52010DC0639R(02)

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ Energie 2020 Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii /* KOM/2010/0639 konecném znení */


[pic] | EVROPSKÁ KOMISE |

V Bruselu dne 14.1.2011

KOM(2010) 639 v konečném znění /3

CORRIGENDUMAnnule et remplace le document COM(2010) 639 final du 10.11.2010Concerne les versions BG, ES, CS, IT, LV, LT, HU, RO, SL et SKDans la langue tchèque, des corrections ont été effectuées dans :1) Introduction : une correction dans le sous-titre ; une correction dans le 1er paragraphe ; une correction dans le 2ème paragraphe (p. 2)2) Section 1 : une correction dans le titre ; deux corrections dans le 1er paragraphe (p. 6) ; une correction dans le 8ème paragraphe (p. 8)3) (cadre) Priorité 2, Action 3 : une correction dans le 1er paragraphe (p. 13)4) (cadre) Priorité 3, Action 1 : une correction dans le 4ème paragraphe (p. 15)5) Section 4 : une correction dans le 1er paragraphe (p. 15) ; une correction dans le 2ème paragraphe (p. 16)6) (cadre) Priorité 4, Action 1 : une correction dans le 2ème paragraphe (p. 17) ; Action 3 : une correction dans le 3ème paragraphe (p. 18)7) Conclusions : une correction dans le 3ème paragraphe (p. 21) ; trois corrections dans le 5ème paragraphe (p. 22)

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Energie 2020 Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii

SEK(2010) 1346

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ

Energie 2020 Strategie pro konkurenceschopnou, udržitelnou a bezpečnou energii

Úvod

Neúspěch by přišel draho.

Energie je životní nezbytností naší společnosti. Blahobyt našich občanů, průmyslu a hospodářství závisí na zajištění dodávek bezpečné, udržitelné a cenově dostupné energie. Na druhé straně však emise produkované v energetice činí téměř 80 % celkového množství emisí skleníkových plynů v EU. Z těchto důvodů jsou výzvy v oblasti energetiky jednou z největších zkoušek, kterým Evropa čelí. Bude trvat desetiletí, než nasměrujeme naše energetické systémy na cestu lepšího zabezpečení a udržitelnosti. Rozhodnutí, která nám pomohou vydat se správným směrem, jsou ale zapotřebí hned teď, protože pokud se nám nepodaří vybudovat dobře fungující evropský trh s energií, zvýší se jen náklady pro spotřebitele a bude ohrožena konkurenceschopnost Evropy.

V příštích deseti letech bude nutné uskutečnit investice do energetiky v řádu jednoho bilionu EUR, a to nejen proto, aby se diverzifikovaly stávající zdroje a vyměnilo zařízení, ale také proto, aby bylo možné vyhovět náročným a měnícím se energetickým potřebám. Kvůli strukturálním změnám v dodávkách energie, které jsou částečně způsobeny změnami v domácí produkci, si musí evropská hospodářství vybírat mezi energetickými produkty a infrastrukturami. Důsledky těchto rozhodnutí budeme pociťovat dalších 30 let i déle. Aby bylo možné se rozhodovat co nejrychleji, je zapotřebí ambiciózní politický rámec. Odkládat tato rozhodnutí bude znamenat nedozírné následky pro společnost, pokud jde o dlouhodobější náklady a zabezpečení energie.

Společná energetická politika EU vznikla ze společné snahy zajistit trvalou fyzickou dostupnost energetických produktů a služeb na trhu za ceny dostupné pro všechny spotřebitele (soukromé i průmyslové) a přitom se podílet na dosažení širších cílů EU v sociální oblasti a v oblasti klimatu. Ústřední cíle energetické politiky (zabezpečení dodávek energie, konkurenceschopnost a udržitelnost) jsou nyní stanoveny v Lisabonské smlouvě[1]. Tyto cíle jasně vyjadřují, co se od Evropy v oblasti energetiky očekává. I když bylo dosaženo jistého pokroku v naplňování daných cílů, evropské energetické systémy se stále přizpůsobují příliš pomalu a rozsah úkolů roste. Výzvy v oblasti energetiky navíc nabudou ještě většího rozměru v důsledku chystaných rozšíření EU, jelikož do Unie vstoupí země se zastaralou infrastrukturou a méně konkurenceschopným energetickým hospodářstvím.

Evropská rada přijala v roce 2007 ambiciózní cíle v oblasti energetiky a změny klimatu do roku 2020 – snížit emise skleníkových plynů o 20 % a případně o 30 %, pokud pro to budou příznivé podmínky[2], zvýšit podíl obnovitelné energie na 20 % a zlepšit o 20 % energetickou účinnost. Evropský parlament tyto cíle neustále podporuje. Evropská rada se také dlouhodobě zavázala jít cestou dekarbonizace (tj. snižování emisí uhlíku) s cílem dosáhnout v EU a jiných průmyslových zemích do roku 2050 snížení emisí o 80–95 %.

V současnosti je však nepravděpodobné, že stávající strategie dosáhne všech cílů do roku 2020, a pokud jde o dlouhodobější úkoly, je tato strategie naprosto nedostatečná. Cíle EU v oblasti energetiky a klimatu byly začleněny do strategie Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění[3], kterou Evropská rada přijala v červnu 2010, a také do stěžejní iniciativy „Evropa účinněji využívající zdroje“. Naléhavým úkolem EU je potřeba dohodnout se na nástrojích, jež umožní nutný posun a zajistí tak, že Evropa překoná hospodářský pokles a vydá se na cestu větší konkurenceschopnosti, bezpečnosti a udržitelnosti.

Přes závažnost cílů energetické politiky existují vážné nedostatky v jejich plnění.

Vnitřní trh s energií je stále roztříštěný a nedosáhl svého potenciálu, pokud jde o transparentnost, dostupnost a výběr. Společnosti se rozrostly přes hranice svých států, ale jejich rozvoj nadále brzdí mnoho různých vnitrostátních pravidel a postupů. Otevřené a spravedlivé hospodářské soutěži stále brání mnoho překážek[4]. Nedávná studie podmínek pro spotřebitele na maloobchodním trhu s elektřinou poukazuje na nedostatečnou možnost volby ze strany spotřebitelů[5]. Provádění právních předpisů týkajících se vnitřního trhu je zklamáním – jen od roku 2003 bylo zahájeno více než 40 řízení pro nesplnění povinnosti ohledně druhého balíčku opatření pro vnitřní trh s energií.

Zabezpečení vnitřních dodávek energie je narušováno opožděnými investicemi a pomalým technickým pokrokem[6]. V současné době je téměř 45 % evropské výroby elektřiny založeno na nízkouhlíkových zdrojích energie, zejména na energii jaderné a vodní. Některým částem EU hrozí z důvodu omezené životnosti těchto zařízení do roku 2020 ztráta více než třetiny výrobní kapacity. To znamená, že je třeba nahradit a rozšířit stávající kapacity, najít bezpečné nefosilní alternativy paliv, přizpůsobit sítě obnovitelným zdrojům energie a vybudovat skutečně jednotný vnitřní trh s energií. Zároveň musí členské státy ještě zrušit subvence, které mají nepříznivý vliv na životní prostředí.

Kvalita národních akčních plánů pro energetickou účinnost, které členské státy vypracovávají od roku 2008, je neuspokojivá, protože ohromný potenciál, jenž se v této oblasti nabízí, zůstává nevyužit. Posun směrem k užití obnovitelných zdrojů energie a větší energetické účinnosti v dopravě je příliš pomalý. Pokud jde o obnovitelné zdroje energie, podaří se nám zřejmě dosáhnout svého 20% cíle, ale v případě energetické účinnosti nás čeká k dosažení stanoveného cíle ještě dlouhá cesta.

Na mezinárodní úrovni se věnuje jen málo pozornosti varováním ohledně nedostatečných zásob ropy v budoucnosti[7]. Navzdory vážným krizím s dodávkami zemního plynu, které se staly varovným signálem a ukázaly, jak zranitelná je Evropa, neexistuje stále společný přístup k partnerským, dodavatelským a tranzitním zemím. Existuje potenciál pro další rozvoj domácích fosilních paliv EU, mezi něž patří nekonvenční zdroje plynu, a úlohu, kterou sehrají, je třeba posoudit naprosto objektivně.

Vzájemná energetická závislost členských států si žádá více opatření na evropské úrovni.

Energetická politika by se měla odvíjet na úrovni EU. Rozhodnutí, která učiní v oblasti energetiky jeden členský stát, mají nevyhnutelně dopad také na jiné členské státy. Optimální skladba zdrojů energie, včetně rychlého rozvoje obnovitelných zdrojů, si vyžaduje alespoň celokontinentální trh. Energetika je odvětvím trhu, ve kterém lze dosáhnout v celoevropském měřítku největší ekonomické efektivity. Roztříštěné trhy nejen narušují zabezpečení dodávek energie, ale také omezují výhody, jež může přinést hospodářská soutěž na trhu s energií. Nastal čas pro to, aby se energetická politika stala skutečně evropskou záležitostí.

