Stálá strukturovaná spolupráce

Na základě Lisabonské smlouvy mohou některé země EU posílit svou spolupráci ve vojenských záležitostech vytvořením stálé strukturované spolupráce (čl. 42 odst. 6 a článek 46 Smlouvy o Evropské unii (SEU)). Země, které mají o stálou strukturovanou spolupráci zájem, musí splňovat dvě hlavní podmínky stanovené v Protokolu č. 10 připojeném ke Smlouvě:

• intenzivně rozvíjet obranné schopnosti prostřednictvím rozvoje svého vnitrostátního příspěvku a případné účasti v mnohonárodních silách, v hlavních evropských programech pro výbavu a v činnosti Evropské obranné agentury pro oblast rozvoje obranných schopností, výzkumu, pořizování a vyzbrojování;
• mít do roku 2010 schopnost poskytnout bojové jednotky a podpůrné logistické prvky, které jsou schopny provádět úkoly uvedené v článku 43 SEU do 5 až 30 dnů, a v případě potřeby 30 až 120 dnů.

Příspěvky zúčastněných zemí pravidelně vyhodnocuje Evropská obranná agentura.

Země EU, které chtějí vytvořit stálou strukturovanou spolupráci, musí svůj záměr oznámit Radě a vysokému představiteli EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Na základě tohoto oznámení musí Rada kvalifikovanou většinou přijmout rozhodnutí o zřízení stálé strukturované spolupráce a vytvořit seznam zúčastněných zemí. Rada také rozhoduje o členství nových zemí nebo o pozastavení členství některých z nich, a to kvalifikovanou většinou členů podílejících se na stálé strukturované spolupráci. Rozhodnutí a doporučení přijatá v rámci takovéto stálé strukturované spolupráce se přijímají jednomyslným rozhodnutím pouze zúčastněných členů Rady.