Zásada předběžné opatrnosti

Zásada předběžné opatrnosti je přístup k řízení rizik. Pokud existuje možnost, že určitá politika nebo opatření může veřejnosti nebo životnímu prostředí způsobit škodu, a pokud v dané problematice ještě neexistuje vědecká shoda, příslušná politika nebo opatření by se neměly realizovat. Politiku či opatření je však možné přezkoumat, jakmile bude k dispozici více vědeckých informací. Zásada je uvedena v článku 191 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU).

Pojem zásady předběžné opatrnosti byl poprvé použit ve sdělení Evropské komise přijatém v únoru 2000, které pojem vymezilo a popsalo předpoklad, jak se bude používat.

Na zásadu předběžné opatrnosti je možné se odvolávat pouze v případě potenciálního rizika a nelze ji použít k odůvodnění svévolných rozhodnutí.

Příklady toho, kde EU zásadu předběžné opatrnosti použila, zahrnují její regulační rámec pro chemické látky (nařízení (ES) č. 1907/2006, známé jako REACH) a obecné nařízení o potravinovém právu (nařízení (ES) č. 178/2002).