstavci obsahuje seznam materiálů, jichž se kumulace týká, a je podložena důkazy, že podmínky stanovené v prvním pododstavci písm. a) a b) byly splněny. Žádost je adresována Komisi. Pokud dojde ke změně daných materiálů, předloží se nová žádost.

Materiály kapitol 1 až 24 harmonizovaného systému jsou z rozšířené kumulace vyňaty.

8.   V případech rozšířené kumulace uvedené v odstavci 7 se původ použitých materiálů a vhodný dokumentární doklad o původu určí v souladu s pravidly stanovenými v příslušné dohodě o volném obchodu. Původ produktů, které mají být vyvezeny do Evropské unie, se určí v souladu s pravidly původu stanovenými v tomto oddíle.

Aby získaný produkt získal status původu, není nutné, aby materiály, které pocházejí ze země, s níž má Evropská unie dohodu o volném obchodu, a které jsou ve zvýhodněné zemi použity při výrobě produktu, který má být vyvezen do Evropské unie, prošly dostatečným opracováním nebo zpracováním, pokud toto opracování nebo zpracování provedené v dotčené zvýhodněné zemi přesahuje operace uvedené v čl. 78 odst. 1.

9.   Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní:

Článek 87

V případě použití dvoustranné kumulace nebo kumulace s Norskem, Švýcarskem nebo Tureckem v kombinaci s regionální kumulací obdrží získaný produkt status původu jedné ze zemí dotčeného regionálního sdružení určený v souladu s čl. 86 odst. 4 prvním a druhým pododstavcem.

Článek 88

1.   Pododdíly 1 a 2 se použijí přiměřeně na:

2.   Jsou-li pro opracování nebo zpracování produktu použity původní a nepůvodní zastupitelné materiály, mohou celní úřady členských států na písemnou žádost hospodářských subjektů za účelem následného vývozu do zvýhodněné země v rámci dvoustranné kumulace povolit spravování materiálů v Evropské unii za použití metody odděleného vedení účetnictví, aniž by materiály byly uchovávány odděleně.

3.   Celní orgány členských států mohou pro udělení povolení uvedeného v odstavci 2 stanovit jakékoli podmínky, které považují za vhodné.

Povolení se udělí pouze tehdy, je-li použitím metody uvedené v odstavci 2 možné zajistit, aby bylo množství získaných produktů, které by mohly být považovány za „pocházející z Evropské unie“, kdykoli stejné jako množství, které by bylo získáno za použití metody fyzického oddělení zásob.

Je-li metoda povolena, uplatňuje se a její uplatňování se zaznamenává podle všeobecných účetních zásad uplatňovaných v Evropské unii.

4.   Držitel metody uvedené v odstavci 2 vyhotovuje nebo do zahájení používání systému registrovaných vývozců žádá o doklady o původu pro množství produktů, které mohou být považovány za pocházející z Evropské unie. Na žádost celních orgánů členských států držitel předloží prohlášení o způsobu, jakým bylo uvedené množství spravováno.

5.   Celní úřady členských států sledují využívání povolení uvedeného v odstavci 2.

Mohou povolení odejmout v těchto případech:

Pododdíl 4

Odchylky

Článek 89

1.   Komise může z vlastního podnětu nebo na žádost zvýhodněné země přiznat zvýhodněné zemi dočasnou odchylku od ustanovení tohoto oddílu, pokud:

2.   Tato dočasná odchylka je omezena na trvání účinků vnitřních nebo vnějších faktorů, které ji odůvodňují, nebo na dobu, kterou dotyčná zvýhodněná země potřebuje k zajištění dodržování pravidel.

3.   Žádost o odchylku se v písemné podobě předkládá Komisi. Jsou v ní uvedeny důvody pro odchylku podle odstavce 1 a obsahuje náležité podpůrné doklady.

4.   Je-li odchylka přiznána, dotyčná zvýhodněná země, musí splnit veškeré požadavky stanovené s ohledem na informace, které mají být poskytnuty Komisi a které se týkají používání odchylky a správy množství, pro která byla odchylka přiznána.

Pododdíl 5

Postupy při vývozu ve zvýhodněné zemi

Článek 90

Systém se použije v těchto případech:

Článek 91

1.   Příslušné orgány zvýhodněné země vytvoří a pravidelně aktualizují elektronický rejstřík registrovaných vývozců usazených v této zemi. Rejstřík musí být aktualizován, jakmile je kterýkoli vývozce v souladu s čl. 93 odst. 2 z rejstříku vyňat.

2.   Rejstřík obsahuje tyto informace:

3.   Příslušné orgány zvýhodněných zemí oznámí Komisi vnitrostátní systém číslování používaný pro označování registrovaných vývozců. Číslo začíná kódem země ISO alfa 2.

Článek 92

Za účelem registrace vývozci podají žádost u příslušných orgánů zvýhodněné země, které jsou uvedeny v čl. 69 odst. 1 písm. a), a to za použití formuláře, jehož vzor je uveden v příloze 13c. Vyplněním formuláře dávají vývozci souhlas s uložením poskytnutých informací do databáze Komise a se zveřejněním nedůvěrných údajů na internetu.

