201807060261994522018/C 259/282602018CJC25920180723CS01CSINFO_JUDICIAL20180416192022

Věc C-260/18: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Okręgowy w Warszawie (Polsko) dne 16. dubna 2018 – Kamil Dziubak, Justyna Dziubak v. Raiffeisen Bank Polska SA


C2592018CS1920120180416CS0028192202

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sąd Okręgowy w Warszawie (Polsko) dne 16. dubna 2018 – Kamil Dziubak, Justyna Dziubak v. Raiffeisen Bank Polska SA

(Věc C-260/18)

2018/C 259/28Jednací jazyk: polština

Předkládající soud

Sąd Okręgowy w Warszawie

Účastníci původního řízení

Žalobci: Kamil Dziubak, Justyna Dziubak

Žalovaná: Raiffeisen Bank Polska SA

Předběžné otázky

1)

Musí být čl. 1 odst. 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách ( 1 ) vykládán v tom smyslu, že v případě, kdy jsou určitá smluvní ujednání, která určují způsob plnění smluvního závazku stranami (jeho výši), považována za zneužívající, což by vedlo k neplatnosti celé smlouvy nevýhodné pro spotřebitele, lze nahradit chybějící ujednání smlouvy nikoliv aplikací dispozitivních právních norem, které výslovně nahrazují zneužívající ujednání, nýbrž aplikací ustanovení vnitrostátního práva, která určují účinky právního jednání i podle zásady spravedlnosti (zásad společenského soužití) nebo zavedené praxe?

2)

Musí být případné důsledky neplatnosti celé smlouvy pro spotřebitele posuzovány s ohledem na okolnosti existující v okamžiku uzavření smlouvy, nebo v okamžiku vzniku sporu mezi stranami ohledně platnosti určitého smluvního ujednání (jestliže spotřebitel namítne, že se jedná o zneužívající ujednání), a jaký význam má názor spotřebitele v průběhu takového sporu?

3)

Je možné ponechat v platnosti ujednání, která jsou ve světle směrnice 93/13/EHS zneužívajícími ujednáními, pokud by takovéto řešení bylo v okamžiku rozhodování sporu objektivně výhodné pro spotřebitele?

4)

Je ve světle znění čl. 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS možné, aby uznání smluvního ujednání upravujícího výši a způsob plnění za zneužívající, vedlo k tomu, že se právní vztah v podobě, jak je upraven smlouvou po vypuštění zneužívajících ujednání, bude lišit od toho, co strany zamýšlely jako hlavní plnění; je konkrétně možné, aby se po uznání smluvního ujednání za zneužívající nadále použila ostatní ujednání týkající se hlavního závazku spotřebitele, která nebyla kvalifikována jako zneužívající, pokud jsou podle dohody stran (obsažené ve smlouvě) obsahově neoddělitelná od ujednání napadeného spotřebitelem?


( 1 ) – Úř. věst. 1993, L 95, s. 29, Zvl. vyd. 15/02 s. 288.