5.11.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 399/45


Žaloba podaná dne 26. června 2018 – LL-Carpenter v. Komise

(Věc T-531/18)

(2018/C 399/60)

Jednací jazyk: čeština

Účastnice řízení

Žalobkyně: LL-CARPENTER s.r.o. (Praha, Česká republika) (zástupce: J. Buřil, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Evropské komise C(2018) 4138 final ze dne 26. června 2018 ve věci AT.40037 – Carpenter/Subaru, kterým Evropská komise dle článku 13 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (dále jen „nařízení č. 1/2003“) a čl. 7 odst. 2 nařízení Evropské komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Evropské komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (dále jen „nařízení č. 773/2004“) zamítla stížnost žalobkyně dle článku 7 nařízení č. 1/2003 ze dne 6. září 2012 pro porušení článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, a

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí trpí vadou spočívající v nesprávném právním posouzení a zjevně nesprávném posouzení skutkového stavu.

Evropská komise nesprávně posoudila skutkový stav, když dospěla k závěru, že žalobkyní namítané protisoutěžní jednání (v části, která se týká České republiky) řešil vnitrostátní orgán hospodářské soutěže v České republice, a dospěla k nesprávnému právnímu posouzení případu v tom smyslu, že jsou splněny podmínky pro aplikaci článku 13 nařízení č. 1/2003 (v části týkající se České republiky).

Evropská komise neprozkoumala důkladně veškeré skutkové a právní okolnosti, se kterými ji žalobkyně seznámila, a z toho důvodu nesprávně posoudila skutkový stav, když dospěla k závěru, že písemná vyjádření žalobkyně nevedou k jinému posouzení stížnosti a že pravděpodobnost toho, že bude zjištěn výskyt porušení článku 101 SFEU se zdá být malá, a dospěla k nesprávnému právnímu posouzení případu v tom smyslu, že jsou splněny podmínky pro aplikaci čl. 7 odst. 2 nařízení č. 773/2004.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí trpí procesní vadou spočívající v tom, že Evropská komise ve svém rozhodnutí neuvádí odpovídající odůvodnění.

Evropská komise neuvedla, z jakých priorit vycházela, když se rozhodovala, že v dané věci nebude provádět další šetření, odkázala pouze na očekávané vysoké náklady dalších šetření.

Evropská komise neodůvodnila, jakým způsobem hodnotila důkazy a z jakého důvodu nepřihlédla ke skutkovým a právním okolnostem, se kterými ji žalobkyně seznámila, a proč své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti založila pouze na tvrzeních vyplývajících z jednoho písemného vyjádření společnosti, proti níž stížnost směřuje.