Mezinárodní spolupráce

Rozvojová spolupráce Evropské unie (EU) začala podpisem Římské smlouvy v roce 1957 a jejími prvními příjemci byly zámořské země a území členských států EU. V průběhu let se rozsah rozvojové spolupráce EU postupně prohluboval. EU je nyní největším dárcem na světě a spolupracuje s přibližně 160 zeměmi.

Rozvojová spolupráce musí probíhat v souladu se zásadami a cíli vnější činnosti EU. Jejím hlavním cílem je snížit a v dlouhodobém horizontu vymýtit chudobu ve světě podporou udržitelného hospodářského, sociálního a environmentálního rozvoje rozvojových zemí v souladu s cíli udržitelného rozvoje OSN.

Hlavní zásady vnější činnosti EU a rozvojové spolupráce jsou uvedeny v článku 21 Smlouvy o Evropské unii a v článku 208 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Nástroje EU pro financování vnější činnosti prošly v posledních letech racionalizací. Od přijetí víceletého finančního rámce na období 2021–2027 je hlavním nástrojem financování vnější činnosti EU Nástroj pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa. Zahrnuje spolupráci se všemi zeměmi mimo EU, kromě zámořských zemí a území a zemí, které dostávají předvstupní finanční prostředky.

Před rokem 2021 byl Evropský rozvojový fond (který nebyl součástí rozpočtu EU) hlavním nástrojem rozvojové pomoci EU pro 79 afrických, karibských a tichomořských zemí (AKT) a zámořských zemí a území. V posledním víceletém finančním rámci EU (2021–2027) byla spolupráce se zeměmi AKT začleněna do rozpočtu EU a je hrazena z Nástroje pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci – Globální Evropa.

Ačkoli platnost dohody mezi EU a zeměmi AKT z roku 2000 (dohoda z Cotonou) měla skončit v roce 2020, její uplatňování bylo prodlouženo do 30. září 2023, pokud před tímto datem nevstoupí v platnost nebo nebude prozatímně uplatňována nová dohoda o partnerství AKT–EU.