Prováděcí předpisy pro celní kodex Společenství

Přijetí celního kodexu Společenství vedlo k doplnění, konsolidaci a zjednodušení celních předpisů a jejich sloučení do jednoho právního nástroje. Bylo také nutné do jednoho nařízení spojit prováděcí předpisy celního kodexu, které byly před tím, než nařízení vstoupilo v platnost, rozptýleny mezi velké množství právních nástrojů. Kromě tohoto zjednodušení byly prováděcí předpisy také vysvětleny a upraveny s ohledem na změny celních předpisů a byla rozšířena oblast jejich působnosti.

AKT

Nařízení Komise (EHS) č. 2454/93 ze dne 2. července 1993, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství.

PŘEHLED

Toto nařízení obsahuje prováděcí předpisy pro celní kodex Společenství. Spojuje prováděcí předpisy pro evropské celní právo do jednoho dokumentu. Zahrnuje:

• obecná prováděcí ustanovení;
• celně schválená určení;
• privilegované operace;
• celní dluh a některé kontroly.

OBECNÁ PROVÁDĚCÍ USTANOVENÍ

Tato obecná ustanovení pokrývají oblasti jako závazné informace, původ zboží, jeho hodnota a celní prohlášení.

Závazná informace

Závazná informace znamená informaci o sazebním zařazení (ZISZ) nebo informace o původu (ZIPZ):

• ZISZ je písemná informace vydaná celními orgány Evropské unie (EU) v souvislosti se zařazením zboží do kombinované nomenklatury nebo nomenklatury z ní odvozené, jako je například TARIC;
• ZIPZ je písemná informace vydaná celními orgány EU v souvislosti s preferenčním nebo nepreferenčním původem určitého zboží k dovozu nebo vývozu.

Žádost o ZIPZ se podává celním orgánům země EU, v níž má být daná informace použita, nebo celním orgánům země EU, v níž je žadatel usazen. Žadatelé o ZIPZ musí být vyrozuměni během daného časového rámce.

Žádost o ZISZ se provádí pomocí tiskopisu žádosti, který odpovídá vzoru stanovenému v nařízení.

Původ zboží

Nařízení stanovuje kritéria pro udělování výrobkům statutu původu v zemi, v níž byly vyrobeny. Patří sem dva typy původu zboží:

• nepreferenční původ;
• preferenční původ.

V případě zboží nepreferenčního původu nařízení specifikuje opracování nebo zpracování potřebné pro naplnění kritérií stanovených v celním kodexu. To daným výrobkům uděluje status původu v zemi, v níž bylo opracování nebo zpracování provedeno. Celní kodex stanovuje, že zboží, jehož výroba zahrnuje dvě nebo více zemí, má původ v zemi, ve které se provádí poslední zásadní opracování nebo zpracování.

V případě zboží preferenčního původu nařízení stanovuje podmínky, za kterých zboží může získat původ, díky němuž se na ně může vztahovat preferenční sazební opatření. Tato preferenční sazební opatření EU přijala jednostranně pro některé země a území (rozvojové země, prostřednictvím systému všeobecných celních preferencí (GSP), nebo země a území západního Balkánu). Pro udělení tohoto preferenčního původu musí být výrobek zcela získán ve zvýhodněné zemi nebo být výsledkem dostatečného zpracování zboží dovezeného ze třetí země. Toto nařízení také stanovuje kritéria pro dostatečné zpracování pro různé kategorie výrobků a postupy, které je nutné respektovat.

Celní hodnota

Zdrojem předpisů o určování celní hodnoty je dohoda Světové obchodní organizace (WTO) o určování celní hodnoty. Tato dohoda byla přenesena do celního kodexu Společenství a příslušných prováděcích ustanovení. Hlavním cílem určování celní hodnoty je použití celního sazebníku Společenství. Určování celní hodnoty se používá pro výpočet cel a má dopad na daň z přidané hodnoty (DPH), statistiku a provádění obchodní politiky. Celní hodnota dovezeného zboží je hodnota příslušné transakce, tj. cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena, za zboží při prodeji na vývoz na celní území Společenství. Když cenu není možné určit, je celní hodnota vypočtena podle posloupnosti různých kritérií.

Vstup zboží na celní území

Když zboží vstoupí na celní území Společenství, může být prozkoumáno nebo z něho mohou být odebrány vzorky. Povolení prohlédnout zboží se uděluje osobě, která je oprávněna přidělit zboží celně schválené určení, na základě ústní žádosti. Odběr vzorků se povoluje pouze na základě písemné žádosti zúčastněné osoby.

Celní prohlášení

Nařízení obsahuje ustanovení týkající se celních prohlášení, která se obvykle provádějí:

• písemně, zejména s ohledem na potřebné tiskopisy, požadované informace a přiložené doklady;
• na počítači;
• ústně.

Zjednodušené postupy

Zjednodušené postupy se vztahují na propuštění do volného oběhu, prohlášení s návrhem na propuštění zboží do celního režimu s hospodářským účinkem (například uskladňování v celním skladu, aktivní zušlechťovací styk, přepracování pod celním dohledem a režim dočasného použití) a vývozní prohlášení.