Příslušné orgány žádost přijmou, pouze pokud je úplná.

Článek 93

1.   Registrovaní vývozci, kteří již nesplňují podmínky pro vývoz zboží v rámci systému nebo již nemají v úmyslu toto zboží vyvážet, tuto skutečnost oznámí příslušným orgánům zvýhodněné země, které je neprodleně vyjmou z rejstříku registrovaných vývozců vedeném v této zvýhodněné zemi.

2.   Aniž je dotčen systém postihů a sankcí platných ve zvýhodněné zemi, vyhotoví-li registrovaní vývozci záměrně nebo z nedbalosti deklaraci o původu nebo jakýkoli podpůrný dokument, který obsahuje nesprávné informace vedoucí k tomu, že neoprávněně nebo podvodně získají výhody preferenčního celního zacházení, nebo zapříčiní-li vyhotovení této deklarace o původu nebo podpůrného dokumentu, vyjmou příslušné orgány zvýhodněné země vývozce z rejstříku registrovaných vývozců vedeného v dotyčné zvýhodněné zemi.

3.   Aniž je dotčen možný vliv nesrovnalostí zjištěných během ověřování, nabývá vynětí registrovaných vývozců z rejstříku účinku pro budoucnost, tj. týká se deklarací vyhotovených po datu vynětí z rejstříku.

4.   Vývozci, kteří byli v souladu s odstavcem 2 příslušnými orgány vyňati z rejstříku registrovaných vývozců, mohou být do tohoto rejstříku znovu zaneseni, pouze pokud prokáží příslušným orgánům zvýhodněné země, že napravili situaci, která vedla k jejich vynětí z rejstříku.

Článek 94

1.   Registrovaní i neregistrovaní vývozci dodrží tyto povinnosti:

Záznamy uvedené v prvním pododstavci písm. d) mohou být v elektronické podobě, avšak musí umožnit dohledání materiálů používaných při výrobě vyvážených produktů a potvrzení jejich statusu původu.

2.   Povinnosti stanovené v odstavci 1 se také vztahují na dodavatele, kteří vývozcům poskytují prohlášení dodavatele, jež potvrzuje status původu zboží, které dodávají.

Článek 95

1.   Vývozce vyhotoví deklaraci o původu při vývozu produktů, na něž se tato deklarace vztahuje, jestliže lze dotyčné zboží považovat za pocházející z dané zvýhodněné země nebo z jiné zvýhodněné země podle čl. 86 odst. 4 druhého pododstavce nebo čl. 86 odst. 6 prvního pododstavce písm. b).

2.   Odchylně od odstavce 1 lze deklaraci o původu výjimečně vyhotovit až po vývozu („zpětná deklarace“) pod podmínkou, že je předložena v členském státě deklarace k propuštění do volného oběhu nejpozději dva roky po vývozu.

3.   Vývozce poskytne svému zákazníku v Evropské unii deklaraci o původu, která obsahuje náležitosti uvedené v příloze 13d. Deklarace o původu se vyhotovuje buď v angličtině, nebo ve francouzštině.

Může být vyhotovena na kterémkoli obchodním dokladu, který umožní zjištění totožnosti dotčeného vývozce a příslušného zboží.

4.   Při uplatnění kumulace podle článku 84, čl. 86 odst. 1 nebo čl. 86 odst. 5 a 6 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena kumulace, spoléhá na deklaraci o původu poskytnutou jeho dodavatelem. V těchto případech obsahuje deklarace o původu vyhotovená vývozcem podle okolností označení „EU cumulation“, „regional cumulation“ nebo „Cumul UE“, „cumul régional“.

5.   Při uplatnění kumulace podle článku 85 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena kumulace, spoléhá na doklad o původu poskytnutý jeho dodavatelem a vyhotovený v souladu s pravidly původu systému všeobecných celních preferencí Norska, Švýcarska nebo Turecka. V tomto případě obsahuje deklarace o původu vyhotovená vývozcem označení „Norway cumulation“, „Switzerland cumulation“, „Turkey cumulation“ nebo „Cumul Norvège“, ‚Cumul Suisse‘, „Cumul Turquie“.

6.   Při uplatnění rozšířené kumulace podle čl. 86 odst. 7 a 8 se vývozce produktu, při jehož výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena rozšířená kumulace, spoléhá na doklad o původu poskytnutý jeho dodavatelem a vyhotovený v souladu s ustanoveními příslušné dohody o volném obchodu mezi Evropskou unií a dotyčnou zemí.

V tomto případě obsahuje deklarace o původu vyhotovená vývozcem označení „extended cumulation with country x“ nebo „cumul étendu avec le pays x“.

Článek 96

1.   Deklarace o původu se vyhotovuje pro každou zásilku.

2.   Deklarace o původu platí dvanáct měsíců od data jejího vyhotovení vývozcem.

3.   Jedna deklarace o původu se může vztahovat na několik zásilek, pokud zboží splňuje tyto podmínky:

Pododdíl 6

Postupy při propuštění do volného oběhu v evropské unii

Článek 97

1.   Celní prohlášení k propuštění do volného oběhu obsahuje odkaz na deklaraci o původu. Deklarace o původu musí být k dispozici celním orgánům, které mohou požádat o její předložení, aby mohly prohlášení ověřit. Tyto celní orgány mohou také požadovat překlad deklarace do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků daného členského státu.

