17.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 231/52


Žaloba podaná dne 16. května 2017 – Ceobus e.a. v. Komise

(Věc T-330/17)

(2017/C 231/67)

Jednací jazyk: francouzština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Ceobus (Génicourt, Francie), Compagnie des transports voyageurs du Mantois interurbains – CTVMI (Mantes-la-Jolie, Francie), SA des Transports de St Quentin en Yvelines (Trappes, Francie), Les cars Perrier (Trappes), Tim Bus (Magny-en-Vexin, Francie), Transports Voyageurs du Mantois (TVM) (Mantes-la-Jolie) (zástupce: D. de Combles de Nayves, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 2. února 2017 týkající se státních podpor SA.26763 údajně poskytovaných regionem Ile-de-France ve prospěch veřejných dopravních podniků, jelikož mají za to, že režim podpor regionu Ile-de-France zavedený od roku 1984 do roku 2008 představuje nový režim podpor, který „byl zaveden bezprávně“.

podpůrně, zrušil rozhodnutí Komise ze dne 2. února 2017 týkající se státních podpor SA.26763 údajně poskytovaných regionem Ile-de-France ve prospěch veřejných dopravních podniků, jelikož mají za to, že jednotlivé podpory, které byly v období od května 1994 do 25. listopadu 2008 vyplaceny z režimu státních podpor regionu Ile-de-France, představují nové podpory‚ které „byly zavedeny bezprávně“.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci tři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod, předložený v rámci prvního bodu návrhových žádání, vycházející z porušení článku 108 SFEU, porušení čl. 1 písm. b) nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „nařízení č. 2015/1589“) (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9) a z porušení zásady překážky věci rozsouzené, za kterou jsou považovány rozsudky Soudního dvora Evropské unie vynesené v návaznosti na rozhodnutí o předběžné otázce.

2.

Druhý žalobní důvod, předložený v rámci druhého bodu návrhových žádání, vycházející z porušení článku 17 nařízení č. 2015/1589, jelikož Komise údajně kvalifikovala jako opatření, které přerušuje běh promlčecí lhůty, takové opatření, které pro takovou kvalifikaci nesplňovalo podmínky uvedené v tomto ustanovení.

3.

Třetí žalobní důvod, předložený v rámci druhého bodu návrhových žádání, vycházející z porušení procesních práv třetích osob, jelikož Komise měla ve svém rozhodnutí o zahájení řízení údajně za to, že promlčecí lhůta nebyla přerušena podáním žaloby ke správním soudům, ale první žádostí Komise o informace ze dne 25. listopadu 2008.