Strategie vnitřní bezpečnosti

Smlouva o fungování Evropské unie (zejména článek 72), která vstoupila v platnost v roce 2009 společně s Listinou základních práv, položila základy pro rozvoj bezpečnostní politiky EU, jejíž podstatou je právní stát, dodržování základních práv a solidarita.

Po přijetí Stockholmského programu (programu EU pro spravedlnost a vnitřní věci na období 2010–2014) přijala EU v roce 2010 svou strategii vnitřní bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že řada problémů týkajících se bezpečnosti (kyberkriminalita, terorismus, nedovolené přistěhovalectví a organizovaný zločin) má přeshraniční a meziodvětvovou povahu, nemůže žádný členský stát EU účinně reagovat na tyto hrozby sám. Mimoto Evropa potřebovala zvýšit svou odolnost vůči krizím a katastrofám. Strategie vnitřní bezpečnosti tedy byla společnou agendou EU, která využívala všechny dostupné zdroje a odborné znalosti ve prospěch řešení těchto výzev.

V roce 2015 následoval Evropský program pro bezpečnost na období 2015–2020, který po útocích na Charlie Hebdo v Paříži kladl značný důraz na řešení otázek terorismu a radikalizace, mezinárodního organizovaného zločinu a kyberkriminality.

V roce 2020 stanovila EU své hlavní priority pro období 2020–2025 ve své strategii bezpečnostní unie EU. Tato strategie stanovuje čtyři priority na úrovni EU:

• zajištění bezpečnostního prostředí pro jednotlivce, které obstojí v budoucnu, a zajištění bezpečných a odolných kritických infrastruktur,
• řešení vyvíjejících se hrozeb, jako je kyberkriminalita, nelegální online obsah a hybridní hrozby,
• ochrana Evropanů před terorismem a organizovanou trestnou činností, včetně vypracování akčních plánů proti pašování migrantů, drog a zbraní,
• vývoj silného evropského bezpečnostního ekosystému skrze boj s trestnou činností a podporu užší spolupráce a sdílení informací.