Rovnost žen a mužů na trhu práce

KLÍČOVÉ BODY

Rovnost mezi muži a ženami je základní zásadou práva EU, která se vztahuje na několik aspektů života ve společnosti, včetně otázek zaměstnání a povolání.

Rovnost v zaměstnání a pracovní podmínky

Směrnice 2006/54/ES zakazuje přímou¹ a nepřímou diskriminaci² mezi muži a ženami, pokud jde o:

• nábor, přístup k zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti,
• pracovní podmínky, včetně mzdy a propouštění,
• odborné vzdělávání a postup v zaměstnání,
• členství a zapojení do organizací zaměstnanců nebo zaměstnavatelů.

Kromě toho směrnice provádí zásadu rovného odměňování zakotvenou v článku 157 Smlouvy o fungování Evropské unie a zakazuje diskriminaci na základě pohlaví v oblasti odměňování za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Mzda je definována jako běžná základní nebo minimální mzda nebo plat a jakákoli jiná peněžní nebo naturální odměna, kterou pracovník dostává přímo nebo nepřímo (doplňkové nebo pohyblivé složky) v souvislosti se svým zaměstnáním od svého zaměstnavatele. Pokud se pro stanovení odměny používají systémy klasifikace pracovních míst, měly by být založeny na stejných kritériích pro ženy i muže a měly by být vypracovány tak, aby vyloučily jakoukoli diskriminaci na základě pohlaví.

Členské státy EU musí povzbuzovat zaměstnavatele, aby potlačovali diskriminaci (přímou i nepřímou) na základě pohlaví, zejména obtěžování³ a sexuální obtěžování⁴.

Rovnost v sociálním zabezpečení pracovníků

Ženy a muži mají právo na rovné zacházení v rámci systémů sociálního zabezpečení pracovníků, zejména pokud jde o:

• oblast působnosti těchto systémů a podmínky přístupu k nim,
• stanovení různých pravidel, pokud jde o věk pro vstup do systému nebo minimální dobu zaměstnání nebo členství v systému, která je nutná pro získání výhod z něj plynoucích,
• příspěvky do těchto systémů,
• výpočet dávek, včetně dodatkových dávek, a podmínky trvání a zachování nároku na dávky.

Tato zásada se vztahuje na pracující, včetně:

• samostatně výdělečně činných osob (pro tuto kategorii však mohou členské státy stanovit odlišné zacházení, pokud jde o věk odchodu do důchodu),
• pracovníků, jejichž činnost je přerušena nemocí, úrazem nebo nedobrovolnou nezaměstnaností,
• osob ucházejících se o zaměstnání, důchodců a zdravotně postižených pracovníků a osob, které vznášejí nároky v rámci systémů sociálního zabezpečení pracovníků.

Mateřská dovolená, otcovská dovolená a dovolená v případě osvojení dítěte

Při návratu z mateřské dovolené, otcovské dovolené nebo dovolené v případě osvojení mají pracovníci nárok:

• vrátit se na stejné nebo rovnocenné pracovní místo za podmínek, které nejsou méně příznivé,
• na prospěch ze zlepšení pracovních podmínek, na který by měli nárok během své nepřítomnosti.

Ochrana práv

• Členské státy musí stanovit opravné prostředky pro pracovníky, kteří se stali oběťmi diskriminace, jako jsou dohodovací řízení a soudní řízení. Přijmou mimo jiné nezbytná opatření na ochranu pracovníků a jejich zástupců před veškerým nepříznivým zacházením ze strany zaměstnavatele v reakci na stížnost podanou na úrovni podniku nebo v reakci na soudní řízení.
• Členské státy také musí stanovit sankce a opatření pro zajištění náhrady nebo vyrovnání přiměřeného utrpěné škodě.
• V případě soudního řízení se důkazní břemeno sdílí mezi osobou, která podává stížnost na diskriminaci, a stranou obviněnou z diskriminace. Pokud stěžovatel předloží soudu skutečnosti, které mohou vytvářet předpoklad diskriminace (např. všechny ženy v podniku mají nižší platy než muži za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty), musí žalovaný prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení (např. jejich pracovní místa jsou odlišná nebo pracují na částečný úvazek).
• Je třeba poznamenat, že kapitola III (Opravné prostředky a prosazování) směrnice (EU) 2023/970 o pravidlech pro transparentnost odměňování v souvislosti se stejnou odměnou za stejnou práci (viz shrnutí) se vztahuje na řízení týkající se jakéhokoli práva nebo povinnosti související se zásadou rovného odměňování stanovenou v článku 4 směrnice 2006/54/ES. Přestože právo na stejnou odměnu pro ženy a muže za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty je dosud zakotveno v článku 157 Smlouvy o fungování Evropské unie a ve směrnici 2006/54/ES, je obtížné tuto zásadu uplatňovat a prosazovat. Pravidla stanovená ve směrnici (EU) 2023/970 se použijí ode dne 7. června 2026.

Podpora rovného zacházení

Pozměňující směrnice (EU) 2024/1500 vypouští článek 20 směrnice 2006/54/ES o orgánech pro rovné zacházení. Tento článek ponechával členským státům široký prostor pro uvážení, pokud jde o mandáty, pravomoci, strukturu, zdroje a fungování těchto orgánů, což vedlo k rozdílům v úrovni ochrany proti diskriminaci mezi členskými státy.

Pozměňující směrnice proto stanovuje minimální standardy pro fungování těchto orgánů, aby se zvýšila jejich účinnost a zaručila jejich nezávislost a lépe se uplatňovala zásada rovného zacházení. Požaduje, aby členské státy zajistily, že orgány pro rovnost:

• jsou nezávislé a nepodléhají vnějším vlivům,
• mají k dispozici zdroje potřebné k efektivnímu plnění svých úkolů,
• provádějí činnosti k předcházení diskriminaci a podpoře rovného zacházení,
• pomáhají obětem,
• mohou stranám nabídnout možnost alternativního řešení jejich sporu,
• mohou provádět šetření porušení zásady rovného zacházení,
• mohou jednat v soudních řízeních v občanskoprávních a správních věcech týkajících se uplatňování zásady rovného zacházení.

Zrušení

Směrnice 2006/54/ES přepracovává a nahrazuje několik směrnic (75/117/EHS, 76/207/EHS, 2002/73/ES, 86/378/EHS, 96/97/ES, 97/80/ES a 98/52/ES) a jejich následné změny.