CELNĚ SCHVÁLENÉ URČENÍ

Ustanovení týkající se celně schváleného určení zahrnují zejména tyto oblasti:

• propuštění do volného oběhu;
• celní status zboží a tranzit;
• celní režimy s ekonomickým účinkem;
• prováděcí ustanovení pro vývoz zboží a jeho přepravu z celního území Společenství.

Celní status zboží

Všechno zboží na celním území Společenství je považováno za zboží Společenství.

Následující se nepovažuje za zboží Společenství:

• zboží, které není zbožím Společenství, které vstoupilo na celní území Společenství a které od doby vstupu podléhá celnímu dohledu;
• zboží v dočasném uskladnění nebo ve svobodném pásmu či svobodném skladu;
• zboží propuštěné do podmíněného systému.

Pokud se zboží nepovažuje za zboží Společenství, jeho status Společenství lze stanovit, pokud:

• bylo dovezeno z jiné země EU, aniž by se cestou dostalo na území země, která není členem EU;
• bylo dovezeno z jiné země EU přes území země, která není členem EU, na podkladě jediného přepravního dokladu;
• bylo dovezeno z jiné země EU a přeloženo v zemi mimo EU na jiný dopravní prostředek než ten, na který bylo původně naloženo, s jediným přepravním dokladem ze země EU, kterou lze konzultovat.

Tranzit

Režim vnějšího tranzitu řídí pohyb na celním území Společenství. Vztahuje se na:

• zboží, které není zbožím Společenství, s pozastavením platby cel a dalších dovozních daní;
• zboží Společenství v určitých případech stanovených v předpisech.

Režim vnitřního tranzitu zachovává zboží status Společenství, když na cestě mezi dvěma místy ležícími v EU se musí zboží přepravit přes zemi mimo EU.

Tranzit je možné provést s využitím režimů stanovených v předpisech, zejména v tranzitním režimu Společenství a karnetu TIR.

Celní režimy s ekonomickým účinkem

Tyto režimy umožňují provádět určité ekonomické činnosti, aniž by vznikla nějaká celní povinnost, s cílem přilákat a zachovat hospodářské činnosti v EU. Tyto režimy umožňují například uložení zboží, které není zbožím Společenství, na celním území Společenství nebo dovoz surovin pro další zpracování a následný zpětný vývoz. K těmto opatřením patří:

• uskladňování v celním skladu;
• aktivní zušlechťovací styk;
• přepracování pod celním dohledem;
• režim dočasného použití (tento režim řídí podmínky úplného osvobození od dovozního cla u určitého zboží se zvláštním účelem);
• pasivní zušlechťovací styk.

Vývoz

Režim vývozu umožňuje, aby zboží Společenství opustilo celní území Společenství. Kromě zboží v režimu pasivního zušlechťovacího styku nebo v tranzitním režimu je veškeré zboží Společenství opouštějící celní území v režimu vývozu.

Vývozce je osoba, jejímž jménem se podává prohlášení a kdo, po přijetí prohlášení, má k danému zboží vlastnické nebo obdobné právo umožňující s ním nakládat. Pokud má k danému zboží vlastnické nebo obdobné právo umožňující s ním nakládat osoba usazená mimo EU, považuje se za vývozce ta smluvní strana, která je usazena ve Společenství.

Zboží opouštějící celní území Společenství

Nařízení stanovuje podmínky vztahující se na zboží, které při dopravě mezi dvěma místy na celním území Společenství dočasně toto území opustí, bez ohledu na to, zda se dostane na území třetí země, nebo ne, a jehož odchod nebo vývoz z celního území Společenství jsou zakázány nebo podléhají omezením.

PRIVILEGOVANÉ OPERACE

Tato ustanovení se týkají zboží Společenství, které se po vývozu dostane zpět na celní území Společenství (vrácené zboží). Cílem je zastavit účtování dovozních cel, když je vyvezené zboží Společenství vráceno, například kvůli tomu, že se neprodalo nebo bylo vadné. Tato část také upravuje případy, ve kterých EU platila vývozní náhrady nebo jiné podobné finančních výhody, například v rámci společné zemědělské politiky.

CELNÍ DLUH

Nařízení specifikuje případy, v nichž se nedostatky považují za nedostatky, které nemají zásadní vliv na správné provádění dočasného uskladnění ani daného celního režimu. Věnuje se také přirozenému úbytku a zboží ve zvláštní situaci, jako je opuštěné zboží. Specifikuje také podmínky, za kterých není povinné dodatečné zaúčtování celního dluhu, a příslušné režimy.

Vrácení nebo prominutí dovozních nebo vývozních cel

Obecná ustanovení týkající se vrácení nebo prominutí stanovují, jak uplatňovat a vysvětlovat postup pro udělování žádostí. Stanovují, která rozhodnutí by měly provádět celní orgány zemí EU a která Komise, a určuje správní spolupráci celních orgánů zemí EU.

KONTROLY POUŽÍVÁNÍ A URČENÍ

Uplatnění pravidel může záviset na důkazu, že dané zboží odpovídá podmínkám předepsaným pro jejich použití nebo místa určení. Tento důkaz se provádí předložením „kontrolního výtisku T5“ vytvořeného a použitého v souladu s příslušnými ustanoveními.

See also

• Další informace jsou k dispozici na internetových stránkách GŘ pro daně a celní unii Evropské komise (DE) (EN) (FR)

Poslední aktualizace: 30.07.2010