28.9.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 320/40


Žaloba podaná dne 27. července 2015 – Bank Saderat v. Rada

(Věc T-433/15)

(2015/C 320/58)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Bank Saderat plc (Londýn, Spojené království) (zástupci: S. Jeffrey, S. Ashley a A. Irvine, Solicitors, a M E. Demetriou a R. Blakeley, Barristers)

Žalovaná: Rada Evropské unie

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

uložil Radě zaplatit jí následující částky:

8 8 9 06  191 eur z titulu majetkové újmy vzniklé ke dni podání této žaloby;

8 7 13  285 eur jako úroky z částky uvedené v první odrážce výše, plus úroky splatné za den ve výši 10  377 eur do dne vydání rozsudku, podpůrně ve výši úrokové sazby Evropské centrální banky pro hlavní refinanční operace + 2 % ročně do dne vydání rozsudku, a ještě podpůrněji ve výši a po dobu, které bude Tribunál považovat za odpovídající;

denní sazbu 54  716 eur z titulu majetkové újmy počínaje dnem podání této žaloby do dne ukončení přezkumu jejích návrhových žádání;

úroky z celkové částky vypočtené v souladu se třetí odrážkou ve výši 4,2601 % ročně do dne vydání rozsudku, podpůrně ve výši úrokové sazby Evropské centrální banky pro hlavní refinanční operace + 2 % ročně do dne vydání rozsudku, a ještě podpůrněji ve výši a po dobu, které bude Tribunál považovat za odpovídající;

3 2 9 64  320 eur z titulu majetkové újmy počínaje dnem ukončení přezkumu jejích návrhových žádání;

1 0 00  000 eur z titulu morální újmy;

úroky po vydání rozsudku z částek uvedených v šesti předchozích odrážkách ve výši 4,2601 % ročně do dne zaplacení, podpůrně ve výši úrokové sazby Evropské centrální banky pro hlavní refinanční operace + 2 % ročně do dne zaplacení, a ještě podpůrněji ve výši a po dobu, které bude Tribunál považovat za odpovídající; a

náklady vynaložené bankou v souvislosti s touto žalobou;

uložil Radě náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu své žaloby žalobkyně uvádí, že uložení restriktivních opatření vůči ní ze strany Rady Evropské unie představovalo závažné porušení povinností vyplývajících z jí přiznaných práv, čímž byla založena mimosmluvní odpovědnost Unie.

Podle žalobkyně bylo toto porušení přímou příčinou významné majetkové a morální újmy způsobené žalobkyni, která má nárok na její náhradu.