24.7.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 239/50


Žaloba podaná dne 15. května 2017 – Keolis CIF a další v. Komise

(Věc T-289/17)

(2017/C 239/63)

Jednací jazyk: francouzština

Účastníci řízení

Žalobci: Keolis CIF (Le Mesnil-Amelot, Francie), Keolis Val d’Oise (Bernes-sur-Oise, Francie), Keolis Seine Sénart (Draveil, Francie), Keolis Seine Val de Marne (Athis-Mons, Francie), Keolis Seine Esonne (Ormoy, Francie), Keolis Vélizy (Versailles, Francie), Keolis Yvelines (Versailles) a Keolis Versailles (Versailles) (zástupci: D. Epaud a R. Sermier, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

částečně zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 2. února 2017 týkající se režimů podpory SA.26763 2014/C (ex 2012/NN) prováděných Francií ve prospěch společností autobusové dopravy v regionu Île-de-France v rozsahu, v němž jeho článek 1 uvádí, že byl tento režim podpory prováděn „protiprávně“, třebaže se jednalo o existující režim podpory;

podpůrně částečné zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 2. února 2017 týkající se režimů podpory SA.26763 2014/C (ex 2012/NN) prováděných Francií ve prospěch společností autobusové dopravy v regionu Île-de-France v rozsahu, v němž jeho článek 1 uvádí, že byl tento režim podpory prováděn v období před 25. listopadem 1998 protiprávně;

uložil Evropské komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci dva žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod, vznesený primárně, vycházející z toho, že dotčený režim regionální podpory nebyl prováděn protiprávně, jelikož nepodléhal povinnosti předběžného oznámení. Režim regionální podpory je totiž existujícím režimem podpory ve smyslu čl. 108 odst. 1 SFEU a ustanovení čl. 1 písm. b) a kapitoly VI nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9) (dále jen „nařízení č. 2015/1589“). Podle pravidel platných pro existující režimy podpory není jejich provádění protiprávní, jelikož Komise může případně stanovit pouze vhodná opatření za účelem jejich zněny nebo zániku v budoucnu.

2.

Druhý žalobní důvod, vznesený podpůrně, vycházející z toho, že i za předpokladu, že dotčený režim podpory nepředstavuje existující režim podpory, Komise nemůže posuzovat stav, který existoval v době mimo desetiletou lhůtu předcházející 25. listopadu 2008, tedy dni, kdy zaslala francouzským orgánům žádost o poskytnutí informací. Článek 17 nařízení č. 2015/1589 totiž stanoví, že desetiletá promlčecí lhůta se přerušuje jakýmkoli opatřením přijatým Komisí nebo členským státem jednajícím na žádost Komise. Žalobci se tedy domnívají, že Komise nemohla posuzovat stav, který existoval 25. listopadu 1998.