2.   Požádá-li deklarant o uplatnění režimu, aniž by měl při přijetí celního prohlášení k propuštění do volného oběhu k dispozici deklaraci o původu, považuje se toto prohlášení za neúplné ve smyslu čl. 253 odst. 1 a podle toho se s ním nakládá.

3.   Před deklarováním zboží určeného k propuštění do volného oběhu se deklarant řádně ujistí, že zboží splňuje pravidla uvedená v tomto oddíle, a to zejména tím, že zkontroluje:

Článek 97a

1.   Tyto produkty jsou vyňaty z povinnosti vyhotovit a předložit deklaraci o původu:

2.   Produkty uvedené v odstavci 1 musí splňovat tyto podmínky:

3.   Pro účely odst. 2 písm. a) se dovoz nepovažuje za dovoz prováděný za obchodním účelem, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

Článek 97b

1.   Zjištěním drobných rozporů mezi údaji uvedenými v deklaraci o původu a údaji v dokladech, které byly celním orgánům předloženy za účelem splnění celních formalit při dovozu produktů, není zapříčiněna neplatnost deklarace o původu, je-li řádně prokázáno, že se daný doklad vztahuje na dotčené produkty.

2.   Zjevné formální chyby, například překlepy v deklaraci o původu, nevedou k odmítnutí dokladu, nejsou-li takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v tomto dokladu.

3.   Deklarace o původu, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí doby platnosti stanovené v článku 96, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí, pokud lhůta k předložení těchto dokladů nemohla být dodržena na základě mimořádných okolností. V ostatních případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout deklarace o původu, pokud byly příslušné produkty celním orgánům předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

Článek 97c

1.   Postup uvedený v čl. 96 odst. 3 se použije na období určené celními orgány členských států.

2.   Celní orgány členského státu dovozu, které dohlížejí na po sobě jdoucí propuštění do volného oběhu, ověří, že po sobě jdoucí zásilky jsou součástí rozložených nebo nesložených produktů, pro které byla vyhotovena deklarace o původu.

Článek 97d

1.   V případě, že produkty dosud nebyly propuštěny do volného oběhu, lze deklaraci o původu nahradit jedním nebo několika náhradními deklaracemi o původu vyhotovenými držitelem zboží za účelem zaslání všech nebo některých produktů na jiné místo v rámci celního území Společenství nebo popřípadě do Norska, Švýcarska nebo Turecka. Aby směli vyhotovovat náhradní deklarace o původu, nemusí být držitelé zboží sami registrovanými vývozci.

2.   V případě, že je deklarace o původu nahrazena, musí původní deklarace o původu obsahovat tyto informace:

Původní deklarace o původu se označí slovem „Replaced“ nebo popřípadě „Remplacée“.

3.   V náhradní deklaraci o původu se uvedou následující informace:

Osoba, která vyhotoví náhradní deklaraci o původu, k ní může připojit kopii původní deklarace o původu.

4.   Odstavce 1, 2 a 3 se použijí přiměřeně na deklarace o původu nahrazující deklarace o původu, jež jsou samy náhradními deklaracemi o původu. Odstavce 1, 2 a 3 se použijí přiměřeně na náhradní deklarace o původu vyhotovené odesilateli produktů v Norsku, Švýcarsku nebo Turecku.

5.   V případě produktů, které využívají celních preferencí na základě odchylky přiznané v souladu s ustanoveními článku 89, se náhradní deklarace stanovená v tomto článku použije jen tehdy, jsou-li tyto produkty určeny pro Evropskou unii. V případě, že dotyčný produkt získal status původu prostřednictvím regionální kumulace, může být náhradní deklarace o původu vyhotovena pouze při zasílání produktů do Norska, Švýcarska nebo Turecka, pokud tyto země uplatňují stejná pravidla regionální kumulace jako Evropská unie.

6.   Odstavce 1, 2 a 3 se použijí přiměřeně na deklarace, které nahrazují deklarace o původu s ohledem na rozdělení zásilky provedené v souladu s článkem 74.

Článek 97e

1.   Mají-li celní orgány pochybnosti o statusu původu produktů, mohou požádat deklaranta, aby v přiměřené lhůtě určené celními orgány předložil veškeré doklady za účelem ověření správnosti údajů o původu v deklaraci nebo splnění podmínek podle článku 74.

2.   Celní orgány mohou po dobu trvání ověřovacího postupu stanoveného v článku 97h pozastavit uplatňování preferenčního celního opatření, pokud:

3.   Během čekání na informace vyžádané od deklaranta a uvedené v odstavci 1 nebo na výsledky ověřovacího postupu uvedené v odstavci 2 se pod podmínkou ochranných opatření, která jsou považována za nezbytná, dovozci nabídne možnost propuštění produktů.

