18.1.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 16/40


Žaloba podaná dne 11. září 2015 – Silver Plastics a Johannes Reifenhäuser v. Komise

(Věc T-582/15)

(2016/C 016/50)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Silver Plastics GmbH & Co. KG (Troisdorf, Německo) a Johannes Reifenhäuser Holding GmbH & Co. KG (Troisdorf) (zástupci: M. Wirtz, S. Möller a W. Carstensen, Rechtsanwälte)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Komise ze dne 24. června 2015 (věc AT.39563) v rozsahu, v němž se týká žalobkyň;

podpůrně snížil pokutu uloženou žalobkyním společně a nerozdílně na částku, která nepřesahuje 10 % hodnoty obratu první žalobkyně v průběhu posledního ukončeného obchodního roku před přijetím rozhodnutí o uložení pokuty, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně netvoří hospodářskou entitu;

podpůrně snížil pokutu uloženou žalobkyním společně a nerozdílně na částku, která nepřesahuje 10 % hodnoty obratu první nebo druhé žalobkyně v průběhu prvního obchodního roku, a to s ohledem na uskutečněný převod výrobního podniku;

podpůrně snížil pokutu uloženou žalobkyním společně a nerozdílně za oblast „severozápadní Evropa“ (dále jen „NWE“) tím, že stanoví základní částku pokuty pouze na základě obratů dosažených z plastových táců z pěnového polystyrenu;

podpůrně snížil pokutu uloženou společně a nerozdílně za oblast NWE stanovením samostatných pokut za produktové řady plastových táců z EPS a polypropylenu a zohlední přitom různá období protiprávního jednání;

podpůrně snížil pokutu uloženou žalobkyním společně a nerozdílně tím, že sníží podíl obratu použitého pro stanovení základní částky pokuty na koeficient, který vhodným způsobem zohlední skutečnost, že praktiky používané první žalobkyní v NWE a ve Francii, či podpůrně jen v NWE, měly být charakterizovány jako pouhé výměny informací, a nikoliv jako hard-core dohody o cenách, a tím, že zruší dodatečné částky uložené za NWE a/nebo Francii;

podpůrně snížil pokutu uloženou společně a nerozdílně žalobkyním tím, že stanoví pokutu za NWE pouze na základě prodejů dosažených v Německu;

podpůrně snížil pokutu uloženou společně a nerozdílně žalobkyním za oblast NWE tím, že zruší dodatečnou částku z důvodu, že porušení v oblasti NWE byla podstatně méně způsobilá narušit hospodářskou soutěž než protiprávní jednání v jiných zeměpisných oblastech;

podpůrně snížil pokutu uloženou společně a nerozdílně žalobkyním za oblast NWE a Francie na přiměřenou výši;

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál částečně zrušil rozhodnutí Komise C (2015) 4336 final ze dne 24. června 2015 v řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39563 – Maloobchodní balení potravin)

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně sedm žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 a čl. 23 odst. 3 nařízení (ES) č. 1/2003 (1) ve spojení s čl. 101 odst. 1 SFEU

Žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně charakterizovala praktiky používané první žalobkyní v zeměpisné oblastní NWE jako hard-core cenové dohody ve formě jediného pokračujícího protiprávního jednání týkajícího se výroby a prodeje polypropylenových a polystyrenových táců pro potravinářský průmysl.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 296 odst. 2 SFEU a článku 2 nařízení (ES) č. 1/2003 ve spojení se zásadou přezkumu Komise prováděného ex officio

Žalobkyně tvrdí, že Komise dostatečně neunesla důkazní břemeno, které jí příslušelo, a nesplnila svou povinnost uvést odůvodnění.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení procesních práv chráněných jako základní práva podle čl. 6 odst. 1, 2 a 3 písm. d) Evropské úmluvy o lidských právech a čl. 47 odst. 2 a článku 52 Listiny základních práv Evropské unie.

Žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu rovnosti procesních prostředků a právo na spravedlivý proces tím, že předvolání a výslech žalobkyněmi navržených svědků, jakož i výslech svědků předvolaných proti nim, byly přes četně žádosti odepřeny.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení článků 24, 25 a 26 oznámení o shovívavosti (2)

Žalobkyně dále tvrdí, že jim nebylo přiznáno žádné snížení pokuty za předložení důkazů k údajným protiprávním jednáním v NWE, navzdory skutečnosti, že byly splněny podmínky pro takové snížení.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 23 odst. 2 první a druhé věty nařízení (ES) č. 1/2003 ve spojení s čl. 101 odst. 1 SFEU

Komise se nesprávně domnívala, že žalobkyně tvoří jedinou hospodářskou entitu, a tudíž podnik ve smyslu výše uvedených ustanovení.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 23 odst. 2 druhé věty nařízení (ES) č. 1/2003

Žalobkyně tvrdí, že v rozsahu, v němž Komise nevzala v úvahu právní ukončení účasti druhé žalobkyně v podniku Reifenhäuser GmbH & Co. KG a při stanovení pokuty zahrnula hodnotu prodejů tohoto samostatného podniku, překročila předpisy stanovenou mez pro pokuty ve výši 10 % hodnoty obratu dotčeného podniku.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 23 odst. 2 písm. a) a odst. 3 nařízení č. 1/2003 ve spojení s body 19, 20 a 25 pokynů o stanovování pokut (3), a zásady rovného zacházení

Žalobkyně tímto důvodem tvrdí, že pro všechny kartely, kterých se týká rozhodnutí o uložení pokuty a pro všechny dotčené podniky byl stanoven jednotný podíl z hodnoty obratu ve výši 16 % pro stanovení základní částky a jednotný příplatek ve výši 16 % navzdory skutečnosti, že se struktury všech kartelů a individuální účasti podniků vzájemně podstatným způsobem lišily, čímž byly žalobkyně znevýhodněny.


(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1).

(2)  Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3).

(3)  Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006 C 210, s. 2).