V době narůstající konkurence v oblasti zdrojů energie po celém světě musí EU zůstat pro podniky přitažlivým trhem. Nová evropská energetická strategie musí podporovat integrovaný průmyslový přístup, který Evropská komise právě představila[8], a to především proto, že energie zůstává pro průmysl významnou nákladovou položkou[9]. EU také musí upevnit svou konkurenceschopnost na trzích s energetickými technologiemi. Podíl obnovitelné energie na skladbě zdrojů energie EU zaznamenal trvalý vzestup až na přibližně 10 % hrubé konečné spotřeby energie v roce 2008. V roce 2009 bylo 62 % nově instalované kapacity pro výrobu elektřiny v EU založeno na využití obnovitelných zdrojů energie, zejména energie větrné a solární. Ale o vedení s Evropou soupeří další aktéři. Podle nezávislého ukazatele míry atraktivity pro investice do obnovitelných zdrojů energie za rok 2010[10] jsou na špičce USA a Čína. Je třeba nových podnětů; více než kdy jindy se volá po tom, aby se EU ujala vedení při řešení těchto úkolů.

Kdyby EU hájila společný zájem a vystupovala s vizí společného cíle, mohla by být na mezinárodní úrovni v záležitostech týkajících se energetiky mnohem silnějším a výkonnějším aktérem. Ačkoliv na ni připadá celá jedna pětina celosvětové spotřeby energie, má EU na mezinárodních energetických trzích nadále méně vlivu, než by se dalo soudit z její ekonomické váhy. Světové energetické trhy jsou stále více napjaté, přičemž k růstu celosvětové poptávky po energii nejvíce přispívají rozvíjející se asijské země a Střední východ[11]. Z toho důvodu je EU jako největší dovozce energie na světě více vystavena rizikům v oblasti zabezpečení dodávek energie.

Zahrnutí energetické politiky do Smlouvy o EU si žádá novou perspektivu.

Musíme budovat na dosažených úspěších a klást si smělé cíle.

EU si nemůže dovolit při plnění svých cílů v oblasti energetiky selhat. Proto Komise navrhuje novou energetickou strategii na období do roku 2020. Díky strategii se posílí dosud učiněná opatření a zintenzivní se činnost v oblastech, v nichž vyvstávají nové výzvy. Strategie je výsledkem četných diskuzí v rámci orgánů EU a rozsáhlých veřejných konzultací.

Pozornost není v tomto případě zaměřena na srovnávací analýzu různých zdrojů energie, ale spíše na kroky, které je třeba podniknout k dosažení evropských střednědobých politických cílů. Různé scénáře týkající se skladby zdrojů energie budou obsahem chystaného energetického plánu do roku 2050, ve kterém bude popsáno, jakými způsoby může Evropa dosáhnout svého dlouhodobého cíle v otázce dekarbonizace a co tyto různé cesty znamenají, pokud jde o politická rozhodnutí v oblasti energetiky. Tato strategie stanovuje, jaká politická rozhodnutí je nejprve třeba učinit, pokud chceme splnit své cíle v oblasti energetiky do roku 2020 v jejich současné podobě. Plány pro nízkouhlíkové hospodářství a energetiku do roku 2050 budou se svou dlouhodobou vizí dále podkladem a vodítkem tohoto akčního programu a jeho provádění.

Nutně potřebujeme dalekosáhlé změny ve výrobě, spotřebě a dodávkách energie.

Strategie v první řadě zdůrazňuje, že je třeba opatření v oblasti energetiky přesměrovat tak, aby se více řídila poptávkou a aby došlo k posílení postavení spotřebitelů a oddělení hospodářského růstu od spotřeby energie. Zvláště doprava a stavební průmysl musí aktivně usilovat o úspory energie a diverzifikaci zdrojů energie ve prospěch neznečišťujících zdrojů. Vedle systému pro obchodování s emisemi (ETS) by strategie měla pomoci vytvořit tržní podmínky, které budou příznivé pro zvýšení objemu úspor energie a investic do nízkouhlíkových řešení, tak aby se využívalo širokého spektra obnovitelných zdrojů energie v centralizované i distribuované výrobě a klíčových technologií pro skladování energie a elektrickou mobilitu (zde se jedná zejména o elektromobily a veřejnou dopravu).

Energetická politika je významným příspěvkem k dosažení cíle nové strategie pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění v zájmu silné, diverzifikované a konkurenceschopné průmyslové základny. V této souvislosti musí Evropa připustit, že její průmyslová základna potřebuje všechna odvětví v celém hodnotovém řetězci.

Orgány veřejné správy by měly jít příkladem. Každý rok utratí orgány veřejné správy 16 % HDP Evropské unie, což představuje přibližně 1 500 miliard EUR. Pravidla zadávání veřejných zakázek by měla klást důraz na splnění podmínky účinnosti, aby se zvýšily úspory energie a prosadila inovační řešení, zvláště u budov a v dopravě. Také by měl být plně využíván potenciál tržně orientovaných a dalších politických nástrojů (např. zdanění) pro zvýšení energetické účinnosti.

Pokud jde o dodávky energie, prioritou musí být nadále rozvoj bezpečných a konkurenceschopných zdrojů energie. V oblasti výroby elektrické energie by mělo díky investicím dojít k tomu, že kolem roku 2020 budou téměř dvě třetiny energie pocházet z nízkouhlíkových zdrojů, přičemž nyní z těchto zdrojů pochází 45 % energie. V této souvislosti by měly mít přednost obnovitelné zdroje energie. Strategie musí poskytnout rámec na úrovni EU, který by respektoval rozdíly mezi členskými státy a přitom by těmto státům nejen umožnil překonat své příslušné cíle, ale také by zajistil, že do roku 2020 budou obnovitelné zdroje energie a s nimi spojené technologie ekonomicky konkurenceschopné.

Přínos jaderné energie, díky níž se v současnosti vyrábí přibližně třetina veškeré elektřiny v EU a dvě třetiny elektřiny bez emisí uhlíku, musí být hodnocen otevřeně a objektivně. Důsledně musí být uplatňována veškerá ustanovení Smlouvy o Euratomu, především pokud jde o bezpečnost. Vzhledem k tomu, že se v Evropě a po celém světě obnovil zájem o tento způsob výroby elektrické energie, je třeba se věnovat výzkumu v oblasti technologií pro nakládání s radioaktivním odpadem a jejich bezpečného uplatnění, jakož i přípravě dlouhodobější budoucnosti prostřednictvím rozvoje systémů jaderného štěpení další generace, tak aby byla jaderná energetika udržitelnější, využívala se více kombinovaná výroba tepla a elektřiny a také jaderná fúze (ITER).

Co se týče ropy a plynu, vzrůstající požadavky na dovoz a zvyšující se poptávka ze strany rozvíjejících se a rozvojových zemí si žádají silnější mechanismy pro zajištění nových, diverzifikovaných a bezpečných zásobovacích tras. Kromě přístupu k surové ropě je velmi důležitou součástí dodavatelského řetězce také infrastruktura pro rafinaci. EU je na energetických trzích silným geopolitickým partnerem a musí být schopna podle toho jednat.

Nová energetická strategie se soustřeďuje na pět priorit:

1. dosažení účinného využívání energie v Evropě;

2. vybudování skutečně celoevropského integrovaného trhu s energií;

3. posílení pravomoci spotřebitelů a dosažení co nejvyšší úrovně bezpečnosti a zabezpečení dodávek energie;

4. posílení vedoucího postavení Evropy v oblasti energetických technologií a inovací;

5. upevnění vnějšího rozměru energetického trhu EU.

1. Účinné využívání energie, které bude do roku 2020 znamenat 20% ÚSPORY

Evropa si nemůže dovolit plýtvat energií. Energetická účinnost je jedním z hlavních cílů pro období do roku 2020 a klíčovým faktorem pro naplnění našich dlouhodobých cílů v oblasti energetiky a klimatu. EU musí vypracovat novou strategii pro energetickou účinnost, která všem členským státům umožní ještě více oddělit spotřebu energie od hospodářského růstu. Tato strategie vezme v úvahu rozdílnosti mezi energetickými potřebami jednotlivých členských států. Energetická účinnost je z hlediska nákladů nejefektivnější způsob, jak snížit emise, zlepšit zabezpečení dodávek energie a konkurenceschopnost, zajistit, že energie bude pro spotřebitele cenově dostupnější, a také přispět k tvorbě pracovních míst, např. ve vývozních odvětvích. Především však přináší hmatatelné výhody občanům: úspora energie může průměrně na jednu domácnost představovat až 1 000 EUR za rok[12].

Je nezbytné začít se zabývat paradoxem, kdy poptávka po energeticky náročnějších nebo nových produktech maří úspěšné zvyšování energetické účinnosti. Je nejvyšší čas, abychom přešli od slov k činům. Energetická účinnost musí být proto zapracována do všech příslušných oblastí politiky, včetně vzdělávání a odborné přípravy, aby mohlo dojít ke změně současných vzorců chování. Kritéria energetické účinnosti musí být uplatňována ve všech oblastech, přidělování veřejných financí nevyjímaje.

Úsilí o energetickou účinnost by se mělo soustředit na celý energetický řetězec od výroby energie přes její přenos a distribuci až po konečnou spotřebu. Nezbytná je efektivní kontrola dodržování předpisů, náležitý dohled nad trhem, široké využívání energetických služeb a auditů a také materiálová výtěžnost a recyklace.