Článek 97f

1.   Aniž by musely požádat o další důkazy nebo zaslat zvýhodněné zemi žádost o ověření, odmítnou celní orgány členského státu dovozu uplatnit systém, pokud:

2.   Celní orgány členského státu dovozu odmítnou uplatnit systém, jestliže v návaznosti na žádost o ověření ve smyslu článku 97h adresovanou příslušným orgánům zvýhodněné země celní orgány členského státu dovozu:

Pododdíl 7

Kontrola původu

Článek 97g

1.   Aby zajistily dodržování pravidel týkajících se statusu původu produktů, provádějí příslušné orgány zvýhodněné země:

Pokud Norsko, Švýcarsko a Turecko uzavřely s Evropskou unií dohodu, která uvádí, že si vzájemně poskytnou nezbytnou podporu v záležitostech správní spolupráce, použije se první pododstavec přiměřeně na žádosti zaslané orgánům Norska, Švýcarska a Turecka a týkající se ověřování náhradních deklarací o původu vyhotovených na jejich území, a to s cílem požádat tyto orgány o těsnější spolupráci s příslušnými orgány zvýhodněné země.

Rozšířená kumulace se povoluje v souladu s čl. 86 odst. 7 a 8, pouze pokud se země, se kterou má Evropská unie platnou dohodu o volném obchodu, zaváže k poskytování podpory v záležitostech správní spolupráce zvýhodněné zemi stejným způsobem, kterým by tuto podporu poskytla celním úřadům členských států v souladu s příslušnými ustanoveními dotyčné dohody o volném obchodu.

2.   Kontroly uvedené v odst. 1 písm. b) zajistí trvalé plnění závazků vývozci. Provádějí se v intervalech určených na základě vhodných kritérií analýzy rizik. Za tím účelem požádají příslušné orgány zvýhodněných zemí vývozce o předložení kopií nebo seznamu deklarací o původu, jež vyhotovili.

3.   Příslušné orgány zvýhodněných zemí mají právo požadovat jakékoli důkazy a provádět jakékoli kontroly účtů vývozce, popř. výrobců, kteří jsou jeho dodavateli, a to rovněž v provozních prostorách, nebo jakékoli jiné kontroly, které považují za vhodné.

Článek 97h

1.   Následná ověřování deklarací o původu se provádí namátkou anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány členských států odůvodněné pochybnosti o jejich pravosti, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění jiných podmínek stanovených v tomto oddíle.

Požádají-li celní orgány členského státu příslušné orgány zvýhodněné země o spolupráci za účelem ověření platnosti deklarací o původu, statusu původu produktů nebo obou, uvedou ve své žádosti případně důvody pro odůvodněné pochybnosti o platnosti deklarace o původu nebo statusu původu produktů.

Na podporu žádosti o ověření může být připojena kopie deklarace o původu a jakékoli další informace nebo doklady, z nichž vyplývá, že informace uvedené v této deklaraci jsou nesprávné.

Žádající členský stát stanoví pro oznámení výsledků ověřování počáteční lhůtu šesti měsíců počínaje datem žádosti o ověření, s výjimkou žádostí zaslaných Norsku, Švýcarsku nebo Turecku za účelem ověření náhradních deklarací o původu vyhotovených na jejich území na základě deklarace o původu vyhotovené ve zvýhodněné zemi, pro které se tato lhůta prodlouží na osm měsíců.

2.   Jestliže v případě odůvodněných pochybností po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď obsahuje údaje, které nepostačují k určení skutečného původu produktů, zašle se příslušným orgánům druhé sdělení. Toto sdělení stanoví další lhůtu v délce nejvýše šesti měsíců.

Pododdíl 8

Jiná ustanovení

Článek 97i

1.   Pododdíly 5, 6 a 7 se použijí přiměřeně na:

2.   Vývozci z Evropské unie se celními úřady členského státu na žádost vývozce považují za registrované vývozce pro účely systému, pokud vývozce splňuje tyto podmínky:

Článek 97j

1.   Pododdíly 1, 2 a 3 se použijí přiměřeně k určení toho, zda lze produkty vyvážené do Ceuty a Melilly považovat za pocházející ze zvýhodněné země nebo za pocházející z Ceuty a Melilly, když jsou vyváženy do zvýhodněné země pro účely dvoustranné kumulace.

2.   Pododdíly 5, 6 a 7 se použijí přiměřeně na produkty vyvážené ze zvýhodněné země do Ceuty a Melilly a na produkty vyvážené z Ceuty a Melilly do zvýhodněné země za účelem dvoustranné kumulace.

3.   Španělské celní orgány zajistí uplatňování oddílů 1, 2, 3, 5, 6 a 7 v Ceutě a Melille.

4.   Pro účely uvedené v odstavcích 1 a 2 se Ceuta a Melilla považují za jediné území.“

(2)

V části I hlavě IV kapitole 2 se vkládá nový oddíl 1A, který zní:

„Oddíl 1A

Postupy a metody správní spolupráce použitelné do zahájení používání systému registrovaných vývozců

Pododdíl 1

Obecné zásady

Článek 97k

1.   Každá zvýhodněná země dodrží nebo zajistí, že budou dodržena:

2.   Příslušné orgány zvýhodněných zemí spolupracují s Komisí nebo členskými státy, zejména:

3.   Je-li ve zvýhodněné zemi určen příslušný orgán pro vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jsou-li zde ověřovány dokumentární doklady o původu a vydávána osvědčení o původu zboží na tiskopise A pro vývoz do Evropské unie, má se za to, že tato zvýhodněná země přijala podmínky stanovené v odstavci 1.

