This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Nařízení Dublin III určuje členské státy Evropské unie (EU) příslušné k posuzování žádosti o azyl. Poskytuje žadatelům lepší ochranu až do stanovení jejich postavení. Vytváří též nový systém pro odhalování raných problémů ve vnitrostátních azylových nebo přijímacích systémech a pro řešení jejich základních příčin předtím, než se rozvinou v plnohodnotné krize.
Podle důležitosti mezi ně patří:
Nařízení obsahuje více ochranných záruk pro žadatele, například:
Žadatelé nesmí být obecně zajištěni pouze proto, že žádají o azyl. Podle nařízení mají však žadatelé být zajištěni, pokud hrozí nebezpečí útěku (např. při přemisťování do jiného členského státu).
Nařízení Dublin III systém zefektivňuje tím, že zavádí mechanismus pro včasné varování, připravenost a řešení krizí, který má:
Nařízení (EU) č. 604/2013 se zrušuje nařízením (EU) 2024/1351 (viz shrnutí) s účinností od .
Uplatňuje se ode dne .
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne , kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (přepracované znění) (Úř. věst. L 180, , s. 31–59).
Postupné změny nařízení (EU) č. 604/2013 byly začleněny do základního textu. Toto konsolidované znění má pouze dokumentární hodnotu.
Poslední aktualizace