—

zrušil usnesení Tribunálu Evropské unie ze dne 10. července 2018 ve věci T-514/15 Izba Gospodarcza Producentów i Operatorów Urządzeń Rozrywkowych v. Komise;

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise GESTDEM 2015/1291 ze dne 12. června 2015, kterými byl navrhovatelce odepřen přístup k podrobnému stanovisku vydanému Evropskou Komisí v rámci postupu oznamování 2014/537/PL a rozhodnutí Evropské komise GESTDEM 2015/1291 ze dne 17. července 2015, kterými byl navrhovatelce odepřen přístup k podrobnému stanovisku vydanému Maltskou republikou v rámci postupu oznamování 2014/537/PL, a uložil Evropské komisi náhradu vlastních nákladů řízení, jakož i náhradu nákladů řízení vynaložených navrhovatelkou; nebo

—

podpůrně, v případě, že by měl Soudní dvůr za to, že soudní řízení nedovoluje rozhodnout ve věci, vrátil tuto věc Tribunálu Evropské unie a rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

—

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když i) rozhodl v bodech 30 a 32 napadeného usnesení, že je nepravděpodobné, aby se protiprávnost, kterou navrhovatelka uplatnila v žalobě, v budoucnosti opakovala a že navrhovatelka nemá právní zájem na podání žaloby a ii) když rozhodl v týchž bodech, že v této souvislosti je relevantní, zda v budoucnosti nastane pravděpodobně situace, kdy bude předložen návrh právního předpisu Komisi, která vyjádřila své obavy ohledně existující právní úpravy oznamujícího členského státu, vůči němuž probíhá řízení pro nesplnění povinnosti a v němž Komise odepřela přístup k podrobnému stanovisku na základě směrnice 98/34 (1), které se vztahuje na takový návrh právního předpisu a odůvodnila to obecnou domněnkou odepření zpřístupnění z důvodu ochrany účelu řízení o nesplnění povinnosti, zatímco z právního hlediska není relevantní, zda taková situace pravděpodobně nastane, nýbrž to, zda Komise v budoucnosti pravděpodobně použije výklad nařízení 1049/2001 (2) nebo směrnice 98/34, na který se odvolává a který navrhovatelka napadla ve své žalobě.

—

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 33 napadeného usnesení rozhodl, že potřeba rozhodnout ve věci týkající se zamítnutí zpřístupnit dokumenty ze strany Komise z důvodu údajné „neoddělitelné souvislosti“ mezi nimi a probíhajícím řízení o nesplnění povinnosti, v němž byla ukončena ústní část řízení, nemůže vyplývat z potřeby poskytnout navrhovatelce účinnou soudní ochranu a ze skutečnosti, že v případě neexistence rozhodnutí by se Komise mohla vyhnout soudnímu přezkumu svého rozhodnutí, jelikož v opačném případě by se každý žadatel, jehož žádost o přístup k dokumentu byla zamítnuta, mohl domáhat rozhodnutí vůči Komisi, i kdyby jeho žádosti bylo vyhověno po podání žaloby k Tribunálu.

—

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 34 napadeného usnesení rozhodl, že i když řízení o žalobě podané navrhovatelkou proti sporným rozhodnutím trvalo téměř tři roky a obsahovalo několik podání a jednání, skutečnost, že řízení bylo skončeno a navrhovatelce nebo jejím členům bylo opět nařízeno – nyní v rámci žaloby na náhradu škody vůči Komisi – aby napadli protiprávnost sporných rozhodnutí, pro ně nepředstavovala neodůvodněnou zátěž.

—

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 34 napadeného usnesení rozhodl, že neexistence potřeby rozhodnout je založena na nárocích navrhovatelky nebo jejích členů na náhradu škody způsobené spornými rozhodnutími, pouze z toho důvodu, že i) navrhovatelka neupřesnila, zda ona sama či její členové mají skutečně v úmyslu uplatnit takové nároky, ii) nepředložila přesné, konkrétní a ověřitelné důkazy, pokud jde o účinky sporných rozhodnutí, iii) neuvedla podrobnosti důsledků, které vyplývaly z odepření přístupu k dokumentům a iv) Tribunál současně uložil navrhovatelce povinnost nést vlastní náklady řízení, které tyto náklady způsobily konkrétní újmu ve sporných rozhodnutích.

—

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 34 napadeného usnesení rozhodl, že navrhovatelka nemá právní zájem na podání žaloby, ačkoli pro odstranění nemajetkové újmy způsobené navrhovatelce jako profesní organizaci je nutné zrušení sporných rozhodnutí a neexistují žádné jiné prostředky nápravy.