4.   Je-li země nebo území přijata/o nebo znovu přijata/o jako zvýhodněná země s ohledem na produkty uvedené v nařízení (ES) č. 732/2008, využívá zboží pocházející z této země nebo z tohoto území systému všeobecných preferencí, a to pod podmínkou, že bylo ze zvýhodněné země nebo území vyvezeno v den uvedený v článku 97s nebo po tomto dni.

5.   Doklad o původu platí deset měsíců ode dne vydání v zemi vývozu a v této lhůtě musí být předložen celním orgánům země dovozu.

Pododdíl 2

Postupy při vývozu ve zvýhodněné zemi

Článek 97l

1.   Osvědčení o původu zboží na tiskopise A, jehož vzor je uveden v příloze 17, se vydávají na písemnou žádost vývozce nebo jeho zmocněného zástupce s přiložením veškerých dalších příslušných podpůrných dokladů, které prokazují, že produkty, jež mají být vyvezeny, jsou způsobilé pro vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A.

2.   Osvědčení se předá vývozci, jakmile je vývoz skutečně proveden nebo zajištěn. Osvědčení o původu zboží na tiskopise A může však být ve výjimečných případech vydáno po vývozu produktů, jichž se týká, jestliže:

3.   Příslušné vládní orgány mohou vydat osvědčení o původu zboží dodatečně pouze v případě, že ověří, že údaje uvedené v žádosti vývozce souhlasí s odpovídající vývozní dokumentací a že osvědčení o původu zboží na tiskopise A splňující podmínky tohoto oddílu nebylo vydáno již při vývozu dotyčných produktů. V osvědčeních o původu zboží na tiskopise A vydaných dodatečně musí být v kolonce 4 obsažena poznámka „Issued retrospectively“ nebo „Délivré à posteriori“.

4.   V případě krádeže, ztráty nebo zničení osvědčení o původu zboží na tiskopise A může vývozce požádat příslušné vládní orgány, které je vydaly, o vystavení duplikátu na základě dokladů o vývozu, které má vývozce v držení. Duplikát tiskopisu A musí v kolonce 4 obsahovat poznámku „Duplicate“ nebo „Duplicata“ a musí být opatřen datem vydání a pořadovým číslem původního osvědčení. Duplikát nabývá účinku od data vydání původního osvědčení.

5.   Pro účely ověření, zda produkt, pro který je vyžádáno osvědčení o původu zboží na tiskopise A, splňuje příslušná pravidla původu, mají příslušné vládní orgány právo požádat o veškeré dokumentární důkazy nebo provést jakoukoli kontrolu, kterou považují za vhodnou.

6.   Vyplnění kolonky 2 osvědčení o původu zboží na tiskopise A není povinné. V kolonce 12 se uvede „Evropská unie“ nebo název členského státu. Datum vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A se uvádí v kolonce 11. Podpis uváděný v této kolonce, který je vyhrazen příslušným vládním orgánům, jež osvědčení vystavují, a rovněž podpis osoby zmocněné vývozcem k podpisu, který se uvádí v kolonce 12, musí být vlastnoruční.

Článek 97m

1.   Prohlášení na faktuře může vyhotovit kterýkoli vývozce pro jakoukoli zásilku sestávající z jednoho nebo více balení obsahujících původní produkty, jejichž celková hodnota nepřesahuje 6 000 EUR, pokud se na tento postup vztahuje správní spolupráce uvedená v čl. 97k odst. 2.

2.   Vývozce vyhotovující prohlášení na faktuře musí být připraven kdykoli na žádost celních orgánů nebo jiných příslušných vládních orgánů země vývozu předložit všechny příslušné dokumenty dokládající status původu dotčených produktů.

3.   Prohlášení na faktuře, jehož text je uveden v příloze 18, vyhotovuje vývozce buď ve francouzštině, nebo v angličtině, psacím strojem, razítkem nebo tiskem na faktuře, dodacím listu, nebo jakémkoli jiném obchodním dokladu. Je-li prohlášení psáno rukou, musí být napsáno inkoustem a hůlkovým písmem. Prohlášení na faktuře podepisuje vlastnoručně vývozce.

4.   Prohlášení na faktuře se použije za následujících podmínek:

5.   Při uplatnění kumulace podle článků 84, 85 nebo 86 se příslušné vládní orgány zvýhodněné země požádané o vydání osvědčení o původu zboží na tiskopise A pro produkty, při jejichž výrobě se používají materiály pocházející ze země, s níž je povolena kumulace, spoléhají na následující:

V případech uvedených v první, druhé, třetí a čtvrté odrážce prvního pododstavce se v kolonce 4 osvědčení o původu zboží na tiskopise A uvede podle potřeby označení „EU cumulation“, „Norway cumulation“, „Switzerland cumulation“, „Turkey cumulation“, „regional cumulation“, „extended cumulation with country x“ nebo „Cumul UE“, „Cumul Norvège“, „Cumul Suisse“, „Cumul Turquie“, „cumul régional“, „cumul étendu avec le pays x“.

