Sociální politika

Článek 151 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) uvádí cíle sociální politiky EU: podpora zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek, rovné zacházení s pracovníky, přiměřená sociální ochrana podle potřeby, sociální dialog, rozvoj lidských zdrojů za účelem trvale vysoké zaměstnanosti a boj proti vyloučením.

Kromě toho článek 6 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví závaznou platnost sociálním právům v Listině základních práv EU. V článku 9 Smlouvy o fungování EU je stanovena horizontální sociální klauzule. Vymezení a provádění politik a opatření EU musí brát v úvahu následující sociální požadavky:

• podpora vysoké úrovně zaměstnanosti,
• záruka přiměřené sociální ochrany,
• boj proti sociálnímu vyloučení,
• vysoká úroveň vzdělání, odborné přípravy a ochrany lidského zdraví.

Sociální politika je především odpovědností zemí EU. Nicméně některé aspekty patří mezi sdílené kompetence s EU.

Evropský parlament a Rada mohou přijmout podpůrná opatření na podporu a doplnění akcí zemí EU v některých oblastech, jako je boj proti sociálnímu vyloučení. Mohou také přijmout minimální požadavky ve formě směrnic, zejména právních předpisů, které zemím EU umožňují přijímat další přísnější opatření. Tyto směrnice se mohou týkat pouze těchto oblastí:

• bezpečnost a ochrana zdraví pracovníků,
• pracovní podmínky,
• sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků (země EU zůstávají zodpovědné za definování základních zásad svého systému sociálního zabezpečení),
• ochrana pracovníků v případě ukončení jejich pracovní smlouvy,
• informace a ochrana pracovníků,
• kolektivní zastoupení a obrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů,
• pracovní podmínky státních příslušníků ze zemí mimo EU legálně pobývajících na území EU,
• začleňování osob vyloučených z trhu práce,
• rovnosti příležitostí mezi muži a ženami v souvislosti se zacházením v zaměstnání.

Provádění těchto opatření mohou mít na starosti sociální partneři.