201806080441931442018/C 221/132722018CJC22120180625CS01CSINFO_JUDICIAL20180420111222

Věc C-272/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 20. dubna 2018 – Verein für Konsumenteninformation v. TVP Treuhand- und Verwaltungsgesellschaft für Publikumsfonds mbH & Co KG


C2212018CS1120120180420CS0013112122

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Oberster Gerichtshof (Rakousko) dne 20. dubna 2018 – Verein für Konsumenteninformation v. TVP Treuhand- und Verwaltungsgesellschaft für Publikumsfonds mbH & Co KG

(Věc C-272/18)

2018/C 221/13Jednací jazyk: němčina

Předkládající soud

Oberster Gerichtshof

Účastníci původního řízení

Žalobce: Verein für Konsumenteninformation

Žalovaná: TVP Treuhand- und Verwaltungsgesellschaft für Publikumsfonds mbH & Co KG

Předběžné otázky

1)

Zahrnuje výjimka z oblasti působnosti upravená v čl. 1 odst. 2 písm. e) Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ze dne 19. června 1980 (dále jen „Římská úmluva“) a v čl. 1 odst. 2 písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále jen „nařízení Řím I“) ( 1 ) rovněž ujednání mezi zřizovatelem svěřenství a správcem, který pro zřizovatele svěřenství drží podíl v komanditní společnosti, obzvláště pokud je dáno úzké propojení společenských a svěřenských smluv?

2)

V případě záporné odpovědi na první otázku:

Je třeba vykládat čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách [zneužívajících ujednáních] ( 2 ) ve spotřebitelských smlouvách v tom smyslu, že ujednání o správě účasti na komanditní společnosti obsažené ve svěřenské smlouvě uzavřené mezi obchodníkem a spotřebitelem, které nebylo individuálně sjednáno a podle kterého se použije právo státu sídla komanditní společnosti, je zneužívajícím ujednáním, pokud je jediným účelem svěřenské smlouvy správa účasti na komanditní společnosti a zřizovateli svěřenství náleží práva a povinnosti přímého společníka?

3)

V případě kladné odpovědi na první nebo druhou otázku:

Změní se tato odpověď, pokud obchodník nemusí poskytovat služby, k jejichž poskytnutí je povinen, ve státě spotřebitele, je však povinen postoupit na spotřebitele podíly na zisku a jiná majetková práva související s účastí ve společnosti a informace o průběhu účasti na společnosti? Je v tomto ohledu relevantní skutečnost, zda se použije nařízení Řím I nebo Římská úmluva?

4)

V případě kladné odpovědi na třetí otázku:

Bude odpověď totožná, pokud vedle žádosti o úpis podepsané spotřebitelem ve státě jeho bydliště navíc obchodník poskytne informace o účasti ve společnosti prostřednictvím internetu a ve státě bydliště spotřebitele bylo zřízeno platební místo, kterému má spotřebitel zaplatit částku za účast ve společnosti, ačkoliv podnikatel není oprávněn s tímto bankovním účtem disponovat? Je v tomto ohledu relevantní skutečnost, zda se použije nařízení Řím I nebo Římská úmluva?


( 1 ) – Úř. věst. 2008, L 177, s. 6.

( 2 ) – Úř. věst. 1993, L 95, s. 29.