Pododdíl 3

Postupy při propuštění do volného oběhu v Evropské unii

Článek 97n

1.   Osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení o faktuře se předkládají celním orgánům členských států dovozu v souladu s postupy týkajícími se celního prohlášení.

2.   Doklady o původu, které jsou celním orgánům země dovozu předloženy po uplynutí doby platnosti stanovené v čl. 97k odst. 5, mohou být přijaty pro účely uplatnění celních preferencí, pokud lhůta k předložení těchto dokladů nemohla být dodržena na základě mimořádných okolností. V ostatních případech opožděného předložení mohou celní orgány země dovozu přijmout doklady o původu, pokud byly příslušné produkty cením orgánům předloženy před uplynutím uvedené lhůty.

Článek 97o

1.   Jsou-li na žádost dovozce za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu po částech dováženy rozložené nebo nesložené produkty ve smyslu všeobecného pravidla 2 písm. a) pro výklad harmonizovaného systému spadající do tříd XVI a XVII nebo čísel 7308 a 9406 harmonizovaného systému, lze celním orgánům předložit jediný doklad o původu těchto produktů při dovozu první části.

2.   Na žádost dovozce může být za podmínek stanovených celními orgány členského státu dovozu těmto orgánům předložen doklad o původu při dovozu první zásilky, jestliže zboží

Tento postup lze použít na období určené příslušnými celními orgány.

Článek 97p

1.   Jsou-li původní produkty umístěny pod dohled celního úřadu jednoho členského státu, je možné nahradit původní doklad o původu jedním nebo více osvědčeními o původu zboží na tiskopise A pro účely zaslání všech nebo některých z těchto produktů na jiné místo v Evropské unii nebo případně do Norska, Švýcarska nebo Turecka.

2.   Náhradní osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydává celní úřad, pod jehož dohledem se produkty nacházejí. Náhradní osvědčení se vydává na základě písemné žádosti zpětného vývozce.

3.   V náhradním osvědčení musí být v kolonce vpravo nahoře uveden název prostřednické země, v níž bylo náhradní osvědčení vydáno. V kolonce 4 se uvede poznámka „Replacement certificate“ nebo „Certificat de remplacement“ a datum vydání původního osvědčení o původu zboží a jeho pořadové číslo. V kolonce 1 se uvede jméno zpětného vývozce. V kolonce 2 může být uvedeno jméno konečného příjemce. Veškeré údaje o znovu vyvezených produktech uvedené na původním osvědčení se zapíší do kolonek 3 až 9 a odkazy na fakturu zpětného vývozce se uvedou v kolonce 10.

4.   V kolonce 11 musí být uveden úřední záznam celních orgánů, které náhradní osvědčení vydaly. Odpovědnost těchto orgánů se týká pouze vydání náhradního osvědčení. V kolonce 12 se uvede země původu a země určení obsažená v původním osvědčení. Tuto kolonku musí podepsat zpětný vývozce. Zpětný vývozce, který kolonku podepsal v dobré víře, neodpovídá za správnost údajů v původním osvědčení.

5.   Celní úřad, který je požádán o provedení operace uvedené v odstavci 1, zaznamená do původního osvědčení hmotnost, čísla a druh odesílaných produktů a pořadová čísla jednoho nebo vce odpovídajících náhradních osvědčení. Původní osvědčení musí tento celní úřad uchovávat po dobu nejméně tří let. K náhradnímu osvědčení může být přiložena fotokopie původního osvědčení.

6.   V případě produktů, které využívají celních preferencí na základě odchylky přiznané v souladu s článkem 89, se postup stanovený v tomto článku použije jen tehdy, jsou-li tyto produkty určeny pro Evropskou unii. V případě, že dotyčný produkt získal status původu prostřednictvím regionální kumulace, může být náhradní osvědčení vydáno pouze při zasílání produktů do Norska, Švýcarska nebo Turecka, pokud tyto země uplatňují stejná pravidla regionální kumulace jako Evropská unie.

Článek 97q

1.   Produkty, které jsou posílány v drobných zásilkách soukromými osobami soukromým osobám nebo se nacházejí v osobních zavazadlech cestujících, se považují za původní produkty využívající celních preferencí uvedených v článku 66, aniž by bylo třeba předložit osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře, pokud:

2.   Dovoz se nepovažuje za dovoz za obchodním účelem, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

3.   Celková hodnota produktů uvedených v odstavci 2 nesmí u malých zásilek překročit 500 EUR a u produktů nacházejících se v osobních zavazadlech cestujících 1 200 EUR.

Článek 97r

1.   Zjištěním drobných rozporů mezi údaji uvedenými v osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo v prohlášení na faktuře a údaji v dokladech, které byly celním orgánům předloženy za účelem splnění celních formalit při dovozu produktů, není zapříčiněna neplatnost osvědčení nebo prohlášení, je-li řádně prokázáno, že se daný doklad vztahuje na předložené produkty.