Dosažení cíle 20% úspor energie je ještě daleko. Nová strategie si proto žádá silnější politické odhodlání dosáhnout daného cíle, a to díky jasné definici toho, čeho má být dosaženo, a za pomoci přísné kontroly dodržování předpisů. Členské státy a regionální a místní orgány jsou vyzývány, aby zintenzivnily svou činnost a aby v rámci komplexních národních akčních plánů pro energetickou účinnost prováděly patřičné politiky za plného využití dostupných nástrojů, cílů a ukazatelů.

Zvláštní pozornost by měla být věnována odvětvím, která mají největší potenciál pro zvýšení energetické účinnosti, a to stávajícímu fondu budov a odvětví dopravy. Pro tato a další odvětví, na která se nevztahuje ETS, se členské státy shodly na právně závazných cílech v oblasti klimatu, nyní však musí ještě provést příslušná opatření[13]. Revize směrnice o zdanění energie by mohla poskytnout další nasměrování s možností dlouhodobého zvýšení účinnosti. Je třeba připravit opatření, která značně urychlí tempo renovací s využitím energeticky účinných výrobků a technologií. V oblasti bydlení je nutné pokusit se o řešení otázky rozdělení investičních pobídek mezi vlastníky nemovitostí a nájemníky. Pokud jde o velké množství veřejných budov, musí se úřady snažit o zlepšení jejich energetické účinnosti a autonomie, a to s využitím všech dostupných možností, včetně těch, které nabízí regionální politika EU. V odvětví dopravy by měl být využit značný potenciál například multimodálních řešení, energeticky účinných vozidel a energeticky účinného způsobu jízdy.

Informační a komunikační technologie musejí sehrát důležitou úlohu při zlepšení účinnosti odvětví, která produkují největší množství emisí. Tyto technologie skýtají potenciál ke strukturálnímu přesunu k výrobkům a službám méně náročným na zdroje, k úsporám energie v budovách a elektrických sítích, jakož i k účinnějším a méně energeticky náročným inteligentním dopravním systémům[14].

Průmysl musí zařadit cíle v oblasti energetické účinnosti a inovace energetických technologií do svého obchodního modelu. U větších společností k tomuto do značné míry přispívá systém pro obchodování s emisemi ETS, ale je také zapotřebí, aby se více využívalo dalších nástrojů, mezi něž patří energetické audity a systémy hospodaření s energií v menších společnostech a podpůrné mechanismy pro malé a střední podniky. Díky porovnání jednotlivých společností může každý podnik zjistit, jaká je ve srovnání s konkurencí jeho situace v otázce energetické účinnosti. Účinnost, a to i pokud jde o spotřebu elektřiny, se musí sama o sobě stát výnosným obchodem a vést nejen k rozkvětu vnitřního trhu s technikami a postupy pro úsporu energie, ale také k vytvoření obchodních příležitostí v mezinárodním měřítku. Ke zvýšení takových úspor by vedl rámec pro široké využívání zdrojů účinným způsobem.

Veřejný sektor musí jít příkladem. Pro spotřebu energie ve veřejném sektoru by měly být vytyčeny náročné cíle. Ve veřejných zakázkách musí být podporována energeticky účinná řešení. Měla by se podporovat inovativní integrovaná energetická řešení na místní úrovni, která povedou k přechodu k tzv. „inteligentním městům“. Obce jsou významným činitelem požadované změny a jejich iniciativy, mezi něž patří např. Pakt primátorů, by tudíž měly být ještě více posíleny. Města a městské oblasti, které spotřebují až 80 % energie, jsou na poli energetické účinnosti jak součástí problému tak i součástí jeho řešení.

Politika účinného využívání zdrojů, včetně investic do energetické účinnosti, s sebou často nese krátkodobé počáteční náklady, ale střednědobý a dlouhodobější přínos této politiky lze pocítit až později. Je třeba využívat nástroje, jež by podpořily nové investice do energeticky účinných technologií a postupů. Financování EU může mít vysoký pákový efekt a musí se vyvíjet inovativní řešení. Měly by se také prozkoumat inovativní a dobře promyšlené[15] možnosti využití zdanění a stanovování cen jako nástrojů na podporu změn v chování nebo poskytnutí prostředků na investice.

Plán pro energetickou účinnost, který má být předložen začátkem roku 2011, bude následován během daného roku konkrétními regulačními návrhy. Bude se také zabývat otázkou financování, a to pokud jde o přístup k finančním prostředkům, dostupnost inovativních produktů financování, pobídky, které povedou k investování do energetické účinnosti, a úlohu financování ze strany EU, především ze strukturálních fondů, přičemž se bude vycházet a dále budovat na stávajících úspěšných příkladech.

Priorita č. 1: dosažení účinného využívání energie v Evropě Akce 1: využití největšího potenciálu úspory energie – budovy a doprava Tempo rekonstrukcí za účelem zvýšení energetické účinnosti by se mělo urychlit díky investičním pobídkám, širšímu využití poskytovatelů energetických služeb, inovativním finančním nástrojům s vysokým pákovým efektem a finančnímu inženýrství na evropské, vnitrostátní i místní úrovni. V této souvislosti se bude v rámci chystaných návrhů Komise řešit rozdělení investičních pobídek mezi vlastníky nemovitostí a nájemníky a označování energetické účinnosti budov (osvědčení používaná na trhu s nemovitostmi a v politice veřejné podpory). Orgány veřejné správy musí jít příkladem. Ve všech veřejných zakázkách na stavební práce, služby nebo produkty by měla být využívána energetická kritéria (týkající se účinnosti, obnovitelných zdrojů energie a inteligentních sítí). Jsou zapotřebí programy a nástroje technické pomoci, které posílí rozvoj kapacit účastníků trhu energetických služeb a budou strukturovat financování projektů zaměřených jak na orgány veřejné správy, tak na soukromé subjekty. Finanční programy EU se soustředí na projekty na úsporu energie a energetická účinnost pro ně bude nezbytnou podmínkou pro přidělení finanční podpory. Připravovaná bílá kniha o budoucí dopravní politice představí soubor opatření ke zlepšení udržitelnosti dopravy a snížení závislosti na ropě. Součástí opatření budou iniciativy zaměřené na zvýšení energetické účinnosti dopravního systému, ke kterým patří podpora čisté městské mobility a multimodálních dopravních řešení, inteligentní řízení provozu a standardy energetické účinnosti pro všechna vozidla, vhodné ekonomické signály a propagace udržitelného chování. V této souvislosti by měly být posouzeny systémy označování energeticky účinnějších automobilů. Akce 2: zefektivnění průmyslu a následné posílení jeho konkurenceschopnosti Komise se bude snažit podporovat konkurenceschopnost evropského průmyslu prostřednictvím energetické účinnosti, a to tak, že budou rozšířeny požadavky na ekodesign produktů náročných na energie a zdroje, jež budou popřípadě doplněny o požadavky na úrovni systému. Měl by být posouzen možný účinek dobrovolných dohod s průmyslovými odvětvími náročnými na energie a zdroje. Aby bylo zaručeno komplexnější srovnávání produktů, mělo by být zavedeno rozsáhlejší označování energetické účinnosti. V průmyslu a odvětví služeb by měly být uplatňovány režimy správného hospodaření s energií (např. audity, plány, řídící pracovníci v oblasti hospodaření s energií). Zvláštní důraz by měl být kladen prostřednictvím speciálních podpůrných mechanismů na malé a střední podniky. Akce 3: posílení účinnosti dodávek energie Ve výrobě i distribuci elektrické energie by se energetická účinnost měla stát nezbytným kritériem pro schvalování výrobních kapacit a mělo by také být vyvinuto úsilí, aby se značně zvýšilo využívání vysoce účinné kombinované výroby elektřiny a tepla, dálkového vytápění a chlazení. Od distribučních a dodavatelských společností (maloobchodníků) by se mělo vyžadovat, aby mezi svými zákazníky zajistily prokázané úspory energie, a to s využitím prostředků typu energetických služeb třetích stran, zvláštních nástrojů, např. „bílých certifikátů“, poplatků na veřejně prospěšné účely či jiných podobných poplatků, a také prostřednictvím urychleného zavádění inovativních nástrojů, jako jsou „inteligentní měřiče“, orientované na spotřebitele a uživatelsky vstřícné, tak aby znamenaly pro spotřebitele skutečný přínos. Akce 4: co nejlepší využití národních akčních plánů pro energetickou účinnost Národní akční plány pro energetickou účinnost poskytují komplexní srovnání energetické účinnosti. Aby bylo možné sledovat pokroky, obsahují měřitelné cíle a ukazatele a zohledňují příslušné výchozí pozice a podmínky v daných státech. Mechanismus ročního přezkumu by měl sloužit jako podklad pro cíl týkající se energetické účinnosti v rámci strategie Evropa 2020. |

- 2. Záruka volného pohybu energie

Evropské trhy s energií se otevřely a tato změna občanům přinesla prospěch v podobě spolehlivějších, konkurenceschopnějších cen a většího množství udržitelné energie. Tento potenciál však nebude plně využit, pokud nebude vyvinuto výrazné úsilí o vytvoření integrovanějšího, propojenějšího a konkurenceschopnějšího trhu.

