Ustanovení o vzájemné obraně

Lisabonská smlouva posiluje solidaritu mezi členskými státy Evropské unie (EU) při řešení vnějších hrozeb zavedením ustanovení o vzájemné obraně (čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii). Toto ustanovení stanoví, že pokud se některý členský stát stane na svém území obětí ozbrojené agrese, pak jsou ostatní členské státy povinny pomoci všemi dostupnými prostředky v souladu s článkem 51 Charty Spojených národů.

Tato povinnost vzájemné obrany je závazná pro všechny členské státy. Nemá však vliv na neutralitu některých členských států a je v souladu se závazky těch zemí, které jsou členy NATO.

Toto ustanovení je doplněno doložkou solidarity (článek 222 Smlouvy o fungování Evropské unie), která stanoví, že pokud je některý členský stát obětí teroristického útoku nebo přírodní či člověkem způsobené pohromy, musí členské státy jednat společně.