Překlenovací ustanovení

Za účelem dosažení větší flexibility v rozhodování Evropské unie (EU) zavádí čl. 48 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU) možnost dvou druhů obecných překlenovacích ustanovení, která umožňují za určitých podmínek provést změnu původně stanoveného legislativního procesu.

Použití překlenovacího ustanovení znamená, že není nutné formálně měnit smlouvy EU, a tudíž není nutná ratifikace členskými státy EU.

Obecná překlenovací ustanovení

• První druh obecného překlenovacího ustanovení umožňuje změnu jednomyslného rozhodování Rady Evropské unie na rozhodování kvalifikovanou většinou. To se použije na legislativní návrhy, u kterých Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) nebo hlava V SEU (která se týká vnější činnosti EU a společné zahraniční a bezpečnostní politiky) stanoví, že Rada by měla jednat jednomyslně. Je třeba poznamenat, že tento postup se nepoužije na rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.
• Druhým případem obecného překlenovacího ustanovení je situace, kdy SFEU vyžaduje, aby legislativní akty byly přijímány zvláštním legislativním postupem, přičemž Rada je jediným normotvůrcem a Evropský parlament je buď konzultován, nebo požádán o souhlas. V tomto případě by překlenovací ustanovení umožnilo změnu ze zvláštního legislativního postupu na řádný legislativní postup (dříve známý jako spolurozhodování).

Oblasti příslušnosti EU se ani v jednom z těchto případů nemění. Po obdržení oznámení Evropské rady, že se navrhuje použití obecného překlenovacího ustanovení, mají vnitrostátní parlamenty 6 měsíců na to, aby zaregistrovaly své veto. Dále musí udělit souhlas s použitím překlenovacího ustanovení většina poslanců Parlamentu. Až pak může Evropská rada jednomyslně schválit kterýkoliv druh překlenovacích ustanovení.

Zvláštní překlenovací ustanovení

Smlouvy EU také stanoví překlenovací ustanovení, které se vztahují na šest specifických oblastí politiky. Těchto šest zvláštních překlenovacích ustanovení se použije v těchto oblastech:

1. společná zahraniční a bezpečnostní politika (čl. 31 odst. 3 SEU);
2. rodinné právo s mezinárodním prvkem (čl. 81 odst. 3 SFEU);
3. sociální politika (čl. 153 odst. 2 SFEU);
4. politika v oblasti životního prostředí (čl. 192 odst. 2 SFEU);
5. víceletý finanční rámec (čl. 312 odst. 2 SFEU) a
6. posílená spolupráce (článek 333 SFEU).

Pokud se orgány rozhodnou použít překlenovací ustanovení, podmínky pro přijetí právních předpisů v těchto oblastech vyžadují méně složitý postup. V prvních čtyřech případech rozhoduje o překlenovacích ustanoveních Rada, zatímco v posledních dvou Evropská rada.