Mezinárodní úmluva o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží

KLÍČOVÉ BODY

Úmluva:

• potvrzuje, že všichni signatáři:
  • zaručí, že budou jejich celní a statistická čísla v souladu s harmonizovaným systémem, jakmile tato úmluva vstoupí v platnost,
  • používají všeobecná pravidla úmluvy,
  • zveřejní obchodní statistiky dovozu a vývozu v souladu s šestimístnými číselnými znaky harmonizovaného systému,
  • mohou používat další třídění ke klasifikaci zboží na nižší úrovni, než je harmonizovaný systém,
• umožňuje rozvojovým zemím:
  • odložit používání některých nebo všech položek harmonizovaného systému, ale naléhavě je vyzývá, aby přijaly systém do pěti let,
• uvádí, že rozvinuté země na požádání poskytnou technickou pomoc rozvojovým zemím, aby jim pomohly uplatňovat harmonizovaný systém,
• zřizuje výbor pro harmonizovaný systém, který:
  • je složený ze zástupce každého signatáře,
  • schází se zpravidla nejméně dvakrát ročně,
  • navrhuje změny úmluvy,
  • vypracovává vysvětlivky, stanoviska k zařazení zboží a doporučení k zajištění jednotného výkladu harmonizovaného systému,
  • shromažďuje a šíří informace o harmonizovaném systému,
• uvádí, že Světová celní organizace (WCO) (dříve Rada pro celní spolupráci) přezkoumává navrhované změny úmluvy a vydává k nim signatářům doporučení,
• ukládá povinnost, aby každý spor mezi signatáři týkající se výkladu nebo používání této úmluvy byl řešen jednáním – pokud jednání nebude úspěšné, bude otázka předložena výboru pro harmonizovaný systém WCO,
• stanoví, že přistoupit k úmluvě mohou tyto subjekty:
  • členské země WCO,
  • celní nebo hospodářské unie s pravomocí uzavírat smlouvy,
  • země pozvané k přistoupení k úmluvě,
• uděluje signatářům právo rozhodnout, zda se úmluva použije na jejich závislých územích,
• se uzavírá na dobu určitou.

Úmluva nahrazuje Úmluvu o nomenklatuře podepsanou v Bruselu dne 15. prosince 1950.