2.   Zjevné formální chyby v osvědčení o původu zboží na tiskopise A, v průvodním osvědčení EUR.1 nebo v prohlášení na faktuře nevedou k odmítnutí dokladů, nejsou-li chyby takové povahy, že vyvolávají pochybnost o správnosti údajů obsažených v těchto dokladech.

Pododdíl 4

Způsoby správní spolupráce

Článek 97s

1.   Zvýhodněné země sdělí Komisi názvy a adresy vládních orgánů na svém území příslušných pro vydávání osvědčení o původu zboží na tiskopise A, vzory otisků razítek, která tyto orgány používají, a názvy a adresy vládních orgánů příslušných ke kontrole osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře.

Komise tyto údaje sdělí celním orgánům členských států. Jsou-li tato sdělení činěna formou aktualizace předchozích sdělení, uvede Komise datum začátku platnosti nových razítek v souladu s údaji poskytnutými příslušnými vládními orgány zvýhodněných zemí. Tyto informace jsou důvěrné; má-li však být zboží propuštěno do volného oběhu, mohou dotyčné celní orgány dovolit dovozci nebo jeho řádně pověřenému zástupci, aby se seznámil se vzory otisků razítek.

Zvýhodněné země, které již poskytly informace vyžadované v prvním pododstavci, nemají povinnost tyto informace poskytnout znovu, pokud nedošlo ke změně.

2.   Pro účely čl. 97k odst. 4 Komise v řadě C Úředního věstníku Evropské unie zveřejní datum, ke kterému země nebo území přijatá/é nebo znovu přijatá/é jako zvýhodněná země s ohledem na produkty uvedené v nařízení (ES) č. 732/2008 splnila/o povinnosti uvedené v odstavci 1.

3.   Komise na žádost příslušných orgánů zvýhodněných zemí zašle zvýhodněným zemím vzory otisků razítek používaných celními orgány členských států pro vydávání průvodních osvědčení EUR.1.

Článek 97t

1.   Dodatečné ověření osvědčení o původu zboží na tiskopise A a prohlášení na faktuře se provádí nahodile anebo vždy v případech, kdy mají celní orgány členských států odůvodněné pochybnosti o pravosti těchto dokladů, o statusu původu dotyčných produktů nebo o splnění jiných povinností stanovených v tomto oddíle.

2.   Při podávání žádosti o dodatečné ověření vrátí celní orgány členských států osvědčení o původu zboží na tiskopise A a fakturu, pokud byla předložena, prohlášení na faktuře nebo kopii těchto dokladů příslušným vládním orgánům zvýhodněné země vývozu, a případně uvedou důvody pro tuto žádost. Spolu s žádostí o ověření se zašlou veškeré získané dokumenty a informace nasvědčující, že informace uvedené v dokladu o původu jsou nesprávné.

Jestliže se celní orgány členských států rozhodnou pozastavit uplatňování celních preferencí až do výsledku ověření, nabídne se dovozci pod podmínkou ochranných opatření, která jsou považována za nezbytná, možnost propuštění produktů.

3.   Pokud byla podána žádost o dodatečné ověření, musí být ověření provedeno a jeho výsledky sděleny celním orgánům členských států ve lhůtě nejvýše šesti měsíců nebo v případě žádostí zaslaných Norsku, Švýcarsku nebo Turecku za účelem ověření náhradních dokladů o původu vystavených na jejich území na základě osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře vydaného ve zvýhodněné zemi ve lhůtě nejvýše osmi měsíců od data zaslání žádosti. Z výsledků musí být zřejmé, zda se dotyčný doklad o původu vztahuje na skutečně vyvezené produkty a zda lze tyto produkty považovat za produkty pocházející ze zvýhodněné země.

4.   V případě osvědčení o původu zboží na tiskopise A vydaných na základě dvoustranné kumulace musí odpověď obsahovat jednu nebo více kopií průvodních osvědčení EUR.1, nebo případně odpovídajících prohlášení na faktuře.

5.   Jestliže v případě odůvodněných pochybností po uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 neobdrží celní orgány odpověď nebo jestliže odpověď neobsahuje údaje, které postačují k určení pravosti daného dokladu nebo o skutečném původu produktů, zašle se příslušnému orgánu druhé sdělení. Jestliže ve lhůtě čtyř měsíců od data zaslání tohoto druhého sdělení nejsou celním orgánům sděleny výsledky ověření nebo jestliže výsledky neumožňují určit pravost daného dokladu skutečný původ produktů, odmítnou příslušné orgány uplatnit celní preference, s výjimkou existence mimořádných okolností.

6.   Pokud ověřovací postup nebo jiné dostupné informace naznačují, že jsou porušována pravidla původu, provede zvýhodněná země vývozu z vlastního podnětu nebo na žádost celních orgánů členských států potřebná šetření nebo přijme vhodná opatření, aby tato šetření byla provedena dostatečně rychle s cílem tyto přestupky odhalit a předcházet jim. Za tím účelem se Komise nebo celní orgány členských států mohou šetření účastnit.