Trhy s elektřinou a plynem stále nefungují jako jednotný trh. Trh je stále do značné míry roztříštěný do vnitrostátních trhů s velkým množstvím překážek otevřené a spravedlivé hospodářské soutěže. Většina trhů s energií má nadále svým rozsahem vnitrostátní charakter a je vysoce koncentrovaná, přičemž společnosti již na trhu působící mají často de facto monopolní postavení. Regulované ceny energií dále omezují v mnoha členských státech hospodářskou soutěž[16]. Vzhledem k tomu, že se v energetice stále vyskytují praktiky narušující hospodářskou soutěž[17], musí se Komise, ale i samotné členské státy snažit o její proaktivní prosazování. Zlepšení podmínek hospodářské soutěže na trzích s energií napomůže vytvoření správných pobídek pro nutné investice a snížení jejich nákladů na nezbytnou míru.

Evropa učinila v této oblasti první krok tím, že zavedla právní rámec zaměřený na podporu dosažení cíle 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů v roce 2020. Je třeba zajistit, aby byly dané právní předpisy prováděny v plném rozsahu, a vytvořit podmínky pro to, aby byly v desetiletích po roce 2020 obnovitelné zdroje energie využívány ve velkém. Právní rámec musí být řádně prosazován, aby poskytoval investorům důvěru, že mohou investovat do nových možností výroby, přepravy a skladování u obnovitelných zdrojů energie. Od roku 2011 budou posuzovány účinky směrnice o obnovitelných zdrojích energie, aby, pokud to bude zapotřebí, mohla být posílena a rozšířena.

Další rozvoj energie z obnovitelných zdrojů bude dále po určitou dobu závislý na programech podpor. Komise se musí podílet na zajištění toho, aby byly tyto programy udržitelné a odpovídající technickému pokroku a aby nebránily inovacím nebo hospodářské soutěži. Musí však také zajistit požadovanou úroveň sblížení nebo harmonizace mezi vnitrostátními programy, jelikož trh pro obnovitelné zdroje energie se posouvá od místních dodávek k dodávkám přeshraničním. V této souvislosti by se měly na základě osvědčených postupů definovat nezbytné požadavky na celoevropský trh s obnovitelnými zdroji energie. Měly by se více využívat vyvážené, nákladově efektivní a předvídatelné výkupní prémie, podpora konkrétních technologií a finanční nástroje, a to – pokud to bude třeba – v souladu s pravidly státní podpory. Především by bylo vhodné vyvarovat se zpětných změn u programů podpor, protože takové změny působí negativně na důvěru investorů.

Jak naznačila Montiho zpráva, novým úkolem do roku 2020 je vytvořit základní síť pro to, aby mohla elektrická energie a plyn proudit tam, kde je jich třeba. Trh však nemůže nikdy dostát svým slibům, pokud nebude mít v celé Evropě řádnou infrastrukturu, srovnatelnou s možnostmi přenosu a přepravy v jiných strategických odvětvích, jako jsou telekomunikace či doprava. Je třeba dále usilovat o modernizaci energetické infrastruktury, a to především v členských státech, které přistoupily od roku 2004, a v méně rozvinutých regionech.

Nejzávažnějším problémem je, že Evropa stále nemá rozvodnou infrastrukturu, která by umožnila rozvoj obnovitelných zdrojů energie a díky níž by tyto zdroje mohly konkurovat za stejných podmínek tradičním zdrojům energie. Současné projekty rozsáhlých větrných elektráren na severu a solárních zařízení na jihu potřebují odpovídající elektrické vedení, které bude schopno přenosu této zelené energie do oblastí s vysokou spotřebou. Pro dnešní rozvodnou síť bude obtížné pojmout množství energie z obnovitelných zdrojů, které se má podle cílů do roku 2020 z těchto zdrojů vyrobit (33 % hrubé výroby elektřiny).

Inteligentní měřiče a rozvodné sítě jsou klíčem k plnému využití potenciálu obnovitelných zdrojů energie, úsporám energie a zlepšení energetických služeb. Pro zajištění interoperability v rámci celé sítě je zapotřebí s dostatečným předstihem před rokem 2020 jasná politika a společné standardy týkající se inteligentního měření a inteligentních sítí[18].

Povinnost solidarity mezi členskými státy nebude závazná bez dostatečné vnitřní infrastruktury a propojovacích zařízení přes vnější hranice a námořní oblasti. Jako významný dovozce energie je EU přímo ovlivněna rozvojem sítí v sousedních zemích. Výstavbě nových propojení na našich hranicích by měla mít věnována stejná pozornost a politika jako projektům uvnitř EU. Tato spojení jsou nezbytná nejen pro naše sousedy, ale také jako záruka stability a zabezpečení dodávek energie pro EU. Důraz bude konkrétně kladen na jižní koridor a na faktické zahájení projektů evropského zájmu, zejména projektů Nabucco a ITGI.

Do roku 2020 bude zapotřebí investic ve výši kolem jednoho bilionu EUR na výměnu zastaralé kapacity, modernizaci a přizpůsobení infrastruktury a uspokojení rostoucí a měnící se poptávky po nízkouhlíkové energii. Zatímco rozhodování ve věci investic je hlavně záležitostí účastníků trhu (energetických společností, provozovatelů soustav a spotřebitelů), veřejná politika je směrodatná při vytváření stabilního a transparentního rámce pro investiční rozhodnutí. Nové nástroje vytvořené v rámci třetího balíčku opatření pro vnitřní trh s energií, mezi něž patří Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) a nové sítě provozovatelů přenosových soustav pro elektřinu a plyn (ENTSO-E a ENTSO-G), by měly být v nadcházejících letech plně využívány v zájmu další integrace trhů s energií. Jako odrazový můstek pro budování evropského trhu by měly sloužit regionální iniciativy[19].

Investice do infrastruktury budou nadále financovány hlavně z poplatků zaplacených uživateli. Vzhledem k rozsahu investic, jejich povaze a strategickému charakteru však nelze předpokládat, že o všechny potřebné investice se postará trh sám. Komise přijme novou strategii pro rozvoj energetické infrastruktury, aby tak podpořila odpovídající investice do sítí v oblasti elektrické energie, zemního plynu, ropy a jiných energetických odvětví. Jestliže budou jeho dodávky stabilní, zemní plyn zůstane v příštích letech klíčovou součástí skladby zdrojů energie EU a může nabýt na významu jako záložní palivo pro rozmanitou výrobu elektrické energie. To si žádá diverzifikované způsoby dovozu – jak plynovody, tak terminály zkapalnělého zemního plynu – a stále větší propojování domácích plynárenských soustav.

Kromě otázky financování mohou být závažnou překážkou složité a zdlouhavé administrativní postupy. Je třeba výrazně zlepšit a zefektivnit stávající pravidla a postupy pro projekty evropského zájmu (např. projekty zaměřené na zabezpečení dodávek, solidaritu či integraci obnovitelných zdrojů energie), a to při dodržení zásad přijatelnosti pro veřejnost a stávajících právních předpisů v oblasti životního prostředí. Komunity na místní, regionální a vnitrostátní úrovni se budou konstruktivněji zapojovat do spolupráce na projektech evropského zájmu, pokud pro ně budou tyto projekty znamenat konkrétní, krátkodobější přínos, např. v podobě přednostního přístupu k veřejným financím.

