Omezující opatření (sankce)

Článek 29 Smlouvy o Evropské unii (SEU) v kontextu společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie (SZBP) umožňuje, aby Rada Evropské unie přijala rozhodnutí o uvalení omezujících opatření (často označovaných jako sankce) na státy, jež nejsou členy Evropské unie, na nestátní subjekty či na fyzické osoby.

Tato opatření nejsou represivní; jejich účelem je to, aby strany, které za příslušné chování nesou odpovědnost (např. odpovědnost za to, že nedodržují mezinárodní právo nebo lidská práva nebo že uplatňují politiku nebo provádějí činnost, které nejsou v souladu s právním státem nebo demokratickými principy), toto chování změnily. Opatření musí být v souladu s cíli vnější činnosti EU dle ustanovení článku 21 Smlouvy o EU.

Článek 29 Smlouvy o EU stanoví, že rozhodnutí o uvalení, obnovení nebo zrušení sankčního režimu přijímá Rada jednomyslným hlasováním na základě návrhu vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Hospodářské a finanční aspekty těchto rozhodnutí (např. dovozní/vývozní omezení a zmrazení majetku) se provádějí nařízeními, které Rada přijímá kvalifikovanou většinou podle článku 215 SFEU (kvalifikovaná většina) na základě společného návrhu vysokého představitele a Evropské komise.

Sankce může Evropská unie uložit z vlastní iniciativy nebo při provádění opatření k provádění rezolucí Rady bezpečnosti OSN.

Omezující opatření mohou zahrnovat:

• zákazy vývozu zbraní a souvisejícího zařízení
• omezení vstupu (zákaz udělování víz nebo zákaz cestování)
• hospodářská opatření, např. omezování dovozu i vývozu
• zmrazení finančních prostředků a ekonomických zdrojů ve vlastnictví fyzických či právnických osob.

Za provádění a vynucování nařízení, jimiž se uvalují omezující opatření přijatá podle článku 215 SFEU, ze strany členských států nese odpovědnost Komise; k tomuto účelu Komise členské státy sleduje, jak opatření provádějí a vynucují. Komise rovněž fyzické osoby, podniky, humanitární organizace i členské státy podporuje v uplatňování sankcí tím, že vydává metodické pokyny a příslušným vnitrostátním orgánům poskytuje na základě jejich žádosti výkladová stanoviska.