25.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 27/66


Žaloba podaná dne 2. listopadu 2015 – LL v. Parlament

(Věc T-615/15)

(2016/C 027/84)

Jednací jazyk: litevština

Účastníci řízení

Žalobce: LL (Vilnius, Litva) (zástupce: J. Petrulionis, advokát)

Žalovaný: Evropský parlament

Návrhová žádání

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí generálního tajemníka Evropského parlamentu D(2014) 15503) ze dne 17. dubna 2014 a výzvu k úhradě, vydanou dne 5. května 2014 na jeho základě;

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobce dva žalobní důvody.

Správnost platby a platnost a zákonnost jejího vymáhání

Žalobce tvrdí, že generální tajemník Evropského parlamentu v rozhodnutí D(2014) 15503 zcela neodůvodněně a protiprávně rozhodl, že částka 37 728 eur byla žalobci vyplacena neoprávněně, a způsobem, který byl podle článku 68 Prováděcích opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu a článku 80 prováděcích pravidel k finančnímu nařízení neodůvodněný a protiprávní, vyzval účetního Evropského parlamentu, aby od žalobce vymáhal částku 37 728 eur a aby o tom v souladu se stanoveným postupem informoval žalobce prostřednictvím výzvy k úhradě č. 2014-575.

Podle žalobce generální tajemník Evropského parlamentu zohlednil při přijímání rozhodnutí pouze dva aspekty: zprávu, kterou vypracoval OLAF, a skutečnost, že žalobce nepředložil důkazy o tom, že platba bola použita na zamýšlený účel. Avšak jak tvrdí žalobce, nebyla získána žádná informace, která by potvrzovala, že použil poskytnutou platbu na jiné účely, než na které byla určena, v rozporu s článkem 14 Pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu.

Promlčecí lhůta a uplatnění zásad přiměřené lhůty, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání

Žalobce tvrdí, že v rozhodnutí generálního tajemníka Evropského parlamentu D(2014) 15503 a ve výzvě k úhradě č. 2014-575 nebyla dodržena promlčecí lhůta stanovená v článku 81 finančního nařízení a v článku 93 prováděcích pravidel k finančnímu nařízení a nebyly splněny požadavky plynoucí ze zásad přiměřené lhůty, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání.

Podle žalobce příslušný unijní orgán neodůvodněně, neoprávněně a po nepřiměřeně dlouho dobu otálel s výkonem svých pravomocí a přijetím příslušných rozhodnutí. Byla tak porušena práva žalobce, včetně práva na obhajobu a řádné uplatnění tohoto práva, jelikož vzhledem k dlouhé době mezi událostmi, které byly předmětem šetření, a přijetím příslušných rozhodnutí byl žalobce objektivně zbaven možnosti bránit se účinně proti obviněním, předložit důkazy a podniknout všechny další nezbytné kroky k zajištění toho, aby šetřená věc byla spravedlivě vyřešena.