Priorita č. 2: vybudování celoevropského integrovaného trhu s energií Akce 1: včasné a správné provedení právních předpisů týkajících se vnitřního trhu Komise bude dále zajišťovat správné a včasné provedení stávajících právních předpisů týkajících se vnitřního trhu s energií a silné hospodářské soutěže. Za účelem další integrace trhu s energií je zapotřebí pomocí účinné transparentnosti a kontroly konsolidovat regulační rámec (např. kodexy sítí) a doplnit jej o další akce, jako je propojení trhů, rozvoj cílového modelu[20] a pevný rámec pro obchodní trhy. Pokud se tato opatření ukáží jako nedostatečná či mandát Agentury pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) nebude postačovat, budou zvážena další legislativní opatření. Akce 2: vypracování plánu evropské infrastruktury pro období 2020–2030 Připravované sdělení Komise o infrastruktuře pomůže Evropě zjistit, jaká infrastruktura má být vytvořena přednostně, aby v souladu s vizí udržitelného evropského energetického systému do roku 2050 mohl fungovat vnitřní trh, byla integrována výroba obnovitelných energií o velkém objemu a zaručeno zabezpečení dodávek energie. Do roku 2015 byl měl být každý členský stát napojen na evropský vnitřní trh. Přeshraniční koridory budou také zahrnuty. ACER a všechny ostatní relevantní zúčastněné subjekty budou dále pracovat na desetiletých plánech rozvoje evropských sítí provozovatelů přenosových soustav pro elektřinu a plyn (ENTSO-E a ENTSO-G). Tato akce bude navazovat na úspěšné regionální iniciativy, jako je například iniciativa v oblasti Baltského moře, a její součástí bude hodnocení nutných skladovacích zařízení a opatření na přizpůsobení se změně klimatu včetně dopravní infrastruktury CO2 v rámci EU, která může být v budoucnu zapotřebí. Návrh Komise rovněž zamýšlí připravit sítě na nevyhnutelnou změnu v poptávce, kterou přinese energetická a dopravní politika, např. příprava infrastruktur na elektrickou mobilitu a zvýšenou decentralizovanou výrobu elektrické energie, jakož i rozsáhlou výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Příští rok navrhne Komise několik nástrojů politik s cílem realizovat v dalších dvou desetiletích strategické priority v oblasti infrastruktury. Půjde mj. o novou metodu určování strategických infrastruktur, které budou mít zásadní význam pro Evropskou unii jako celek, pokud jde o dodávku energie v konkurenčním prostředí, environmentální udržitelnost a přístup k obnovitelným zdrojům jakož i zabezpečení dodávek. Tato zásadní odvětví budou při celkovém mapování potřeb jasně určena a označena za „evropský zájem“, a budou tak v případě potřeby moci využít zlepšeného schvalovacího postupu a koncentrovaného financování. Pro tuto práci bude nezbytný selektivní přístup. Propojení sítí se sítěmi ve třetích zemích bude řádně zohledněno. ACER, ENTSO-E a ENTSO-G budou pověřeny vypracováním plánu evropských elektrických a plynových sítí pro období 2020–2030. Na základě energetického plánu do roku 2050, který má být předložen v roce 2011, by měla být následně vypracována dlouhodobá vize. Akce 3: racionalizace schvalovacích postupů a pravidel trhu pro rozvoj infrastruktury Komise navrhne zavést schvalovací režim, který bude platit v případě projektů „evropského zájmu“, s cílem zlepšit současný postup, například jmenováním jediného orgánu na vnitrostátní úrovni, přičemž by byly dodrženy standardy bezpečnosti a zabezpečení a zajištěn soulad s právními předpisy EU v oblasti životního prostředí. Racionalizované a zlepšené postupy poskytnou více transparentnosti a na místní, regionální a celostátní úrovni zajistí otevřenou a transparentní diskuzi, která posílí důvěru veřejnosti a přispěje k větší ochotě veřejnosti přijmout zařízení. Kromě toho budou zváženy způsoby, jak prostřednictvím snadnějšího přístupu k veřejným finančním prostředkům odměnit regiony a členské státy, které se konstruktivně a úspěšně zasazují o podporu včasného dokončení projektů evropského zájmu. Aby byly do roku 2014 propojeny trhy, zajistí ACER v rámci své oblasti působnosti, že budou určeny a realizovány všechny nezbytné technické (harmonizace, standardizace atd.) a regulační otázky související s propojením sítí přes hranice, přístupem k obnovitelným zdrojům a integrací nových technologií. V souladu s tím bude předložen podrobný program akce s cílem pomoci členským státům při zavádění inteligentního měření / inteligentních sítí (včetně otázky poskytnutí informací spotřebitelům) a podpořit nové energetické služby. Akce 4: vytvoření vhodného finančního rámce Při vědomí, že rozvoj infrastruktury je většinou obchodní povahy, určí Komise metodu, jak vypracovat analýzu optimální rovnováhy mezi financováním z veřejných a soukromých prostředků (na základě těchto zásad, které se mají uplatňovat v celé Unii: „uživatel platí“, „příjemce platí“ – ohledně přeshraničního rozdělení nákladů a výnosů a „daňový poplatník platí“ – sdílení zátěže v případě hospodářsky nevýnosné infrastruktury a infrastruktury s významem pro celou EU). Bude to stanoveno v souladu s platnými právními předpisy o státní podpoře. V případě projektů „evropského zájmu“, které jsou hospodářsky ztrátové nebo málo výnosné, budou navrženy inovativní mechanismy financování, aby se posílily veřejné investice, které by pokryly hlavní rizika, či se urychlila realizace projektu. Rozvoj vhodné energetické infrastruktury je nezbytný a neodkladný, vyžaduje širší pohled na nové finanční nástroje (soukromé i veřejné) a mobilizaci dodatečných zdrojů v rámci víceletého finančního rámce. |

- 3. Zabezpečená, bezpečná a cenově dostupná energie pro občany a podniky

Dobře fungující integrovaný vnitřní trh přináší spotřebitelům prospěch ve formě širšího výběru a nižších cen. Mnoho spotřebitelů si nicméně neuvědomuje, že se jim v důsledku otevření trhu a hospodářské soutěže mezi různými dodavateli daří lépe. Jednotliví spotřebitelé musí být informováni o svých právech, které jim právní předpisy EU poskytují, a uplatňovat je. Měli by být schopni využít možností, jaké otevření trhu nabízí, a být si jisti, že mají přístup k energetickým službám, jaké potřebují, v žádané kvalitě a žádaném emisním profilu. Otevření trhů může znamenat nejlepší ceny, možnosti výběru, inovaci a služby pro spotřebitele, pokud ho současně doprovází opatření vzbuzující důvěru, chránící spotřebitele a podporující je v tom být aktivní, jak to od nich liberalizace očekává.

Zdá se však, že občané buď nejsou o svých právech, jaká jim právní předpisy EU poskytují, informováni či se zdráhají je uplatňovat. Musí být vyvinuto daleko větší úsilí, aby byli spotřebitelé informováni o svých právech a zapojeni do vnitřního trhu. Rovněž musí být lépe vysvětleno, jak můžou občané díky úspoře energie na výdajích za energii ušetřit. V Londýně bylo založeno Občanské energetické fórum a v Bukurešti Fórum pro udržitelnou energetiku s cílem zlepšit energetickou situaci domácností. Nyní by se mělo zjistit, jak by fóra mohla lépe reagovat na potřeby spotřebitelů.

Konkurenceschopnost důležitých odvětví evropské ekonomiky se také odvíjí od přístupu k bezpečné energii za dostupné ceny. Výdaje za energii, zejména elektřinu, představují významnou část celkových výrobních nákladů v klíčových průmyslových odvětvích Evropy, to platí jak pro velké, tak i malé a střední podniky.

Ještě před rokem 2020 může na mezinárodních trzích vzniknout nedostatek v dodávkách ropy, z toho vyplývá, že pro spotřebitele v EU je důležité, aby ještě více usilovali o snížení poptávky po ropě. To se v současnosti neděje. Spotřebitelé musí být více informováni o nutnosti snížit svou spotřebu fosilních paliv a musí vědět, jak v dobách rostoucích cen mohou snížit své výdaje za energie. V tomto ohledu mohou pomoci „uživatelsky vstřícné“ inteligentní sítě, inteligentní měřiče a účtování. Sami spotřebitelé se také musí stát aktivnějšími. Pro podporu spotřebitelů při jejich aktivním zapojení se na trhu by měla být zavedena opatření, která by zvýšila informovanost spotřebitelů o jejich možnostech, zlepšila srovnávání cen, zjednodušila změnu dodavatele a zlepšila postupy pro vyřizování stížností.

Úkolem vnitřního trhu je především poskytnout spotřebitelům cenově dostupné dodávky energie, které však zároveň odrážejí náklady a jsou spolehlivé. Nejlepší zárukou zabezpečení dodávek je fungující vnitřní trh založený na dostatečné infrastruktuře pro přenos a skladování energie, neboť energie se řídí tržními mechanismy a bude téci tam, kde je po ní poptávka. Pokud jde o zranitelné spotřebitele či situaci krize dodávek energie, je však nutné přijmout bezpečnostní opatření, neboť tržní mechanismy jsou v těchto případech nepostačující. Fungování vnitřního trhu komplikuje i neúplné propojení sítí členských států, jak je tomu např. v pobaltských státech. Důležité je nařízení o zabezpečení dodávek plynu, neboť díky němu jsou trhy plně připraveny vypořádat se s krizí a domácí spotřebitelé jsou chráněni. Podpora propojení členských států a také prosazování aktivní hospodářské soutěže Komisí a členskými státy může přispět k ještě větší diverzifikaci zdrojů dodávek, zejména v těch členských státech, které jsou v současnosti závislé na jednom nebo jen několika málo zdrojích dodávek.

Energetická politika je rovněž zodpovědná za to, že ochrání evropské občany před riziky spojenými s výrobou energie a její přepravou. Evropská unie musí i nadále zůstat v celosvětovém měřítku v čele vývoje systémů pro bezpečnou jadernou energii, přepravu radioaktivních látek, jakož i nakládání s jaderným odpadem. Mezinárodní spolupráce při dozoru nad jadernou bezpečností je nepostradatelná pro zajištění jaderné bezpečnosti a vytvoření spolehlivého a pevného režimu pro nešíření jaderných zbraní. Pokud jde o odvětví těžby a přeměny ropy a plynu, legislativní rámec EU by měl zaručit co nejvyšší úroveň bezpečnosti a jednoznačný režim odpovědnosti za ropná a plynárenská zařízení.

Priorita č. 3: posílení pravomocí spotřebitelů a dosažení co nejvyšší úrovně bezpečnosti a zabezpečení dodávek energie

Akce 1: větší vstřícnost energetické politiky ke spotřebitelům

- Prosazování politiky aktivní hospodářské soutěže na evropské i národní úrovni je i nadále pro podporu hospodářské soutěže nezbytné, díky němu mají spotřebitelé zajištěn přístup k energii za dostupné ceny.

