Pracovníci ze zemí mimo EU – jednotné povolení k pobytu a práci v EU (2026)

KLÍČOVÉ BODY

Oblast působnosti

Tato směrnice:

• se vztahuje na občany třetích zemí, kteří:
  • žádají o povolení k pobytu v členském státě za účelem práce,
  • získali povolení k pobytu v členském státě, ať už z pracovních nebo jiných důvodů (pokud mají právo pracovat);
• se nevztahuje na řadu státních příslušníků třetích zemí, jako jsou rodinní příslušníci občanů EU, sezónní pracovníci, osoby požívající mezinárodní ochrany nebo osoby s právem na volný pohyb v rámci EU.

Jednotný postup vyřizování žádostí

Členské státy:

• rozhodují, zda žádost o povolení podá státní příslušník země mimo EU nebo jeho zaměstnavatel, případně oba;
• musí posoudit a přezkoumat žádosti podané státními příslušníky třetích zemí, kteří mají bydliště mimo daný členský stát, nebo v případě těch, kteří mají platné povolení k pobytu, přímo v tomto členském státě; členské státy mohou na svém území povolit podání žádosti i jiným státním příslušníkům třetích zemí, kteří se v členském státě zdržují legálně;
• jmenují příslušný orgán, který obdrží žádost a rozhodne o úplné žádosti o vydání, změně nebo prodloužení platnosti jediného povolení k pobytu i k práci do 90 dnů od podání žádosti (ve složitých případech může být lhůta prodloužena o dalších 30 dnů);
• používají jednotný formát povolení stanovený v nařízení (ES) č. 1030/2002;
• podávají písemné vysvětlení při zamítnutí žádosti nebo odnětí jednotného povolení a uvádějí soud nebo správní orgán, u kterého může dotčená osoba podat odvolání, a související lhůtu;
• zpřístupňují a na požádání státním příslušníkům země mimo EU a jejich budoucím zaměstnavatelům poskytují informace o postupu podávání žádostí a o jejich právech a povinnostech;
• nesmí účtovat nepřiměřené nebo nadměrné poplatky za zpracování žádosti.

Práva a rovné zacházení

Držitelé jednotného povolení mají právo:

• vstupovat na území vydávajícího členského státu, žít v něm a volně po něm cestovat,
• provádět práci uvedenou v povolení,
• být informováni o svých právech,
• za určitých podmínek změnit zaměstnavatele během doby platnosti jednotného povolení,
• být nezaměstnaní a pobývat na území členského státu:
  • po dobu nejméně tří měsíců během doby platnosti jednotného povolení, pokud je státní příslušník třetí země držitelem jednotného povolení po dobu kratší než dva roky,
  • po dobu nejméně šesti měsíců během doby platnosti jednotného povolení, pokud je státní příslušník třetí země držitelem jednotného povolení déle než dva roky – v tomto případě mohou členské státy požadovat, aby držitelé jednotného povolení předložili důkaz o tom, že mají dostatečné prostředky na obživu, aniž by využili systém sociální pomoci daného členského státu,
• pobývat na území členského státu během řízení o prodloužení jednotného povolení,
• požívat stejného zacházení jako státní příslušníci členského státu (i když členské státy mohou uplatňovat určitá omezení), alespoň pokud jde o:
  • pracovní podmínky, včetně mzdy, pracovní doby, dovolené, svátků a bezpečnosti a ochrany zdraví na pracovišti,
  • právo na stávku a protestní akce a členství v odborech,
  • vzdělávání a odbornou přípravu;
  • uznávání kvalifikací,
  • některé oblasti sociálního zabezpečení a daňových výhod,
  • přístup k veřejným statkům a službám, včetně přístupu k veřejnému a soukromému bydlení a poradenství úřadů práce.

Obecná ustanovení

Členské státy musí:

• předcházet možnému zneužívání, a to i prostřednictvím kontrol, a postihovat zaměstnavatele, kteří porušují vnitrostátní právní předpisy o rovném zacházení,
• umožnit státním příslušníkům zemí mimo EU podávat stížnosti na své zaměstnavatele, a to jak přímo, tak prostřednictvím třetích stran,
• široké veřejnosti snadno zpřístupnit pravidelně aktualizované informace o podmínkách přijetí a pobytu za účelem práce, včetně práv, povinností a procesních záruk.

Evropská komise pravidelně, nejpozději však do 21. května 2029, podává Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie zprávu o uplatňování této směrnice.

Směrnice od 22. května 2026 zruší směrnici 2011/98/EU (viz shrnutí). Směrnice se nevztahuje na Dánsko a Irsko.