7.   Pro účely dodatečného ověření osvědčení o původu zboží na tiskopise A uchovávají vývozci veškeré příslušné doklady prokazující status původu dotčených produktů a příslušné vládní orgány zvýhodněné země vývozu uchovávají kopie osvědčení a rovněž veškeré související vývozní doklady. Tyto doklady se uchovávají po dobu alespoň tří let od konce roku, ve kterém bylo osvědčení o původu na tiskopise A vydáno.

Článek 97u

1.   Články 97s a 97t se také použijí mezi zeměmi stejného regionálního sdružení pro účely poskytování informací Komisi nebo celním orgánům členských států a dodatečného ověřování osvědčení o původu zboží na tiskopise A nebo prohlášení na faktuře vydaných v souladu s pravidly pro regionální kumulaci původu.

2.   Pro účely článků 85, 97m a 97p obsahuje dohoda uzavřená mezi Evropskou unií, Norskem, Švýcarskem a Tureckem mimo jiné závazek vzájemně si poskytovat nezbytnou podporu v záležitostech správní spolupráce.

Pro účely čl. 86 odst. 7 a 8 a článku 97k se země, se kterou Evropská unie uzavřela platnou dohodu o volném obchodu a která se zavázala k účasti na rozšířené kumulaci se zvýhodněnou zemí, rovněž zaváže k poskytování podpory v záležitostech správní spolupráce zvýhodněné zemi stejným způsobem, kterým by tuto podporu poskytla celním úřadům členských států v souladu s příslušnými ustanoveními dotyčné dohody o volném obchodu.

Pododdíl 5

Postupy týkající se dvoustranné kumulace

Článek 97v

1.   Status původu produktů Evropské unie se prokazuje buď:

2.   Vývozce nebo jím zmocněný zástupce uvede v kolonce 2 průvodního osvědčení EUR.1 slova „GSP beneficiary countries“ a „EU“ nebo „Pays bénéficaires du SPG“ a „UE“.

3.   Ustanovení tohoto oddílu o vydávání, používání a dodatečném ověřování osvědčení o původu zboží na tiskopise A se použijí přiměřeně na průvodní osvědčení EUR.1 a, s výjimkou ustanovení o jejich vydávání, na prohlášení na faktuře.

4.   Celní orgány členského státu mohou povolit kterémukoli vývozci (dále jen „schválený vývozce“), který často odesílá produkty pocházející z Evropské unie v rámci dvoustranné kumulace, aby vyhotovoval prohlášení na faktuře bez ohledu na hodnotu dotčených produktů, pokud tento vývozce celním orgánům uspokojivým způsobem poskytne veškeré záruky nezbytné k ověření:

5.   Celní orgány mohou udělení statusu schváleného vývozce podmínit splněním jakýchkoli podmínek, které považují za vhodné. Celní orgány přidělí schválenému vývozci číslo celního povolení, které se uvádí v prohlášení na faktuře.

6.   Celní orgány sledují, jakým způsobem schválený vývozce povolení využívá. Celní orgány mohou povolení kdykoli odejmout.

Mohou povolení odejmout ve všech těchto případech:

7.   Schválený vývozce není povinen podepisovat prohlášení na faktuře, jestliže se schválený vývozce celním orgánům písemně zaváže, že přebírá plnou odpovědnost za jakékoli prohlášení na faktuře, které schváleného vývozce identifikuje, jako by je schválený vývozce vlastnoručně podepsal.

Pododdíl 6

Ceuta a Melilla

Článek 97w

Ustanovení tohoto oddílu o vydávání, používání a dodatečném ověřování dokladů o původu se použijí přiměřeně na produkty vyvážené ze zvýhodněné země do Ceuty a Melilly a na produkty vyvážené z Ceuty a Melilly do zvýhodněné země za účelem dvoustranné kumulace.

Ceuta a Melilla se považují za jediné území.

Španělské celní orgány zajistí použití tohoto oddílu v Ceutě a Melille.“

(3)

V části I hlavě IV kapitole 2 oddíle 2 se před pododdíl 1 vkládá článek 97x, který zní:

„Článek 97x

1.   Pro účely tohoto oddílu se použijí tyto definice:

2.   Pro účely odst. 1 písm. f) může pojem „výrobce“ uvedený v odst. 1 písm. f) prvním pododstavci v případě, kdy bylo poslední opracování nebo zpracování zadáno výrobci, odkazovat na podnik, který subdodavatele zaměstnal.“

(4)

V článku 99 se doplňuje nové písmeno d)a, které zní:

(5)

Ustanovení čl. 101 odst. 1 se mění takto:

(6)

Vkládá se nová příloha 13a uvedená v příloze I tohoto nařízení.

(7)

Vkládá se nová příloha 13b uvedená v příloze II tohoto nařízení.

(8)

Vkládá se nová příloha 13c uvedená v příloze III tohoto nařízení.

(9)

Vkládá se nová příloha 13d uvedená v příloze IV tohoto nařízení.

(10)

V příloze 14 v poznámce 1 a 3.1 se výraz „článků 69 a 100“ nahrazuje výrazem „článku 100“.

(11)

Příloha 17 se mění v souladu s přílohou V tohoto nařízení.

(12)

Příloha 18 se nahrazuje zněním uvedeným v příloze VI tohoto nařízení.