- Komise navrhne opatření, která v souladu s třetím energetickým balíčkem pomohou spotřebitelům lépe se účastnit trhu s energií. Tato opatření se budou týkat vypracování pokynů založených na osvědčených postupech při změně dodavatelů, dalšího provádění doporučení týkajících se postupů vyúčtování a vyřizování stížností a jejich kontroly jakož i stanovení nejlepších postupů pro systémy alternativního řešení sporů. Energetické regulační orgány a jiné příslušné subjekty by měly vyvinout nástroj pro srovnávání cen, který by byl dostupný všem spotřebitelům, všichni dodavatelé by pak měli poskytovat aktualizované informace o tarifech a nabídkách. Vytvořením trhu pro energetické služby by se mělo dále usilovat o zaměření pozornosti směrem od cen za energii k nákladům na energii.

- Komise bude zveřejňovat pravidelné srovnávací zprávy, které budou posuzovat úroveň provádění regulačních ustanovení týkajících se spotřebitelů a celkovou úroveň ochrany v rámci celého vnitřního trhu. Zvláštní pozornost bude věnována zranitelným zákazníkům a postupům, které umožní spotřebitelům snížit spotřebu energie.

- Regulační orgány s podporou londýnského Občanského energetického fóra a Fóra pro udržitelnou energetiku (Bukurešť) zintenzivní úsilí o lepší fungování maloobchodního trhu.

Akce 2: trvalé zlepšování bezpečnosti a zabezpečení dodávek energie

- V souvislosti s nehodou ropné plošiny „Deepwater Horizon“ Komise v současnosti přezkoumává bezpečnostní podmínky těžby ropy a plynu na otevřeném moři s cílem zavést přísná opatření upravující otázky prevence, reakce a odpovědnosti a zajišťující nejvyšší úroveň ochrany v celé EU i v ostatních zemích světa.

- Střednědobý přezkum směrnice o jaderné bezpečnosti, provádění směrnice o jaderném odpadu, nově stanovené základní bezpečnostní standardy týkající se ochrany pracovníků a obyvatelstva a návrh evropského přístupu k systémům jaderných záruk zlepší právní rámec pro jadernou bezpečnost a zabezpečení. Na mezinárodní úrovni se má také aktivně posilovat harmonizace vývoje elektráren a udělování jejich osvědčení. Všechna zmíněná opatření by měla Evropské unii umožnit udržet si vůdčí pozici v oblasti bezpečné jaderné energie a přispět k odpovědnému využívání jaderné energie na celém světě.

- Stejnými úvahami o bezpečnosti a zabezpečení se bude také řídit rozvoj a nasazení nových energetických technologií (bezpečnost vodíku, bezpečnost přepravní sítě CO2, skladování CO2 atd.).

4. Realizace technologické změny

Pokud EU neprovede technologickou změnu, nesplní svůj cíl snížit do roku 2050 produkci uhlíku v odvětví elektřiny a dopravy. Vzhledem k tomu, že energetické technologie mají být vyvinuty a rozšířeny v určitém časovém horizontu, je zavedení vysokoúčinných nízkouhlíkových technologií na evropské trhy naléhavější než kdykoli předtím. Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) působí na poptávku a podporuje rozvoj inovativních nízkouhlíkových technologií. Pokud však budou nové technologie vyvíjeny ve spolupráci na úrovni EU, dostanou se na trhy rychleji a jejich vývoj bude levnější.

Celoevropské plánování a řízení jsou pro stabilitu investic, důvěru podniků a politickou soudržnost nanejvýš důležité. Strategický plán pro energetické technologie (plán SET) stanoví střednědobou strategii platnou ve všech odvětvích. Musí však být urychleny rozvojové a demonstrační projekty (druhá generace biopaliv, inteligentní sítě, inteligentní města, zachycování a ukládání CO2, skladování elektrické energie a elektrická mobilita, jaderná energie příští generace, vytápění a chlazení z obnovitelných zdrojů). Podobně zdůraznila zásadní význam inovací strategie Evropa 2020 v rámci stěžejní iniciativy „Unie inovací“[21].

Na vývoj těchto technologií bude v příštích dvou desetiletích zapotřebí velkého množství finančních prostředků, zejména vzhledem k současné hospodářské situaci. Větší projekty, jako je například projekt větrných elektráren na otevřeném moři s kapacitou přesahující 140 GW, který převážně v Severním moři v současnosti plánují evropští dodavatelé energie, vývojáři a vlády, či iniciativy Desertec a Medring, se týkají více členských států. Součástí celoevropské koordinace a spolupráce by mělo být spojení finančních prostředků z různých zdrojů. Od všech zúčastněných subjektů se bude očekávat finanční příspěvek. Komise se bude snažit investovat prostředky z rozpočtu EU, aby navýšila celkovou úroveň financování.

Na mezinárodních trzích s technologiemi na výrobu energie je EU vystavena tvrdé konkurenci. Země, jako je Čína, Japonsko, Jižní Korea a USA, intenzivně pracují na ambiciózních průmyslových strategiích v oblasti trhů se solární, větrnou a jadernou energií. Výzkumní pracovníci a podniky v EU musí zvýšit své úsilí, aby nebyli vytlačeni ze svých čelných pozic na rozrůstajícím se mezinárodním trhu s energetickou technologií, a v případech, kdy je to vzájemně prospěšné, v oblasti konkrétních technologií posílit spolupráci se třetími zeměmi.

Priorita č. 4: posílení vedoucího postavení Evropy v oblasti energetických technologií a inovací Akce 1: bezodkladná realizace plánu SET Komise urychlí realizaci plánu SET, zejména společných programů Evropské aliance pro energetický výzkum (EERA) a šesti evropských průmyslových iniciativ (týkajících se větrné a solární energie a bioenergie, inteligentních sítí, jaderné fúze a zachytávání a ukládání CO2). Posílí spolupráci s členskými státy s cílem financovat činnosti technologických map pro období 2010–2020 a zajistit úspěch příslušných rozsáhlých demonstračních programů, např. programu rezervy pro nové účastníky na trhu (NER300)[22]. Dostupné finanční prostředky Společenství[23] budou soustředěny na iniciativy plánu SET. Tento rok se začaly realizovat technologické mapy evropské průmyslové iniciativy pro období 2010–2020, které ještě získají další podporu. Budou základem pro přípravu příštího finančního rámce, pokud jde o konsolidovaný, pravidelně hodnocený, účinnější a konkrétně zaměřený výzkumný program v oblasti energetiky. V této souvislosti bude Komise v Evropě podporovat rozvoj strategických výzkumných infrastruktur zabývajících se energií, neboť velkou měrou přispívají k tomu, že se zkracuje vzdálenost mezi výzkumem a technologickým rozvojem. Bude se také zabývat dalšími možnostmi skýtajícími velký potenciál, např. mořskými obnovitelnými zdroji energie a vytápěním a chlazením ze zdrojů obnovitelné energie. Akce 2: Komise zahájí čtyři nové rozsáhlé evropské projekty 1. Komise pokročí při realizaci velké evropské iniciativy týkající se inteligentních sítí, která má za cíl propojit celý systém elektrických sítí (počínaje větrnými elektrárnami na otevřeném moři v oblasti Severního moře, solárními elektrárnami na jihu a stávajícími vodními elektrárnami až po jednotlivé domácnosti) a díky které budou energetické sítě inteligentnější, účinnější a spolehlivější. 2. Znovunastolení vedoucí pozice Evropy v oblasti skladování elektrické energie (jak ve velkém měřítku, tak i v dopravních prostředcích). Ambiciózní projekty budou vyvinuty v oblasti vodních elektráren, skladování stlačeného vzduchu, skladování energie v bateriích a jiných inovativních uskladňovacích technologií (jako např. vodík). Projekty připraví elektrickou síť na všech úrovních napětí na masivní příjem obnovitelné elektrické energie z malých decentralizovaných a rozsáhlých centralizovaných zařízení na výrobu elektrické energie. 3. Realizace rozsáhlé udržitelné výroby biopaliv, rovněž v souvislosti s probíhajícím přezkumem týkajícím se dopadu nepřímé změny ve využití půdy. V blízké budoucnosti bude zahájena evropská iniciativa pro průmyslovou bioenergii[24], na kterou bude poskytnuto 9 miliard EUR. Má zajistit rychlé rozšíření biopaliv druhé generace na trhu. 4. Městům, městským a venkovským oblastem mají být poskytnuty možnosti, jak uspořit více energie. Inovační partnerství „inteligentní města“, které má být zahájeno v roce 2011, spojí to nejlepší z oblastí obnovitelných energií, energetické účinnosti, inteligentních elektrických sítí, čisté městské dopravy (např. elektrická mobilita), inteligentních sítí vytápění a chlazení, společně s vysoce inovativními inteligentními nástroji a nástroji informační a komunikační technologie. Regionální politika EU může sehrát důležitou úlohu při odhalování místních možností. Venkovské oblasti mají v tomto ohledu také velký potenciál a mohly by využít finančních prostředků z Evropského fondu pro rozvoj venkova (EARDF), který takové inovativní projekty podporuje. Akce 3: zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti EU v oblasti technologií Za účelem položení základů naší budoucí konkurenceschopnosti v souvislosti se silnou mezinárodní konkurencí, navrhne Komise iniciativu, na kterou bude vyčleněna 1 miliarda EUR[25]. Ta má podpořit výzkum nových možností, který je nutný k získání přelomových poznatků v oblasti nízkouhlíkové energie. EU si musí rovněž udržet vedoucí postavení v globálním stěžejním výzkumném projektu Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru (ITER). Komise zajistí účinné řízení (včetně udržení nákladů) a postará se o to, aby projekt ITER a evropský program jaderné syntézy získaly hodnotu pro průmysl. Komise vyvine výzkumný program EU zaměřený na energetické materiály, který i přes mizející vzácné přírodní zdroje umožní energetickému odvětví EU zůstat konkurenceschopným. |

- 5. Silné mezinárodní partnerství, zejména s našimi sousedy

Evropský trh s energií je celosvětově největší regionální trh (s více než 500 miliony spotřebitelů) a největší dovozce energie. Vnější energetická politika však zatím nevykazuje tu samou míru spolupráce a sledování společného cíle, díky nimž byly přijaty hlavní cíle EU týkající se energetiky a klimatu. Evropská unie musí řešit mnoho výzev – změnu klimatu, přístup k ropě a plynu, technologický rozvoj, energetickou účinnost – většina zemí těmto výzvám čelí také a předpokladem jejich vyřešení je mezinárodní spolupráce. Členské státy opakovaně vyzývaly Evropskou unii, aby ve třetích zemích vystupovala jednotně. Vnitrostátní iniciativy v praxi nevyužijí sílu velikosti trhu EU a zájmy EU by mohly vyjádřit lépe.

