Přijetí eura

KLÍČOVÉ BODY

Nařízení (ES) č. 974/98:

• ve své příloze uvádí data přijetí eura a přechodu na hotovostní euro a období pro stažení¹, případně pro každý zúčastněný členský stát,
• potvrzuje zavedení jednotné měny:
  • je euro,
  • se dělí na 100 centů,
  • nahrazuje národní měny zúčastněných členských států podle dohodnutého směnného kurzu,
  • je zúčtovací jednotka Evropské centrální banky a zúčastněných národních centrálních bank,
• uvádí, že odkaz na národní měnu v právním nástroji² platí stejně, jako kdyby byl denominován v eurech,
• národní bankovky a mince zachovaly své postavení zákonného platidla ke dni, kdy vstoupí v platnost nařízení o zavedení eura v daném členském státě,
• dává:
  • Evropské centrální bance a národním centrálním bankám členských států zapojených do eurozóny výlučnou pravomoc uvádět eurobankovky do oběhu,
  • členské státy jsou odpovědné za vydávání euromincí, které odpovídají nominálním hodnotám a technickým specifikacím schváleným Radou Evropské unie,
• stanovuje podmínky období pro stažení pro národní měny, což je možnost, které žádný členský stát eurozóny ještě nevyužil,
• popisuje „přechodné období“ jako maximálně tříleté, které začíná dnem přijetí eura a končí dnem přechodu na hotovostní euro,
• uvádí, že národní bankovky a mince zůstávají zákonným platidlem nejpozději do šesti měsíců od příslušného data přechodu na euro – během tohoto období musí banky a úvěrové instituce vyměnit klientům jejich národní měnu za eura bez poplatku, poté jsou v členských státech eurozóny zákonným platidlem pouze eurobankovky a euromince,
• požaduje, aby členské státy uplatňovaly sankce proti padělaným eurobankovkám a euromincím.

Nařízení (ES) č. 1103/97:

• nahrazuje od 1. ledna 1999 ve všech právních dokumentech evropskou měnovou jednotku, koš národních měn, který se dříve používal pro účetní účely EU, eurem s přepočítacím kurzem 1:1,
• zaručuje, že zavedení eura neovlivní kontinuitu smluv a všech právních dohod a závazků obsahujících odkaz na národní měnu,
• uvádí, že přepočítací koeficienty národních měn na euro jsou šesticiferné. Nesmí se zaokrouhlovat ani nahoru, ani dolů,
• vyžaduje, aby jakýkoli převod z jedné národní měny na jinou probíhal prostřednictvím eura.

Článek 140 SFEU a Protokol č. 13 připojený ke SFEU stanoví hospodářské a finanční podmínky, tzv.„konvergenční kritéria“, které musí členské státy splnit, aby mohly přijmout euro. Jedná se o následující.

• Cenová stabilita. Míra inflace nesmí být vyšší než 1,5 procentního bodu nad průměrem tří členských států s nejlepšími výsledky za jeden rok.
• Veřejné finance. Ty musí být řádné a udržitelné, což dokládá neexistence rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku.
• Stabilita směnného kurzu. Je třeba se vyhnout nadměrným výkyvům měny, což se projevuje účastí v mechanismu směnných kurzů bez vážného napětí a bez devalvace po dobu nejméně dvou let.
• Konvergence úrokových sazeb. Dlouhodobé úrokové sazby nesmí překročit (o více než 2 procentní body) sazbu průměru tří členských států, které dosáhly nejlepších výsledků, pokud jde o cenovou stabilitu.