Mezinárodní energetická politika musí sledovat společné cíle zabezpečení dodávek, konkurenceschopnosti a udržitelnosti. Třebaže jsou vztahy s vyrábějícími a tranzitními zeměmi důležité, vztahy se zeměmi, které mají velkou spotřebu energie, a zejména vztahy se zeměmi s rozvíjející se ekonomikou a s rozvojovými zeměmi nabývají na významu. Předpokladem překonání chudoby je přístup k energii, neboť cíle odstranit extrémní chudobu do roku 2015 nemůže být dosaženo, pokud se významně nepokročí při zlepšování přístupu k energii. Aby se zajistilo, že tím nebude ohroženo plnění jiných politických cílů, musí být ústřední součástí energetické politiky i politiky rozvoje udržitelný rozvoj, jak je to navrženo v zelené knize o politice rozvoje[26].

Na globálních trzích s energií vznikají nové vzory v nabídce a poptávce a roste konkurenční boj o energetické zdroje, proto je nezbytné, aby EU dokázala ve vztazích s klíčovými třetími zeměmi účinně využít celou váhu svého trhu. Evropa by měla být do roku 2020 schopna zajistit si důležité dodatečné zdroje dodávek energie a trasy pro ně.

Řešení je nutné hledat na mezinárodní úrovni. Tato skutečnost nás nutí k tomu, abychom spolu s našimi hlavními partnery urychlili náš program snižování emisí uhlíku a energetické účinnosti v rámci mezinárodních jednání a fór. Systém pro obchodování s emisemi je hnací silou mezinárodních trhů s uhlíkem, pro rozvoj těchto trhů by měla být přijata další opatření, která by byla založena na opatřeních již probíhajících. Jako průkopník vývoje politik má EU více možností, jak v otázkách životního prostředí ovlivnit utváření norem a podpořit zachování transparentních a konkurenčních trhů.

Evropská unie již má řadu komplexních a cílených rámců, k nimž patří speciální ustanovení o energetických otázkách ve dvoustranných dohodách se třetími zeměmi (dohody o volném obchodu, dohody o partnerství a spolupráci, dohody o přidružení atd.), memoranda o porozumění ohledně energetické spolupráce jakož i mnohostranné smlouvy, jako je Smlouva o energetickém společenství[27] a účast na Smlouvě o energetické chartě. V současnosti vyjednává Unie s několika zeměmi o nových dohodách, jejichž součástí jsou důležitá ustanovení o energetických otázkách.

Evropská unie musí nyní formalizovat zásadu, podle které jednají členské státy v rámci dvoustranných vztahů s klíčovými partnery a při globálních diskuzích ve prospěch EU jako jeden celek. Lisabonská smlouva, která vyjasňuje a posiluje vnější dimenzi, poskytuje právní základ, ze kterého vychází evropská vnější energetická politika. Ta musí ve všech členských státech zajistit účinnou solidaritu, odpovědnost a transparentnost, přičemž musí dostát zájmům EU a zajistit bezpečnost vnitřního trhu EU s energií. Na úrovni EU i na úrovni členských států je třeba účinnější spolupráce.

V oblasti jaderné energie přinesla mezinárodní spolupráce dobré výsledky. To má velký význam, neboť mnoho sousedních zemí provozuje nebo hodlá provozovat jaderné elektrárny. Evropská unie musí nyní podpořit partnerské státy, aby všechny existující mezinárodní normy a postupy pro jadernou bezpečnost a zabezpečení získaly právní závaznost a byly účinně prováděny na celém světě. Evropská unie je obzvláště dobře připravena, neboť v oblasti bezpečnosti a zabezpečení přijala opatření jako první a má pro tento účel zvláštní nástroje pro spolupráci.

Vnější dimenze energetické politiky EU nemá velký význam pouze pro zabezpečení dodávek energie, musí být také jednotná a navzájem se podporovat společně s jinými vnějšími činnostmi EU (v oblasti rozvoje, obchodu, klimatu a biologické rozmanitosti, rozšíření, společné zahraniční a bezpečnostní politiky atd.). Mezi energetickými cíli a jinými politikami a nástroji, které se týkají obchodu, dvoustranných dohod a nástrojů rozvojové spolupráce musí existovat vzájemná součinnost.

Energetické zabezpečení je úzce spojeno se zahraničními a bezpečnostními prioritami Evropské unie[28]. Diverzifikace paliv, zdrojů dodávek a přepravních tras má pro energetické zabezpečení Evropské unie zásadní význam stejně jako dobré politické řízení, dodržování zásad právního státu a ochrana investic EU, jakož i zahraničních investic v zemích vyrábějících energii a zemích tranzitních. Kromě toho se pozornost politiky EU obzvláště zaměří na bezpečnost a zabezpečení ropovodů a plynovodů a s tím spojenou výrobní a přepravní infrastrukturu tím, že zkombinuje energetickou politiku s nástroji společné zahraniční a bezpečnostní politiky.

V roce 2011 předloží Komise konkrétní návrhy, které mají zlepšit celkovou jednotnost a účinnost naší vnější energetické politiky a zapojit členské státy, různé vnější politiky Evropské unie a vnější podpůrné programy.

Priorita č. 5: upevnění vnějšího rozměru energetického trhu EU

Akce 1: sjednocení našich energetických trhů a regulačních rámců s trhy a rámci našich sousedů

- Smlouva o Energetickém společenství by měla být provedena a rozšířena na všechny sousední země EU, které chtějí převzít model trhu EU. V této souvislosti by na základě právních předpisů EU měla prostřednictvím komplexních dohod EU pokračovat integrace trhu a slaďování regulace v zemích, na které se vztahuje evropská politika sousedství a proces rozšíření, zejména v oblasti Středozemí a v tranzitních zemích, jako je Ukrajina a Turecko. Smlouva o energetickém společenství by navíc měla být prohloubena rozšířením nového acquis na všechny signatáře Smlouvy. Tento přístup by posílil účast sousedních zemí na vnitřním trhu, zároveň by vytvořil rovné podmínky a poskytl ochranu proti riziku, že se v odvětví energetiky budou přesouvat emise CO2.

- Komise navrhne mechanismy pro harmonizaci stávajících mezinárodních dohod (zejména v plynárenském odvětví) s předpisy o vnitřním trhu a pro posílení spolupráce mezi členskými státy s cílem uzavřít dohody nové. Budou vypracovány rovněž návrhy pro stanovení regulačního rámce mezi Evropskou unií a třetími zeměmi, který je nutný pro vývoj strategických tras vedoucích z nových dodavatelských zemí, zejména v oblasti kolem jižního koridoru a v jižním Středomoří. Budou se řešit otázky dodávek, včetně rozvoje sítě a možných dohod o hromadných dodávkách, jakož i právní aspekty, zejména v souvislosti se svobodou tranzitu a zabezpečení investic.

- Bude mobilizována technická pomoc EU pro účinné provádění acquis pro vnitřní trh a pro modernizaci energetického odvětví v sousedních zemích a zároveň se zlepší koordinace podpůrných režimů Evropské unie, jejích členských států a mezinárodního společenství.

Akce 2: vytvoření privilegovaných partnerství s klíčovými partnery

- S klíčovými dodavatelskými a tranzitními zeměmi vytvoří Evropská unie posílená energetická partnerství a zároveň bude pokračovat diverzifikace dovozních zdrojů a tras. Jejich účelem bude podpora hlavních zásad, jako jsou zásady obsažené ve Smlouvě o energetické chartě (například svoboda tranzitu, transparentnost, bezpečnost, investiční příležitosti a dodržování mezinárodního práva).

Akce 3: podpora globální úlohy EU ohledně budoucnosti nízkouhlíkové energie

- Energetická účinnost, čisté technologie a bezpečná a udržitelná nízkouhlíková energie by měly být součástí spolupráce v rámci EU a dvoustranné spolupráce, zejména se zeměmi s velkou spotřebou energie, s rozvíjejícími se ekonomikami a v rámci globálních partnerství.

- Komise zahájí rozsáhlou spolupráci s Afrikou v oblasti iniciativ pro energii s cílem v souladu se zelenou knihou o politice rozvoje postupně poskytnout udržitelnou energii všem občanům.

Akce 4: podpora celosvětově právně závazných norem pro jadernou bezpečnost, zabezpečení a nešíření jaderných zbraní

- Komise vypracuje iniciativy s cílem podpořit partnerské státy, aby mezinárodní normy a postupy pro jadernou bezpečnost, zabezpečení a nešíření jaderných zbraní získaly právní závaznost a byly celosvětově účinně prováděny, zejména díky posílené spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii a uzavřením dohody mezi Euratomem a zeměmi, které jsou klíčovými dodavateli a uživateli jaderné energie.

Závěry

Evropská unie stojí na prahu období, které je pro energetickou politiku zcela nové. Díky liberalizaci, dostatečným kapacitám v dodávkách a výrobě a přiměřeným možnostem dovozu zůstaly energetické trhy v minulých letech do velké míry ušetřeny dopadů otřesů na světových trzích. Před námi jsou však dramatické změny. Ceny za energii ovlivní velká potřeba investic do energetického odvětví, stanovení cen za povolenky na emise uhlíku a vyšší mezinárodní ceny za energii. Zachování konkurenceschopnosti, zabezpečení dodávek energie a dosažení klimatických cílů bude obtížnější, pokud nebudou modernizovány elektrické sítě, zastaralé elektrárny nebudou nahrazeny konkurenceschopnějšími a čistšími alternativami a energie nebude využívána účinněji v rámci celého energetického řetězce.

Členské státy a průmysl si již uvědomily celý rozsah těchto výzev. Zabezpečení dodávek energie, účinné využívání zdrojů, přiměřené ceny a inovativní řešení jsou pro náš dlouhodobý udržitelný růst, vytváření pracovních míst a kvalitu života nezbytné. Členské státy souhlasily s tím, že tyto výzvy bude možné účinněji řešit pomocí politik a opatření na úrovni EU, tedy pokud energetická politika získá evropský rozměr. To mj. znamená, že finanční prostředky z EU budou směřovat na podporu veřejných priorit, kterým trh nemůže dostát a které přinesou Evropě největší hodnotu.

Nová energetická strategie EU bude vyžadovat velké úsilí v oblasti technických inovací a rozsáhlé investice. Podpoří dynamický a konkurenceschopný trh a více posílí institucionální předpisy týkající se sledování a řízení tohoto vývoje. Zlepší bezpečnost a udržitelnost energetických systémů, řízení sítě a regulaci trhu s energií. V rámci strategie bude vyvinuto značné úsilí s cílem informovat soukromé a obchodní spotřebitele a dát jim větší pravomoci, aby se mohli účastnit přechodu k budoucnosti udržitelné energie, například tím, že budou šetřit energií, omezí plýtvání a začnou využívat nízkouhlíkové technologie a paliva. Tržní nástroje, jako např. obchodování s emisemi a zdanění, dále podpoří investice do výroby nízkouhlíkové energie. Tato nová strategie bude prvním krokem k přípravě Evropské unie na ještě větší výzvy, jakým bude Unie muset čelit možná již před rokem 2020. Především pak v rámci interních opatření i v rámci vztahů s vnějšími partnery zajistí na evropské úrovni lepší vedení a koordinaci.

Celosvětový energetický systém vstupuje do fáze rychle probíhající přeměny, která může mít pro další desetiletí dalekosáhlé důsledky. Evropa musí jednat, než bude pozdě. Nezbývá mnoho času. Komise proto předloží většinu návrhů o tom, jak dosáhnout cílů strategie 2020, během příštích osmnácti měsíců. Je nutné, aby rychle následovala příslušná diskuze, schválení a provedení. Tímto způsobem bude Evropská unie moci lépe připravit základy pro dosažení cílů strategie 2020 – normy, pravidla, právní předpisy, plány, projekty, finanční a lidské zdroje, technologické trhy, očekávání společnosti atd. – a občany Evropy připravit na nadcházející výzvy.

Bude trvat dlouho, než změny v energetickém systému proběhnou. Proto není zaručeno, že třebaže budou strukturální změny nutné pro přechod na nízkouhlíkovou energii zahájeny nyní, bude je možné dokončit ještě v období do roku 2020, kterého se týká tato strategie. Je proto nutné mít na paměti i období po roce 2020, na které se současná strategie již nevztahuje, aby se zajistilo, že Evropská unie bude dobře připravena na splnění cíle pro období do roku 2050, kterým je bezpečný a konkurenceschopný energetický systém produkující nízké emise CO2. Komise proto v návaznosti na tuto strategii předloží kompletní energetický plán pro období do roku 2050, který zasadí opatření obsažená v tomto sdělení do dlouhodobého rámce a zohlední další a dodatečné kroky.

[1] Článek 194 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

[2] Evropská rada přesně uvedla, že EU sníží emise skleníkových plynů o 30 % „za předpokladu, že se další rozvinuté země zaváží ke srovnatelnému snížení emisí a že se hospodářsky vyspělejší rozvojové země zaváží přispět úměrně svým povinnostem a odpovídajícím možnostem“.

[3] Sdělení Komise (dok. č. 7110/10 ze dne 5. března 2010).

[4] Tento fakt dokládá šetření Komise v odvětví energetiky, sdělení Komise ze dne 1. ledna 2007 Šetření podle článku 17 nařízení (ES) č. 1/2003 v odvětvích zemního plynu a elektrické energie v Evropě – KOM(2006) 851 – a četná vyšetřování jednání narušujícího hospodářskou soutěž v tomto odvětví (např. IP/10/494 ze dne 4. května 2010).

[5] Studie fungování maloobchodního trhu s elektřinou pro spotřebitele v Evropské unii, listopad 2010.

[6] Asociace ENTSO-Electricity odhaduje, že EU bude muset v příštích deseti letech postavit nebo opravit 30 000 km kabelů rozvodných sítí.

[7] Např. Světové energetické výhledy asociace IEA na rok 2009 a 2010.

[8] Sdělení o „integrované průmyslové politice pro éru globalizace“ (KOM(2010) 619).

[9] Odhaduje se například, že ceny elektrické energie jsou v Evropě o 21 % vyšší než v USA a o 197 % vyšší než v Číně.

[10] Vydání č. 26, srpen 2010.

[11] Světový energetický výhled Mezinárodní energetické agentury na rok 2010.

[12] KOM(2008) 772.

[13] Rozhodnutí o „sdílení úsilí“ č. 406/2009/ES.

[14] Konkrétní opatření byla stanovena v Digitální agendě pro Evropu, KOM(2010) 245.

[15] Zejména s ohledem na možné kumulativní účinky různých tržních opatření.

[16] Zpráva o pokroku při vytváření vnitřního trhu s plynem a elektřinou – KOM(2010) 84.

[17] Od té doby, co bylo provedeno šetření v odvětví energetiky, které odhalilo četné problémy týkající se hospodářské soutěže v energetice a vedlo k přijetí devíti významných antitrustových rozhodnutí, Komise nadále hodnotí situaci ohledně soutěže na evropských trzích s energií.

[18] Evropská komise zřídila pracovní skupinu, která má projednat otázku zavedení inteligentních sítí na evropské úrovni: http://ec.europa.eu/energy/gas_electricity/smartgrids/taskforce_en.htm.

[19] Např. baltský trh s energií nebo středomořský okruh.

[20] V rámci takzvané poradní skupiny ad hoc byl v souvislosti s florentským fórem vyvinut cílový model pro elektřinu. Pokyny a kodexy pro realizaci tohoto cílového modelu se připravují. Cílový model pro plyn se vyvíjí v rámci madridského fóra.

[21] SEK(2010)1161 ze dne 6. října 2010.

[22] Přepracovaná směrnice (2009/29/ES) o ETS předpokládá, že v rezervě pro nové účastníky na trhu bude k dispozici až 300 milionů povolenek s cílem podpořit komerční demonstrační projekty zaměřené na zachycování a ukládání CO2 (CCS) jakož i podpořit inovativní demonstrační projekty využívajících obnovitelných zdrojů energie na území Unie.

[23] Finanční prostředky budou dostupné v souladu se současným finančním výhledem.

[24] Viz poznámka pod čarou č. 23.

[25] Viz poznámka pod čarou č. 23.

[26] Do roku 2030 by mohl veškerý předvídaný nárůst emisí CO2 připadat na nečlenské země OECD; zajištění univerzálního přístupu k moderním energetickým službám pro všechny napomůže tomu, že emise CO2 vzrostou pouze o 0,8 % (Světový energetický výhled z roku 2009 vypracovaná IEA a zvláštní výtah ze světové energetické prognózy pro rok 2010 určený pro vrcholnou schůzku o rozvojových cílech tisíciletí).

[27] Smlouva o energetickém společenství podporuje tržní integraci, ale také transponování a implementaci acquis v zemích západního Balkánu a rozšiřuje vnitřní trh EU s energií na země jihovýchodní Evropy. Nejedná se přitom pouze o rámec pro spolupráci, nýbrž o právně závazný nástroj pro přípravu na přistoupení k EU. Ke Smlouvě o energetickém společenství se chtějí připojit další země: Moldavsko je již členem, Ukrajina a Turecko se chystají stát se členy.

[28] Evropská bezpečnostní strategie byla Evropskou radou přijata v prosinci 2003.